Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
10 C 19/2022-56
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Mgr. Alešem Vylamem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 49 028, 35 s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 000 Kč s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 14 000 Kč od 16. 10. 2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 11 185,35 Kč s kapitalizovaným úrokem 3 112,67 Kč a s 29% úrokem ročně z částky 14 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 600 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 10 600 Kč od 16. 6. 2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 13 243 Kč s kapitalizovaným úrokem 4 599,4 Kč, s 29% úrokem ročně z částky 15 185,11 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 4 585,11 Kč od 16. 6. 2018 do zaplacení, se zamítá.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 000 Kč s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 14 000 Kč od 16. 10. 2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 11 185,35 Kč s kapitalizovaným úrokem 3 112,67 Kč a s 29% úrokem ročně z částky 14 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 600 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 10 600 Kč od 16. 6. 2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. IV. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 13 243 Kč s kapitalizovaným úrokem 4 599,4 Kč, s 29% úrokem ročně z částky 15 185,11 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 4 585,11 Kč od 16. 6. 2018 do zaplacení, se zamítá. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 25 185,35 Kč s příslušenstvím a částky 23 843 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 25 185,35 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 617 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny 14 000 Kč od 16. 10. 2018 do 20. 1. 2020), s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 112,67 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši ve výši 9 % z částky 14 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 14 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, jakožto dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právnická osoba“) a žalovaným dne datum, na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 14 000 Kč, přičemž tuto se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem 12 283 Kč v šedesáti týdenních splátkách ve výši 439 Kč. Žalovaný na tuto pohledávku právního předchůdce žalobkyně ničeho neuhradil. Na jistině tak dluží 14 000 Kč a na poplatku 12 283 Kč, přičemž žalobkyně požaduje zaplacení částky 25 185,35 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 14 000 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 11 185,35 Kč, a dále shora označené příslušenství pohledávky (dále také„ 1. zápůjčka“). Dále se žalobkyně domáhá zaplacení částky 23 843 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 093,86 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 185,11 od 16. 6. 2018 do 20. 1. 2020), s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 599,4 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši ve výši 8,5 % z částky 15 185,11 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 15 185,11 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, jakožto dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovaným dne datum, na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 20 000 Kč, přičemž tuto se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem 13 861 Kč v šedesáti týdenních splátkách ve výši 565 Kč. Žalovaný uhradil naposledy splátku dne 8. 6. 2018, kdy ke dni 8. 10. 2018 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 15 185,11 Kč a dlužný poplatek částku 8 657,89 Kč. Součet těchto částek, tedy částku 23 843 Kč, žalobkyně požaduje po žalovaném spolu se shora označeným příslušenstvím pohledávky (dále také„ 2. zápůjčka“). Dne datum byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, jakým způsobem ověřila úvěruschopnost žalovaného, když vycházela z informací zaznamenaných v zákaznické kartě, které měly být žalovaným doloženy (tyto doklady doložené žalovaným však žalobkyně nedoložila, nedisponuje jejich kopiemi) ke každé smlouvě, a dále z lustrace v insolvenčním rejstříku.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
3. 1. zápůjčka:
Ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že společnost právnická osoba se zavázala žalovanému poskytnout částku 14 000 Kč, za poplatek 12 283 Kč. Poplatek 12 283 Kč sestává z úroku 2 504 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 5 652 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 4 127 Kč Částku 26 283 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60 hotovostních splátkách, výše první až předposlední splátky je 439 Kč, výše poslední splátky je 382 Kč. Splátkové období je týdenní, přičemž první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Dle článku 3 odst. 3.2 smluvních podmínek se žalovaný zavázal platit splátky zápůjčky v hotovosti, a to vždy do rukou oprávněného zástupce právního předchůdce žalobkyně, společnosti právnická osoba, a to v místě bydliště žalovaného, nedohodne-li se žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně jinak. Žalovaný převzal zápůjčku v hotovosti při podpisu smlouvy, to je dne datum Smlouva o zápůjčce se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podpis žalovaného je obsažen na straně druhé (cca v první třetině strany) smlouvy, na straně 2, 3 a 4 jsou smluvní podmínky tvořené 10 články. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, kterou uzavřela společnost právnická osoba a žalobkyně, byla postoupena pohledávka za žalovaným na žalobkyni (v příloze smlouvy na straně 52 je na řádku číslo uvedena tato pohledávka, označená číslem původní smlouvy a žalovaným), postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání).
Ze zákaznické karty k této zápůjčce soud zjistil, že při žádosti o zápůjčku dne datum žalovaný uvedl, že požaduje 14 000 Kč, druh bydlení je vlastní, je svobodný s dosaženým učňovským vzděláním, důvodem zápůjčky je vybavení domácnosti, nevlastní auto a nevyživuje žádnou osobu, je zaměstnán na plný pracovní úvazek, jeho čistý měsíční příjem je 24 895 Kč (má jeden zdroj příjmu), ostatní příjmy 0 Kč a další příjmy domácnosti 0 Kč. Odhadované měsíční výdaje jsou 7 180 Kč, interně splácí právnická osoba, částku 2 543 Kč měsíčně, externí splátky zápůjček činí 5 000 Kč. K žádosti měla být doložena pracovní smlouva a výplatní pásky (3x za 11, 12/2017 a 1/2018). Toto ale žalobkyně nedoložila. Dále žalovaný podpisem zákaznické karty stvrdil předtištěné údaje, tedy že v souvislosti s jeho osobou nebylo zahájeno insolvenční řízení ani nepodal návrh na jeho zahájení, není v exekuci a disponuje uvedeným příjmem.
Dle přehledu plateb na tuto zápůjčku žalovaný neuhradil ničeho.
4. 2. zápůjčka:
Ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že společnost právnická osoba se zavázala žalovanému poskytnout částku 20 000 Kč, za poplatek 13 861 Kč. Poplatek 13 861 Kč sestává z úroku 3 577 Kč, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení 5 340 Kč a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení 4 944 Kč Částku 33 861 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních hotovostních splátkách, výše první až předposlední splátky je 565 Kč, výše poslední splátky je 526 Kč (k rukám osoby dle čl. 15 smlouvy). První týdenní splátka je splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující splátka až po předposlední splátku vždy posledního dne dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Poslední splátka je splatná posledního dne dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Žalovaný převzal zápůjčku v hotovosti při uzavření smlouvy, to je dne datum Smlouva o zápůjčce se řídí dle výslovného ujednání zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podpis žalovaného je obsažen na straně druhé (cca v polovině) smlouvy, na straně 2, 3 a 4 jsou smluvní podmínky tvořené 22 články. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, kterou uzavřela společnost právnická osoba a žalobkyně, byla postoupena pohledávka za žalovaným na žalobkyni (v příloze smlouvy na straně 45 je na řádku číslo uvedena tato pohledávka, označená číslem původní smlouvy a žalovaným), postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání).
Ze zákaznické karty k této zápůjčce soud zjistil, že při žádosti o zápůjčku dne datum žalovaný uvedl, že požaduje 30 000 Kč, druh bydlení je vlastní, je svobodný s dosaženým učňovským vzděláním, důvodem zápůjčky je vybavení domácnosti, nevlastní auto a nevyživuje žádnou osobu, je zaměstnán na plný pracovní úvazek, jeho čistý měsíční příjem je 24 895 Kč (má jeden zdroj příjmu), ostatní příjmy 0 Kč a další příjmy domácnosti 0 Kč. Odhadované měsíční výdaje jsou 7 960 Kč, interně nesplácí právnická osoba ničeho, externí splátky zápůjček činí 8 000 Kč. K žádosti měly být doloženy výplatní pásky (3x za 8, 9, 10/2017) a pracovní smlouva. Toto ale žalobkyně nedoložila. Dále žalovaný podpisem zákaznické karty stvrdil předtištěné údaje, tedy že v souvislosti s jeho osobou nebylo zahájeno insolvenční řízení ani nepodal návrh na jeho zahájení, není v exekuci a disponuje uvedeným příjmem.
Dle přehledu plateb na tuto zápůjčku žalovaný uhradil celkem 9 400 Kč.
5. Dopisem ze dne 28. 1. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky z obou zápůjček a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání).
6. Žalobkyně byla soudem s poučením o neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního vyzvána k doplnění, jakým způsobem byla v případě obou smluv ověřena a posouzena úvěruschopnost žalovaného. Podáním ze dne 18. 3. 2022 žalobkyně toliko citovala právní úpravu a uváděla, jak by měla být vykládána, dále uvedla informace obsažené v zákaznických kartách a tyto doložila. Ničeho dalšího nedoložila.
7. Závazkový vztah, vzniklý dne datum a datum mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
8. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
9. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
10. Dle § 2390, § 2392 odst. 1 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
11. Smlouva o zápůjčce má reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu. Vznik zápůjčky předpokládá dohodu stran a odevzdání předmětu zápůjčky vydlužiteli. Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazný právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti. Odevzdáním věci vydlužiteli se tento vztah stává právním vztahem ze zápůjčky. Při peněžité zápůjčce může dojít k předání zapůjčené částky hotově, nebo bezhotovostním převodem na účet vydlužitele.
12. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření smluv o zápůjčkách), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C- 679/18.
14. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881 odst. 1, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
17. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávky za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno.
18. Ve vztahu k oběma žalovaným pohledávkám, tedy jak z 1. zápůjčky, tak z 2. zápůjčky, dospěl soud s ohledem na shora uvedené k následujícímu. Soud má za to, že žalovaný zažádal právního předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, o poskytnutí peněžních prostředků opakovaně a to v rozmezí pouhých 3 měsíců. Závazek, k jehož úhradě se žalovaný zavázal poprvé v 60. týdenních splátkách, podruhé v 60 týdenních splátkách (tedy po určitou dobu se splátky překrývaly), činil v případě smlouvy ze dne datum částku 33 861 Kč a v případě smlouvy ze dne datum částku 26 283 Kč. Tedy během tří měsíců se žalovaný dostal do takové finanční situace, že potřeboval sehnat peníze v částce 34 000 Kč, když přistoupil k tomu, že bude povinen věřiteli zaplatit 60 144 Kč (to je o 26 144 Kč více). Výdělkové a majetkové poměry žalovaného závisely toliko na jeho osobě, navíc se jednalo o opakované závazky u stejného věřitele, kdy právě i z toho důvodu by mělo být v zájmu věřitele, aby se jednalo o skutečně solventní osobu. Žalobkyně v tomto ohledu ničeho nedoložila, tedy nedoložila tvrzené žalovaným předkládané doklady o příjmu, kdy z toho důvodu je pochybné, nakolik byly tyto tvrzené příjmy doloženy. Další otázkou pak je, do jaké míry uvedl žalovaný pravdivé údaje, co se týče jeho měsíčních výdajů, avšak mnohem zásadnější je, do jaké míry bylo skutečným záměrem věřitele posoudit opravdovou situaci žalovaného z pohledu jeho solventnosti. V této věci se nepochybně v obou případech jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelské zápůjčky ve smyslu § 2390 an. o. z., komerčně nazývané„ rychlé“ zápůjčky poskytované nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr nebo zápůjčku jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli nebankovních úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr, resp. zápůjčku. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutou zápůjčku splácet, resp. neprověření dlužníka dostatečně, nebo poskytnutí zápůjčky i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu doplnila pouze o obecná tvrzení a citaci právních předpisů a dotčených smluv, jakým způsobem její právní předchůdce plnil svou zákonnou povinnost s tvrzením žalovaným uvedeného příjmu a výdajů v zákaznické kartě. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel zápůjčky po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem zápůjčky vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci), proto by měl standardně lustrovat žalovaného v rejstřících či databázích (insolvenční rejstřík, rejstřík zahájených exekucí, SOLUS, NRKI, apod.), a uvedené zohlednit při posouzení úvěruschopnosti klienta. Dle tvrzení žalobkyně její právní předchůdce provedl lustraci klienta pouze v insolvenčním rejstříku, kdy ve zbytku bylo spoléháno pouze na skutečnosti sdělené klientem nebo jím podepsané (předtištěné) v zákaznické kartě. Není však možné vycházet pouze z objektivně nepodloženého tvrzení klienta, resp. prohlášení klienta o jeho poměrech. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o zápůjčce, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020). Soud dospěl k závěru, že v tomto případě právní předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když poskytl obě spotřebitelské zápůjčky, aniž by na základě vyžadovaných informací vyžadoval doložení dalších tvrzení žalovaného k jeho majetkové situaci. Skutečnost, že žalovaný disponoval příjmem ve výši 24 895 Kč, byla tolika tvrzena, nikoliv doložena, kdy nebylo doloženo ani to, zda jsou z příjmu prováděny nějaké srážky či nikoliv. Právní předchůdce žalobkyně se měl dále zabývat doložením výdajů žalovaného, minimálně co do základních životních potřeb a výše závazků, kdy z údajů v zákaznické kartě není v případě externích závazků uvedeno, o jaké závazky se jedná, v jaké výši a jakých věřitelů, kdy nebylo zjištěno, zda je žalovaný splácel řádně a včas či zda byl v prodlení. Uvedené vzbuzuje pochybnosti o tom, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně přistupoval k plnění své zákonné povinnosti ohledně úvěruschopnosti klienta, a zda se nejednalo o její plnění pouze„ pro formu“. Pochybnosti z hlediska ověření solventnosti vzbuzuje také to, že právní předchůdce žalobkyně nevyžadoval k ověření tvrzených měsíčních výdajů např. doklad o nákladech bydlení. Nebankovní poskytovatel úvěrů a zápůjček musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětných smluv o zápůjčce číslo číslo z důvodu, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, nesplnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného, resp. poskytl žalovanému zápůjčky v případě, kdy byly dány pochybnosti o schopnosti žalovaného řádně splácet a dostát svému závazku. Vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného bylo učiněno na základě kusých, nevypovídajících a nedoložených informací. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy, zejména ujednáním o sjednaném úroku z úvěru a dalších poplatcích. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednaných smluv, tedy na neexitující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení včetně zákonného úroku z prodlení. V případě smlouvy o zápůjčce číslo měla být žalovanému poskytnuta částka 14 000 Kč, žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení 14 000 Kč s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 14 000 Kč od 16. 10. 2018 do zaplacení (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným dle návrhu žalobkyně). Ve zbytku je žaloba nedůvodná. Soud ji zamítl pro žalovanou částku dle této smlouvy v rozsahu 11 185,35 Kč s kapitalizovaným úrokem 3 112,67 Kč a s 29% úrokem ročně z částky 14 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. V případě smlouvy o zápůjčce číslo měla být žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč, žalovaný žalobkyni uhradil 9 400 Kč, tuto částku soud započet oproti 20 000 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 10 600 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 10 600 Kč od 16. 6. 2018 do zaplacení (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným dle návrhu žalobkyně). Ve zbytku je žaloba nedůvodná. Soud ji zamítl pro žalovanou částku dle této druhé smlouvy v rozsahu 13 243 Kč s kapitalizovaným úrokem 4 599,4 Kč, s 29% úrokem ročně z částky 15 185,11 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 4 585,11 Kč od 16. 6. 2018 do zaplacení.
19. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 37,8 %, v rozsahu 62,2 % úspěšná nebyla. Úspěch žalovaného pak spočívá v 24,4 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Protože však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku V.
20. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.