Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 35/2022-19

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. René Braunem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 8 680 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 000 Kč od datum do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 680 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 680 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 680 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 820 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 000 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 680 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 680 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 680 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 820 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ”).

2. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u soudu dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 680 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 680 Kč od datum do zaplacení s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 7 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do datum spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 680 Kč, ale žalovaný tak neučinil a ničeho nezaplatil. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, ale bezvýsledně.

3. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil.

4. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný a žalobkyně podepsali smlouvu nazvanou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout na žádost žalovaného částku až do výše 7 000 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpanou částku vrátit do datum spolu s poplatkem, který při vyčerpání celé částky činil 1 680 Kč. Číslo účtu žalovaného ve smlouvě bylo bankovní účet. Smlouva byla uzavřena elektronicky a žalovaný ji podepsal SMS kódem. Při uzavření smlouvy měla žalobkyně k dispozici fotokopii občanského průkazu žalovaného a jeho totožnost dále ověřila za pomoci služby právnická osoba anonymizováno, které žalovaný dal přístup do svého bankovního účtu, ze kterého tak žalobkyně zjistila, že je majitelem účtu č. bankovní účet. V době poskytnutí přístupu do bankovního účtu byl zůstatek žalovaného – 4 605,99 Kč. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost tak, že pracovala s čistým měsíčním příjmem žalovaného ve výši 19 666 Kč a s výdaji uvedené žalovaným ve výši 12 000 Kč. Žalobkyně pak vypočetla vlastním způsobem minimální výdaje žalovaného na částku 9 860 Kč a disponibilní příjem na částku 6 500 Kč, z čehož usoudila, že žalovaný bude schopen poskytnutou částku uhradit. Žalobkyně zaslala částku 7 000 Kč dne datum na účet číslo. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou zaslanou dne datum, která byla doručována datum, přičemž touto výzvou žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu 3 dny na zaplacení.

5. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle , 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C číslo musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 příjmení vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby

z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení

s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. :„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu),

a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech

a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

11. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení ale bylo prokázáno, že tak žalobkyně neučinila. Ze žalobkyní předložených důkazů je zřejmé, že žalobkyně sice formálně dostála procesu ověřování schopnosti žalovaného splatit poskytnutý spotřebitelský úvěr, ale již se nevěnovala údajům, které sama v jeho průběhu zjistila. jméno žalobkyně vypočítala disponibilní příjem žalovaného ve výši 6 650 Kč, ale přesto se žalovaným uzavřela smlouvu, kterou se žalovaný zavázal uhradit celkovou částku ve výši 8 680 Kč za jeden měsíc od jejího poskytnutí, tedy částku vyšší, než byly žalobkyní vypočítané volné zdroje žalovaného. I kdyby bylo počítáno s ověřeným příjmem ve výši 19 666 Kč a výdaji 12 000 Kč, tak stále byl volný příjem žalovaného nižší než částka, kterou byl povinen uhradit. Nelze ani odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalovaného, ze kterého je zřejmé, že žalovaný byl v době kontroly účtu v záporném zůstatku - 4 605,69 Kč a tedy, že jeho zdroje ke splacení poskytnutého úvěru, který měl uhradit za pouhý měsíc od jeho poskytnutí, jsou ještě o tuto částku nižší, přesto mu úvěr poskytla. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, z kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že žalobkyně neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyplatila částku 7 000 Kč na jeho účet, přičemž žalovaný žádnou částku neuhradil. Žalovaný v řízení nenamítal, že by uhradil jakoukoliv částku na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti, ohledně možností uvedenou částku splatit. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté částky 7 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle o. z., ve výši vyplývající z , a to ode dne následujícího po dni, kdy byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k vydání bezdůvodného obohacení. Za tento den soud považuje v souladu s ustanovením o. z. den datum, tedy den následující po třídenní lhůtě, která byla žalovanému stanovena předžalobní výzvou, doručenou žalovanému dne datum. Třetí den připadal na neděli datum a soud za poslední den, kdy byl žalovaný povinen uhradit dlužnou částku, považuje následující pracovní den, tedy pondělí datum. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 820 Kč, přičemž tato částka představuje 55,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77,52 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 22,48 %), přičemž soud stanovil úspěch ve věci s ohledem na žalovanou částku a částku žalobkyni přiznanou tímto rozhodnutím, včetně příslušenství, které soud pro potřeby nákladů řízení kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 680 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud postupoval podle a. t., neboť žalobkyně opakovaně podává návrhy formulářového charakteru v obdobných věcech, jako např. ve sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka.

13. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení jako třídenní, neboť k jinému postupu neshledal důvod. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením k rukám zástupce žalobkyně.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.