Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
13 C 78/2022-54
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Klouzkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 24 662,51 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 800 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 12 862,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 862,51 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení zamítá.
III. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 376,99 Kč zamítá.
IV. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 598,38 Kč zamítá.
V. Žaloba se co do zaplacení úroku ve výši 18,87 % ročně z částky 24 662,51 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení zamítá.
VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
VII. Žalobkyni se po právní moci tohoto rozsudku vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši 326 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 800 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 12 862,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 862,51 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení zamítá. III. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 376,99 Kč zamítá. IV. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 598,38 Kč zamítá. V. Žaloba se co do zaplacení úroku ve výši 18,87 % ročně z částky 24 662,51 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení zamítá. VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. VII. Žalobkyni se po právní moci tohoto rozsudku vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši 326 Kč.
1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 24 662,51 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo kterou žalovaný uzavřel dne 5. 5. 2019 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč. Žalovaný se kromě jistiny zavázal uhradit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 5 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč. Vrátil však jen 13 200 Kč. Zbytek dluhu ani přes výzvu neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě jako takové nevyjádřil. Soud usnesením vyzval žalovaného ke zjištění stanoviska k jeho zamýšlenému postupu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Žalovaný proti tomuto postupu neměl námitek, žalobkyně vyjádřila souhlas s postupem již v žalobě, a jelikož věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek.
3. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 5. 5. 2019 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovanému přenechala téhož dne v hotovosti částku 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit včetně úroku 5 000 Kč, poplatku za administrativní činnosti 5 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 10 000 Kč, celkem tedy 20 000 Kč (80%) v 60 týdenních splátkách po 750 Kč (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil k datu podání žaloby částku 13 200 Kč. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 včetně přílohy právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Dle dopisu ze dne 15. 1. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky a zároveň ji vyzvala k vrácení 53 130 Kč do 10 dnů od doručení dopisu.
4. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací poskytnutých žalovaným a zaznamenaných v zákaznické kartě žalovaného, dle které žalovaný byl zaměstnaný u společnosti právnická osoba Jeho čistý měsíční příjem byl ve výši 28 479 Kč, jeho partnerka byla na mateřské a pobírala částku 7076 Kč. U právního předchůdce žalobkyně měl již jednu zápůjčku na částku 20 000 Kč s výši jedné splátky ve výši 2 700 Kč. Měsíční výdaje žalovaného byly celkem ve výši 18 450 Kč. Údaje o příjmech a výdajích žalovaného vyplněné v zákaznické kartě však nebyly doloženy žádnými listinami. Žalobkyně toto tvrzení neprokázala ani přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.
5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném
navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalovanému 25 000 Kč Smlouva o spotřebitelském úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost dané smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). V tomto směru soud odkazuje také na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č. j. 22 Co 295/2019-86, podle něhož v případě, že věřitel dostatečně neověří úvěruschopnost žalovaného, dochází k absolutní neplatnosti uzavřených smluv, stejně tak jako na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III US 4129/2018 týkající se povinnosti věřitelů řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníků. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru (právní předchůdkyně žalobkyně) je přitom taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale sám tyto údaje prověří. Navíc ze zákaznické karty vyplývá, že do celkových příjmů byl započten i příjem jeho partnerky. Žalovaný však v době uzavírání smlouvy byl svobodný, nebylo tedy možné započítávat další příjmy do příjmů jeho domácnosti, aniž by bylo patrno, v jakém rozsahu mají tyto příjmy ovlivňovat příjmy žalovaného, tedy v jakém rozsahu s těmito příjmy může hospodařit. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, vůbec nevzala v potaz, že žalovaný měl 1 vyživovací povinnost k nezletilému dítěti a navíc měl 6 exekucí.
11. Soud navíc poukazuje na nepřiměřená ujednání o dalších platbách spojených s poskytnutím úvěru, neboť došlo k navýšení samotné jistiny o dalších 80 %. Za situace, kdy žalobce neprokázal, že docházelo k hotovostnímu inkasu splátek, je třeba pohlížet na veškerá vedlejší ujednání tak, že plnily funkci úroků, které byly sjednány v rozporu se zákonem, přičemž soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle něhož již úroky, které přesahují 60 %, byly sjednány v rozporu s dobrými mravy.
12. Protože je smlouva absolutně neplatná, není dán právní důvod, pro který právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky. Žalovaný se tedy na její úkor bezdůvodně
obohatil o 25 000 Kč (§ 2991 o. z.). Vrátil však již 13 200 Kč. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni, které byla pohledávka platně postoupena (§ 1879 o. z.), částku 11 800 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ode dne 16. 1. 2021 do zaplacení. Splatnost dluhu soud určil podle § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
13. V ostatních nárocích soud žalobu v této části zamítl jako nedůvodnou s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy jako celku, aniž by se zabýval otázkou platnosti jednotlivých smluvních podmínek, o něž žalobkyně opírala nároky na poplatky a smluvené úroky.
14. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná a převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.
15. Soud zároveň dle ustanovení zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši 326 Kč. Soud žádá žalobkyni, aby do 7 dnů od právní moci tohoto rozsudku sdělila číslo bankovního účtu, na který má být přeplatek zaslán.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Praze, a to písemně do 15 dnů ode dne jeho doručení.
Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněný právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na pověření soudního exekutora provedením exekuce (zák. č. 120/2001 Sb.)