Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
24 C 334/2021-58
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 24 000 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 21. 1. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení 17 000 Kč, úroku ve výši 100 Kč, úroku z prodlení ve výši 2 355,29 Kč, úroku z prodlení z částky 16 000 Kč od 29. 8. 2020 do 20. 1. 2022 a úroku z prodlení z částky 9 000 Kč od 21. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 21. 1. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 17 000 Kč, úroku ve výši 100 Kč, úroku z prodlení ve výši 2 355,29 Kč, úroku z prodlení z částky 16 000 Kč od 29. 8. 2020 do 20. 1. 2022 a úroku z prodlení z částky 9 000 Kč od 21. 1. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 27. 5. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky a úroky
z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, se žalovaným uzavřela dne 21. 11. 2018 smlouvu o úvěru číslo. Na základě uvedené smlouvy byly žalovanému v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit do 21. 12. 2018. Dne 26. 11. 2018 byl k této smlouvě uzavřen dodatek (označený jako smlouva shodného čísla), podle kterého byla celková poskytnutá částka navýšena na 16 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 21. 12. 2018. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kterou žalobkyně požaduje
za období od 22. 12. 2018 do 5. 5. 2020 ve výši 8 000 Kč. Žalovaná částka se sestává z jistiny ve výši 16 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 8 000 Kč. Žalobou uplatněný nárok pak byl postoupen žalobkyni.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Z listiny nazvané smlouva o úvěru číslo soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 21. 11. 2018 žalovaný a společnost právnická osoba (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Společnost se zde zavázala poskytnout žalovanému 7 000 Kč s tím, že žalovaný tyto prostředky vrátí do 30 dnů. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že mu byla částka 7 000 Kč v trafice právnická osoba a.s. v hotovosti předána. Smlouva dále obsahuje ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ, že se dostane do prodlení. Z přiloženého formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že obsahuje základní parametry poskytovaného úvěru, jako je splatnost (30 dnů), úrok (0 % ročně), RPSN (0 % ročně) atp.
4. Z další listiny nazvané smlouva o úvěru číslo soud zjistil, že je datována dnem 26. 11. 2018 a obsahuje údaje o žalovaném a žalobkyni, přičemž je zde uvedeno, že se doplňují podmínky smlouvy číslo tak, že celková částka jistiny úvěru činí 16 000 Kč se splatností do 21. 12. 2018. Listina však neobsahuje vlastnoruční ani jiný podpis žádné ze smluvních stran.
5. Z výpisu z účtu č. bankovní účet za listopad 2018 soud zjistil, že z účtu vedeného na jméno žalovaného sem bylo dne 26. 11. 2018 připsáno 0,01 Kč.
6. Z jednotlivých upomínek soud zjistil, že jsou adresovány žalovanému a žalovaný je zde upomínán o úhradu dluhu podle smlouvy číslo.
7. Z dohody o postoupení pohledávek soud zjistil, že dne 17. 8. 2020 společnost právnická osoba žalobkyni postoupila soubor pohledávek. Z potvrzení o přijetí platby se pak podává, že žalobkyně za toto postoupení pohledávek zaplatila úplatu. Z dopisu ze dne 8. 9. 2020 a přiloženého podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl o postoupení žalobou uplatněného nároku vyrozuměn.
8. Z dopisu ze dne 3. 5. 2021 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně žalovaného vyzýval k úhradě dluhu ze smlouvy číslo s tím, že pokud tak neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán dne 5. 5. 2021.
9. Z obchodních podmínek soud pro níže vyložený právní názor již žádná skutková zjištění nečinil, stejně jako nečinil žádná skutková zjištění z listiny anonymizováno číslo, neboť přiložení této listiny k žalobě zůstalo bez vysvětlení
a soudu není zřejmé, za jakým účelem byla vytvořena a jaké skutečnosti by z ní měly vyplývat.
10. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel dne 21. 11. 2018 se společností právnická osoba smlouvu, kde se uvedená společnost zavázala poskytnout mu 7 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky do 30 dnů vrátit. Žalovanému byly peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč při podpisu smlouvy v trafice právnická osoba a.s. vyplaceny, přičemž dosud nevrátil ničeho. Dohodou o postoupení pohledávek ze dne 17. 8. 2020 pak společnost postoupila žalobou uplatněný nárok žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.
11. Ohledně uzavření dodatku k citované smlouvě, stejně jako o poskytnutí dalších 9 000 Kč soud dospěl k závěru, že žalobkyně o tomto tvrzení neunesla břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), přičemž se vzdala dobrodiní poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., když se z nařízeného jednání omluvila. K tomu je třeba uvést, že druhá z listin nazvaných smlouva o úvěru číslo sice obsahuje údaje o žalovaném a o tom, že se celková poskytnutá částka navyšuje na 16 000 Kč, nicméně neobsahuje žádný podpis žalovaného. Za podpis žalovaného nelze brát ani zaslaných 0,01 Kč, neboť z žádného z provedených důkazů nevyplývá, za jakým účelem byla tato částka na účet č. bankovní účet připsána. Stejně tak z žádného z provedených důkazů nevyplývá, že by společnost žalovanému dodatečných 9 000 Kč jakýmkoliv způsobem předala.
12. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele
nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
15. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl
po právu plnit sám.
16. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry
a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
17. V projednávaném případě žalobkyně ani neuvedla, jakým způsobem úvěruschopnost žalovaného měla být posuzována. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného se pak nepodává ani z jednoho z provedených důkazů. Z tohoto důvodu soud shledal uzavřenou smlouvu podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z. absolutně neplatnou.
18. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení a doby, která od jeho přijetí uplynula, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 19. 1. 2022 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil, uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 20. 1. 2022, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 21. 1. 2022 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.
19. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 7 000 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o. z. jdoucích od 21 1. 2022 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
20. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 17 000 Kč, úroku ve výši 100 Kč, úroku z prodlení ve výši 2 355,29 Kč, úroku z prodlení z částky 16 000 Kč od 29. 8. 2020 do 20. 1. 2022 a úroku z prodlení z částky 9 000 Kč od 21. 1. 2022 do zaplacení, když z části neunesla své břemeno důkazní a zčásti měla tato plnění vyplývat ze smlouvy, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.
21. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.