Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
109 C 145/2022-51
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Bouhalika ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 7 480 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 840 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 1. 3. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozhodnutí.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6 640 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2. 7. 2015 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení z částky 840 Kč od 2. 7. 2015 do 28. 2. 2022 se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 840 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 1. 3. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6 640 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2. 7. 2015 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení z částky 840 Kč od 2. 7. 2015 do 28. 2. 2022 se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 7 480 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2. 7. 2015 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že žalovaný a společnost právnická osoba uzavřeli dne 14. 12. 2005 smlouvu o půjčce. Žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč, tento se zavázal uhradit částku 16 640 Kč v 52 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč, žalovaný však nehradil řádně a včas, uhradil pouze 9 160 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 byla pohledávka postoupena na právnická osoba anonymizováno a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne k 24. 8. 2018 byla pohledávka postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud činí tento závěr o skutkovém stavu:
právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 14. 11. 2005 smlouvu o půjčce, žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč, tento se zavázal zaplatit souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč, půjčka byla splatná v 52 týdenních splátkách po 320 Kč. Účastníci se dohodli, že RPSN bude činit 199,4 %. Původní věřitel společnost právnická osoba dne 25. 6. 2015 oznámila žalovanému, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na právnická osoba anonymizováno. Tato společnost pak žalovanému oznámila dne 12. 9. 2018, že došlo k opětovnému postoupení pohledávky a to na žalobkyni. Žalovaný z dlužné částky uhradil 9 160 Kč.
4. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala oznámením o postoupení pohledávek, které byly vyhotoveny věřiteli v souladu s ustanovením § 1882 odst. 2 o. z. Dále danou věc soud posoudil dle ustanovení § 3028 odst. 3 o.z., § 657 zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen občan. zák.), když účastníci smlouvy o půjčce a to společnost právnická osoba a žalovaný tuto smlouvu uzavřeli, kdy žalovanému byla půjčena částka 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem 16 640 Kč v 52 týdenních splátkách. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 52 téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Kromě částky 10 000 Kč, která byla žalovanému fakticky půjčena, se zavázal zaplatit žalobci také souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč (ve smlouvě je uváděno RPSN ve výši 199,4%). Tento poplatek je cenou půjčky nepřiměřeně vysokou, přesahující násobně průměrnou úrokovou sazbu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Takový úrok je proto nutno posoudit jako hraničící s lichvou a tedy odporující dobrým mravům, jak má na mysli ustanovení § 3 odst. 1 občan. zák., což činí ujednání o souhrnném poplatku (úroku) neplatným, přičemž se ve smyslu § 39 občan. zák. jedná o neplatnost absolutní. Právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel byla založena za účelem dosahování zisku, jejím předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Úrok u půjčky je odměnou za přenechání peněz, z níž logicky poskytovatel půjčky (předchůdkyně žalobkyně) generuje svůj zisk. Je tak zcela zřejmé, že strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytnutí peněz) smlouvu o půjčce ani neuzavřely. Tyto okolnosti musely být zcela zřejmé i žalovanému, kdy ani on neočekával, že obdrží od podnikatele, podnikajícího v oblasti poskytování půjček a úvěrů, půjčku, bez toho aniž by musel platit nějakou odměnu za poskytnutí půjček. Jedná se právě o tyto okolnosti konkrétního případu, které vedou soud k závěru, že neplatné ujednání o úrocích nelze oddělit od zbytku smluv a absolutně neplatné je proto celé ujednání smlouvy o půjčce, ze kterých vzájemná práva a povinnosti stranám ani nevznikla (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.10.2017 č.j. 15 Co 234/2017-80). Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o půjčce žalovanému částku 15 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 odst. 1 a 2 občan. zák. V případě smlouvy ze dne 14. 11. 2005 (předána částka 10 000 Kč) žalovaný již žalobkyni zaplatil částku 9 160 Kč, jak vyplývá z žalobních tvrzeních, žalovaný tak dluží 840 Kč Částku 9 160 Kč je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Proto žalovaný nadále dluží žalobkyni pouze částku 840 Kč, k jejímuž zaplacení byl žalovaný zavázán. Dne 17. 2. 2022 byla dána k poštovní přepravě výzva k úhradě dluhu ze dne 15. 2. 2022, když nebylo prokázáno dřívější doručení výzvy k úhradě a žalobkyně se k jednání u soudu nedostavila, aby mohla být ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. poučena. Žalovaný je tak povinen plnit 28. 2. 2022 dnem následujícím se teprve dostává do prodlení (§ 573, § 1959 písm. e) o. z.). Výše úroku z prodlení, tak jak byla přiznána, je v souladu s stanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud se žalobkyně domáhala částek vyšších, byla žaloba v této části specifikovaná ve výroku II. rozhodnutí zamítnuta.
5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšnému žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu.