Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 358/2021-73
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 28 698 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 3. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 339,44 Kč a částky 4 359 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 359 Kč od 15. 6. 2021 do 2. 12. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 359 Kč od 3. 12. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 768,96 Kč a s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 9. 7. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok za dobu od 15. 6. 2021 dosáhne částky 52 142 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 149,16 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 3. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 339,44 Kč a částky 4 359 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 359 Kč od 15. 6. 2021 do 2. 12. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 359 Kč od 3. 12. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 768,96 Kč a s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 9. 7. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok za dobu od 15. 6. 2021 dosáhne částky 52 142 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 149,16 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 359 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi účastníky, na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč. Tento úvěr se žalovaný zavázal splácet při sjednaném úroku ve výši 59,87 % ročně v 36 měsíčních splátkách po 1 207 Kč. Žalovaný však poskytnutý úvěr nesplácel řádně a proto žalobkyně úvěr ke dni 13. 6. 2021 zesplatnila. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 339,44 Kč a žalovaný je dále vedle jistiny povinen žalobkyni uhradit také úroky k nesplacené jistině přirostlé do dne zesplatnění (tj. vrátit žalobkyni novou jistinu) a též jí zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši z této nové jistiny od 15. 6. 2021 do zaplacení. Žalobkyně tak požaduje úhradu nové jistiny ve výši 22 961,64 Kč (složena z původní jistiny ve výši 20 000 Kč a úroku ve výši 2 961,64 Kč). Žalobkyně dále požaduje sjednané úroky od data poskytnutí úvěru, a to i po zesplatnění úvěru, až do skutečného vrácení jistiny, a to úrok za poskytnutí úvěru ve výši 59,87 % ročně ze zbývající dlužné původní jistiny za dobu od 15. 6. 2021 do 8. 7. 2021 ve výši 768,96 Kč a úrok za poskytnutí úvěru v nominální výši 8,25 % ročně ze zbývající dlužné původní jistiny od 9. 7. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 15. 6. 2021 dosáhne částky 52 142 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný.
3. Soud z provedených důkazů zjistil, že účastníci sjednali dne 9. 2. 2021 návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvu o úvěru číslo ve znění dodatku z téhož dne, v němž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit při sjednaném úroku ve výši 59,87 % ročně (viz část A) smlouvy), v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 1 207 Kč O schválení této smlouvy zaslala žalobkyně žalovanému oznámení ze dne 22. 2. 2021, doručeného dle dodejky žalovanému dne 23. 2. 2021. Z odstavce s nadpisem Náklady v případě opožděných plateb v předsmluvním formuláři vyplývá povinnost žalovaného uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se ocitne v prodlení delším než 30 dnů, maximálně 2 999 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou je žalovaný s prodlením delším než 15 dnů. Žalovaný je v případě, že po zesplatnění neuhradí novou jistinu úvěru, povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny až do jejího úplného zaplacení. Z předsmluvního formuláře vyplývá také to, že sjednaný úrok za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru (podle bodu 6.3 smlouvy k zesplatnění postačuje, dostane-li se dlužník do prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části delší než 65 dnů), kdy tento úrok přirůstá pouze k původní nesplacené jistině zahrnuté při zesplatnění do nové jistiny úvěru, a to až do úplné úhrady (dále v případě prodlení delšího 90 dnů vzniká nárok pouze na úrok odpovídající výši repo sazby stanovené českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, zvýšený o 8 procentních bodů, v maximální souhrnné výši 120% celkové částky 43 452 Kč).
4. Dle dokladu o vyplacení úvěru byl úvěr vyplacen dne 19. 2. 2021 na účet uvedený ve smlouvě.
5. Z„ Předsmluvního formuláře“ z téhož dne soud zjistil, že předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů (RPSN) na tento spotřebitelský úvěr představuje 79,36 % a celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činí 43 452 Kč.
6. Dopisy ze dne 10. 5. 2021 a 9. 6. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužných splátek, a dále žalovaného vyzvala k zaplacení smluvní pokuty a účelně vynaložených nákladů a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru. Poté žalobkyně využila možnosti úvěr zesplatnit, a tento krok žalovanému oznámila v dopise ze dne 13. 6. 2021.
7. Dle karty klienta žalovaný na úvěr nehradil žádnou částku a zbývá doplatit 34 115,14 Kč ke dni 20. 12. 2021.
8. Předžalobní výzvou ze dne 29. 11. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu okamžitě a dle poštovního podacího archu byla výzva odeslána téhož dne.
9. Dle hodnocení klienta ze dne 19. 2. 2021, doloženého částečnými výpisy z účtu za měsíce říjen až prosinec 2020, měl žalovaný v době uzavření smlouvy příjmy ze zaměstnání průměrně ve výši 21 543 Kč měsíčně.
10. Výdaje žalovaného byly v hodnocení klienta ze dne 19. 2. 2021 uvedeny částkou 3 860 Kč s poznámkou„ životní minimum,“ a výdaje na bydlení (nájemné a inkaso) částkou 3 000 Kč. Uvedené částky ale výslovně nebyly ničím doloženy. Jiné výdaje uvedeny nebyly.
11. Dle výpisu z registru SOLUS neměl žalovaný v registru záznam. Ve výpisu NRKI bylo uvedeno dosažené skóre žalovaného a příznakem byl hodnocen žalovaný jako klient nízko rizikový.
12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle ustanovení § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
14. Podle § 547 o. z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
20. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
21. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
22. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
23. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal pravidelně splácet měsíční splátky ve výši 1 207 Kč. Žalovaný však své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru neplnil, protože řádně a včas nehradil předepsané splátky. Žalobkyni proto vzniklo právo úvěr zesplatnit, a tohoto práva využila dne 13. 6. 2021.
24. Jelikož žalovaný v tomto vztahu vystupuje jako spotřebitel ve smyslu § 419 občanského zákoníku, jedná se o spotřebitelskou smlouvu dle § 1810 občanského zákoníku, a je proto nutné na ni aplikovat také zákon o spotřebitelském úvěru, kdy v § 86 tohoto zákona je stanovena povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud se tedy musel dále zabývat tím, zda žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení.
25. Dle shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost absolutní a soud tedy zkoumá splnění této povinnosti poskytovatele úvěru z úřední povinnosti. Tato zákonná úprava představuje transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Článek 8 směrnice nadepsaný jako„ Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele“ zní následovně:„ Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Dále pak bod 26 odůvodnění předmětné směrnice proklamuje, že„ Především na rozšiřujícím se úvěrovém trhu je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování ani neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti, a členské státy by měly vykonávat nezbytný dohled s cílem předejít takovému jednání, a měly by pro tyto případy stanovit nezbytné prostředky k sankcionování věřitelů.“ Z tohoto lze usuzovat na skutečnost, že orgány evropského společenství přikládají velkou důležitost tomu zamezit nezodpovědnému podnikání v oblasti poskytování úvěrů a zabránit zadlužování obyvatel. K nutnosti národních soudů posoudit z úřední povinnosti dodržování nástrojů unijního práva zajišťujících ochranu spotřebitele se pak Soudní dvůr EU vyjádřil již opakovaně (viz např. rozsudky ze dne 27. června 2000, Océano Grupo Editorial a Salvat Editores (C 240/98 až C 244/98), ze dne 4. června 2009, Pannon GSM (C 243/08), ze dne 4. června 2015, Faber (C 497/13) a ze dne 13. září 2018, Profi Credit Polska (C 176/17). V této souvislosti zmínit rovněž rozsudek ze dne 21. listopadu 2002, Cofidis (C 473/00), kde Soudní dvůr označil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z úřední povinnosti porušení některých ustanovení práva na ochranu spotřebitelů za opatření nezbytné k dosažení ochrany spotřebitele.
26. Z předložených důkazů ani z hodnocení klienta nebylo zřejmé, zda si žalobkyně dostatečně ověřovala výdaje žalovaného, když v hodnocení klientky žalovaný uváděl, že má výdaje 3 860 Kč životní minimum a 3 000 Kč nájem/inkaso, avšak dokument k tomuto chybí. Výdaje klienta tak nebyly nijak zkoumány. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalované spotřebitelky.
27. S ohledem na zjištěnou neplatnost smlouvy o úvěru má žalobkyně právo v souladu s ust. § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 20 000 Kč představující jistinu, ve zbývajícím rozsahu ohledně smluvní pokuty, nároků na zaplacení úroků a poplatku jí uplatněné nároky platně nevznikly. Soud vyhověl žalobkyni i co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení, avšak pouze z přiznané částky, a to ode dne následujícího po doručení předžalobní výzvy. Z hlediska nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení jsou nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění, popřípadě ve lhůtě k plnění stanovené věřitelem. Prodlení žalovaného tak nastalo na základě zaslané výzvy ze dne 29. 11. 2021, doručené dne 2. 12. 2021, dnem 3. 12. 2021.
28. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch celkem v částce 20 754 Kč (63 %) a neúspěch celkem v částce 11 991 Kč (37 %). Žalobkyně má nárok na náklady v poměru odpovídajícím rozdílu úspěchu v řízení a úspěchu žalované, tedy celkem v rozsahu 26 % Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 435 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 698 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava právního zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) a z částky 2 260 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (účast při jednání soudu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. Náklady řízení dále sestávají z cestovného k jednání soudu osobním automobilem ve výši 1 285,72 Kč (ujeto celkem 150 Km, průměrná spotřeba benzínu 95 oktanů 8,7 l /100 km a za použití vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění účinném) a náhrada za ztrátu času ve výši 600 Kč dle § 14 odst. 1 a 3 a.t. za 6 půlhodin po 100 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 1 185,60 Kč. Veškeré náklady žalobkyně by tak představovaly částku ve výši 8 266,32 Kč, 26% představuje částku ve výši 2 149,16 Kč. Soud dále konstatuje, že návrh žalobkyně na vydání platebního rozkazu naplňuje kritéria formulářové žaloby vymezená nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11 a tedy rovněž kritéria stanovená v § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, neboť tento návrh je využitelný pro uplatnění nároků žalobkyně v typově obdobných případech, kdy postačuje jen zaměnit v něm uvedené číselné údaje. Opakovanost používaného vzoru je zd. soudu známa z jeho úřední činnosti.
29. Jen na okraj soud podotýká, že nebyl oprávněn do nákladů řízení zahrnout žalobkyní účtovaný úkon za doplnění skutkových ohledně posouzení úvěruschopnosti, když tato skutková tvrzení měla být již součástí samotné žaloby.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem adresa. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.