Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
8 C 96/2022-27
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 24.584 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20.000 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 4.584 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.584 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.528 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20.000 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 4.584 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.584 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.528 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne 17. 1. 2022 domáhala zaplacení částky ve výši 24.584 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným, na základě které žalovaný načerpal úvěr v celkové výši 20.000 Kč, který měl být splacen nejpozději datum. K poskytnuté jistině požadovala žalobkyně poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4.584 Kč a zákonný úrok z prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Za předložených listinných důkazů žalobkyní zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi původním věřitelem společností právnická osoba a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které žalovaný načerpal úvěr v celkové výši 20.000 Kč Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Žalovaný čerpal nejdříve dne datum částku ve výši 16.000 Kč a dále dne datum částku ve výši 4.000 Kč. Ve smlouvě o úvěru byla sjednána celková částka úvěru 20.000 Kč a úrok 4.584 Kč, délka splatnosti 30 dnů a datum splatnosti datum (smlouva o úvěru, výpis z účtu u obec anonymizováno za období datum a datum). Číslo účtu žalovaného bylo ověřeno verifikační platbou ze dne datum (výpis z účtu ze dne datum). Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené dne datum.
5. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi žalobkyní - podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy.
6. Podle § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle
§ 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
7. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona
č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., také při výkladu
ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019-103 ze dne 5. 11. 2019).
8. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně, jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených žalobkyní v žalobě a i v doplnění těchto tvrzení ze dne 9. 6. 2022. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel prolustroval žalovaného ve veřejných registrech a doklady k prověření úvěruschopnosti nedisponuje. Provedení lustrace žalovaného, byť s negativním výsledkem v registru SOLUS či registru NRKI, nemůže vést k závěru, že pokud žalovaný v těchto registrech nebyl veden, neznamená to automaticky, že žalovaný je schopen úvěr splácet. S ohledem na výše uvedené soud dovodil absolutní neplatnost předmětné úvěrové smlouvy. V souladu s ust. § 86 ZoSÚ soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlédl, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.
9. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly.
10. S ohledem na výše uvedené pak soud vyhověl žalobě co do poskytnuté částky ve výši
20.000 Kč. Současně přiznal soud žalobkyni právo na uplatněné zákonné úroky z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1970 o. z., a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Další uplatněné nároky žalobkyní jsou nedůvodné a s ohledem na výše uvedené byly soudem zamítnuty.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s ohledem na částečný úspěch žalobkyně ve věci. Při výpočtu náhrady nákladů řízení postupoval soud dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., § 14b advokátního tarifu, kdy sazba za jeden úkon právní služby činní 300 Kč. Ve věci byly vykonány 3 úkony právní služby (převzetí, výzva k plnění, podání žaloby) a ke každému úkonu náleží režijní paušál dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky ve výši 100 Kč, dále je nutno připočíst 21 % DPH. 100 % náklady řízení by tak činily i se zaplaceným soudním poplatkem 984 Kč částku ve výši 2.436 Kč. V této věci byla žalobkyně úspěšná co do 81,35 % (20.000 Kč + kapitalizované zákonné úroky ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 2.192,47 Kč). Žalovaný byl úspěšný co do 18,65 % (4.584 Kč + kapitalizované zákonné úroky ve výši 502,51 Kč). Výslednému úspěchu žalobkyně 62,71 % pak odpovídají přiznané náklady řízení ve výši 1.528 Kč, které jsou splatné k rukám právního zástupce žalobkyně. K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).