Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

127 C 28/2021-91

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Marcelem Klimšou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 23 082,21 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení 23 082,21 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 19 407 Kč od 30. 3. 2021 do zaplacení, s 89,31 % úrokem z úvěru ročně z částky 13 124,59 Kč od 30. 3. 2021 do 22. 4. 2021 ve výši 744,24 Kč a s 8,25 % úrokem z úvěru ročně z částky 13 124,59 Kč od 23. 4. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok z úvěru za dobu od 30. 3. 2021 dosáhne částky 69 552 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení 23 082,21 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 19 407 Kč od 30. 3. 2021 do zaplacení, s 89,31 % úrokem z úvěru ročně z částky 13 124,59 Kč od 30. 3. 2021 do 22. 4. 2021 ve výši 744,24 Kč a s 8,25 % úrokem z úvěru ročně z částky 13 124,59 Kč od 23. 4. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok z úvěru za dobu od 30. 3. 2021 dosáhne částky 69 552 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 18. 11. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 23 082,21 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalovanému v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze Smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi účastníky řízení dne 21. 1. 2019.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se řádně předvolaní účastníci nedostavili. Soud proto v souladu s ustanovením věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud pouze dodává, že žádost žalobkyně o odročení jednání doručenou soudu ve večerních hodinách dne předcházejícího nařízenému jednání nebylo možné považovat za důvodnou. Žádost byla podána„ z důvodu kolize a nemožnosti sehnat za sebe substitučního zástupce“. Takto naprosto obecně formulované žádosti, která ani neumožňuje její posouzení, soud nemohl vyhovět.

4. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 21. 1. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na účet 20 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit peněžité prostředky a zaplatit sjednaný úrok ve výši 136,66 % ročně (!) ve 36 pravidelných měsíčních splátkách po 1 610 Kč. Úvěr byl vyplacen na sjednaný účet dne 24. 1. 2019. Žalovaný zaplatil žalobkyni 23 sjednaných splátek po 1 610 Kč (celkem 37 030 Kč). Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, a proto došlo k jeho zesplatnění. Žalobkyně požadovala v důsledku prodlení žalovaného se splácením úvěru smluvní pokuty a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.

5. Podle , , se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

9. Při hodnocení aktivity žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, je třeba respektovat závěr Nejvyššího soudu učiněný v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, č. j. -77, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Proto věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje o příjmech, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , i Nejvyšší správní soud.

10. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem, je třeba - i s ohledem na shora uvedené - dovodit, že k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédne i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru by věřitel nezasáhl pouze do zájmů spotřebitele, nýbrž by zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše).

11. V projednávaném případě žalobkyně v žalobě tvrdila (i když pouze nikoli individualizovaně), že splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitelský úvěr, a označila k prokázání tohoto tvrzení listinné důkazy. Soud tyto důkazy provedl a dospěl závěru, že uvedené tvrzení prokázáno nebylo. Žalobkyně sice zjistila výši pravidelného příjmu žalovaného (přibližně 16 000 Kč měsíčně), ale zkoumání výdajové stránky rozpočtu žalovaného podcenila. Údaje, které žalovaný žalobkyni poskytl byly velmi kusé, nevěrohodné a rozporuplné. Jen pro ilustraci - žalovaný byl ženatý, avšak s manželkou nežil ve společné domácnosti, ale žil v ní s neupřesněným dítětem, na něž měl výdaje pouze 2 000 Kč měsíčně (!), žádné peníze nespořil, nic nesplácel a náklady na bydlení (dvou osob) činily pouze 1 400 Kč měsíčně (!). Žalovaný neměl žádné výdaje na dopravu (!) ani záliby.

12. Soud byl při jednání připraven poskytnout žalobkyni poučení podle k označení důkazů potřebných k prokázání tvrzení, že žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, což však žalobkyně zmařila svou nepřítomností při jednání.

13. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je předmětná smlouva o úvěru neplatná, a na jejím základě tedy nemohly vzniknout nároky uplatněné žalobkyní v tomto řízení.

14. Shora uvedený závěr o skutkovém stavu však podle názoru soudu umožňuje právní posouzení podle a násl. (Bezdůvodné obohacení), po němž soud dospěl k závěru, že žaloba nemůže být důvodná ani po tomto posouzení. Žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu„ pouze“ 20 000 Kč, ale žalovaný jí na„ splátkách úvěru“ v období od 21. 2. 2019 do 19. 1. 2021 zaplatil celkem 37 030 Kč (23x 1 610 Kč).

15. Uplatněné nároky proto (s ohledem na výše uvedené závěry) nejsou důvodné, a proto byla žaloba výrokem I. rozsudku v celém rozsahu zamítnuta. Zčásti, protože z neplatné smlouvy o úvěru žádné nároky nevznikly, a zčásti, protože v důsledku plateb žalovaného nedošlo ani k bezdůvodnému obohacení na jeho straně, když bez právního důvodu poskytnutou částku žalovaný žalobkyni vrátil.

16. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. rozsudku dle , neboť žalovaný byl ve sporu zcela úspěšný, a proto by měl právo na plnou náhradu nákladů řízení. Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a soud tedy o nákladech řízení rozhodl tak, že jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích.