Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

75 C 493/2021-67

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Rozsypalem v právní věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 57 811,47 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 43 833,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 43 833,46 Kč od datum do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky 13 978,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 57 811,47 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 978,01 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 43 833,46 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 7 962 Kč k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 43 833,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 43 833,46 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení částky 13 978,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 57 811,47 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 978,01 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 43 833,46 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 7 962 Kč k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].</b>

1. Žalobkyně se žalobou (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne datum domáhala vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 66 932,30 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 57 811,47 Kč od datum do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřel žalovaný se společností právnická osoba (nyní právnická osoba), IČO, sídlem adresa (dále jen„ jméno“) smlouvu o úvěru, na jejímž základě jméno poskytla žalovanému úvěr ve výši 68 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve splátkách ve výši 1 404,83 Kč měsíčně při úrokové sazbě 14,1 % ročně, a to vždy k 20. dni v měsíci, počínaje dnem datum Ve smlouvě byl rovněž sjednán nárok jméno na smluvní pokutu v případě prodlení s úhradou splátek, a to dle platného sazebníku. Dne datum uzavřela jméno s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mimo jiné i postoupení pohledávky za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne datum. Žalovaný dne datum čerpal úvěr v celkové výši 68 000 Kč, avšak s úhradou svých smluvních závazků se dostal do prodlení, pročež jméno využila svého oprávnění a předmětnou pohledávku zesplatnila. Pohledávka se tak stala splatnou ke dni datum. Dlužná částka je pak tvořena dlužnou jistinou ve výši 57 811,47 Kč, dlužnými smluvními úroky ve výši 2 830,81 Kč, smluvními poplatky ve výši 1 404 Kč a úroky z prodlení ve výši 90,82 Kč. Žalobkyně poznamenala, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného jméno kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze příjmení jméno při posouzení úvěruschopnosti žalovaného posoudila zejména schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění dosavadních dluhů. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovaný pak po postoupení pohledávky ničeho neuhradil, a to ani přes výzvu zástupce žalobkyně, jež byla žalovanému zaslána dne datum.

3. Žalobkyně podáním ze dne datum vzala žalobu částečně zpět co do částky ve výši 9 120,83 Kč, pročež soud usnesením ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, řízení zastavil co do částky 9 120,83 Kč.

4. Předmětem dalšího řízení tak byl požadavek žalobkyně na zaplacení částky 57 811,47 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 57 811,47 Kč od datum do zaplacení.

5. V podání ze dne datum žalobkyně doplnila, že jméno vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr ze dne datum, když žalovaný žádal o úvěr v celkové výši 100 000 Kč. Žádost žalovaného jméno hodnotila individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného jméno kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného jméno porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Žalovaný byl v zaměstnaneckém poměru na dobu neurčitou, jméno vycházela z deklarovaného čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 20 000 Kč. Žalovaný zároveň uvedl v žádosti celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 20 000 Kč s tím, že není žádné osoby, vůči které by byl žalovaný povinen výživou. Výpočet disponibilní částky pak byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima, částkou normativních nákladů na bydlení a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Z interních zdrojů jméno zjistila, že žalovaný je povinen splácet měsíčně částku o celkové výši 4 536,38 Kč, z externích zdrojů potom zjistila, že žalovaný neměl v době podání žádosti žádné další závazky. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného jméno poskytla žalovanému úvěr ve výši 68 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 1 404,83 Kč. Žalobkyně doplnila, že celkem žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku ve výši 24 166,54 Kč.

6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal pasivní.

7. Soud věc projednal na jednání konaném dne datum podle , (dále jen „“) v nepřítomnosti účastníků, když se žalobkyně z nařízeného jednání omluvila a žalovaný se k jednání, leč řádně předvolán, bez omluvy nedostavil.

8. Zy označené jako smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet anonymizováno půjčka soud zjistil, že ji dne datum za pomoci prostředků komunikace na dálku podepsal žalovaný, přičemž jméno se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 68 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet měsíční splátkou ve výši 1 404,83 Kč a dále se zavázal platit měsíčně úhradu za pojištění ve výši 126 Kč, a to počínaje dnem datum. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 14,1 % ročně.

9. Z všeobecných obchodních podmínek a sazebníku poplatků, které nejsou smluvními stranami podepsány, soud zjistil bližší úpravu práv mezi jméno a žalovaným.

10. Z listin označených jako vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil totožné informace jako ze smlouvy o úvěru.

11. Z listin označených jako výpisy z úvěrového účtu (číslo listu a číslo), amortizace (číslo listu) a dále zy označené jako platební historie (číslo listu) soud zjistil transakční historii.

12. Zy označené jako oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum soud zjistil, že jméno informovala žalovaného o tom, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek byl úvěr prohlášen za splatný ke dni datum a žalovaný byl vyzván k úhradě částky 62 137,10 Kč do datum.

13. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne datum soud zjistil, že konečná dlužná částka měla činit 66 932,30 Kč, přičemž dlužná jistina byla ve výši 57 811,47 Kč.

14. Zy označené jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že ji podepsaly jméno a žalobkyně, přičemž na jejím základě byly na žalobkyni postoupeny pohledávky specifikované v příloze číslo mimo jiné rovněž pohledávka za žalovaným.

15. Zy označené jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že jméno informovala žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni.

16. Předžalobní upomínkou ze dne datum zástupce žalobkyně urgoval žalovaného k úhradě sporné pohledávky, a to do 7 dnů od jejího doručení. Výzva byla odeslána dne datum.

17. Z předložených listinných důkazů tak byl soudem zjištěn následující skutkový stav:

jméno vystavilau označenou jako smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet anonymizováno půjčka, kterou žalovaný za užití prostředků komunikace na dálku dne datum podepsal. jméno se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 68 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet měsíční splátkou ve výši 1 404,83 Kč a dále se zavázal platit měsíčně úhradu za pojištění ve výši 126 Kč, a to počínaje dnem datum. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 14,1 % ročně. Žalovaný úvěr od jméno čerpal, avšak řádně a včas ho nesplácel, pročež jej jméno dne datum informovala o tom, že poskytnutý úvěr prohlásila za splatný ke dni datum jméno a žalobkyně podepsaly dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž jméno vyrozuměla žalovaného dne datum. Dlužnou částku pak žalovaný neuhradil ani přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně ze dne datum, jež byla žalovanému odeslána dne datum a v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 7 dnů od doručení výzvy.

18. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací žalobkyně k podání projednávané žaloby.

19. Podle , (dále jen „“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Podle postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

21. příjmení jméno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila spornou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což jméno žalovanému oznámila, nezbývá než uzavřít, že žalobkyni svědčí aktivní legitimace k podání projednávané žaloby, jež tak byla podána osobou oprávněnou.

22. Poté soud přistoupil ke zkoumání merita věci.

23. Podle smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

25. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

27. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

28. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi jméno, jakožto věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru podle a násl. , neboť jméno (úvěrující) se zavázala žalovanému (úvěrovanému) poskytnout na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky (68 000 Kč), a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ve výši 14,1 % ročně a pojistné ve výši 126 Kč měsíčně. Žalovaný pak vystupoval v pozici spotřebitele ve smyslu , neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání (taková skutečnost neplyne ze smlouvy o úvěru a ani nebyla v řízení tvrzena, natožpak prokazována), pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěru se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž ZSÚ.

29. jméno tedy byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného - spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje sporný úvěr ve výši 68 000 Kč. Posouzení schopnosti splácet úvěr je přitom závislé na disponibilních příjmech žalovaného, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací).

30. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

31. Soud dospěl k závěru, že v projednávané věci žalobkyně neprokázala, že by jméno dostála povinnosti stanovené jí v § 86 ZSÚ a před poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr. Žalobkyně sice uvedla, že jméno zkoumala příjmy a výdaje žalovaného, a to na základě informací poskytnutých žalovaným, jehož tvrzení si následně ověřila, a že jméno kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, jakými jsou zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. Žalobkyně však k žalobě nepřipojila ničeho, z čeho by její tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jméno vyplývalo. Žalobkyně tak nijak nedoložila, že jméno s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr. Žalobkyně se pak svojí neúčastí na jednání konaném dne datum sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena podle o povinnosti uvést rozhodná tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, jakož i výzvy a poučení podle k doplnění chybějících tvrzení a k označení důkazů k prokázání svých tvrzení, jež soud neměl v daném okamžiku za prokázaná, a následně být řádně poučena ohledně následků nesplnění této výzvy. V této souvislosti soud uvádí, že upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle , jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s . Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz příjmení, L., příjmení, J. a kol., I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ).

32. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že jméno před uzavřením smlouvy o úvěru postupovala s odbornou péčí a že řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr podle § 86 ZSÚ. Soudu tak nezbylo než smlouvu o úvěru posoudit jako absolutně neplatnou. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se totiž nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní ( a 588 ). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Závěrem soud dodává, že splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost nelze přenášet na žalovaného, poněvadž tato povinnost byla uložena jméno jednak z toho důvodu, že jako osoba podnikající v daném oboru je schopna vyhodnotit potenciální rizika a možnou neschopnost žalovaného splácet úvěr, jednak i na ochranu samotného žalovaného, jenž svoji finanční situaci nemusí vidět zcela realisticky a nemusí dohlédnout na rizika spojená s uzavřením smlouvy o úvěru.

33. Ačkoli by pouhý jazykový výklad § 87 ZSÚ nasvědčoval pouhé relativní neplatnosti úvěrové smlouvy coby důsledku porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 ZSÚ (k námitce spotřebitele v promlčecí lhůtě tří let od uzavření smlouvy), má soud za to, že takový výklad je v rozporu se základními zásadami, z nichž ZSÚ vychází (zásada rovnosti a ochrany slabší strany – spotřebitele, jehož nerovné postavení ve vztahu k podnikateli dorovnává uvedená právní úprava), neboť nepředstavuje dostatečný nástroj ochrany spotřebitele a vedl by k významnému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, a znamenal by také popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti. Jak bylo nastíněno výše, účelem této povinnosti je předejít nezvladatelnému zadlužování těch spotřebitelů, kteří by mohli skončit ve spirále dluhů, předlužení a insolvence se všemi negativními důsledky s tím spojenými, které mají dopad na další věřitele, osoby dlužníkovi blízké i na celou společnost. Celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti zmínil také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. . Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má tedy celospolečenský význam, a porušení této povinnosti před uzavřením úvěrové smlouvy proto zjevně narušuje veřejný pořádek, což má za následek absolutní neplatnost takové smlouvy, k níž soud přihlíží i bez námitky. K závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy v režimu nového ZSÚ dospěl rovněž název soudu v rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka.

34. Vzhledem k vývoji právní úpravy spotřebitelských úvěrů, jakož i judikatury anonymizováno a název soudu směrem k vyšší ochraně spotřebitele, není logické, aby se s novým ZSÚ stala z neplatnosti absolutní neplatnost relativní, tedy aby ochrana spotřebitele byla oslabena podmínkou vznesení námitky neplatnosti ze strany spotřebitele, a to jen ve tříleté lhůtě od uzavření smlouvy (zvláště pokud k uplatnění práva věřitele na zaplacení splatné pohledávky z úvěrové smlouvy může dojít s ohledem na sjednanou délku doby splácení i později). Rovněž dle důvodové zprávy k § 86 ZSÚ byla záměrem zákonodárce mj. snaha o posílení principu zodpovědného úvěrování, čemuž následek v podobě relativní neplatnosti neodpovídá. Naopak smysl a účel právní úpravy povinnosti zkoumání úvěruschopnosti a její historický vývoj (i v rámci judikatury) vedou k jednoznačnému závěru o následku jejího porušení v podobě absolutní neplatnosti. Jedině takový výklad je rovněž eurokonformní, neboť zmíněná právní úprava je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES. Soud v tomto ohledu poukazuje také na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo, podle nějž„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

35. K možnosti a dokonce povinnosti soudu odchýlit se od doslovného znění zákona pak srov. usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , či nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. .

36. Podle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

37. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

38. Podle dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

39. Podle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

40. Podle , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

41. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, avšak bylo prokázáno, že jméno žalovanému poskytla částku 68 000 Kč, posoudil soud právní vztah mezi jméno, resp. žalobkyní a žalovaným jako bezdůvodné obohacení podle a násl. , jelikož ochuzená (jméno, resp. žalobkyně) přenechala obohacenému (žalovaný) bez právního důvodu uvedenou částku. Žalobkyně uváděla, že žalovaný uhradil jméno částku 24 166,54 Kč, když žalovaný svoji pasivitou způsobil, že v řízení nevyšlo najevo, že by snad uhradil něčeho více, než vyplynulo z žalobních tvrzení. K vrácení tak stále zbývá částka 43 833,46 Kč, jež představuje bezdůvodné obohacení žalovaného. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle , podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky v předžalobní výzvě, a to do 7 dnů od jejího doručení. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky již dříve jméno, avšak žalobkyně nedoložila soudu ničeho, z čeho by vyplývalo, že dané výzvy byly žalovanému odeslány a že se tak mohly dostat do sféry jeho dispozice. Soud proto k výzvám, k nimž nebyl připojen doklad o jejich odeslání, nepřihlížel. Předžalobní výzva byla odeslána dne datum, pročež v souladu s  , lze mít za to, že byla žalovanému doručena dne datum a poslední den určené lhůty byl den datum, přičemž k tomuto dni také nastala splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení. Dnem následujícím po uplynutí lhůty k plnění se pak žalovaný ocitl v prodlení ( věta první ), pročež žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném za dobu prodlení úrok z prodlení podle ve výši stanovené v  , ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

42. S ohledem na shora uvedené tak soud shledal žalobu důvodnou co do zaplacení částky 43 833,46 Kč představující bezdůvodné obohacení žalovaného a dále co do zákonného úroku z prodlení z této částky od datum do zaplacení (bod I. výroku). Žalobu pak ve zbývající části neshledal oprávněnou, a proto ji co do částky ve výši 13 978,01 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 57 811,47 Kč od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 978,01 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 43 833,46 Kč od datum do zaplacení jako bezdůvodnou zamítl, neboť uvedenou částku žalovaný žalobkyni nedluží a v tomto období ještě žalovaný nebyl v prodlení se splněním svého závazku a ve zbytku přesahovala požadovaná výše úroku z prodlení zákonnou sazbu (bod II. výroku).

43. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle a stanovil zákonnou třídenní pariční lhůtu, jelikož pro stanovení lhůty v jiné délce neshledal žádného důvodu.

44. Současně soud rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení tak, že podle a v souladu s  přiznal v řízení procesně úspěšnější žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně celkem požadovala přiznání částky 74 335,26 Kč, přičemž úspěchu dosáhla v částce 50 674,85 Kč (68 %) a neúspěšná, resp. zavinila, že řízení muselo být částečně zastaveno, byla v částce 23 660,41 Kč (32 %). Míra jejího úspěchu tedy činí 26 % Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 369 Kč a odměny za zastupování advokátem ve výši 15 120 Kč za čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a podání žaloby podle a d/ , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /dále jen„ advokátní tarif“ /) při sazbě jednoho úkonu ve výši 3 780 Kč ( a . advokátního tarifu), z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za tyto úkony ve výši 1 200 Kč (4 x 300 Kč) podle advokátního tarifu a z daně z přidané hodnoty o sazbě 21 % z částky 16 320 Kč ve výši 3 427,20 Kč. Po zohlednění míry úspěchu žalobkyně ve věci (36 %) činí náhrada jejích nákladů řízení částku 7 962 Kč O plnění k rukám advokáta žalobkyně a o lhůtě k plnění soud rozhodl podle a

45. Soud konstatuje, že žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za odměnu advokáta a za paušální náhradu hotových výdajů advokáta za jeden úkon právní služby představující podání žalobkyně označené jako doplnění žaloby, neboť v tomto podání doplněné skutečnosti měly být obsaženy již v podané žalobě, pročež náklady spojené s tímto úkonem právní služby nelze považovat za účelně vynaložené.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, lze se po právní moci rozsudku domáhat výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.