Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
9 C 82/2022-65
Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Vlastou Peškovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátkou titul jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Ve zbytku se žalobní návrh do výše zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do datum, do částky částka se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení, do částky částka, do výše úroku 95,89% ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky částka, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Ve zbytku se žalobní návrh do výše zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, do částky [částka], do výše úroku 95,89% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce podal dne datum u Okresního soudu v Klatovech žalobu o zaplacení částky celkem částka s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel se žalobcem Smlouvu o úvěru dne datum, na základě které mu byl poskytnut bezúčelový úvěr ve výši částka, a to dne datum. Žalovaný se touto smlouvou zavázal zaplatit poskytnutý úvěr včetně úroku sjednaného ve výši úrokové sazby 151,57% ročně ve 48 měsíčních splátkách po částka počínaje měsícem září rok dle splátkového kalendáře. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na dodejku. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla rovněž prověřena dle dokladů o příjmech, z databází a prohlášení dlužníka. Zde bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění uhradil žalovaný celkem částka. V důsledku prodlení žalovaného se splátkami došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, dle bodu 6.3 smlouvy, neboť pokud se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65ti dnů, dochází bez dalšího k zesplatnění celého úvěru (což se stalo u splátky číslo splatné dne datum). K datu datum tak došlo k zesplatnění celého úvěru. Součástí nové jistiny se stala celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru, přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, přičemž tuto novou jistinu ve výši částka byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Z této nové jistiny má žalobce právo na úroky z prodlení v zákonné výši do zaplacení. Dle bodu 6.5. Smlouvy, jestliže žalovaný nezaplatí v den zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru, vzniká žalovanému povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, což je v daném případě ode dne datum do zaplacení. Žalobce požaduje smluvní pokutu v sazbě 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou od datum, a to k datu vyhotovení žaloby, což je smluvní pokuta ve výši částka. Sjednané úroky z úvěru jsou ve výši 95,89% ročně a uplatňují se od datum do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky částka. Dále se požaduje zákonný úrok ve výši 9,75% ročně z částky částka od datum do datum, z částky částka od datum do datum, z částky částka od datum do zaplacení. Náklady řízení byly účtovány ve výši částka + zaplacený soudní poplatek.
2. Soud jednal dne datum bez přítomnosti účastníků, když žalobce byl k jednání omluven a u žalovaného bylo doručeno fikcí dnem datum. Protože měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí ve věci samé, proto postupoval dle §101 odst. 2, 3 o. s. ř. a rozhodl bez přítomnosti účastníků.
3. Žalobce soudu předložil Návrh na uzavření Smlouvy o úvěru, podepsané žalovaným dne datum a schválenou žalobcem. Z části A) Smlouvy vyplývá, že celková výše úvěru činí částka a celková částka, kterou by měl žalovaný splatit je částka. Tuto se zavázal splácet včetně zápůjční úrokové sazby 151,57% ročně ve 48 měsíčních splátkách po částka počínaje měsícem zářím rok dle splátkového kalendáře, který byl předložen. Smlouva o úvěru byla uzavřena dle § 2395 o. z.. Dále byla předložena Informace pro klienta, Hodnocení klienta ke smlouvě číslo ze dne datum s doklady, Předsmluvní formulář, karta klienta, výzva k zaplacení ze dne datum, datum, ze dne datum, Oznámení o zesplatnění ze dne datum a předžalobní výzva ze dne datum. Z těchto důkazů má soud za prokázáno, že žalovaný dle uzavřené smlouvy od žalobce obdržel částku částka. Před zesplatněním uhradil věřiteli částku částka. Protože ani po výzvách žalovaný dluh nevyrovnal, proto se žalobce obrátil na soudní řízení a požadoval nároky, které jsou specifikované v odst. 1 tohoto odůvodnění.
4. Podle § 580 odst. 1o.z. (platného v době uzavření Smlouvy o úvěru), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z.. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část oddělitelná od zbývajícího obsahu právního jednání (ve smyslu § 576 o. z.). Soud v daném případě posoudil uzavřenou Smlouvu o úvěru mezi žalobcem a žalovaným dne datum a schválenou žalobcem, ve smyslu § 588 o. z., jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah: V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, podle ust. § 1810 a násl. o. z. a čl. A) Smlouvy. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě - jak zřejmé, žalovaný s textem smlouvy vyslovuje souhlas, ale samotný text smlouvy v tomto směru těžko mohl ovlivnit. Z obsahu smlouvy vyplývá, že je to žalovaný, který je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu. V tom případě se od poskytovatele úvěru očekává přiměřenost a poctivost ujednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti půjčky (úvěru) odpovídá i jeho ekonomickému riziku. Soud považuje toto právní jednání (Smlouvu o úvěru) za neplatné pro rozpor s dobrými mravy, nejen pro svoji nepřiměřenost ve vztahu k právům žalovaného, ale také z toho důvodu, že žalobce požaduje po žalovaném zaplacení celkové částky částka, což je více jak trojnásobek částky, než která byla žalovanému půjčena. Žalovaný již uhradil žalobci celkem částku částka. Ze smlouvy nevyplývá, proč byla návratnost půjčky takto určena a proč právě v této výši a s touto lhůtou splatnosti. Obchodní úrok stanovený žalobcem ve výši 151,57% ročně (požadováno 95,89% ročně) byl stanoven jako pevná výpůjční úroková sazba po celou dobu splácení úvěru (část A) smlouvy) a zcela jasně neadekvátně přesahuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, není stanovena s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Požadavek přiměřenosti zde věřitel nerespektoval a vytvořil tak značnou nerovnováhu stran v neprospěch žalovaného, čímž naplnil obsah ustanovení § 1813 o. z., přičemž takovéto jednání je tímto ustanovením zakázáno. To se týká i nastavením řady povinností klienta a navazujících sankcí, které se tak stávají nepřehlednými jako celá koncepce smlouvy. Veškerá tato ujednání spolu úzce souvisí, dle názoru soudu je nelze oddělit, neboť jsou takto záměrně nastavena žalobcem, bez tohoto ujednání by smlouvu věřitel těžko uzavřel, a proto soud považuje celou Smlouvu o úvěru za neplatné právní jednání, tzn. včetně ujednání o smluvních pokutách. Smlouva musí být pro žalovaného jako celek ne zcela nesrozumitelným právním jednáním. Věřitel se nemůže dožadovat právní ochrany s odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie totiž nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobce je ve svém důsledku obchod s chudobou. To je doloženo v podstatě i jednoduše porovnáním částky půjčené s částkou, která má být vrácena. Soud se dále zabýval tím, zda nelze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení, týkajících se bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaný bezdůvodně obohatil a získal majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že žalobce žalovanému plnil poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy o úvěru, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost„ vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z. Dle tohoto ustanovení„ Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu tedy, že se žalobce domáhal plnění na základě neplatné smlouvy a soud dospěl k závěru o její neplatnosti, pak byl nárok žalobce posouzen dle bezdůvodného obohacení. Žalovaný prokazatelně obdržel částku částka, což nerozporoval a kterou žalobci zcela nevrátil. Protože již zaplatil celkem částka, k vrácení bezdůvodného obohacení tedy zbývá částka částka částka – částka částka = částka. V této části bylo proto žalobě vyhověno s tím, že je žalovaný povinen uhradit žalobci i zákonný úrok z prodlení, který byl přiznán od datum, když splatnost dlužné částky nastala dle předžalobní výzvy ze dne datum dne datum. Od následujícího data je tedy žalovaný v prodlení. Povinnost platit úrok z prodlení pak pro žalovaného vyplývá z § 1970 občanského zákona. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení, přičemž výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis, což je § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto uložil žalovanému dluh žalobci uhradit do 3 dnů od právní moci rozsudku, dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Ve zbývající části úroků z prodlení, dále do částky částka se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení, do částky částka, do výše úroku 95,89% ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky částka, byla proto žaloba zamítnuta. Z neplatné smlouvy se totiž nemůže žalobce domáhat plnění týkající se jiných úroků či poplatků, smluvních pokut, než faktického plnění a úroků zákonných.
5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. V daném případě měl v převažující míře úspěch žalovaný, ale protože mu žádné náklady s tímto řízením nevznikly, soud vyslovil, že si každý z účastníků ponese náklady řízení ze svého.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Klatovech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.