Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 101/2022-103

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 29 464,77 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se podle zastavuje pro částečné zpětvzetí žaloby v té části, ve

které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 000 Kč.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 11 073,87 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 4. 5. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 17 540,04 Kč spolu s úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 28 613,91 Kč od 19. 3. 2022 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 613,91 Kč od 19. 3. 2022 do 3. 5. 2022 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 540,04 Kč od 4. 5. 2022 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se podle zastavuje pro částečné zpětvzetí žaloby v té části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 000 Kč. II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 11 073,87 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 4. 5. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 17 540,04 Kč spolu s úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 28 613,91 Kč od 19. 3. 2022 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 613,91 Kč od 19. 3. 2022 do 3. 5. 2022 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 540,04 Kč od 4. 5. 2022 do zaplacení, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 2. 2022 se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky 29 464,77 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 23. 5. 2019 uzavřela společnost právnická osoba se žalovanou smlouvu o vydání kreditní karty číslo na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový rámec až do výše 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky společnosti právnická osoba spolu se smluveným úrokem v minimálních měsíčních splátkách z čerpaných prostředků. Úroková sazba činila 23,99 % ročně. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou, předchůdkyně žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru dne 18. 1. 2021. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 29 464,77 Kč, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum mezi společností právnická osoba a právnická osoba a.s. byla pohledávka za žalovaným postoupena právnická osoba a.s. a na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum mezi právnická osoba a.s. a žalobkyní byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalovaná svou povinnost nesplnila a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.

2. V podání došlém soudu dne 20. 4. 2022 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že nad rámec skutečností uvedených v žalobním návrhu samém tykající se způsobu, jakým byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně prověřena úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím předmětného úvěru, nemá žádných doplňujících tvrzení ani důkazních návrhů. Dále žalobkyně po výzvě soudu v podání doručeném soudu dne 16. 6. 2022 uvedla, že k čerpání úvěru došlo poprvé dne 6. 6. 2019, přičemž žalovaná vyčerpala celkem částku 38 636,67 Kč a zaplatila celkem 27 562,80 Kč.

3. Před zahájením jednání podáním ze dne 30. 5. 2022 navrhla žalobkyně částečné zpětvzetí žaloby, a to co do částky 4 000 Kč, která byla žalovanou uhrazena před podáním žaloby dne 25. 2. 2022 a dále částky 2 000 Kč, kterou žalovaná uhradila po podání žaloby dne 18. 3. 2022. Předmětem řízení nadále zůstává částka 28 613,91 Kč se smluvním úrokem z této částky ve výši 23,99 % ročně od 19. 3. 2022 do zaplacení, a dále s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 19. 3. 2022 do zaplacení. Jelikož částečné zpětvzetí žalobkyně učinila dříve, než soud rozhodl ve věci samé, bylo řízení v rozsahu částečného zpětvzetí podle , 2 zastaveno (výrok I.).

4. Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na , (dále jen „“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.

Provedeným dokazování byly dále soudem zjištěny následující skutečnosti:

5. Z návrhu na uzavření Smlouvy o vydání kreditní karty anonymizováno číslo ze dne 23. 5. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná požádala společnost právnická osoba o úvěr ve výši úvěrového limitu 30 000 Kč, s roční úrokovou sazbou 23,99%. Celková částka, která měla být ze strany žalované uhrazena, činila 33 898,38 Kč. V žádosti žalovaná uvedla, že je rozvedená, nemá vyživovací povinnost (dítě), žije ve vlastním bytě, má úplné střední vzdělání, je od února roku 1998 zaměstnankyní společnosti právnická osoba s čistým měsíčním příjmem 30 000 Kč, měsíční splátky jiných úvěrů činí 0 Kč. Žádost je podepsána žalovanou. Následně žalovaná dne 5. 6. 2019 podepsala protokol o převzetí kreditní karty (PIN). Součástí smlouvy byly rovněž Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet a Všeobecné obchodní podmínky, a dále Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Z údajů klienta podepsaných žalovanou dne 23. 5. 2019 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně disponovala osobními údaji žalované.

6. Z prohlášení o okamžité splatnosti kreditní karty ze dne 20. 1. 2021 vyplynulo, že společnost právnická osoba prohlásila s ohledem na neplnění povinností z předmětného úvěru tento úvěr za splatný dne 18. 1. 2021 a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu.

7. Ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty na jméno žalované v období od 6. 6. 2019 do 14. 1. 2021 vyplynulo, že žalovaná dlužila celkem částku 33 404,75 Kč.

8. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne datum a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a její přílohy č. 1 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena společností právnická osoba právnická osoba a.s.

9. Z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 13. 7. 2021 a ze seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávek a podacího archu ze dne 13. 7. 2021 bylo zjištěno, že společnost právnická osoba oznámila žalované postoupení pohledávky právnická osoba a.s.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a její přílohy č. 1 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena právnická osoba a.s. na žalobkyni.

11. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 2. 9. 2021 bylo zjištěno, že právnická osoba a.s. oznámila žalované postoupení pohledávky žalobkyni.

12. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 6. 9. 2021 a seznamu odeslaných předžalobních výzev z téhož dne soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně zaslala před pováním žaloby žalované výzvu s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru.

13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela se společností právnická osoba smlouvu o vydání kreditní karty s výší úvěrového limitu 30 000 Kč, jak je shora uvedeno, vyčerpaná část úvěru byla úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Jelikož žalovaná neplnila povinnost splácet čerpaný úvěr, předchůdkyně žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný, a to dne 18. 1. 2021, což žalované písemně oznámila dopisem ze dne 20. 1. 2021. Pohledávka za žalovanou byla postoupena ze právnická osoba na právnická osoba a.s. a následně na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku a výzvu k zaplacení. Žalovaná před podáním žaloby uhradila žalobkyni částku 2 000 Kč (dne 21. 10. 2021), částku 4 000 Kč (dne 20. 12. 2021), a dále částku 4 000 Kč (dne 25. 2. 2022), po podání žaloby žalovaná uhradila dne 1. 3. 2022 částku 2 000 Kč, poté již ničeho neuhradila.

14. Dle , (dále jen „“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 38 636,67 Kč, žalovaná vrátila pouze 27 562,80 Kč. Jelikož však soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

22. Je nepochybné, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá ( tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se její právní předchůdkyně schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s  zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Předchůdkyně žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. V doloženém návrhu na uzavření smlouvy žalovaná uvedla, že je rozvedená, nemá vyživovací povinnost, žije ve vlastním domě/bytě, má úplné střední vzdělání, je zaměstnankyní s čistým měsíčním příjmem 30 000 Kč, a nemá žádné měsíční splátky jiných úvěrů, žádné splátky leasingů. Dle názoru soudu z uvedeného jednoznačně vyplývá, že nebylo dostatečně zjištěno, zda je žalovaná schopna podmínkám úvěru dostát, když nebyly vůbec zjišťovány její výdaje. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že nebylo objektivně zjištěno, zda je žalovaná osobou, jejíž majetkové poměry by odůvodňovaly schopnost splácet úvěr. V tomto ohledu je zcela lhostejno, zda se ze strany žalované jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j.  – 119). Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

23. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalované 38 636,67 Kč a žalovaná vrátila pouze 27 562,80 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 11 073,87 Kč (tj. 38 636,67 – 27 562,80 = 11 073,87 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (, odst. 2 ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Žalovaná sice byla dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzvána předžalobní výzvou ze dne 6. 9. 2021, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalované doručena a že měla možnost se s ní seznámit. Žalovaná byla tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která jí byla doručena dne 2. 5. 2022. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (4. 5. 2021) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle sazba úroku z prodlení 11,75 % ročně (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).

24. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. ve spojení s  . Žalovaná byla v řízení většinově úspěšná a měla by tak vůči žalobkyni právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.

25. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s  část věty před středníkem

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.