Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 211/2021-41

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Kohoutkovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 7 380 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.460 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 326,74 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1.460 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit částku 5.920 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 964,18 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3.602,42 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.223,38 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úrok 23,72 % ročně z částky 5.683,38 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.460 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 326,74 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1.460 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit částku 5.920 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 964,18 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3.602,42 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.223,38 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úrok 23,72 % ročně z částky 5.683,38 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne 28. 6. 2021 se žalobce po žalovaném domáhal dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo kterou uzavřel žalovaný z právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba dne 18. 4. 2017. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši 8.000 Kč, žalovaný uhradil celkem 6.540 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021. Žaloba dále obsahuje specifikaci dluhu.

2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil, neboť nepřebírá soudní zásilky.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel dne 18. 4. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru se společností právnická osoba číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 8.000 Kč. Současně s jistinou se žalovaný zavázal uhradit: úrok 1.120 Kč, poplatek 1.600 Kč, hotovostní inkaso splátek 3.200 Kč, celkovou částku 13.920 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 240 Kč. Žalovaný uhradil celkem 6.540 Kč (informace z žaloby). Smlouva za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 12. 2. 2021. Dne 13. 5. 2021 byla žalovanému doručována předžalobní výzva k plnění.

4. Usnesením č. j. -27 ze dne 5. 11. 2021 byl žalobce vyzván, nechť tvrdí a prokáže, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobce posoudil schopnost spotřebitele – žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to ve smyslu o spotřebitelském úvěru. Ve svém písemném podání ze dne 30. 11. 2021 byla žaloba doplněna o obecné informace týkající se aplikace ustanovení až 89 o spotřebitelském úvěru, dále bylo sděleno, že z karty zákazníka ze dne 18. 4. 2017 právní předchůdce žalobce ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy, z výplatních pásek. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný v kartě zákazníka uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako pomocný dělník ve firmě právnická osoba, jeho měsíční příjem činí 14.680 Kč, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku, resp. zápůjčku u jiné společnosti. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z předložené karty zákazníka ze dne 18. 4. 2017 se podává, že zaměstnavatel žalovaného je právnická osoba, žalovaný pracuje v pracovní pozici pomocný dělník, zaměstnán je od 20. 2. 2017, čistý příjem žalovaného je 14.680 Kč, výdaje na bydlení činí 2.000 Kč, osobní výdaje jsou 5.000 Kč. Žalobce dále soudu doložil výplatní pásku žalovaného, ze které je patrné, že výplata žalovaného činila 14.680 Kč (zy není patrno, za jaké období je mzda vyplacena).

5. Podle , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Podle z. č. o spotřebitelském úvěru , 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle z. č. o spotřebitelském úvěru platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle z. č. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Předobrazem zákona o spotřebitelském úvěru je pak článek 8 směrnice 2008/48/ES, který uložil členským státům zajistit, aby„ před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi“. Výkladem článkem 8 směrnice 2008/48/ES se zabýval soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další C -449/13, z něhož mj. vyplývá, že:„ Poskytovatel úvěru musí za prvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr„ s odbornou péčí“, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Odbornou péčí je třeba rozumět„ úroveň zvláštních dovednosti a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. V souvislosti s výkladem pojmu odborné péče i s ohledem na účel zakotvení povinnosti ověřovat úvěruschopnost spotřebitele, kterým je zejména ochrana spotřebitele, je třeba vykládat příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru tak, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho nedoloženými prohlášeními.

10. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele, avšak musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

11. Jak vyplynulo ze shora provedených důkazů mezi právním předchůdcem žalobce, a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovaný obdržel 8.000 Kč. Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo povinností úvěrujícího řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soudu byla předložena pouze jedna výplatní páska, ze které bylo zjištěno, že žalovaný dostal mzdu 14.680 Kč, není však patrno, za jaké období byla mzda vyplacena. Žádné jiné důkazy nejsou doloženy, např. pracovní smlouva, výplatní pásky u jiných zaměstnavatelů za jiná období (rovněž součástí spisového materiálu nejsou žádné důkazy prokazující výdaje žalovaného, a to ať v podobě nákladů na bydlení či osobní výdaje). Vzhledem k těmto skutečnostem vyhodnotil soud předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a finanční částku, kterou obdržel žalovaný do své dispozice, je třeba vyhodnotit jako bezdůvodné obohacení. Pokud tedy žalovaný obdržel 8.000 Kč a uhradil celkem 6.540 Kč, je jeho povinností uhradit žalobci, který je právním nástupcem předchozího úvěrujícího, rozdíl mezi těmito částkami, a to 1.460 Kč včetně zákonného úroku z prodlení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení (326,74 Kč – ve výši 8,5 % z částky 1.460 Kč od 30. 5. 2018 do 15. 1. 2021), jak je uvedeno ve výrokové části I. tohoto rozsudku. Ostatní částky požadované žalobou byly zamítnuty, neboť tyto by bylo možno přiznat pouze za situace, že by předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla vyhodnocena jako platná. Soud proto zamítl tyto nároky: částku 5.920 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 964,18 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3.602,42 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.223,38 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úrok 23,72 % ročně z částky 5.683,38 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle za situace, kdy úspěch žalobce byl nižší než jeho neúspěch ve věci. Vzhledem k procesní nečinnosti žalovaného tomuto evidentně žádné náklady soudního řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.