Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
24 C 283/2021-64
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 7 280,39 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Zamítá se žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 280,39 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 729 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 706,85 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 365,23 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 634,24 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Zamítá se žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 280,39 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 729 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 706,85 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 365,23 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 634,24 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je návrh žalobkyně na zaplacení 7 280,39 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi společností právnická osoba, IČO, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným dne datum.
2. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne datum smlouvu o úvěru číslo v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 17 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 1 637 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 7 650 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 565 Kč a s inkasním poplatkem ve výši 3 060 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 2 208 Kč. Žalovaný se ve smlouvě rovněž zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, a dále poplatky spojené s náklady upomínání, a to částku 750 Kč za zaslání upomínky. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, jeho příjmy činí 14 952 Kč měsíčně a jeho výdaje činí 5 410 Kč měsíčně, což zahrnuje i výdaje na bydlení ve výši 2 000 Kč; podle zaškrtnutých políček byly příjmy žalovaného doloženy výplatními páskami a pracovní smlouvou. Podle mzdového výměru žalovaného ze dne datum činil jeho základní mzdový tarif 67,40 Kč/hod a podle výplatních lístků byla žalovanému vyplacena mzda v listopadu 2017 ve výši 12 026 Kč a v prosinci 2017 ve výši 17 322 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovaného o tom informovala dopisem ze dne datum, podaným k poštovní přepravě dne 19. 1. 2021; v tomto dopise zároveň vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu do 10 dnů po obdržení dopisu. Informace o postoupení pohledávky je rovněž obsahem dopisu žalobkyně ze dne datum, v němž žalobkyně navíc upozornila žalovaného na možnost vzniku nákladů mimosoudního vymáhání s uvedením sazebníku těchto nákladů. Podle výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky zaslala žalobkyně žalovanému dva obyčejné dopisy a třikrát jej navštívil pověřený terénní pracovník. Upomínkou ze dne 6. 4. 2021 byl žalovaný opět vyzván k úhradě dlužné částky. Předžalobní výzvou ze dne 2. 6. 2021 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě jeho dluhu do 10. 6. 2021. Podle tvrzení žalobkyně uhradil žalovaný na svůj dluh částku 29 999,99 Kč.
3. Na základě provedených důkazů a s ohledem na § 2 odst. 1, § 3 odst. 1 písm. d), § 3 odst. 2 písm. a), § 75, § 86 odst. 1, § 87 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ustanovením § 419, § 1879 a § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz, oba aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně však soudu neprokázala, že dostatečně zkoumala i výdajovou stránku žalovaného při prověřování jeho schopnosti splácet poskytovaný úvěr, přičemž s ohledem na nepřítomnost žalobkyně u jednání soudu nemohla být o této skutečnosti poučena podle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o. s. ř.“). Žalobkyně ve svém podání ze dne datum předložila důkazy (výplatní pásky žalovaného a jeho mzdový výměr), kterými prokázala, že při posuzování úvěruschopnosti se zabývala příjmy žalovaného. Podle názoru soudu však žalobkyně měla rovněž přistoupit k bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalovaného, neboť nedisponovala ani jedinou relevantní informací o jeho výdajích (s výjimkou tvrzení žalovaného, na které ale žalobkyně nemůže spoléhat). Žalobkyně měla blíže a podrobně zkoumat výdaje žalovaného, které mohly ověřit tvrzení žalovaného ohledně výše jeho výdajů, a tudíž schopnosti splácet poskytovaný úvěr. V moci žalobkyně nepochybně bylo požadovat od žalovaného doložení např. výpisů z účtu, které by obsahovaly i debetní operace, či dokladů o úhradách nákladů souvisejících s bydlením, když samotným žalovaným byly tyto náklady tvrzeny v žádosti o úvěr v částce velmi nízké, neodpovídající obvyklým současným nákladům (2 000 Kč). Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného v pozici spotřebitele, když neposoudila jeho schopnost splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů a výdajů žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., tudíž žalobkyně nemohla kvalifikovaně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného coby spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., je nutné předmětnou smlouvu posoudit jako neplatnou, přičemž neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku, veškerých poplatcích a smluvní pokutě, jak vyplývají ze smlouvy (v podrobnostech soud rovněž odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2020, č. j. 15 Co 341/2020-68, dostupný v databázi anonymizováno). Soud nepřihlížel k § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru týkající se uplatnění námitky neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy spotřebitelem, tj. žalovaným. Ve svém rozsudku ze dne datum ve věci C -679/18 Soudní dvůr EU uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady č. 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Články 8 a 23 směrnice č. 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Jelikož § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru je v rozporu s uvedeným výkladem Soudního dvora EU a zdejší soud je tímto výkladem vázán, posoudil soud platnost smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti bez uplatnění námitky neplatnosti ze strany žalované. Z žalovaným nerozporovaných žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně na svůj dluh celkem částku 29 999,99 Kč, čímž došlo k úplnému splacení zapůjčené jistiny ve výši 17 000 Kč. Pokud se jedná o náklady spojené s mimosoudním uplatněním pohledávky ve výši 729 Kč, výše těchto nákladů nebyla sjednána ani ve smlouvě o úvěru, ani jiným způsobem, ale byly žalovanému naúčtovány jednostranným rozhodnutím žalobkyně, a proto na jejich úhradu nemá žalobkyně nárok. S ohledem na výše uvedenou neplatnost smlouvy o úvěru a úplné splacení dlužné jistiny úvěru proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, a tudíž mu náleží náhrada nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Protože mu však v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.