Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 88/2022-42
Okresní soud v Pardubicích rozhodl soudkyní Mgr. Jaroslavou Sádovskou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem v obec, ulice a číslo
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa, obec
o zaplacení 14 898,83 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 4 412,83 Kč zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 500 Kč od 19. 3. 2020 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.
III. Žalobní návrh zamítá co do částky 4 552 Kč a úroků z prodlení z této částky od 19. 3. 2020 do zaplacení.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení se co do kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 4 412,83 Kč zastavuje.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 500 Kč od 19. 3. 2020 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalobní návrh zamítá co do částky 4 552 Kč a úroků z prodlení z této částky od 19. 3. 2020 do zaplacení.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobce se žalobním návrhem podaným dne 23. 12. 2021 domáhal po žalované zaplacení částky 14 898,83 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že dne 17. 2. 2020 uzavřela žalovaná s jeho právním předchůdcem, společností právnická osoba smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byla žalované poskytnuta finanční částka ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku 24 552 Kč spolu s příslušenstvím do 18. 3. 2020. Žalovaná čerpala úvěr bezhotovostně převodem na svůj účet. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, když žalovaná projevila svoji vůli uzavřít smlouvu tzv. verifikační platbou, kdy převedla částku 1 Kč ze svého účtu na účet společnosti právnická osoba O půjčku požádala na internetových stránkách webová adresa, kde vyplnila požadované registrační údaje – číslo občanského průkazu a odeslala verifikační platbu, která sloužila k identifikaci žalované. Po dokončení žádosti o půjčku obdržela žalovaná předsmluvní informace a společnost zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do různých registrů k ověření bonity klienta a schopnosti úvěr splácet. Žádost byla následně schválena a žalované byla na zadaný bankovní účet odeslána požadovaná finanční částka. Žalovaná své povinnosti z uzavřené smlouvy řádně a včas neplnila, čímž jí vznikla povinnost hradit smluvní pokutu ve výš 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení, jak bylo ve smlouvě dohodnuto. Z původního věřitele byla pohledávka postoupena na žalobce na základě smlouvy ze dne 11. 6. 2021 s účinností ke dni 14. 6. 2021. Žalovaná byla o postoupení informována dne 25. 6. 2021. Ke dni postoupení činila pohledávka 15 221 Kč a skládala se z nesplacené jistiny 10 052 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 019 Kč a částky 150 Kč jako paušálních nákladů na vymáhání.
2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla žalované zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k tomu zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Doručeno bylo do vlastních rukou dne 10. 5. 2022.
3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout bez nařízení jednání, s čímž žalobce souhlasil již v žalobním návrhu a žalovaná se ani po poučení dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) nevyjádřila, soud tak měl za to, že souhlasí a proto rozhodl dle § 115a o.s.ř. ve věci bez jednání na základě důkazů ve spise založených.
4. Žalobce k výzvě soudu o doplnění tvrzení, jakým způsobem byla prověřena úvěruschopnost žalované, sdělil, že těmito důkazy bohužel nedisponuje, nebyly mu jeho právním předchůdcem poskytnuty, pouze informace, že byla žalovanou uhrazena celkově částka 14 500. Uvedl proto, že co do kapitalizovaných úroků ve výši 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 412,83 Kč bere žalobu částečně zpět. Soud proto na základě uvedeného zpětvzetí řízení v této části dle § 96 odst. 1a o.s.ř. zastavil.
5. V dalším měl soud prokázáno listinou označenou jako smlouva o úvěru číslo že společnost právnická osoba uzavřela dne 18. 2. 2020 s žalovanou smlouvu, v níž se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit celkovou částku 24 552 Kč do 18. 3. 2020.
6. Písemností ze dne 25. 6. 2021 byla žalovaná informována o postoupení pohledávky žalobci, a to ve výši 15 221 Kč včetně příslušenství a byla vyzvána k úhradě do 10 dnů, rovněž tak i písemnostmi ze dne 2. 4. 2022, 18. 4. 2020, 29. 4. 2020 a 7. 7. 2021.
7. Předžalobní výzvou ze dne 9. 11. 2021 byla vyzvána žalovaná k úhradě a upozorněna na řešení věci soudní cestou v případě neuhrazení.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze částečně.
12. Soud se nejprve musel zabývat otázkou, zda mezi účastníky, resp. právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo tak nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
14. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora uvedená ustanovení, vyplývá již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek sp. zn. spisová značka či 33 Cdo 201/2018) i z Nálezu Ústavního soudu sp. zn. ústavní nález ze dne 26. 2. 2019, kde uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr není chráněn jen samotný spotřebitel, ale i věřitel a celá širší společnost jako taková.
16. Je sice skutečností, že výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU z 5. 3. 2020 ve věci C číslo, z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.
17. Vycházeje z uvedených hledisek, je třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem. V případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.
18. V daném případě sám žalobce sdělil, že nedisponuje důkazy, kterými jeho právní předchůdce posuzoval úvěruschopnost žalované, proto omezuje žalobní návrh. Ten však byl omezen – vzat zpět jen co do smluvní pokuty a kapitalizovaných úroků ve výši 150 Kč.
19. Prověření úvěruschopnosti žalované ze strany právního předchůdce žalobce tak neodpovídalo kritériím uvedeným v ustanovení § 86 a 87 zák. o spotřebitelském úvěru. Jedná se o smlouvu neplatnou a vztah účastníků, je proto třeba posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. Dle tohoto ustanovení je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a dosud nevrátil, tedy svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobci, který získal pohledávku postoupením, pouze částku 5 500 Kč, když z poskytnutého úvěru ve výši 20 000 Kč uhradila částku 14 500 Kč tj. (20 000 – 14 500 Kč). Alokace z částky 14 500 Kč na úrok, nebyla možná z důvodů neplatnosti smlouvy. A uhrazenou částku tak bylo možno započíst pouze na jistinu. Žalovaná částku, o níž se obohatila, dosud nevrátila, ač byla žalobcem vyzvána, je proto zároveň povinna hradit i úroky z prodlení, které činí 10 % ročně z dosud neuhrazené částky. Úrok byl žalobci přiznán z částky 5 500 Kč již od 19. 3. 2020 do zaplacení dlužné částky. Co do zbývající částky ve výši 4 552 Kč i spolu úroky, byl žalobní návrh, jako nedůvodný zamítnut. Jednalo se pouze o bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobce, které je tak povinna žalovaná vrátit, jak je ve výroku I. uvedeno.
20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o.s.ř., když žalobce vzal žalobní návrh částečně zpět. Ve zbývající částce byl pouze částečně úspěšný, kdy poměr úspěchu byl nižší. Soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznává.
21. Pokud jde o splatnost, soud stanovil lhůtu delší než zákonnou třídenní vzhledem k návrhu žalobce.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do l5 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích, a to písemně ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí - exekuci.