Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 247/2021-100

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení 19 454,30 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 13 785,90 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 23. 10. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 5 668,40 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 19 454,30 Kč od 5. 12. 2018 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 19 454,30 Kč od 21. 11. 2020 do 22. 10. 2021 a úroku z prodlení z částky 5 668,40 Kč

od 23. 10. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 13 785,90 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 23. 10. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 5 668,40 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 19 454,30 Kč od 5. 12. 2018 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 19 454,30 Kč od 21. 11. 2020 do 22. 10. 2021 a úroku z prodlení z částky 5 668,40 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 3. 3. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem a úrokem

z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne 20. 10. 2016 smlouvu o bankovních produktech a službách, podle které jí zřídila a vedla účet č. bankovní účet. Následně 9. 10. 2017 dodatkem nazvaným dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách se společnost zavázala umožnit žalované účet přečerpat až do limitu 15 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala, tento limit nepřekročit, a že její kreditní příjem bude činit minimálně 50 % tohoto limitu měsíčně s tím, že jedenkrát za 180 dni bude účet vykazovat kreditní zůstatek. Žalovaná sjednané podmínky porušila tím, že sjednaný limit překročila, v důsledku čehož společnost debetní zůstatek účtu ve výši 19 454,30 Kč dne 30. 7. 2018 převedla na nově zřízený úvěrový účet úročený 29 % ročně, a jelikož jej žalovaná nesplácela, prohlásila ke dni 4. 12. 2018 celý zůstatek tohoto úvěru splatným.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Zy nazvané smlouva o bankovních produktech a službách soud zjistil, že tuto uzavřely dne 20. 10. 2016 společnost a žalovaná. Společnost se zde zavázala zřídit a vést pro žalovanou běžný účet č. bankovní účet a, splní-li žalovaná další podmínky, umožnit jí tento účet přečerpat.

4. Zy nazvané žádost o povolení debetního zůstatku soud zjistil, že žalovaná dne 20. 10. 2016 požádala o možnost přečerpání běžného účtu do výše limitu 10 000 Kč. Uvedla, že od 1. 1. 2016 bydlí v pronajatém domě/bytě, je svobodná a má sjednaný pracovní poměr na dobu určitou, do 31. 12. 2016 s průměrným měsíčním příjmem za poslední tři měsíce ve výši částka (tato skutečnost vyplývá i z potvrzení o výši příjmu). Dále uvedla, že při jednom zdroji příjmů činí celkový čistý měsíční příjem domácnosti částka.

5. Zy nazvané dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách soud zjistil, že tuto uzavřela společnost se žalovanou dne 9. 10. 2017, přičemž se jedná o dispozici (dodatek) ke shora citované smlouvě ze dne 20. 10. 2016. Společnost se zde zavázala umožnit žalované přečerpat běžný účet až do výše limitu 15 000 Kč. Žalovaná se zde zavázala poskytované prostředky průběžně splácet a platit úroky ve výši 21,99 % ročně tím, že její měsíční kreditní příjem bude činit minimálně 50 % sjednaného limitu. Dojde-li k přečerpání, činí úroková sazba 29 % ročně. Dále se zde žalovaná zavázala k úhradě poplatku 600 Kč za každou zaslanou upomínku. Součástí smlouvy se staly mimo jiné všeobecné produktové podmínky a základní produktové podmínky, a dále sazebník poplatků. Z přiložené standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývá, že žalovaná byla se základními parametry poskytovaného úvěru seznámena.

6. Zy nazvané všeobecné produktové podmínky soud zjistil, že se jedná o podmínky společnosti, které obsahují zejména výklad pojmů a obecné informace o poskytování bankovních produktů a služeb.

7. Zy nazvané základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru soud zjistil, že se opět jedná o podmínky společnosti a obsahují obecné podmínky čerpání a splácení úvěru. Obsahují mimo jiné ujednání

o tom, že pokud dojde k porušení podmínek (překročení limitu, nedodržení kreditního příjmu atp.) je společnost oprávněna převést zůstatek kontokorentního úvěru a nově zřízený úvěrový účet splatný v měsíčních splátkách tak, aby byl splacen do 48 měsíců.

8. Z dopisů ze dne 14. 2. 2018, 11. 3. 2018, 10. 4. 2018, 6. 6. 2018, 20. 6. 2018, 12. 9. 2018, 11. 10. 2018 a 10. 11. 2018 soud zjistil, že tyto dopisy jsou adresované žalované a je v nich upomínána o úhradu přečerpaného limitu na běžném účtu. Vkaždém z uvedených dopisů je žalované účtován poplatek 600 Kč.

9. Z výpisů z účtu č. bankovní účet za období od října 2016 do července 2018 soud zjistil, že se jedná o účet vedený společností pro žalovanou. V období od října 2016 do dubna 2017 tento účet vykazoval záporný zůstatek. V únoru 2017 žalovaná obdržela úvěr ve výši 50 000 Kč. Dále žalovaná disponovala záporným zůstatkem od června 2017 do srpna 2017, kdy obdržela další dva úvěry od společnosti právnická osoba ve výši 1 500 Kč a od společnosti právnická osoba 20 000 Kč. Od října 2017 měla žalovaná na běžném účtu vždy záporný konečný zůstatek. Naposledy účet vlastní aktivitou přečerpala o 13 785,90 Kč. K tomu jí byl zaúčtován úrok a poplatky do celkové výše zůstatku - 19 454,30 Kč. Tento zůstatek společnost dne 30. 7. 2018 převedla na nově zřízený úvěrový účet.

10. Z výpisů z úvěrového účtu č. bankovní účet soud zjistil, že dne 30. 7. 2018 společnost převedla debetní zůstatek ve výši 19 454,30 Kč z účtu č. bankovní účet na tento nově zřízený úvěrový účet. Z výpisů dále vyplývá, že žalovaná na tento účet neuhradila ničeho.

11. Z dopisu ze dne 4. 12. 2018 soud zjistil, že společnost prohlásila celý zůstatek úvěru č. bankovní účet ve výši 19 454,30 Kč splatným ke dni 3. 12. 2018.

12. Zy nazvané vyjádření k procesu posuzování úvěruschopnosti soud zjistil, že se jedná o sdělení společnosti, kde se vyjadřuje k tomu, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované. Uvádí zde, že vycházela z žádosti žalované ze dne 20. 10. 2016, tedy z příjmů částka a celkových příjmů domácnosti částka (při jednom zdroji příjmů), že je žalovaná zaměstnána na dobu určitou, že je svobodná, nevyživuje žádné děti, žije v pronajatém domě/bytě, přičemž její podíl na nákladech na bydlení je 39,52 %

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 a dohody o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020, včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost se dohodla se žalobkyní na postoupení souboru pohledávek. Seznam těchto pohledávek však byl zcela nečitelný.

14. Z dopisu ze dne 30. 11. 2020 soud zjistil, že společnost žalované tímto dopisem oznámila, že pohledávku za ní ze shora citované smlouvy postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalované byl tento dopis odeslán 14. 12. 2020.

15. Z dopisu ze dne 10. 2. 2021 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzývá žalovanou k úhradě celkem 34 721,85 Kč s tím, že pokud tak do 25. 2. 2021 neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalované byl tento dopis odeslán dne 10. 2. 2021.

16. Ze sazebníku poplatků a úrokového lístku soud již pro nadbytečnost žádná skutková zjištění nečinil.

17. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: právnická osoba uzavřela se žalovanou dne 20. 10. 2016 smlouvu, na základě které zřídila a vedla pro žalovanou běžný účet č. bankovní účet. Dne 9. 10. 2017 společnost a žalovaná uzavřely dispozici k této smlouvě, podle které společnost umožnila žalované běžný účet přečerpat až do výše limitu 15 000 Kč. Žalovaná se naproti tomu zavázala zajistit, aby souhrn měsíčních částek připsaných na běžný účet činil 50 % z povoleného limitu a dále se zavázala nepřekročit povolený limit. Žalovaná měla celkově špatnou finanční bilanci, kdy byla neustále v záporném zůstatku, a to již od zřízení účtu, vyjma situací, kdy čerpala jiné úvěry. Žalovaná naposledy účet vlastní aktivitou přečerpala o 13 785,90 Kč. K tomu jí byl zaúčtován úrok a poplatky do celkové výše zůstatku - 19 454,30 Kč. Tento zůstatek společnost dne 30. 7. 2018 převedla na nově zřízený úvěrový účet. Jelikož žalovaná nadále ničeho nehradila, prohlásila společnost celý zůstatek úvěrového účtu splatným ke dni 3. 12. 2018. Podle smlouvy ze dne 18. 11. 2020 pak společnost pohledávku za žalovanou uplatněnou v tomto řízení postoupila žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována.

18. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

19. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona o spotřebitelském úvěru).

20. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele

nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

22. Podle , , v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl

po právu plnit sám.

23. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry

a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

24. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyně vycházela z jejího čistého měsíčního příjmu ve výši částka a příjmu domácnosti ve výši částka. Ohledně výdajů pak vycházela z částky životního minima a nákladů na bydlení podle historických dat Českého statistického úřadu. Po provedeném dokazování je nutno žalobkyni přisvědčit, že úvěruschopnost žalované její právní předchůdkyně jistým způsobem zkoumala, nicméně dospěla-li na základě zjištěných údajů k závěru o její schopnosti poskytovaný úvěr splácet, nemohla tak činit s odbornou péčí. Předně je třeba konstatovat, že vedla-li právní předchůdkyně žalobkyně

pro žalovanou její běžný účet, stačilo nahlédnout na pohyby na na tomto účtu. Pokud by tak učinila, měla by ucelenou představu o její finanční situaci, aniž musela porovnávat jakési historické statistické údaje. Dále je nutno zdůraznit,

že právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem nezohlednila, že pracovní poměr měla žalovaná sjednán jen na dobu určitou do 31. 12. 2016. V době, kdy byla uzavírána předmětná dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách, již musel tento pracovní poměr skončit, přičemž údaje o dalším zaměstnání již právní předchůdkyně žalobykně nezjišťovala a vycházela ze staré žádosti. Tomu odpovídá i nezohlednění úvěru z února 2017, ani dalších. Žalovaná evidentně nebyla schopna své závazky dlouhodobě splácet, čemuž právní předchůdkyně žalobkyně významně napomohla. S ohledem na uvedené nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015)

a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

25. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 13 785,90 Kč (částka, o kterou žalovaná svou aktivitou naposledy přečerpala účet). Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalované a jeho výše, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího lístku se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalované. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 21. 10. 2021 (kdy byla žalované zásilka obsahující žalobu spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřila, uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 22. 10. 2021, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 23. 10. 2021 do prodlení.

26. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 785,90 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle o. z. jdoucích od 23. 10. 2021 do zaplacení ve výši stanovené Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s  , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

27. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 5 668,40 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 19 454,30 Kč od 5. 12. 2018 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 19 454,30 Kč od 21. 11. 2020

do 22. 10. 2021 a úroku z prodlení z částky 5 668,40 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

28. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě poměr úspěchu a neúspěchu ve věci odůvodňuje nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádné

z účastnic ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.