Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
12 C 2/2021-59
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 45.149,90 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 17.668 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17.668 Kč od 2. 7. 2020 do zaplacení, a to ve splátkách po 800 Kč měsíčně.
První splátku je žalovaný povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku a každou další splátku pak od měsíce následujícího po měsíci, ve kterém rozsudek nabude právní moci, ke každému 25. dni v kalendářním měsíci až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 27.481,90 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 9.401,85 Kč, smluvním úrokem ve výši 29,43 % ročně z částky 42.989,90 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27.481,90 Kč od 2. 7. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 17.668 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17.668 Kč od 2. 7. 2020 do zaplacení, a to ve splátkách po 800 Kč měsíčně. První splátku je žalovaný povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku a každou další splátku pak od měsíce následujícího po měsíci, ve kterém rozsudek nabude právní moci, ke každému 25. dni v kalendářním měsíci až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 27.481,90 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 9.401,85 Kč, smluvním úrokem ve výši 29,43 % ročně z částky 42.989,90 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27.481,90 Kč od 2. 7. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 45.149,90 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50.000 Kč. Žalovaný nedostál svému závazku vrátit žalobkyni částku sjednanou ve smlouvě.
2. Žalovaný uváděl, že úvěr přestal platit, když ze zdravotních důvodů přišel o práci. V době, kdy byl veden v evidenci úřadu práce, neměl volné peněžní prostředky, žil z úspor. V současné době je zaměstnán s příjmem 13.000 Kč měsíčně čistého, hradí výživné pro dceru ve výši 3.000 Kč, splátku hypotéčního úvěru 8.240 Kč, úvěr u anonymizováno se splátkou 7.500 Kč měsíčně. Finančně mu vypomáhá přítelkyně a její rodiče. Žádal o povolení splátkového kalendáře.
3. V průběhu řízení bylo prokázáno, že účastníci řízení uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“), jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách žalobkyně, resp. formou textových zpráv SMS a telefonického hovoru. Na základě Smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč. Roční úroková sazba úvěru byla jednána ve výši 29,43 %, RPSN ve výši 35,2 %. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.844 Kč měsíčně s tím, že v jednotlivých splátkách je zahrnuta příslušná část úvěru, případné pojištění, poplatky a smluvní úroky. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem uhradil částku 32.332 Kč. Jelikož žalovaný následně porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v článku 5 odst. 2 úvěrových podmínek a úvěr zesplatnila ke dni 17. 6. 2020 dopisem z téhož dne, kterým současně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru. Po zesplatnění úvěru žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně žalobou nárokovala pohledávku ve výši 45.149,90 Kč sestávající z jistiny ve výši 42.989,90 Kč, poplatků ve výši 195 Kč, poplatků za pojištění ve výši 735 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč a smluvních pokut účtovaných v celkové výši 1.000 Kč; dále smluvní úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 9.401,85 Kč, smluvní úrok ve výši 29,43 % p. a. od 16. 10. 2020 do zaplacení z částky 42.989,90 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 1.081,74 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši od 16. 10. 2020 do zaplacení z částky 45.149,90 Kč (tj. z jistiny, poplatků a smluvních pokut). Žalovaný pohledávku neuhradil ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem datum (shodná tvrzení účastníků, smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru ze dne datum, výpis čerpání, splátek a úhrad, výzva ke splacení celého úvěru ze dne datum včetně poštovního podacího archu, předžalobní výzva k plnění ze dne datum včetně poštovního podacího archu)
4. Žalobkyně již v samotném návrhu na zahájení řízení uvedla, že před uzavřením Smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Svá tvrzení žalobkyně v žalobě nekonkretizovala ani nenavrhla důkazy k jejich prokázání, proto soud následně vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a dokazování v tomto směru. Žalobkyně doplnila, že provedla kontrolu žalovaného v registrech SOLUS, ISIR a CEE, kde žalovaný neměl záznam, a v NRKI, z něhož vyplynulo, že žalovaný má 4 další úvěrové závazky s výše uvedenou souhrnnou měsíční splátkou, jež řádně a včas splácí, přičemž v minulosti již celkem 24 úvěrů splatil, čímž byla doložena dobrá platební morálka žalovaného. Zprávu z NRKI žalobkyně předložila k důkazu. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného brala žalobkyně v úvahu následující skutečnosti: čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání 30.000 Kč, měsíční výdaje na bydlení v rámci domácnosti 1.105 Kč, životní minimum jednoho dospělého člena domácnosti: 3.410 Kč (dle údajů ČSÚ), souhrnná měsíční splátka jiných úvěrových závazků 17.862 Kč, stav: rozvedený s vlastním bydlením, bez vyživovací povinnosti. Žalobkyně ověřila zaměstnání žalovaného telefonicky dne datum u jeho zaměstnavatele, právnická osoba anonymizováno, IČO, kdy bylo zjištěno, že pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou, ze mzdy nejsou prováděny srážky.
5. Z doložených listin (a nahrávky) má soud za prokázáno, že příjem žalovaného u zaměstnavatele právnická osoba činil 30.000 Kč. Žalovaný měl ke dni uzavření smlouvy další čtyři závazky. (smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru ze dne datum, úvěrová zpráva z nebankovního registru klientských informací, záznam telefonického hovoru mezi žalobkyní a zaměstnavatelem žalovaného ze dne datum) Bylo také prokázáno, že žalovaný v době uzavření smlouvy měl vyživovací povinnost, výživné ve výši 4.000 Kč měsíčně hradil nepravidelně, což vedlo v pozdější době k zahájení exekuce na jeho majetek (protokol o jednání ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka ze dne datum rozhodnutí, exekuční návrh ze dne datum).
6. Účastnickým výslechem žalovaného bylo prokázáno, že v době uzavření smlouvy o úvěru byl jeho čistý příjem tvořen základem ve výši 27.000 Kč – 28.000 Kč měsíčně, nad to mu byly propláceny přesčasy, neměl srážky ze mzdy, hradil hypotéční úvěr ve výši 8.240 Kč měsíčně a závazek u anonymizováno se splátkou 7.500 Kč měsíčně. Další výdaje činilo inkaso 5.500 Kč a platby výživného 4.000 Kč. Na výživném měl dluh, právě na jeho úhradu si bral úvěr v projednávané věci. Jeho příjem v té době pokryl pouze nutné výdaje, finančně mu vypomáhali rodiče přítelkyně. Pokud jde o samotný proces sjednávání smlouvy, pak to bylo přes sms zprávy a po telefonu, nevzpomínal si, že by něco vyplňoval. Posílal kopii občanského a řidičského průkazu, číslo účtu, je možné, že nahlásil splátky hypotéky.
7. Právní poměry mezi účastníky se řídí ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
8. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Dle ustanovení § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.
10. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem
13. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2395 a násl. občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky a dlužník (žalovaný) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit smluvní úroky a poplatky stanovené smlouvou. Dle Smlouvy byl žalovaný povinen uhradit jistinu v částce 50.000 Kč se smluvním úrokem ve výši 29,43 % ročně a poplatky specifikované shora (v rámci skutkových tvrzení). Žalovaný však porušil ujednání smlouvy o úvěru a dluh vůči žalobkyni nehradil řádně, zaplatil celkem částku 32.332 Kč.
14. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb.
15. V tomto směru se soud opírá zejména o aktuální Rozsudek Soudního dvora C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, jakož i o usnesení Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, který se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem.
16. Pokud jde o samotnou povinnost přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného, vychází soud z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v aktuálním nálezu III. ÚS 4129/18. Žalobkyně popsala, jakým způsobem při posuzování bonity klienta vycházela. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřována na základě konkrétních údajů uvedených žalovaným ve smlouvě, tyto údaje se týkaly jeho příjmů a osobního stavu, nikoli jeho výdajů a závazků. Žalobkyní nebylo zjišťováno a ověřováno, jaké jsou konkrétní sociální a majetkové poměry žalovaného, spokojila se s uvedením (a telefonickým ověřením) příjmu 30.000 Kč. Při posuzování závazků vycházela z dostupných registrů, kde však byly podchyceny závazky z jiných úvěrových vztahů, nikoli závazky vyplývající z vyživovací povinnosti žalovaného. Žádným způsobem pak nezjišťovala a neověřovala další výdaje žalovaného, např. související s bydlením, které jsou přitom v praxi snadno doložitelné. Je nezbytné zdůraznit, že povinnost prošetřit poměry dlužníka ze zákona stíhá věřitele, nikoli samotného dlužníka. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně neprověřila, dle názoru soudu, s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
17. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019 č. j. 8 Co 383/2018-66:„ Podle § 588 obč. zák. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatností právního jednání (v tomto je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kolektiv občanský zákoník I. obecná část – (§ 1 a § 654). Komentář 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 citovaného zákona, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznit povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1201/2012“
18. Na základě neplatného právního jednání bylo žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 50.000 Kč, žalovaný uhradil 32.332 Kč. Žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. K úhradě z poskytnuté jistiny zůstává částka 17.668 Kč. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 27.481,90 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 9.401,85 Kč, smluvním úrokem ve výši 29,43 % ročně z částky 42.989,90 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27.481,90 Kč od 2. 7. 2020 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o součet nároků požadovaných na základě smlouvy, jež byla shledána neplatnou.
19. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky v návaznosti na prokazatelně odeslaný zesplatňovací dopis ze dne 13. 2. 2020, v němž byl žalovaný vyzván k úhradě do 14 dnů od sepsání výzvy. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Ve zbylém rozsahu, tedy z nepřiznané části nároku, soud žalobu zamítl i ohledně příslušenství pohledávky.
20. Žalovaný požádal, aby mu bylo umožněno uhradit dlužnou částku ve splátkách po 1.000 Kč měsíčně, neboť má příjem pouze 13.000 Kč měsíčně a celou řadu závazků, z nichž některé jsou vymáhány exekučně. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je připraven hradit pohledávku žalobkyně a s ohledem na její výši i výši navrhovaných splátek, soud vyhověl jeho žádosti a rozhodl, že je povinen uhradit pohledávku žalobkyně ve splátkách po 1.000 Kč měsíčně. Soud dospěl k závěru, že s ohledem na výši samotné pohledávky je možné na žalobkyni požadovat, aby přistoupila na plnění ve splátkách v uvedené výši, kdy k úplnému zaplacení dojde v době kratší dvou let. Pro případ, že bude žalovaný v prodlení se zaplacením některé splátky, je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení celého zbytku pohledávky najednou.
21. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2, § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, přičemž přihlédl ke skutečnosti, že procesně úspěšnějšímu žalovanému náklady řízení prokazatelně nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).