Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 104/2019-116
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 289.199,72 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 226.652 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 226.652 Kč od 5. 12. 2017 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 62.574,72 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 239.694,65 Kč od 25. 11. 2017 do 4. 12. 2017, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13.042,65 Kč od 5. 12. 2017 do zaplacení a smluvním úrokem ve výši 20,9 % ročně z částky 239.694,65 Kč od 25. 11. 2017 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 % nákladů řízení v částce 3.302 Kč k rukám anonymizováno jméno jméno, advokáta se sídlem adresa, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 226.652 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 226.652 Kč od 5. 12. 2017 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 62.574,72 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 239.694,65 Kč od 25. 11. 2017 do 4. 12. 2017, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13.042,65 Kč od 5. 12. 2017 do zaplacení a smluvním úrokem ve výši 20,9 % ročně z částky 239.694,65 Kč od 25. 11. 2017 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 % nákladů řízení v částce 3.302 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [jméno], advokáta se sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 289.199,72 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o půjčce na konsolidaci číslo ze dne datum, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 248.000 Kč. Žalovaný nesplnil závazek peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky a poplatky.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému do datové schránky.
3. Usnesením Krajského soudu v Ostravě vydaným dne datum pod č. j. insolvenční spisová značka bylo zrušeno oddlužení žalovaného a insolvenční řízení vedené na jeho osobu bylo zastaveno.
4. Soud nařídil ve věci jednání na den datum. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání, žalovaný se bez omluvy nedostavil, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v nepřítomnosti účastníků.
5. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, když pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, jako původním věřitelem a postupitelem, a společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, jako postupníkem a novým věřitelem. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne datum (shodná tvrzení účastníků, smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, příloha číslo ke smlouvě o postoupení pohledávek na, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum).
6. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel dne datum s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o půjčce na konsolidaci (dále jen„ smlouva“) číslo na jejímž základě poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 248.000 Kč na účet č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách dle čl. 2 odst. 2.4 ve spojení s čl. 4 smlouvy, a to v částce 5.337 Kč měsíčně. Žalovaný uhradil pouze 4 splátky ve sjednané výši 5.337 Kč, tj. 21.348 Kč, následně se dostal do prodlení s úhradou splátek, ode dne datum nezaplatil ničeho. Právní předchůdce žalobkyně proto využil svého oprávnění dle čl. 6 odst. 6.1 a 6.2 smlouvy (a čl. 7 odst. 7.1 a 7.2) produktových podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy), a prohlásil dluh žalovaného za splatný ke dni 24. 11. 2017. K datu zepslatnění činila dlužná částka 288.700,72 Kč a skládala se z jistiny ve výši 239.694,65 Kč, smluvních úroků a úroků z prodlení ve výši 17.586,47 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 31.419,60 Kč a nákladů ve výši 499 Kč za upomínku k zaplacení dlužné částky. Žalobou byl uplatněn dále nárok na smluvní úroky z půjčky ve výši 20,90 % ročně z jistiny ve výši 239.694,65 Kč ode dne 25. 11. 2017 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny ve výši 239.694,65 Kč ode dne 25. 11. 2017 do zaplacení. Žalovaný dluh nazaplatil ani přes předžalobní výzvu ze dne datum zaslanou právním zástupcem žalobkyně (shodná tvrzení účastníků, návrh na uzavření smlouvy o půjčce na konsolidaci ze dne datum, akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce na konsolidaci ze dne datum, všeobecné obchodní podmínky, produktové obchodní podmínky, sazebník, výpisy z účtu žalovaného, výzvy k úhradě ze dne datum a datum, poslední výzva ze dne datum včetně poštovního podacího archu, oznámení o zesplatnění a výzva k úhradě ze dne datum včetně podacího archu, výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne datum včetně podacího lístku).
7. Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení a dokazování týkajících se ověřování úvěruschopnosti žalovaného v procesu uzavírání smlouvy o půjčce. Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, byla žalobkyně opětovně upozorněna na již zaslanou výzvu. Usnesení zůstala bez reakce ze strany žalobkyně. Nepřítomné žalobkyni pak nemohlo být u jednání soudu poskytnuto poučení ve smyslu ustanovení § 118a občanského soudního řádu.
8. Právní poměry mezi účastníky se řídí ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
9. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
10. Dle ustanovení § 2392 odst. 1 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
11. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem
15. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům:
V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2390 a následujících občanského zákoníku Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou přenechal věřitel (právní předchůdce žalobkyně) peněžní prostředky v částce 248.000 Kč dlužníkovi (žalovaný), který se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatky stanovené smlouvou. Žalovaný závazek vyplývající ze smlouvy splnil částečně, když v průběhu trvání závazkového vztahu uhradil 21.348 Kč.
16. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., a zejména rozsudkem Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS). V tomto směru se soud opírá dlouhodobě o usnesení Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, který se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Dále podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Žalobkyně přes výzvu soudu v řízení nekonkretizovala a neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného byla v rámci procesu uzavírání smlouvy prověřena s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je z pohledu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
17. K nutnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a způsobu tohoto posuzování je vhodné citovat z aktuální judikatury:„ ..tak nutno dospět k závěru, že formulář„ Hodnocení klienta“ vyvrací pravdivost tvrzení žalobkyně, že příjmy žalované byly ověřovány, když z tohoto formuláře jednoznačně vyplývá, že poskytovatelka úvěru vyšla z prohlášení žalované, čemuž odpovídá i skutečnost, že potvrzení o výši příjmu nebylo žalobkyní předloženo a stejně tak nedoložila žalovanou tvrzené výdaje na bydlení apod. Opřít se v tomto směru lze o rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie CA Cunsumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další C – 449/13, EU: C: 2014: 2464, z nějž subjektivizace výdajů nepochybně vyplývá.“ (rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 383/2018-66 ze dne 22. 1. 2019) Jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18.
18. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019 č. j. 8 Co 383/2018-66:„ Podle § 588 obč. zák. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatností právního jednání (v tomto je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kolektiv občanský zákoník I. obecná část – (§ 1 a § 654). Komentář 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 citovaného zákona, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1201/2012“
19. Na základě neplatného právního jednání bylo žalovanému ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 248.000 Kč, žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru přímo dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (resp. žalobkyni vzniká nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 občanského zákoníku). Výše poskytnuté jistiny činila 248.000 Kč, žalovaný uhradil 21.348 Kč, soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 226.652 Kč. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 62.574,72 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 239.694,65 Kč od 25. 11. 2017 do 4. 12. 2017, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13.042,65 Kč od 5. 12. 2017 do zaplacení a smluvním úrokem ve výši 20,9 % ročně z částky 239.694,65 Kč od 25. 11. 2017 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o částky požadované na základě smlouvy, jež byla shledána neplatnou.
20. Soud přiznal žalobkyni nárok na vrácení poskytnuté jistiny spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě od data 5. 12. 2017 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu ze dne datum, která byla součástí oznámení o postoupení pohledávky a kterou byla žalovaná vyzvána k úhradě do 10 dnů po obdržení dopisu. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Ve zbylém rozsahu, tedy z nepřiznané části nároku, soud žalobu zamítl i ohledně příslušenství pohledávky.
21. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2, § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když úspěch žalobkyně ve věci byl částečný. Výzva dle ustanovení § 142a občanského soudního řádu byla žalovanému zaslána právním zástupcem žalobkyně. V prvé řadě se při rozhodování o nákladech řízení zabýval soud otázkou úspěchu účastníků ve věci. Ohledně částky 292.785,64 Kč (226.652 Kč + 66.133,64 Kč – úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vydání rozhodnutí) byla žaloba podána důvodně, nedůvodně byla podána ohledně částky 249.836,01 Kč (62.547,72 Kč + 528,64 Kč – úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 4. 12. 2017 + 3.805,65 Kč – zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vydání rozhodnutí + 182.954 Kč – smluvní úrok kapitalizovaný ke dni vydání rozhodnutí). Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 292.785,64 Kč, která představuje 54 % předmětu řízení (542.621,65 Kč), žalovaný byl úspěšný ohledně částky 249.836,01 Kč, což je 46 % z předmětu řízení. Od úspěchu žalobkyně je nutné odečíst úspěch žalovaného, tzn. 54 % méně 46 %, vychází tedy, že žalobkyně má právo na 8 % vynaložených nákladů řízení.
22. Celkové náklady řízení žalobkyně v částce 41.273,50 Kč představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 11.568 Kč, jehož výše byla určena dle položky 2 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby á 300 Kč v částce 900 Kč stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, podání žaloby; k doplnění skutkových tvrzení soud nepřihlížel jako k dalšímu úkonu právní služby, když má za to, že tato skutková tvrzení měla být součástí řádně vypracované žaloby); odměna advokáta v souladu s ustanovením § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 23.650 Kč (2,5 úkonu á 9.460 Kč); daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad stanovená v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 5.155,50 Kč. S ohledem na výše uvedené pak soud uložil žalovanému zaplatit 8 % nákladů řízení žalobkyně v částce 3.302 Kč.
23. Jelikož žalobkyni, které byla přisouzena náhrada nákladů řízení, zastupoval v řízení advokát, je žalovaný dle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu povinen zaplatit tuto náhradu advokátu.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.).