Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 26/2022-119
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení 59 250 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 900 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 3 900 Kč od 29. 3. 2019 do 11. 6. 2021 a od 20. 7. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Soud žalobu zamítá pro 32 850 Kč a 9,75% úrok z prodlení ročně z částky 32 850 Kč od 29. 3. 2019 do 11. 6. 2021 a od 20. 7. 2021 do zaplacení, a pro částku 473 Kč a 22 500 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 900 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 3 900 Kč od 29. 3. 2019 do 11. 6. 2021 a od 20. 7. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Soud žalobu zamítá pro 32 850 Kč a 9,75% úrok z prodlení ročně z částky 32 850 Kč od 29. 3. 2019 do 11. 6. 2021 a od 20. 7. 2021 do zaplacení, a pro částku 473 Kč a 22 500 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 36 750 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 36 750 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, dále s kapitalizovaným úrokem z prodlení 7 902,51 Kč (9,75% úrok z prodlení ročně z částky 36 750 Kč od 29. 3. 2019 do 11. 6. 2021), nákladů mimosoudního vymáhání 473 Kč a smluvní pokuty 22 500 Kč (0,1 % denně z částky 36 750 Kč od 29. 3. 2019 do 30. 11. 2020), jakožto dluhu žalované ze smlouvy o úvěru číslo kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, dne datum. Žalované byla dne datum v hotovosti poskytnuta částka 45 000 Kč za poplatek 31 050 Kč. Celkovou částku 76 050 Kč se žalovaná zavázala vrátit v 13 měsíčních splátkách ve výši 5 850 Kč (splatnost poslední splátky 28. 3. 2019). Žalovaná uhradila pouze 39 300 Kč, na jistině zbývá dluh 36 750 Kč. Pro prodlení žalované žalobkyně požaduje smluvní pokutu 22 500 Kč, dále náklady mimosoudního vymáhání 473 Kč. Úvěruschopnost žalované byla hodnocena dle žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, ve které uvedla svoji osobní a majetkovou situaci, žalovaná doložila doklady dle vyplněné žádosti. Pohledávka byla převedena na žalobkyni.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
3. Žalobkyně doložila žádost o úvěr podepsanou datum, kterou žalovaná požádala společnost právnická osoba, IČO, o poskytnutí úvěru 45 000 Kč, jedná se o žádost formulářového typu, to znamená, že v ní žalovaná jakožto žadatel o úvěr zaškrtávala údaje hodící se k její osobní a majetkové situaci, případně vepisovala bližší informace. Žalovaná zaškrtla, že je vdaná a bydlí v nájmu, má auto, standardní vybavení domácnosti, v domácnosti žijí dvě výdělečně činné osoby, vyživuje dvě 2 děti, a to dítě do 6 let a do 26 let, že je zaměstnána u právnická osoba, jako anonymizována tři slova s příjmem 15 385 Kč (celkový měsíční příjem domácnosti 53 385 Kč), průměrné měsíční výdaje žadatelky jsou 5 743 Kč, výdaje celé domácnosti 11 485 Kč (bydlení 3 685 Kč, 800 Kč elektřina, stravné a výživné 5 000 Kč, ostatní výdaje 2 000 Kč). Dle zaškrtnutí doložila občanský průkaz, řidičský průkaz, pracovní smlouvu a smlouvy (obecně bez konkretizace), čestné prohlášení a doklad o vkladu na účet, tyto žalobkyně doložila v kopii. Dle pracovní smlouvy ze dne datum je žalovaná zaměstnána od datum u právnická osoba, jako anonymizována tři slova, jedná se o pracovní poměr na dobu neurčitou (v době sjednání úvěru byla ve zkušební době), dle mzdového výměru je základní měsíční mzda 14 500 Kč, dále jsou stanoveny proměnlivé složky mzdy, jako odměna za docházku 1 000 Kč, bonus pro operátora zákaznické linky 600 Kč, mimořádný nástupní bonus 2 000 Kč, celkem 18 100 Kč. Dle nájemní smlouvy ze dne datum žije žalovaná v obec v nájmu, nájemné činí 3 095 Kč, dle výpočtového listu bydlí v bytě společně se svýma dvěma syny, celkem tak žijí v bytě 3 osoby, smlouva je uzavřena mezi žalovanou a pronajímatelem. Dle doložené kopie vkladu v hotovosti na účet soud zjistil, že dne 12. 1. 2018 žalovaná vložila na bankovní účet částku 4 000 Kč. Žalovaná neměla a nemá záznam v insolvenčním rejstříku. Přílohou je také finanční analýza (formulářového typu), ve které osoba jednající za právnická osoba vyplnila údaje k žalované, kdy při výpočtu měsíčních volných zdrojů vycházela z příjmu žalované 15 385 Kč a výdajů žalované 5 743 Kč, při ponechání měsíční rezervy 1 000 Kč, měsíční volné zdroje 8 642 Kč. Dále jsou uvažovány 2 osoby výdělečně činné v domácnosti, dvě vyživované nezaopatřené děti, tomu odpovídají tabulkově náklady 3 200 Kč na první osobu, 2 900 Kč na druhou osobu, 1 800 Kč na jedno vyživované dítě, 2 500 Kč na druhé vyživované dítě, celkem výdaje 10 400 Kč. Závěrem je, že lze žadatelce poskytnout úvěr s měsíční splátkou maximálně 8 642 Kč. Žalobkyně doložila dále listinu zvanou Credit scoring, kde jsou bodově zaznamenány skutečnosti, dle kterých byla posuzována úvěruschopnost žalované, a to její věk, typ pracovního poměru, druh bydlení a rodinný stav, standardní vybavení domácnosti a vlastnění auta či nemovitosti, osobní názor osoby sjednávající úvěr za právnická osoba na žalovanou a historie žadatele, kdy žalované byla přiřazena hodnota 10 b za to, že se jedná o její 2. nebo 3. úvěr (SMART půjčka), který nebyl řešen exekučně nebo není a nebyla vedena v insolvenčním rejstříku. Závěrem je doporučení k poskytnutí požadovaného úvěru 45 000 Kč. Žalobkyně doložila formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.
4. Ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne datum mezi právnická osoba, a žalovanou soud zjistil, že společnost právnická osoba, se zavázala žalované poskytnout bezúčelový hotovostní úvěr 45 000 Kč, sjednaný na dobu určitou 13 měsíců. Tuto částku žalovaná v hotovosti v den podpisu smlouvy převzala. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s celkovými náklady spotřebitelského úvěru 32 850 Kč, tj. úrokem 25,85 % ročně z poskytnuté jistiny, pozn. poplatek za uzavření smlouvy byl 1 800 Kč (ve smlouvě je uvedeno, že v případě třetí a každé následující smlouvy o úvěru je administrativní poplatek nulový), v 13 měsíčních splátkách ve výši 5 850 Kč, kdy každá splátka je splatná 28. dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. RPSN činí 189,38 %. Jedná se o smlouvu formulářového typu, která je předpřipravena společností právnická osoba, a používána opakovaně s doplňováním konkrétních parametrů úvěru. Na druhé straně smlouvy pod čl. V. je uvedeno ujednání o smluvní pokutě 0,1% denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, dále je zde formulářově předtištěno (text připomíná grafickým zpracováním spíše text obchodních podmínek) prohlášení dlužníka a jeho další povinnosti, včetně odstoupení od smlouvy a závěrečná ustanovení. Dle čl. VIII. dlužník prohlašuje, že vzhledem k výši svých příjmů a výdajů, které uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru, je schopen veškeré splátky hradit řádně a včas, věřiteli poskytl úplné, pravdivé údaje. Součástí smlouvy je příloha s předpisem splátek, kde je uvedeno rozložení splátek na jednotlivé poplatky sjednané ve smlouvě o úvěru.
5. Dle platební historie žalovaná uhradila celkem 39 300 Kč (tato částka se skládá z úhrad 5 900 Kč, 5 900 Kč, 9 500 Kč, 3 000 Kč, 4 000 Kč, 2 000 Kč, 3 000 Kč, 2 000 Kč a 4 000 Kč), je zjevné, že v této částce není zahrnuta platba 1 800 Kč, poplatek za uzavření smlouvy, splatný při uzavření smlouvy.
6. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že ke dni datum byla část závodu společnosti právnická osoba, převedena na právnická osoba, přičemž toto soud ověřil z notářského zápisu sepsaného JUDr. jméno příjmení dne datum, NZ číslo, N 842/2018, smlouvy o prodeji části závodu uzavřené mezi právnická osoba, a právnická osoba, dne datum, včetně výňatku přílohy číslo. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba, postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to za úplatu. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Výzvou ze dne datum byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, opětovně výzvou ze dne datum a to již právním zástupcem a upozorněna na možnost domáhat se nákladů na mimosoudní vymáhání dlužné částky. Dle výpisu úkonů za mimosoudní vymáhání terénní pracovník cestoval na kontaktní adresu dlužníka ve dnech datum a datum, dne datum byl zaslán žalované dopis (jak je ostatně již uvedeno). Z výzvy k plnění ze dne datum soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky, upozorněna na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila poštovní podací arch o odeslání této výzvy).
7. Soud dále zjistil, a to z interního soudního systému, že žalovaná měla v době sjednání tohoto úvěru i jiné peněžní závazky, když v řízení sp. zn. 8 C 104/2021 vedeném u zdejšího soudu byla žalována dlužná částka ze smlouvy o úvěru uzavřené dne datum se společností právnická osoba (úvěr ve výši 25 000 Kč), a v řízení sp. zn. 9 C 30/2021 vedeném u zdejšího soudu byla žalována dlužná částka ze smlouvy o úvěru uzavřené dne datum se společností právnická osoba (zápůjčka ve výši 40 000 Kč). Žalovaná se evidentně od roku 2016 nacházela ve finanční situaci, když postupně vyhledávala možnost obstarání si finančních prostředků u nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
8. Závazkový vztah ze smlouvy o úvěru, vzniklý dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Závazkový vztah postoupení se řídí taktéž o. z.
9. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
10. Dle § 2395, § 2398 odst. 2, § 2399 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Smlouva o úvěru je finanční smlouvou dle §§ 1841 an. Smlouva o úvěru je tedy konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.
11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.
13. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Ust. § 2175 an. o. z. upravuje koupi závodu.
16. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
17. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba, prodal část závodu včetně pohledávky za žalovanou společnosti právnická osoba (ve smyslu § 2175 an. o. z.), a ta postoupila platně pohledávku za žalovanou na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž změna v osobě věřitele byla žalované řádně oznámena. Soud má dále s ohledem na shora uvedené za to, že žalovaná uzavřela dne datum s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které jí byla poskytnuta částka 45 000 Kč v hotovosti. Jedná se o smlouvu formulářového typu, která je předtištěna věřitelem, spotřebitel, coby dlužník, do ní nemůže nijak zasahovat. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., o komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka (úvěrovaného). Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy, jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Z žádosti o úvěr (která byla žalobkyní doložena), která měla dle tvrzení žalobkyně sloužit ke splnění této zákonné povinnosti právního předchůdce žalobkyně, soud však dospěl k závěru, že právnická osoba, nedostála své zákonné povinnosti, naopak, tuto plnila pouze tzv.“ pro formu“, a úvěry i bez posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí či i přes negativní zjištění, poskytovala. právnická osoba, přitom neměla vycházet pouze z tvrzení spotřebitele a posouzení žalovanou doložených listin (tedy zda dostatečně určitě a věrohodně osvědčují její majetkovou situaci), ale – a soud zde podotýká s ohledem na typ klientů, kteří žádají o tento typ nebankovního úvěru – vyžadovat případně doložení dalších podkladů, či klienta lustrovat v dostupných rejstřících. Pokud soud hodnotí listiny doložené žalovanou, z pracovní smlouvy je zjevné, že žalovaná byla teprve ve zkušební době (proto nebylo možné vycházet u toho, že je zaměstnána na dobu neurčitou s pravidelným měsíčním výdělkem; její zaměstnání bylo nejisté), její měsíční mzda v základní složce činila 14 500 Kč. Z doložené nájemní smlouvy společně s výpočtovým listem plyne nejen výše měsíčního nájmu, ale také to, že v domácnosti žije žalovaná pouze se svýma dvěma syny, ke kterým je povinna výživou (její manžel není uveden mezi osobami žijícími v nájemním bytě). Toto je v rozporu s v žádosti uvedenou informací, že žijí v domácnosti dvě výdělečně činné osoby. Vzhledem k tomu, že v žádosti není uvedeno, kdo je druhou výdělečně činnou osobou a ani není nijak doložen její příjem, nebylo možné, aby při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet, byla jako příjmová měsíční složka uvažována ničím a nijak nedoložená částka dalšího příjmu domácnosti (přitom celkový příjem domácnosti měl být 53 385 Kč, tzn. se mělo jednat o 38 000 Kč). Pochybnosti vzbuzuje výše uvedených měsíčních výdajů (ať už celkově 11 485 Kč, nebo jednotlivě), když by se mělo dle tvrzení žalované jednat o výdaje pro 2 dospělé osoby a 2 děti (navíc jedno dítě ve věku do 26 let, jehož nároky odpovídají nárokům dospělé osoby, zpravidla často připravující se na výkon svého budoucího povolání). Tak, jak byly údaje vyplněny, ať už v žádosti o poskytnutí úvěru, nebo v listině Credit scoring nebo finanční analýza, a to se zohledněním doložených listin (kdy např. listina dokládající vklad hotovosti 4 000 Kč na bankovní účet žalovanou neprokazuje ničeho ve vztahu k její majetkové situaci), vzbuzují pochybnost nad majetkovou situací žalované, resp. jsou kusé a v souhrnu nepodávají jednotnou představu o situaci žalované. Ano, všechny tyto listiny mohou sloužit k ověření majetkové situace žalované, ale k tomu, aby takové ověření bylo věrohodné, evidentně bylo potřeba vyžadovat doložení dalších dokladů, protože doložené listiny komplexně o majetkové situaci žalované nevypovídají. Je nepochybné, že nejvíce vypovídající hodnotu má v tomto ohledu výpis z bankovního účtu žalované (byť si je soud vědom skutečnosti, že ne všechny osoby mají bankovní účet zřízen). Pochybnosti o posouzení úvěruschopnosti žalované vzbuzuje také skutečnost, že žádost o poskytnutí úvěru žalovaná podepsala datum a téhož dne došlo k uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí požadované částky v hotovosti (tedy jaký prostor byl dán proto, aby právnická osoba, skutečně zvažovala a zjišťovala poměry žalované). Toto vše soud zvažuje také v kontextu toho, že bylo zjištěno, že v době pouhých 4 měsíců (číslo – číslo) si žalovaná opakovaně obstarala finanční prostředky v nemalé výši (25 000 Kč, 45 000 Kč) sjednáním úvěru u nebankovních poskytovatelů těchto úvěrů. Pokud měla žalovaná potřebu si takto obstarávat finanční prostředky nebankovními úvěry, nepochybně její majetková situace v danou dobu nebyla dobrá a nejednalo se o solventní osobu. Přitom úvěr 45 000 Kč s výší měsíční splátky 5 850 Kč je výraznou finanční měsíční zátěží. Skutečnosti sloužící k ověření úvěruschopnosti společností právnická osoba, byly kusé, a ve vzájemné souvislosti nemohly dát vypovídací hodnotu o stavu žalované. Z tohoto přístupu žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, je vysoce pochybné, jakou snahu vyvinula ke skutečnému splnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovanou skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy (smluvní pokuta, celkové náklady spotřebitelského úvěru). Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. Platby realizované žalovanou, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexitující dluh žalované, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalované. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalované. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení včetně zákonného úroku z prodlení. Žalované byla poskytnuta částka 45 000 Kč, ale fakticky pouze 43 200 Kč (když poplatek 1 800 Kč za uzavření smlouvy byl splatný při podpisu smlouvy, žalovaná se v tu chvíli fakticky obohatila pouze o 43 200 Kč), žalovaná uhradila 39 300 Kč. Žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 3 900 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 3 900 Kč od 29. 3. 2019 do 11. 6. 2021 a od 20. 7. 2021 do zaplacení. Soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení ode dne, který následuje po dni, kdy byla ujednána splatnost poslední splátky, tj. jak uvedla žalobkyně datum, přičemž soud vymezuje období dle požadavku žalobkyně, když ta úrok z prodlení v zákonné sazbě za období od 12. 6. 2021 do 19. 7. 2021 nepožadovala (v době od 29. 3. 2019 do 11. 6. 2021 jej požadovala v kapitalizované částce a dále jej požadovala od 20. 7. 2021 do zaplacení; soud nemůže jít nad rámec žaloby). Ve zbytku je žaloba nedůvodná. Soud ji zamítl pro žalovanou částku dle této smlouvy v rozsahu 32 850 Kč a 9,75 % úrok z prodlení ročně z částky 32 850 Kč od 29. 3. 2019 do 11. 6. 2021 a od 20. 7. 2021 do zaplacení, dále 473 Kč a smluvní pokutu 22 500 Kč. Ve vztahu k částce 473 Kč – náklady spojené s mimosoudním uplatněním pohledávky (ve smyslu § 513 o. z.), se soud zabýval skutečností, zda byly vynaloženy a pokud ano, zda důvodně. V tomto ohledu se jedná o příslušenství pohledávky ve smyslu uvedené zákonné úpravy. Žalobkyně požaduje 2krát 217 Kč za osobní návštěvu žalované (tuto návštěvu prokazuje pouze výpisem o tom, že byla učiněna, nedokládá žádný konkrétní záznam, že byla žalovaná na té které adrese osobně navštívena, přičemž k prokázání takového úkonu by svědčil podpis žalované na záznamu z té které osobní návštěvy za účelem mimosoudního vymáhání žalované částky). Žalobkyně byla zastoupena advokátem ve vztahu k vymáhání žalované částky na základě plné moci hromadně zplnomocňující k vymáhání pohledávek tohoto typu ze dne 11. 4. 2016. Již výzvou ze dne 6. 9. 2021 žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky prostřednictvím tohoto právního zástupce. Úkony právního zástupce jsou v tomto smyslu úkony dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a v tomto ohledu jsou také odměňovány, resp. nahrazovány. Ve vztahu k výzvě na žalovanou se jedná zejména o předžalobní výzvu k plnění, přičemž jakékoli další výzvy (opakované, jejich četnost) jdou nad rámec a již je nelze považovat za účelně vynaložené, pokud byly vynaloženy v souvislosti s pohledávkou splatnou již v roce 2019. Proto soud neshledal v tomto rozsahu žalobu důvodnou.
18. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 7,8 %, v rozsahu 92,2 % úspěšná nebyla. Žalované by pak příslušela náhrada nákladů řízení v 84,4 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Protože však žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III.
19. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí