Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 33/2021-69

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Kohoutkovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení et Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

o zaplacení 34 360,81 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 14.240 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14.240 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 2.151,31 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 14.509,81 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 309,18 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5.439,79 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.800 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, úrok 29 % ročně z částky 16.040 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit částku 5. 611 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 462,07 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.567,07 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.290,43 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, úrok 27 % ročně z částky 3.290,43 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Opatrovníkovi příjmení et Mgr. jméno příjmení se přiznává odměna za zastupování žalovaného 480 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Okresního soudu ve obec do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalobce je povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu ve Vsetíně na nákladech řízení 281 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu ve Vsetíně na nákladech řízení 199 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 14.240 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14.240 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 2.151,31 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 14.509,81 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 309,18 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5.439,79 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.800 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, úrok 29 % ročně z částky 16.040 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit částku 5. 611 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 462,07 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.567,07 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.290,43 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, úrok 27 % ročně z částky 3.290,43 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V. Opatrovníkovi [příjmení] et Mgr. [jméno] [příjmení] se přiznává odměna za zastupování žalovaného 480 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Okresního soudu ve [obec] do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. VI. Žalobce je povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu ve Vsetíně na nákladech řízení 281 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. VII. Žalovaný je povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu ve Vsetíně na nákladech řízení 199 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem doručeným soudu dne 30. 10. 2020 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení dluhu vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 5. 3. 2017 a ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 3. 8. 2016. U obou smluv o zápůjčce (spotřebitelském úvěru) žalobce v obecné rovině rozebírá, jakým způsobem byla právním předchůdcem žalobce posouzena úvěruschopnost žalovaného. Pokud se jedná o smlouvu o zápůjčce ze dne 5. 3. 2017, pak na jejím základě byly žalovanému vyplaceny peněžní prostředky ve výši 19.000 Kč; žalovaný se zavázal uhradit kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky 3.398 Kč, úrokovou sazbu 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení 4.718 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 8.375 Kč. Žalovaný do dne postoupení pohledávky uhradil 4.760 Kč. Žaloba dále obsahuje specifikaci dluhu. Pokud se jedná o smlouvu o zápůjčce ze dne 3. 8. 2016, pak na jejím základě žalovaný obdržel 10.000 Kč; žalovaný se zavázal uhradit kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky ve výši 1.770 Kč, úrokovou sazbu 27 % ročně, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky 2.491 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek 4.300 Kč. Do data postoupení pohledávky žalovaný uhradil 12.950 Kč. Obě pohledávky za žalovaným byly postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019.

2. Usnesením zdejšího soudu č. j. -62 ze dne 12. 10. 2021 byl žalovanému ustanoven opatrovník v osobě advokáta Mgr. et Mgr. jméno příjmení, a to za situace, že žalovanému se nepodařilo doručit soudní zásilky ani na adresy v České republice, ani na adresu v země.

3. Opatrovník se v předmětné věci procesně nevyjádřil.

4. V dané věci se jedná o řízení s mezinárodním prvkem, kdy žalovaný je anonymizováno státním příslušníkem. Na danou věc dopadá Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a to článek 18 odst. 2, neboť v době uzavření smluv o spotřebitelském úvěru měl žalovaný pobyt na území České republiky.

5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že na základě smlouvy o zápůjčce datované 3. 8. 2016 uzavřené mezi právnická osoba, jako úvěrujícím a žalovaným, jako úvěrovaným, byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10.000 Kč; žalovaný se zavázal uhradit poplatek sestávající z: úrok 1.770 Kč, poplatek za administrativní činnost 2.491 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek 4.300 Kč. Celkovou částku 18.561 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 310 Kč s tím, že poslední splátka činí 271 Kč. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce žalovaný uhradil celkem 12.950 Kč, což vyplynulo z tabulky umoření. Pokud se jedná o smlouvu o zápůjčce ze dne 5. 3. 2017, tak na jejím základě se do dispozice žalovaného dostaly finanční prostředky ve výši 19.000 Kč (od shodného subjektu právnická osoba) a žalovaný se zavázal kromě jistiny uhradit navíc: úrok 3.398 Kč, částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení 4.718 Kč a částku za administrativní činnost a komfortní splácení 8.375 Kč. Celkovou částku 35.491 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 592 Kč s tím, že poslední splátka měla činit 563 Kč. Na tuto smlouvu ze dne 5. 3. 2017 žalovaný uhradil celkem 4.760 Kč.

6. Žalobce byl dvěma výzvami ze dne 25. 2. 2021 vyzván, nechť doplní žalobu v tom směru, že bude tvrdit a prokazovat, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobce posoudil schopnost spotřebitele – žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to za situace, kdy smlouva ze dne 3. 8. 2016 byla uzavřena za účinnosti o spotřebitelském úvěru a smlouva ze dne 5. 3. 2017 byla uzavřena za účinnosti o spotřebitelském úvěru.

7. Ve svém písemném podání ze dne 22. 3. 2021 žalobce uvedl, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce ze dne 5. 3. 2017 byla ověřena majetková situace žalovaného z pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 2017 na dobu neurčitou, byly předloženy 3 výplatní pásky za 11, 12/ 2016 a 1/ 2017, současně bylo ověřeno z dostupného insolvenčního rejstříku, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalobce dále odkázal na zákaznickou kartu ze dne 5. 3. 2017. Pokud se jedná o smlouvu ze dne 3. 8. 2016, pak ze zákaznické karty ze dne 3. 8. 2016 je zřejmé, že právní předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy, ze třech výplatních pásek a z nájemní smlouvy. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Zákaznická karta ze dne 3. 8. 2016 však není součástí spisového materiálu. Jak vyplynulo z výplatní pásky žalovaného, za měsíc únor 2017, pak jeho čistý příjem činil 15.281 Kč, byl zaměstnán u právnická osoba Za měsíc leden 2017 byl čistý příjem žalovaného 14.355 Kč a za prosinec 2016 byl čistý příjem žalovaného 16.265 Kč. Součástí spisu je pouze zákaznická karta ze dne 5. 3. 2017, ze které se podává, že žalovaný bydlí na ubytovně, má nejvyšší dosažené vzdělání učňovské, je svobodný, důvodem zápůjčky je vybavení domácnosti, pracuje jako dělník v právnická osoba, jeho čistý příjem je 16.000 Kč, nemá žádné další příjmy, interní splátky činí 1.400 Kč měsíčně a odhadované měsíční výdaje žadatele činí 7.000 Kč. U ověřených dokumentů je uvedeno, že žalovaný předložil pracovní smlouvu ze dne 1. 1. 2017 – neurčitá a tři výplatní pásky za 11, 12/ 2016 a 1/ 2017.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Podle , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle z. č. o spotřebitelském úvěru , 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle z. č. o spotřebitelském úvěru platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Předobrazem zákona o spotřebitelském úvěru je pak článek 8 směrnice 2008/48/ES, který uložil členským státům zajistit, aby„ před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi“. Výkladem článkem 8 směrnice 2008/48/ES se zabýval soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další C -449/13, z něhož mj. vyplývá, že:„ Poskytovatel úvěru musí za prvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr„ s odbornou péčí“, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Odbornou péčí je třeba rozumět„ úroveň zvláštních dovednosti a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. V souvislosti s výkladem pojmu odborné péče i s ohledem na účel zakotvení povinnosti ověřovat úvěruschopnost spotřebitele, kterým je zejména ochrana spotřebitele, je třeba vykládat zákona o spotřebitelském úvěru tak, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho nedoloženými prohlášeními. Shodné závěry pak lze přijmout i pokud se týká posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle z.č. o spotřebitelském úvěru.

14. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele, avšak musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

15. Jak vyplynulo z provedeného dokazování mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba anonymizováno a žalovaným byly uzavřeny 2 smlouvy o zápůjčce, resp. spotřebitelském úvěru. První je datována 3. 8. 2016, na jejím základě žalovaný obdržel 10.000 Kč, uhradil celkově 12.950 Kč. Žalobce přes výzvu soudu nedoložil řádné důkazy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného týkajícího se této smlouvy o zápůjčce. Odkázal sice na zákaznickou kartu ze dne 3. 8. 2016, tato však není součástí spisového materiálu. Přestože žalovaný uhradil více, jak jistinu spotřebitelského úvěru, neuhradil další platby. Není zřejmé, na základě jakých podkladů právní předchůdce žalobce ověřoval úvěruschopnost žalovaného. Za situace, kdy součástí spisového materiálu nejsou ověřené příjmy ani výdaje žalovaného, je tak třeba smlouvu o zápůjčce ze dne 3. 8. 2016 vyhodnotit za neplatnou. Pokud se do dispozice žalovaného na základě této smlouvy dostalo 10.000 Kč a žalovaný uhradil 12.950 Kč, což vyplynulo z tabulky umoření, nelze než dospět k závěru, že na straně žalovaného nedošlo k žádnému bezdůvodnému obohacení. Z tohoto důvodu tak byl výrokem III. zamítnut nárok žalobce na úhradu částek 5.611 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 462,07 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.567,07 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.290,43 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a úrok 27 % ročně z částky 3.290,43 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, tyto částky by bylo možno přiznat pouze za situace, kdy by právní předchůdce žalobce řádně ověřil úvěruschopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.

16. Pokud se jedná o smlouvu o zápůjčce, resp. spotřebitelský úvěr ze dne 5. 3. 2017, pak uzavření této smlouvy již podléhalo o spotřebitelském úvěru (a posouzení úvěruschopnosti aplikací a násl. uvedeného zákona). Na základě této smlouvy se do dispozice žalovaného dostaly finanční prostředky ve výši 19.000 Kč, žalovaný uhradil celkem 4.760 Kč. Žalobce, pokud se týká posouzení úvěruschopnosti, soudu doložil výplatní pásky žalovaného za 11, 12/ 2016 a 1/ 2017. To jsou však jediné podklady, které soudu byly předloženy. Přestože se jednalo o cizího státního příslušníka, nebyla soudu doložena ani jeho pracovní smlouva, odhadované měsíční výdaje jsou pouze uvedeny v částce 7.000 Kč, aniž by bylo zřejmé, z čeho sestávají. Pokud je v zákaznické kartě ze dne 5. 3. 2017 uvedeno, že žalovaný bydlí na ubytovně, pak není zřejmé, jakou částku žalovaný vynakládal za bydlení měsíčně. Toto posouzení úvěruschopnosti žalovaného pak má soud za nedostatečné a nevypovídající nic o majetkové, sociální a finanční situaci žalovaného, kterému byl poskytnut úvěr ve výši 19.000 Kč, tedy úvěr o několik tisíc korun převyšující jeho pravidelný měsíční příjem od zaměstnavatele. Smlouva o zápůjčce ze dne 5. 3. 2017 tak byla vyhodnocena jako neplatná a finanční částka 19.000 Kč, která se na jeho základě dostala do dispozice žalovaného, byla vyhodnocena jako bezdůvodné obohacení. Pokud tedy žalovaný uhradil celkem 4.760 Kč, zbývá mu doplatit 14.240 Kč, a to společně s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení a zákonným úrokem z prodlení. Ostatní požadované částky uvedené ve výrokové části II. tak byly zamítnuty, neboť tyto by bylo možno přiznat pouze tehdy, pokud by spotřebitelský úvěr byl vyhodnocen jako platný. Výrokem II. tak byly zamítnuty částky 14.509,81 Kč (od požadovaných 28.749,81 Kč bylo odečteno přiznaných 14.240 Kč), dále nebyl přiznán kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 309,18 Kč (od požadovaných 2.460,49 Kč bylo odečteno přiznaných 2.151,31 Kč), dále byly zamítnuty kapitalizované úroky ve výši 5.439,79 Kč, dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.800 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a dále úrok 29 % ročně z požadované částky 16.040 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , kdy úspěch žalobce byl nižší než jeho neúspěch ve věci (úspěch žalobce 41,44%, neúspěch žalobce 58,56%). Za tohoto stavu věci bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

18. Výrokem V. bylo rozhodnuto o odměně opatrovníka příjmení et Mgr. jméno příjmení za zastupování žalovaného v předmětném řízení. Opatrovníkovi byla přiznána odměna za převzetí a přípravu zastoupení, neboť jiný úkon ze strany opatrovníka ve věci učiněn nebyl. Dle (advokátní tarif) mu náleží za jeden úkon právní služby 500 Kč (.) a paušální částka 100 Kč (, po odečtení 20% dle (120 Kč) tak odměna činí celkově 480 Kč. Odměna bude opatrovníkovi proplacena z rozpočtových prostředků soudu.

19. Vzhledem ke skutečnosti, že soud z rozpočtových prostředků bude vynakládat na odměně opatrovníka celkem 480 Kč, bylo rozhodnuto dle o náhradě nákladů státu. Úspěch žalobce ve věci činil 41,44%, byl proto výrokem VI. zavázán k úhradě poměrné části nákladů státu ve výši 58,56% z částky 480 Kč, tj. 281 Kč. Rovněž žalovaný je povinen uhradit poměrnou část nákladů státu ve výši 41. 44% z částky 480 Kč, tj. 199 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.