Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
4 C 75/2022-57
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Radimem Kostíkem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 4 914 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 550 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 550 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 364 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 729,34 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 916,67 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 963,10 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 3 963,10 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 550 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 550 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 364 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 729,34 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 916,67 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 963,10 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 3 963,10 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou z 13. 11. 2020 se žalobkyně domáhá, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 4 914 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení (v kapitalizované podobě a dále v procentní částce do zaplacení), a to z titulu žalovanou nesplněné povinnosti vyplývající z obsahu smlouvy o půjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba, IČO – dále též jen„ příjmení jméno“) jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem.
2. Na základě smlouvy o půjčce č. 4424115 uzavřené dne 24. 10. 2016 (dále též jen„ smlouva“) byly žalované poskytnuty příjmení jméno peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit příjmení jméno peněžní prostředky ve výši 6 364 Kč, a to formou 43 týdenních splátek ve výši 148 Kč. Celková dlužná částka byla tvořena jistinou ve výši 4 000 Kč, dále kapitalizovaným úrokem za dobu trvání smlouvy ve výši 364 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 800 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradila dne 24. 4. 2018 a celkově na pohledávku uhradila jen 1 450 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, uzavřené mezi příjmení jméno a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k převedení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 29. 11. 2019. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení 4 914 Kč (skládající se z dlužné jistiny 3 963,10 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost 30 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek 920,90 Kč), zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 916,97 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 729,34 Kč, úroku ve výši 20,98 % p. a. z 3 963,10 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % p. a. z 3 963,10 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 28. 6. 2022, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že podle žalobkyně příjmení jméno splnil svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smluv. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované; její majetková situace před uzavřením smlouvy byla ověřena z výplatní pásky, nájemní smlouvy a výměry důchodu. příjmení jméno ani žalobkyně přitom nemají k dispozici kopie dokladů žalované, neboť uchazeči o zápůjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
5. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření – žalovaná (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
6. Ze smlouvy o půjče číslo soud zjistil, že dne 24. 10. 2016 došlo mezi příjmení jméno jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem k podpisu smlouvy o zápůjčce, v níž se příjmení jméno zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, a to za úrok ve výši 364 Kč, administrativní poplatek ve výši 800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč. Žalovaná byla podle této smlouvy povinna splácet celkovou částku 6 364 Kč v 43 pravidelných týdenních splátkách po 148 Kč. Jednotlivé splátky byly splatné do rukou zástupce příjmení jméno, a to tak, že první splátka byla splatná sedmého dne po uzavření smlouvy.
7. příjmení příjmení jméno z 29. 11. 2019 byla žalovaná informován o výši dlužné částky (4 914 Kč bez příslušenství) plynoucí z výše uvedených smluv a dále o tom, že tato pohledávka byla z příjmení jméno postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy ze dne 29. 11. 2019. Uvedená smlouva o postoupení pohledávek byla též součástí listin provedených k dokazování, a to včetně výňatků z přílohy k této smlouvě, dokládající postoupení pohledávek příjmení jméno za žalovanou. Následně pak žalobkyně zaslala žalované výzvu ze dne 30. 4. 2020 k úhradě žalovaných pohledávek s upozorněním na jejich možné vymáhání prostřednictvím soudního řízení.
8. Z karty zákazníka datované ke dni 23. 10. 2016 soud zjistil, že tato listina (vyhotovená ke stejnému dni jako smlouva) obsahuje osobní údaje žalované včetně čísla dokladu totožnosti, dále údaje o tom, že žalovaná žije v nájmu, pobírá invalidní důchod, její čistá mzda činí 3 100 Kč, má také další příjmy ve výši 16 000 Kč, v domácnosti pobývá s partnerem. Její výdaje tvoří 4 300 Kč na nájem/inkaso, 8 300 Kč na výdaje domácnosti, 2 600 Kč na ostatní výdaje. Její celkové příjmy jsou 21 600 Kč a celkové výdaje 15 200 Kč. Použitelný příjem byl určen jako 6 400 Kč. Ověřeny měly být výplatní pásky, nájemní smlouva a výměr důchodu. Žalovanou nebyly uváděny žádné další sjednané půjčky či úvěry.
9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
12. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ ZoSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
13. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
14. Mezi právním předchůdcem žalobkyně (příjmení anonymizováno) a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o půjčce, jež byla uzavřena za účinnosti nového občanského zákoníku, který se stal účinným dnem 1. 1. 2014, šlo proto o smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z., která byla spotřebitelskou smlouvou ve smyslu § 1810 o. z., a na jejím základě byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve smyslu § 1 ZoSÚ ve výši 4 000 Kč za výše specifikovaných smluvních podmínek.
15. Na uzavřenou smlouvu, resp. spotřebitelský úvěr přitom dopadá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v § 9 ukládal věřiteli s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud by věřitel spotřebitelský úvěr poskytl i v případě, že by po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí nebylo zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, byla by smlouva absolutně neplatná.
16. Soud přitom nemohl přehlédnout související judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, kdy v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval, že„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“
17. Na tyto závěry Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C číslo, právnická osoba v . jméno příjmení a další). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž„ povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“
18. V právě souzeném případě právní předchůdkyně žalobkyně (příjmení anonymizováno) zaznamenala informace, které získala o majetkové situaci žalované do karty zákazníka, přičemž z této karty je zřejmé, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela především z jí poskytnutých údajů. Tyto údaje měly být podloženy výplatními páskami, nájemní smlouvou a výměrem státní podpory. Uvedené doklady ovšem žalobkyní nebyly soudu předloženy v rámci dokazování. Podle soudu tedy není zřejmé, zda byly dokumenty nezbytné k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované skutečně předloženy a jaké údaje obsahovaly. Soud přitom již žalobkyni vyzval, aby soudu předložila veškeré návrhy na provedení dokazování k tvrzení, že úvěruschopnost žalované byla řádně posouzena.
19. Jinými slovy řečeno, při nepředložení dokladů, o kterých žalobkyně tvrdí, že jimi bylo potvrzeno prohlášení žalované jako spotřebitelky o jejích majetkových poměrech, má soud toto tvrzení (tedy, že takové doklady byly právní předchůdkyni skutečně předloženy a že z nich bylo vycházeno při posouzení úvěruschopnosti žalované) nadále za neprokázané.
20. Na základě těchto úvah dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti dle § 9 odst. 1 ZoSÚ, že tedy s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované jako spotřebitelky splácet zápůjčku (spotřebitelský úvěr), a smlouva o (zá) půjčce ze dne 24. 10. 2016 je neplatná.
21. V takovém případě tak má žalobkyně jako právní nástupkyně původní věřitelky vůči žalované právo toliko na to, aby jí žalovaná zaplatila zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z.
22. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná na smlouvu o zápůjčce (smlouva č. 2) ve výši 4 000 Kč pak žalovaná vrátila příjmení jméno částku ve výši 1 450 Kč; proto je povinna vrátit ještě zbylých 2 550 Kč z dlužné jistiny. Ve vztahu k této částce má žalobkyně právo na to, aby jí žalovaná zaplatila i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
23. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaná dostala až poté, co byla k zaplacení vyzvána, neboť smlouva o zápůjčce je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o splatnosti zapůjčené jistiny. Žalovaná byla prokazatelně k vrácení dlužných částek vyzvána nejdříve v oznámení příjmení jméno o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, a to ve lhůtě do 10 dní od jeho doručení. Výzva byla žalované odeslána dne 13. 12. 2019. Z pravidelného chodu věcí i ustanovení § 573 o. z. je možno očekávat, že zásilka obsahující takovou výzvu došla do sféry žalované třetí pracovní den po odeslání, tedy 18. 12. 2019 a dne 30. 12. 2019 uplynula desetidenní lhůta pro zaplacení. Ode dne 31. 12. 2019 je proto žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 2 550 Kč.
24. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 2 550 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 31. 12. 2019 do zaplacení.
25. Ve zbylém rozsahu, tedy co do dále požadované jistiny, úroků a úroků z prodlení, soud ve výroku II. žalobu jako nedůvodnou zamítl.
26. Protože žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, rozhodoval soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je zřejmé, že převážně úspěšným účastníkem řízení byla žalovaná, která však byla po celou dobu řízení nečinná a ze spisu nevyplývá, že by jí nějaké náklady řízení vznikly. Proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se plnění domoci v rámci jeho soudního výkonu nebo exekuce (§ 251 o. s. ř.).