Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 229/2022-15
Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 1.500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1.500 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.500 Kč od 31. 3. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.489 Kč k rukám zástupkyně žalobce příjmení jméno příjmení Ph.D., do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1.500 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.500 Kč od 31. 3. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.489 Kč k rukám zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] Ph.D., do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky 1.500 Kč s úrokem z prodlení (po částečném zastavení řízení ke zpětvzetí žalobce) z částky 1.500 Kč od 31. 3. 2022 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21. 12. 2017 mezi společností právnická osoba sídlem: adresa, anonymizováno příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, země (původní věřitel) jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 20. 7. 2015 úvěr ve výši 1.500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 5. 8. 2015 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. K uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím internetových stránek původního věřitele. Žalovaný na dluh nic neuhradil přes upomínky ze strany žalobce. Žalobce nedisponuje doklady o prověření úvěruschopnosti žalovaného. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadoval žalobce, aby soud tento nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.
Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu jeho trvalého bydliště zapsaného v evidenci obyvatel postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) dne 25. 7. 2022. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobce již v žalobě s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně souhlasil. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.
Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi společností právnická osoba sídlem: adresa, anonymizováno příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, země jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla dne 20. 7. 2015 uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta téhož dne částka 1.500 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 5. 8. 2015. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o úvěru a z výpisu z účtu dokladujícího poukázání částky na účet sdělený žalovaným. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 postoupil původní věřitel mj. i pohledávku za žalovaným žalobci. Dopisem ze dne 19. 1. 2018 bylo žalovanému oznámeno, že pohledávka vzniklá na základě výše uvedené smlouvy byla postoupena žalobci.
Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Soud přezkoumal žalobou uplatněný nárok na základě výše citovaných ustanovení. Dospěl k závěru, že žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem (úvěrujícím).
Sám žalobce si byl vědom toho, že není schopen náležitě doložit, že jeho právní předchůdce před uzavřením smlouvy ověřil úvěruschopnost žalovaného požadovaným způsobem. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. Nesplnění uvedené povinnosti má za následek neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil ani neprokázal, že z dlužné jistiny, kterou od právního předchůdce žalobce obdržel, cokoliv splatil. Proto soud žalobci částku 1.500 Kč přiznal. Soud při svém rozhodování dále postupoval dle závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž se uvádí: Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s uvedenými závěry soud uložil žalovanému zaplatit dlužnou jistinu ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud vzal v úvahu, že jistina byla splatná dne 5. 8. 2015 a žalovaný měl dostatek času na vrácení částky 1.500 Kč. V souladu s výše citovanými závěry vyjádřenými v rozhodnutí Nejvyššího soudu pak soud nepřiznal žalobci úrok z prodlení ve výši odpovídající vyhlášce číslo Sb. V této části proto soud žalobu zamítl (výrok II).
Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobce měl ve věci převážně úspěch, neúspěch měl pouze co do úroku z prodlení, tj. příslušenství. Vznikl mu nárok na vynaložené náklady řízení. Ty tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení skládající se z odměny advokáta za tři úkony po 200 Kč (převzetí věci, podání žaloby, předžalobní upomínka) a tří paušálních náhrad po 100 Kč dle §14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Náklady se navyšují o 189 Kč tj. DPH ve výši 21 %. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. jsou náklady řízení v celkové výši 1.489 Kč splatné k rukám zástupkyně žalobce.
Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro delší lhůtu k plnění či k rozhodnutí o splátkách.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.)
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.