Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 C 93/2022-60

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 67 037,24 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 48 632 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 48 632 Kč od 5. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 18 405,24 Kč spolu s úrokem ve výši 15,49 % ročně z částky 63 557,40 Kč od 10. 1. 2022 do 9. 4. 2022, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 63 557,40 Kč od 10. 4. 2022 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 67 037,24 Kč od 11. 1. 2022 do 4. 3. 2022 a z částky 18 405,24 Kč od 5. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 6 491,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 48 632 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 48 632 Kč od 5. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 18 405,24 Kč spolu s úrokem ve výši 15,49 % ročně z částky 63 557,40 Kč od 10. 1. 2022 do 9. 4. 2022, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 63 557,40 Kč od 10. 4. 2022 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 67 037,24 Kč od 11. 1. 2022 do 4. 3. 2022 a z částky 18 405,24 Kč od 5. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 6 491,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 67 037,24 Kč (jako součtu částek 63 577,40 Kč a 3 479,84 Kč) s příslušenstvím specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku s odůvodněním, že žalobkyně je právní nástupkyní právnická osoba anonymizováno, která poskytovala finanční produkty pod značkou název, přičemž každá úvěrová žádost procházela standardizovaným schvalovacím procesem, jehož nedílnou součástí byla sada automatických kontrol, včetně dotazu do úvěrových registrů, a výpočet kreditního skóre klienta. Na základě projektu fúze ze dne 4. 5. 2021 došlo k fúzi sloučením žalobkyně, jakožto nástupnické společnosti se právnická osoba anonymizováno, IČO, jakožto společnosti zanikající, jmění zanikající společnosti přešlo na nástupnickou společnost dne 1. 12. 2021. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 23. 6. 2020 Smlouvu o hotovostním úvěru číslo na základě které žalobkyně poskytla žalovanému dne 23. 6. 2020 finanční prostředky ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku včetně sjednaných úroků v 84 splátkách po 1 398 Kč, ve smlouvě si strany ujednaly roční smluvní úrok ve výši 15,49 % a dále poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 1 400 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když vycházela jednak z tvrzení žalovaného, jednak tyto informace ověřila za použití nezávisle ověřitelných údajů. Žadatelé obecně v rámci úvěrové žádosti, deklarují (mimo jiné) výši čistého měsíčního příjmu, výši pravidelných měsíčních výdajů, způsob bydlení, rodinný stav a počet vyživovaných dětí. Nutnou podmínkou pro poskytnutí úvěru je verifikace příjmu žadatele. Primárním podkladem pro ověření příjmů žadatele jsou výpisy z bankovního účtu (další akceptované způsoby pro doložení příjmu jsou potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, důchodový výměr, výměr rodičovského příspěvku, daňové přiznání atd.). Tento postup posvětil i Nejvyšší správní soud ČR ve svém rozhodnutí, sp. zn. , kdy označuje právě výpisy z účtu žadatele jako jeden ze způsobů, jakým by měl poskytovatel úvěru dostát požadavku na vynaložení odborné péče při ověřování tvrzení žadatele při posuzování jeho úvěruschopnosti. Stejně jako příjem, tak i výdaje žadatele jsou v rámci procesu posouzení úvěruschopnosti verifikovány. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. žalobkyně využívá pro ověření výdajů sdělených dlužníkem státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, upravené , o životním a existenčním minimu. Spolu s údaji o životním minimu využívá žalobkyně i údaje o výši normativních nákladů na bydlení dle účinných nařízení vlády. Dalším zdrojem využívaným pro verifikaci výdajů je dotaz do bankovního a nebankovního registru klientských informací. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně takto zjišťovala platby za další závazky žadatele, jeho celkové úvěrové zatížení a platební morálku. Mimo úvěrových registrů je u každého žadatele proveden dotaz do insolvenčního rejstříku a registru SOLUS. Jelikož žalovaný porušil svou povinnost a 2 měsíce za sebou (splátka za měsíce 09/2021 a 10/2021) neuhradil předepsanou splátku, respektive byl v prodlení s 1 splátkou déle než tři měsíce, banka využila svého oprávnění sjednaného v části 5. smlouvy a úvěr ke dni 10. 1. 2022 zesplatnila. V části 5. smlouvy byly dále sjednány smluvní pokuty a náklady v případě opožděných plateb. Žalovaný se zavázal, že v případě, že se opozdí s platbou splátky nebo jiné platby, je žalobkyně oprávněna naúčtovat náklady, které účelně vynaloží na vymáhání pohledávky a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu. V případě, že je dlužná částka nižší než 500 Kč, může žalobkyně účtovat smluvní pokutu ve výši dlužné částky. V návaznosti na porušení povinností žalovaného a zesplatnění úvěru bylo žalovanému dne 10. 1. 2022 zasláno oznámení o zesplatnění úvěru s výzvou k doplacení dlužné částky ve výši 67.037,24 Kč, která sestávala z dlužné jistiny ve výši 63 557,40 Kč a dlužného smluvního úroku ke dni zesplatnění ve výši 3 479,84 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. K jednání nařízenému na 14. 6. 2022 se žádná z procesních stran nedostavila, přitom doručení předvolání k tomuto jednání bylo u obou řádně vykázáno a lhůta k přípravě jednání byla zachována. Vzhledem k této skutečnosti soud v souladu s ust. , (dále jen ) v jejich nepřítomnosti.

Na základě předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění: Úplným výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně,u označenou jako Smlouva o hotovostním úvěru ze dne 23. 6. 2020, úvěrovými podmínkami webová adresa, splátkovým kalendářem ke smlouvě, úvěrovou zprávou o žalovaném, osobním dotazníkem žalovaného, výpisy z bankovního účtu žalovaného za období od 3/2020 do číslo, potvrzením o vyplacení úvěru, potvrzením o odeslání potvrzovací SMS, oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 10. 1. 2022, je v řízení prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba anonymizováno, a žalovaným byla ve formě prostředků komunikace na dálku uzavřena dohoda, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně jako banka zavázala poskytnout žalovanému částku 70 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit společně s poplatek za uzavření smlouvy ve výši 1 400 Kč a úrokem ve výši 15,49 % nejpozději do 24. 6. 2027 formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 398 Kč s tím, že celková částka, která by takto měla být zaplacena byla 117 322,44 Kč při sjednané RPSN ve výši 17,41 %; předmětná je opatřena místo podpisu žalovaného SMS kódem číslo. Před uzavřením této smlouvy banka vypracovala úvěrovou zprávu o žadateli, z níž vyplývá, že žalovaný k danému dni měl evidovány 2 existující splátkové operace, v rámci nichž byly celkové měsíční splátky ve výši 4 052 Kč a celková zbývající částka k zaplacení činila 146 914 Kč, 1 existující nesplátkovou operaci s úvěrovým rámcem ve výši 15 000 Kč, z níž bylo využité 9 842 Kč, a 3 existující kreditní karty, s celkovým úvěrovým rámcem 98 000 Kč, z nichž bylo celkem čerpáno 67 314 Kč; žalovaný byl svobodný, žil u rodičů, neměl žádnou vyživovací povinnost, jeho pravidelné měsíční výdaje nebyly zjišťovány, příjem žalovaného z jeho pracovního poměru pak činil 14 825 Kč a tento vyplýval i z výpisu z bankovního účtu žalovaného, nicméně ani z tohoto bankovního účtu nelze žádným způsobem ověřit, v jaké výši měl žalovaný měsíční náklady na bydlení a zda měl jiné pravidelné měsíční výdaje, kromě výše uvedených dalších úvěrů, konečný zůstatek na účtu byl přitom v každém měsíci minimální a z účtu dále vyplývá, že jeho pravidelný příjem od zaměstnavatele v žádném případě nepokryl jeho výdaje, kdy jedinými dalšími příjmy na tomto účtu bylo právě čerpání dalších úvěrů. Ze splátkového kalendáře k předmětné úvěrové smlouvě je pak prokázáno, že žalovaný vyčerpal od právní předchůdkyně žalobkyně celkem částku 70 000 Kč a uhradil celkem částku 21 368 Kč, poslední částku uhradil dne 24. 9. 2021. Na základě projektu fúze ze dne 4. 5. 2021 došlo k fúzi sloučením žalobkyně, jakožto nástupnické společnosti se právnická osoba anonymizováno, IČO, jakožto společnosti zanikající, jmění zanikající společnosti přešlo na nástupnickou společnost dne 1. 12. 2021.

4. Dopisem ze dne 10. 1. 2022 je dále v řízení prokázáno, že banka upozornila žalovaného, že tento má dluh na úvěrové smlouvě číslo vzhledem k tomu, že porušil předepsaný splátkový kalendář, přistoupila banka v souladu s úvěrovými podmínkami k zesplatnění úvěru,; zároveň byl žalovaný vyzván, aby celou dlužnou částku ve výši 67 037,24 Kč uhradil nejpozději do 10 dnů.

5. Předžalobní výzvou ze dne 21. 2. 2022 a historií sledování zásilek k této výzvě je dále v řízení prokázáno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě celkové částky 79 046,87 Kč s tím, že jde o dluh z pohledávky vzniklé na základě smlouvy číslo žalovaný byl zároveň upozorněn, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou; upomínku zástupce žalobkyně doručoval žalovanému na adresu dle smlouvy, výzva byla odeslána dne 21. 2. 2022.

6. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo.

7. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že mezi stranami sporu měla být prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva, na základě které banka převedla žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč, tento je měl splácet, nicméně do dne rozhodování soudu uhradil toliko částku 21 368 Kč; při sjednávání úvěrové smlouvy přitom právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet prohlášením samotného žalovaného o jeho příjmových a výdajových poměrech, dále měla k dispozici přehled finančních toků na jeho bankovním účtu a zjišťovala přehled jeho dalších finančních závazků v bankovních a nebankovních registrech.

8. Podle , 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle , , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle , , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle 991 odst. 2 , , bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti a je na místě jí částečně vyhovět, avšak z jiných právních důvodů, než tvrdila žalobkyně. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta peněžní částka ve výši 70 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak přitom vyslovil Nejvyššího soudu České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Toto je pak možno použít i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru č. V daném konkrétním případě však žalobkyně výslovně tvrdila na výzvu soudu, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr byla zkoumána dostatečně, a to na základě informací sepsaných žalovaným o jeho příjmech a výdajích, které byly ověřovány jeho výpisem z bankovního účtu a dále nahlédnutím do registru dlužníků. Dle názoru soud však tato argumentace žalobkyně nemůže v řízení obstát. Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval v tomto svém rozhodnutí, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má týkat toliko některých pochybných právních subjektů poskytujících úvěr. I v rozsudku Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, v němž došlo k interpretaci směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/ soudní dvůr vyslovil, že„ tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp.zn. ,„ ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V daném případě přitom z bankovního výpisu žalovaného a z přehledu jeho dalších půjček je naprosto zřejmé, že žalovaný měl v době poskytování úvěru evidovány další 2 existující splátkové operace, v rámci nichž byly celkové měsíční splátky ve výši 4 052 Kč a celková zbývající částka k zaplacení činila 146 914 Kč, 1 existující nesplátkovou operaci s úvěrovým rámcem ve výši 15 000 Kč, z níž bylo využito 9 842 Kč, a 3 existující kreditní karty, s celkovým úvěrovým rámcem 98 000 Kč, z nichž bylo celkem čerpáno 67 314 Kč; pravidelné měsíční výdaje nebyly vůbec zjišťovány a tím méně ověřovány, přitom příjem žalovaného z jeho pracovního poměru činil toliko 14 825 Kč, tento sice vyplýval z výpisu z jeho bankovního účtu, nicméně ani z tohoto bankovního účtu nelze žádným způsobem ověřit, v jaké výši měl žalovaný měsíční náklady na bydlení a zda měl jiné pravidelné měsíční výdaje, kromě výše uvedených dalších úvěrů, přitom z něj jednoznačně vyplývá, že konečný zůstatek na účtu byl v každém měsíci zcela minimální, jeho pravidelný příjem od zaměstnavatele v žádném případě nepokryl jeho výdaje, kdy jedinými dalšími příjmy na tomto účtu bylo právě čerpání dalších úvěrů. S ohledem na výše uvedené zjištěné skutečnosti má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za tohoto stavu tedy soud v daném konkrétním případě dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru. Podle , , je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Tento závěr soud o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy je pak i v souladu se závěry vyslovenými v rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Soud přitom byl připraven poskytnout žalobkyni poučení ve smyslu o doplnění potřebných tvrzení a poznačení důkazů, nicméně tím, že se žalobkyně bez omluvy k nařízenému jednání nedostavila, se práva na poskytnutí takovéhoto poučení dobrovolně vzdala.

14. Žalobkyně přitom v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně žalovanému poskytla celkem částku 70 000 Kč a žalovaný jí z této částky vrátil celkem částku 21 368 Kč. S ohledem na tuto skutečnost, jakož i na závěry soudu vyslovené v předchozím odstavci, tak soud zavázal žalovaného, aby žalobkyni uhradil právě částku 48 632 Kč z titulu poskytnutého plnění bez právního důvodu (pro absolutní neplatnost smlouvy) a to toliko s úrokem z prodlení, když není možno přiznat žalobkyni další plnění ze smlouvy, neboť pro absolutní neplatnost smlouvy nebyl žalovaný dalšími závazky ze smlouvy vázán. Žalobkyně přitom vyzvala žalovaného k vrácení poskytnuté částky prokazatelně až předžalobní upomínkou ze dne 21. 2. 2022, tato výzva byla žalovanému odeslána téhož dne a vhozena do jeho poštovní schránky dne 23. 2. 2022. Od této chvíle běžela ve smyslu , , žalovanému lhůta„ bez zbytečného odkladu“ k splnění svého dluhu. Jde o lhůtu v obecné rovině nutně neurčitou, která v každém konkrétním případě může nabývat jiného rozměru. Rozhodující jsou okolnosti daného případu a povaha konkrétního plnění. Poměrně výstižně se k povaze lhůty vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp.zn. , kdy je třeba z časového určení„ bez zbytečného odkladu“ dovodit, že jde o„ velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu.“ Jak dále vyplývá z komentáře k  , (Hulmák, M. a kol.: V. Závazkové právo. Obecná část (–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, strana 998 – 1014) běžně, zejména u platebních závazků obvyklé výše (nepřesahující částky standardní pro pravidelný provoz daných subjektů), půjde o lhůtu v řádu dní. Půjde v podstatě pouze o lhůtu nutnou k dostavení se k věřiteli a předání příslušné hotovosti, případně k dostavení se na místo, odkud lze zadat platební příkaz, a k realizaci tohoto převodu. Bezodkladné splnění bude tedy v těchto případech otázkou maximálně několika jednotlivých dní, a to zásadně dní pracovních. V případě peněžitých plnění běžné hodnoty lze zpravidla uvažovat o lhůtě zhruba maximálně sedmi až deseti dnů od doručení výzvy. V daném konkrétním případě pak soud vyhodnotil, že právě lhůta 7 pracovních dnů je přiměřená pro splnění dluhu a s ohledem na tuto skutečnost měl žalovaný splnit svůj dluh nejpozději dne 4. 3. 2022. Protože tak žalovaný neučinil, dostal se ode dne 5. 3. 2022 podle , , do prodlení a žalobkyně má právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 11,75 %, když tato výše odpovídá zákonné výši úroku z prodlení ve smyslu vládního Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

15. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. věta před středníkem a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k již dlouhé době trvání, povaze a nemalé výši dluhu, jakož i k dosavadnímu pasivnímu postoji žalovaného k tomuto dluhu, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, respektive tyto důvody nebyly žádným z účastníků ani tvrzeny.

16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení částky 48 632 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení a naopak nevyhověno v části, týkající se zaplacení částky 18 405,24 Kč, smluvních úroků a části zákonných úroků z prodlení. Soud přitom v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp.zn. zohlednil předmětné příslušenství a kapitalizoval jej ke dni vyhlášení rozsudku tak že celková žalobkyni přiznaná částka k tomuto datu činila 50 228,86 Kč. Tento její úspěch však představuje 67,73 % ze 100 % (tj. z celkového předmětu řízení kapitalizovanému včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku na částku 74 160,13 Kč). Naopak neúspěch žalobkyně představuje 32,27 %. Čistý úspěch žalobkyně (po odečtení neúspěchu od úspěchu) tak činí 35,46 % a žalobkyni proto ve smyslu vzniklo právo na náhradu 35,46 % jí účelně vynaložených nákladů řízení.

17. Tyto celkové náklady řízení tak činí 18 307,60 Kč, které představují jednak zaplacený soudní poplatek ve výši 3 352 Kč a jednak částku 14 955,60 Kč za náklady právního zastoupení žalobkyně mající oporu ve vyhl. č. (tj. 11 460 Kč jako odměna za právní zastoupení vypočtená podle bodu 5 vyhl. č. za tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci po 3 820 Kč v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu předžalobní upomínky a sepisu žaloby, 900 Kč jako tři paušální náhrady po 300 Kč za tyto tři úkony právní pomoci dle , odst. 3 vyhl. č. , to vše pak včetně 21% DPH, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupce žalobkyně jako advokát, který v řízení osvědčil, že je registrovaným plátcem DPH). Žalovaný proto byl zavázán zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 35,46 % z částky 18 307,60 Kč, tj. částku 6 491,90 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. věta před středníkem , když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalobkyně – vychází z ust. .

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.