Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
113 C 66/2014-711
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Štindlem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovaným: 1) právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalovaného
2) celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa
oba zastoupeni advokátkou JUDr. jméno příjmení,
sídlem adresa
o zaplacení 4 500 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba s požadavkem, aby žalovaní byli povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně 4 500 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.
II. Žalobce je povinen nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 453 904,88 Kč k rukám zástupkyně žalovaných příjmení jméno příjmení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba s požadavkem, aby žalovaní byli povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně 4 500 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá. II. Žalobce je povinen nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 453 904,88 Kč k rukám zástupkyně žalovaných [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou ze dne 1. 12. 2014 se žalobce – nejprve proti žalovanému 1) – následně proti oběma žalovaným domáhal zaplacení částky 773 125,54 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené části ceny díla. Uvedl, že dne 24. 10. 2013 uzavřel jako zhotovitel s žalovaným 1) smlouvu o dílo, jejímž předmětem byly„ stavební úpravy, přístavba a nástavba stávajícího objektu správní budovy bývalého podniku název obec – přestavba na bytový dům“. Celková cena díla byla dohodnuta ve výši 8 500 000 Kč bez DPH. Smluvní strany si ve smlouvě dohodly, že zádržné ve výši 10 % z fakturované částky ceny díla včetně DPH bude ve výši 7,5% splatné po nabytí právní moci kolaudačního souhlasu a ve výši 2,5 % bude splatné šest měsíců po podpisu protokolu o odstranění veškerých vad a nedodělků zhotovitelem. Žalobcem vystavené faktury za dílo byly žalovaným 1) do výše 90% uhrazeny. Před splatností první části zádržného zahájil žalovaný 1) obstrukční jednání s cílem oddálit kolaudaci, když jednateli žalobce vypověděl plnou moc na stavebním odboru Městského úřadu Beroun a poté dne 31. 10. 2014 žalovaný 1) od smlouvy o dílo odstoupil. Právní moc kolaudačního souhlasu nastala dne 12. 10. 2014. Žalobce se tak po žalovaném 1) podanou žalobou domáhal uhrazení první části zádržného ve výši 7,5% z fakturované částky ceny díla, tedy částky ve výši 773 125,54 Kč. Po žalovaném 2) se domáhal uhrazení uvedené částky z titulu jeho pozice jednatele žalovaného 1). V průběhu řízení se žalobce přiklonil k tomu, že od smlouvy o dílo bylo odstoupeno platně a změnil nárok na zaplacení pohledávky ze smlouvy o dílo na nárok na vydání bezdůvodného obohacení ze zrušené smlouvy. Žalobce vyčíslil výdajové položky žalovaného 1) k započtení na nárok žalobce, a to v částce 5 000 000 Kč na úhradu budovy s pozemkem, kde žalobce vystavěl bytové domy a v částce 7 530 697,50 Kč na úhradu prací ze smlouvy o dílo. Příjmové položky žalovaného 1) vyčíslil ve výši 19 934 098 Kč za cenu uhrazenou za prodané byty a ve výši 1 500 000 Kč za cenu za poslední dva neprodané byty. Po odečtení výdajových a příjmových položek činil hrubý odhad žalobce o výši bezdůvodného obohacení částku ve výši 8 903 400,50 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobci bylo zabráněno v odstranění drobných vad, nezapočetl ocenění těchto položek v žalované částce. Dále uvedl, že„ pro zjednodušení a zejména z obavy před dalšími průtahy žalované strany, že navrhuje snížení žalované částky na 3 726 874 Kč, o kterou podmíněně rozšiřuje žalovanou částku, takže celková žalovaná částka činí pouze 4 500 000 Kč“. V tom smyslu navrhl žalobce rozšíření žaloby„ na částku ve výši 3 726 874 Kč“. V průběhu řízení žalobce uvedl, že se domáhá zaplacení majetkové újmy, která mu vznikla náhlým odstoupením žalovaného 1) od smlouvy. I nadále svůj požadavek na zaplacení žalované částky vůči žalovanému 2) odvíjel od jeho postavení coby jednatele žalovaného 1). Konečně svým podáním ze dne 26. 1. 2019 specifikoval žalobce svůj požadavek tak, že částku 2 244 303,50 Kč žádal jako nedoplatek původní smlouvy o dílo, částku 130 905 Kč žádal za provedení víceprací, 980 000 Kč žádal za zvýšené náklady a 1 144 792,50 Kč žádal jako přiměřený podíl na zisku.
2. Žalovaní (nejprve jen žalovaný 1), posléze i žalovaný 2) se žalobou nesouhlasili. Tvrdili, že z podání žalobce není zřejmé, čeho konkrétně a na základě jakých skutečností se domáhá. Žalobce nijak nespecifikoval jím provedené práce, když svůj nárok odvozoval pouze od výše fakturovaných částek a dále požadoval vydání bezdůvodného obohacení, které odůvodňoval ziskem žalovaného 1) z projektu. Podle žalovaných tato tvrzení žalobce nijak nedoplnil, netvrdil a ani nedokládal, v jakém rozsahu a kvalitě dílo provedl. Pouhé založení faktur vystavených žalobcem v době provádění díla do soudního spisu nelze považovat za prokázání nároku žalobce. Žalovaní považovali tento nárok za nejasný, současně za neopodstatněný a neexistující. Ohledně víceprací žalovaní uvedli, že není jasné, o jaké vícepráce se mělo jednat, zda je žalobce provedl, na základě čeho je provedl, jak stanovil cenu za jejich provedení apod. Oba žalovaní pak poukázali na fakt, že žalovaný 1) od smlouvy o dílo odstoupil, když toto odstoupení považovali za platné. Tímto krokem pak zaniklo právo žalobce na výplatu takzvaných pozastávek. Za důležité považovali i to, že žalobcem zhotovené dílo mělo vady, které žalovaný 1) na své náklady odstranil.
3. Soud v řízení provedl tyto důkazy:
Smlouvu o dílo ze dne 24. 10. 2013, jejímž předmětem byly„ stavební úpravy, přístavba a nástavba stávajícího objektu správní budovy bývalého podniku název obec – přestavba na bytový dům“. Celková cena díla byla dohodnuta ve výši 8 500 000 Kč bez DPH. Smluvní strany si ve smlouvě dohodly, že zádržné ve výši 10 % z fakturované částky ceny díla včetně DPH bude ve výši 7,5% splatné po nabytí právní moci kolaudačního souhlasu a ve výši 2,5 % bude splatné šest měsíců po podpisu protokolu o odstranění veškerých vad a nedodělků zhotovitelem.
Faktury na č. l. 52 - 66, kterými žalobce fakturoval žalovanému 1) tzv. pozastávky.
Odstoupení od smlouvy ze dne 31. 10. 2014, kterým žalovaný 1) odstoupil od smlouvy o dílo z důvodu prodlení žalobce s prováděním díla po dobu delší než 30 dnů, neprovádění práce způsobem a v rozsahu dle smlouvy o dílo a neposkytnutí součinnosti dle smlouvy o dílo. Žalobce potvrdil převzetí tohoto dokumentu.
Předžalobní výzvu ze dne 6. 11. 2014, kterou žalobce vyzýval žalovaného 1) k úhradě částky ve výši 733 125,50 Kč. Tato částka představovala neuhrazené pozastávky.
Přípis Městského úřadu Beroun žalobci ze dne 3. 11. 2014, kterým správní orgán žalobce informoval o tom, že závěrečná prohlídka díla byla provedena dne 2. 10. 2014. Nebyly zjištěny závady bránící řádnému užívání stavby. Zároveň byl dne 9. 10. 2014 vydán kolaudační souhlas, který nabyl právní moci dne 12. 10. 2014.
Přípis žalovaného 1) žalobci ze dne 17. 10. 2014, kterým žalovaný odmítl nároky žalobce, když konstatoval, že dílo není prováděno řádně a žalobci tak právo na zaplacení pozastávek nevzniklo.
Faktury na č.l. 137 – 147, kterými žalobce žalovanému účtoval tzv. pozastávky ve výši 10 %.
Přípis žalobce ze dne 26. 1. 2019, kterým žalobce specifikoval svůj nárok na zaplacení částky 4 500 000 Kč tak, že částka 2 244 303,50 Kč představuje nedoplatek původní smlouvy o dílo, částka 130 905 Kč představuje provedené vícepráce, částka 980 000 Kč jsou zvýšené náklady a částka 1 144 792,50 Kč představuje přiměřený podíl na zisku.
4. Po takto provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:
Mezi účastníky byla dne 24. 10. 2013 uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byly„ stavební úpravy, přístavba a nástavba stávajícího objektu správní budovy bývalého podniku název obec – přestavba na bytový dům“. Celková cena díla byla dohodnuta ve výši 8 500 000 Kč bez DPH. Smluvní strany si ve smlouvě dohodly, že zádržné ve výši 10 % z fakturované částky ceny díla včetně DPH bude ve výši 7,5% splatné po nabytí právní moci kolaudačního souhlasu a ve výši 2,5 % bude splatné šest měsíců po podpisu protokolu o odstranění veškerých vad a nedodělků zhotovitelem. Žalobcem vystavené faktury za dílo byly žalovaným 1) uhrazeny do výše 90%. Žalovaný 1) dne 31. 10. 2014 odstoupil od smlouvy o dílo z důvodu prodlení žalobce s prováděním díla po dobu delší než 30 dnů, neprovádění práce způsobem a v rozsahu dle smlouvy o dílo a neposkytnutí součinnosti dle smlouvy o dílo. Žalobce žalovanému 1) vyúčtoval svůj nárok na vyplacení pozastávek v průběhu roku 2014. Kolaudační souhlas s užíváním předmětu díla nabyl právní moci dne 12. 10. 2014. Žalobce své nároky uplatněné žalobou uplatnil proti žalovanému 1) ještě před podáním žaloby. Ten je však odmítl.
5. Podle ustanovení § 344 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, od smlouvy lze odstoupit pouze v případech, které stanoví smlouva nebo tento zákon.
6. Podle ustanovení § 345 odst. 2, obchodního zákoníku, je porušení smlouvy podstatné, jestliže strana porušující smlouvu věděla v době uzavření smlouvy nebo v této době bylo rozumné předvídat s přihlédnutím k účelu smlouvy, který vyplynul z jejího obsahu nebo z okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, že druhá strana nebude mít zájem na plnění povinností při takovém porušení smlouvy. V pochybnostech se má za to, že porušení smlouvy není podstatné.
7. Podle ustanovení § 536 odst. 1, obchodního zákoníku, smlouvou o dílo se zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení.
8. Soud hodnotil všechny v řízení provedené důkazy v souladu s ustanovením § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
9. Na prvním místě se soud zabýval aplikací příslušného právního předpisu a s ohledem na dikci ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, aplikoval (byť jen velmi okrajově) zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť v projednávané věci jde o práva a povinnosti z porušení smlouvy uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Smlouva o dílo, byla uzavřena přede dnem 1. 1. 2014 a byla dle dohody účastníků uzavřena ve smyslu tehdy platného obchodního zákoníku.
10. Jak již bylo řečeno, soud při hodnocení věci přihlédl sice k příslušným ustanovením obchodního zákoníku, avšak za stěžejní předpis považuje občanský soudní řád. S ohledem na procesní postup žalobce ve věci samé se totiž soud ani nemohl zabývat hmotněprávní stránkou věci, ale musel vycházet z procesního předpisu a v rámci něj rozhodnout.
11. Soud se pak zcela jednoznačně při hodnocení věci ztotožnil s procesní obranou žalovaných. Ve shodě s nimi je soud přesvědčen, že žalobce neunesl ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, což jsou jeho elementární procesní povinnosti. Při podrobném hodnocení veškerých tvrzení žalobce i jím do spisu založených důkazů soud nemohl, než dospět k závěru, že žalobce skutečně v průběhu několikaletého sporu ani jednoznačným způsobem nevymezil předmět řízení. Nemůže zůstat bez povšimnutí, že žalobce v průběhu řízení opakovaně měnil právní titul, na základě kterého uplatňoval své požadavky. To vše vždy v návaznosti na to, zda odstoupení od smlouvy žalovaným 1) bylo vnímáno jako platné či nikoli. I v době, kdy bylo ze strany soudu jasně konstatováno, že soud vnímá odstoupení od smlouvy učiněné žalovaným 1) jako platné, žalobce svůj nárok jasně, konkrétně a srozumitelně nevymezil. Zpočátku sporu bylo zřejmé, že se žalobce domáhal zaplacení tzv. pozastávek, avšak v okamžiku, kdy vyšlo najevo, že toto právo žalobci – s ohledem na odstoupení žalovaného 1) od smlouvy – nesvědčí, již žalobce nikdy řádným způsobem své požadavky nedefinoval, a to ani v situaci, kdy k tomu byl soudem opakovaně vyzýván. (O platném odstoupení žalovaného 1) od smlouvy o dílo soud neměl pochybnosti. S ohledem na dikci ustanovení § 345 odst. 2 obchodního zákoníku, je totiž zjevné, že žalobce smlouvu o dílo porušil natolik závažným způsobem – prodlení, vady díla – že pokud by o takovém porušení měl žalovaný 1) povědomí již v době uzavírání smlouvy, jistě by ji se žalobcem vůbec neuzavřel). Zde zároveň soud podotýká, že byť se nejprve žalobce bránil, že by žalovaný 1) od smlouvy o dílo platně odstoupil, v průběhu řízení na tuto myšlenku bez dalšího přistoupil, a to zjevně proto, že soudu nepředložil jediný důkaz o tom, že žalovanému 1) právo od smlouvy odstoupit nesvědčilo.
12. Nicméně z procesního hlediska nelze přehlédnout, že soud žalobce řádně procesně poučil již při jednání dne 25. 11. 2015. Dalšího poučení se žalobci dostalo při jednání dne 10. 2. 2016 a dalšího při jednání dne 21. 2. 2018. Žádné z těchto poučení však svůj účel nesplnilo, neboť žalobce sice vždy nějakým způsobem svá tvrzení doplnil, avšak nedostatečně a už vůbec tato tvrzení neprokazoval. S ohledem na vývoj situace a zejména na to, že žalobce v průběhu řízení svá tvrzení často měnil, soud při jednání dne 23. 1. 2019 žalobce definitivně poučil o jeho povinnosti tvrzení a důkazní v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. a zároveň žalobci poskytl lhůtu 5 dnů ode dne konání jednání k doplnění tvrzení i důkazů. Konkrétně soud žádal, aby žalobce doplnil své tvrzení o tom, že se žalovaní na jeho úkor bezdůvodně obohatili, sdělil, v čem bezdůvodné obohacení žalovaných spatřuje a jaká plnění by si tedy účastníci zrušení smlouvy mněli s ohledem na dikci ustanovení § 351 odst. 2 obchodního zákoníku vrátit. Zároveň soud žalobce vyzval, aby svá tvrzení doplnil i pokud se specifikace žalobou požadované částky 4,5 mil. Kč týká. Konečně soud žalobce téhož dne vyzval, aby ve stejné lhůtě do spisu založil i patřičné návrhy na dokazování, popřípadě důkazy samotné, a to právě k prokázání žalobcových tvrzení. Zároveň soud žalobce řádně poučil o koncentraci řízení.
13. Žalobce však na výzvu soudu reagoval pouze svým přípisem ze dne 26. 1. 2019, který byl soudu doručen dne 28. 1. 2019. V tomto přípise však žalobce pouze uvedl, z jakých jednotlivých částek se dle jeho názoru skládá celková požadovaná suma 4,5 mil. Kč a opatrně se vyjádřil k postoji žalovaného 1). Nic jiného neuvedl. Nikterak nespecifikoval svůj požadavek, neuvedl, v čem spatřuje bezdůvodné obohacení žalovaných, nedodal, jaká konkrétní plnění by si účastníci zrušené smlouvy měli vrátit. Stručně řečeno – žalobce na poučení soudu adekvátně nereagoval, respektive lze – s ohledem na obsah listiny ze dne 26. 1. 2019 – konstatovat, že v zásadě nereagoval vůbec. Na následky takového svého počínání však byl žalobce soudem řádně poučen v návaznosti na již zmíněné ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.
14. S ohledem na dosud uvedené tedy soudu nezbylo, než dospět k závěru, že žalobce neunesl nejen břemeno tvrzení, ale i břemeno důkazní, jak mu ukládá zákon (§ 120 o.s.ř.). Veškeré reakce žalobce na poučovací povinnost soudu nelze vnímat jinak, než jako nedostatečné a neadekvátní. Z podání žalobce nelze zjistit, na základě čeho se svých práv domáhá, resp. nelze ani zjistit, jakých konkrétních nároků se žalobce domáhá a proč. Není zcela jasný právní titul, o který žalobce svůj nárok opírá. Nebylo ani jasně vymezeno, jak žalobce dospěl k požadované částce 4,5 mil. Kč (listina ze dne 26. 1. 2019 do věci rozhodně světlo nevnesla). Zrovna tak nebyly předloženy hodnověrné důkazy, které by nárok žalobce byly s to prokázat a ze strany žalobce nebyly ani učiněny patřičné návrhy na doplnění dokazování. V této souvislosti soud doplňuje, že k případným tvrzením žalobce, důkazním prostředkům či návrhům na doplnění dokazování učiněným po 30. 1. 2019 již nemohl přihlédnout, neboť při jednání před soudem dne 23. 1. 2019 byla žalobci poskytnuta lhůta 5 dnů k doplnění tvrzení a důkazních návrhů a zároveň došlo ke koncentraci řízení. Tato lhůta uplynula dne 29. 1. 2019, avšak žalobce doložil toliko své„ vyčíslení“ nároku ze dne 26. 1. 2019, nejasné stanovisko k postoji žalovaného 1) a nic dalšího. Své procesní povinnosti tak žalobce bez dalšího nesplnil. Na tomto místě pak považuje soud za důležité upozornit, že při jednání dne 23. 1. 2019 stanovil žalobci toliko pětidenní lhůtu k doplnění tvrzení a návrhů na doplnění dokazování, když tuto lhůtu soud považoval a nadále považuje za zcela přiměřenou okolnostem projednávané věci. Nesmí totiž zůstat bez povšimnutí, že v lednu 2019 trval celý spor již více než 4 roky, a to výlučně vinou žalobce, který ani přes několikeré pokusy soudu nebyl schopen specifikovat svůj nárok a předložit důkazy k jeho prokázání. V takové situaci již soud nemohl žalobci poskytnout v lednu 2019 lhůtu delší, neboť ve vztahu k žalovaným by bylo možné bez dalšího takový postup vnímat jako nespravedlivý. Nebylo a není vinou žalovaných, že žalobce nebyl schopen se k celé věci patřičně postavit.
15. Závěrem proto soud konstatuje, že s ohledem na dosud uvedené žalobce jednoznačně neunesl břemeno důkazní i břemeno tvrzení, a proto nemohl být ve sporu úspěšný. Ačkoli byl žalobce soudem upozorněn na následky procesní nečinnosti, neučinil nic pro odvrácení pro něj nepříznivého výsledku řízení, kterým je toto zamítnutí žaloby. V souladu s procesním postojem obou žalovaných soud konstatuje, že i po letech vedení tohoto sporu zůstal předmět řízení zahalen v mlze. Případné důkazy směřující k prokázání nároku žalobce pak absentovaly zcela. Na úplné dokreslení situace pak soud poukazuje na závěrečné jednání dne 10. 2. 2021, kterého se ani žalobce, ani jeho právní zástupkyně bez omluvy nezúčastnili, ačkoli předvolání k jednání bylo zástupkyni žalobce řádně doručeno již dne 22. 12. 2020. V nastalé procesní situaci proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl.
16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že právo na jejich náhradu bylo přiznáno procesně zcela úspěšným žalovaným. Částka ve výši 453 904,88 Kč je představována náklady právního zastoupení (odměna advokáta za 11 úkonů právní služby po 11 420 Kč ve výši 125 620 Kč pro žalovaného 1) /příprava a převzetí zastoupení, podání odporu z 2.1.2015 ze dne 2.2.2015, účast na jednání soudu 13.5.2015, vyjádření ze dne 11.6.2015, odvolání proti usnesení ze dne 5.11.2015, účast na jednání soudu 25.11.2015, vyjádření ze dne 23.12.2015, účast na jednání soudu dne 10.2.2016, odvolání proti usnesení ze dne 21.3.2016, vyjádření ze dne 24.10.2016 dle § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.; odměna advokáta za 4 úkony právní služby po 9 136 Kč ve výši 36 544 Kč pro žalovaného 1) /vyjádření ze dne 2.6.2017, účast na jednání soudu dne 21.2.2018, vyjádření ze dne 15.5.2018, účast na jednání soudu dne 23.1.2019 dle § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., odměna advokáta za 4 úkony právní služby po 21 040 Kč ve výši 84 160 Kč pro žalovaného 1) /vyjádření ze dne 21. 3. 2019, 13. 5. 2019 a 12. 10. 2020 a účast při jednání dne 10. 2. 2021, odměna advokáta za 4 úkony právní služby po 9 136 Kč ve výši 36 544 Kč pro žalovaného 2) /vyjádření ze dne 2.6.2017, účast na jednání soudu dne 21.2.2018, vyjádření ze dne 15.5.2018, účast na jednání soudu dne 23.1.2019 dle § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., odměna advokáta za 4 úkony právní služby po 21 040 Kč ve výši 84 160 Kč pro žalovaného 2) /vyjádření ze dne 21.3.2019, vyjádření ze dne 13.5.2019, vyjádření ze dne 12.10.2020, účast na jednání soudu dne 10.2.2021 dle § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 27 úkonů právní služby po 300 Kč v celkové výši 8 100 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.; a náhrada 21 % DPH ve výši 78 776,88 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí.