Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
142 C 9/2021-121
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 7 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 7 000 Kč, které měl žalovaný žalobkyni dlužit na základě zápůjčky uzavřené ústně mezi stranami dne 20. 11. 2020 za účelem opravy osobního vozidla žalovaného Škoda Fabia, registrační značka, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit nejpozději do 28. 2. 2021, ve skutečnosti žalobkyni nevrátil ničeho, i přes její opakované urgence.
2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, když uvedl, že si od žalobkyně sice půjčil částku 7 000 Kč, nicméně dne 6. 9. 2021 a 29. 9. 2021 zaslal žalobkyni formou dvou příkazů z účtu celkem částku 6 000 Kč, tj. 4 000 Kč a 2 000 Kč, přitom předmětné prostředky byly zaslány z účtu jeho zaměstnavatele pana jméno příjmení č. bankovní účet na účet č. bankovní účet, k němuž má žalobkyně dispoziční právo. Pokud je na příkazu uveden k úhradě protiúčet„ celé jméno žalovaného“, pak toto si pouze zaměstnavatel sám vyznačil, že jde o platbu ve prospěch žalovaného. S ohledem na částečnou platbu ze strany žalovaného tento tedy žalobkyni dluží pouze 1 000 Kč. Dále vysvětlil, že s žalobkyní kdysi žili v druhovském poměru, v současné době však nejsou v žádném kontaktu. Pokud použil výše uvedené číslo bankovního účtu u ČSOB, vycházel z toho, že na tento účet jí v době, kdy spolu účastníci žili, zasílal nějaké peníze, přitom majitelkou účtu je její nezletilá dcera jméno příjmení, které je 11 let, a žalobkyně účet pro dceru zřizovala z toho důvodu, aby nemohl být postižen exekucí, na tento účet chodí i veškeré příjmy žalobkyně. Vzhledem k tomu, že účastníci se zablokovali navzájem na sociální síti, avízo o těchto platbách poslal přes Messenger žalovaný dne 3. 12. 2021 starší dceři žalobkyně jméno příjmení, která má cca 17 nebo 18 let, nicméně z tohoto Messengeru reagovala přímo žalobkyně, která mu napsala, že o těchto platbách ví.
3. K jednání nařízenému ve věci na 6. 4. 2022, resp. k jeho pokračování nařízenému na 16. 5. 2022 se žalobkyně bez omluvy nedostavila, přitom doručení předvolání k tomuto jednání u ní bylo řádně vykázáno a lhůta k přípravě jednání byla zachována. Vzhledem k této skutečnosti, jakož i k tomu, že žalobkyně svoji neúčast u jednání ani neomluvila, soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) v její nepřítomnosti.
4. Po provedeném dokazování učinil soud skutkový závěr, že dne 20. 11. 2020 byla mezi žalobkyní a žalovaným ústně uzavřena dohoda, na základě které si žalovaný půjčil od žalobkyně částku 7 000 Kč na opravy svého osobního vozidla a zavázal se ji vrátit žalobkyni nejpozději do 28. 2. 2021, ve skutečnosti žalobkyni vrátil dne 6. 9. 2021 částku 4 000 Kč a dne 29. 9. 2021 částku 2 000 Kč formou převedení těchto peněžních prostředků z účtu č. bankovní účet majitele jméno příjmení, zaměstnavatele žalovaného (po vzájemné dohodě s ním) na účet č. bankovní účet, jehož majitelkou je nezletilá dcera jméno příjmení a žalobkyně má k tomuto účtu dispoziční oprávnění; o těchto platbách žalovaný informoval žalobkyni přes sociální sítě, tato platby potvrdila.
5. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
6. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko z části. S ohledem na shodné skutkové tvrzení obou stran má soud za to, že mezi stranami byla dne 20. 11. 2020 platně ústně uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně žalovanému přenechala částku 7 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit nejpozději do 28. 2. 2021. Tato smlouva tak měla všechny podstatné náležitosti smlouvy ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Mezi stranami ani nebylo sporu o tom, že žalovaný ke dni splatnosti půjčky žalobkyni dluh neuhradil, avšak prokazatelně tak učinil zčásti ve dnech 6. 9. 2021 a 29. 9. 2021, kdy byla na jeho pokyn z účtu jeho zaměstnavatele a po dohodě žalovaného s ním, poukázána žalobkyni jednak částka 4 000 Kč, jednak částka 2 000 Kč. Je pravdou, že předmětné peněžní prostředky byly poukázány na účet č. bankovní účet, jehož majitelkou není žalobkyně, ale její nezletilá dcera jméno příjmení, nicméně soud dotazem u příslušné banky zjistil, že žalobkyně má skutečně k tomu dispoziční oprávnění a uvěřil tak tvrzením žalovaného, že právě tento účet žalobkyně běžně používá a peněžními prostředky na něj disponuje, když v řízení bylo rovněž prokázáno, že žalobkyně žalovanému potvrdila, že tyto platby skutečně obdržela. Byť pak byla ze strany soudu žalobkyně vyzvána, aby sama potvrdila přijetí těchto plateb, případně na toto částečné plnění zareagovala částečným zpětvzetím žaloby, na výzvu soudu nereagovala nijak. Soud proto s ohledem na výsledky provedeného dokazování zavázal žalovaného, aby zaplatil žalobkyni toliko zbývající dlužnou částku ve výši 1 000 Kč a pro absenci dispozitivního úkonu ze strany žalobkyně v podobě částečného zpětvzetí žaloby, mu nezbylo než žalobu ve vztahu k částce 6 000 Kč zamítnout.
7. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno toliko v části týkající se zaplacení částky 1 000 Kč a naopak nevyhověno v části, týkající se zaplacení částky 6 000 Kč. Lze tedy uzavřít, že žalovaný byl v řízení úspěšnější a vzniklo by mu právo na náhradu nákladů řízení v poměrné části, jelikož však žalovanému dle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud v souladu s tímto zákonným ustanovením tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.