Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
12 C 28/2022-49
Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Bielovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
zastoupenému advokátkou titul jméno příjmení
sídlem adresa
pro zaplacení 56 228,60 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 53 596,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 53 599,60 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení, a náhradu nákladů řízení ve výši 25 627 Kč, tuto k rukám titul jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 600 Kč, splatných do každého 20. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.
II. Pokud se žalobce dále domáhal kapitalizovaného úroku ve výši 3 449,38 Kč od 9.9.2019 do 11.3.2021, kapitalizovaného úroku ve výši 4 796,88 Kč od 12.3.2021 do 1.10.2021 a úroku ve výši 6,90 % ročně z částky 56 228,60 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 53 596,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 53 599,60 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení, a náhradu nákladů řízení ve výši 25 627 Kč, tuto k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 600 Kč, splatných do každého 20. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku. II. Pokud se žalobce dále domáhal kapitalizovaného úroku ve výši 3 449,38 Kč od 9.9.2019 do 11.3.2021, kapitalizovaného úroku ve výši 4 796,88 Kč od 12.3.2021 do 1.10.2021 a úroku ve výši 6,90 % ročně z částky 56 228,60 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.
1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 56 228,60 Kč s tím, že žalobce poskytl žalovanému dne 9.9.2019 úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr hradit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 052,63 Kč, byl sjednán úrok ve výši 12,46 % ročně. Žalovaný neplnil podmínky smlouvy, když se dostal do prodlení se splácením jednotlivých splátek, proto žalobce od úvěrové smlouvy odstoupil a s účinností k 19.1.2021 se úvěr stal zcela splatný. Žalovaný byl upomínán o úhradu dluhu, neuhradil nic.
2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil s tím, že smlouva je neplatná, žalobce dostatečně v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru nezkoumal jeho schopnost úvěr splácet, žalobce má tedy nárok na vrácení pouze toho, co plnil, jako bezdůvodného obohacení. Žalovaný požadoval splácení ve splátkách.
3. Skutečnost, že žalobce je právnickou osobou se sídlem na území Polské republiky, zakládá v řízení mezinárodní prvek, a je třeba se zabývat tím, zda je ve věci dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudu České republiky, a pokud ano podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Česká republika i Polská republika jsou členy Evropské unie, a proto je třeba při určení mezinárodní příslušnosti soudu postupovat podle právních předpisů Evropského společenství, konkrétně podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (se zřetelem k článku 66 bod 1 tohoto nařízení). Podle Článku 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle práva České republiky, neboť původní vztah byl vztahem bez zahraničního prvku a postoupení pohledávky nemůže dojít ke změně práv a povinností stran.
4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu , dále jen „o.s.ř. “), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a v řízení bylo zjištěno:
5. Účastníci uzavřeli dne 9.9.2019 smlouvu o úvěru, a to prostřednictvím internetové komunikace, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč, který se zavázal žalovaný splácet ve sjednaných splátkách se sjednanými úroky (prokázáno smlouvou o úvěru). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas (prokázáno výpisem úvěrového účtu žalovaného). Žalobce od smlouvy odstoupil z důvodu prodlení se splácením a zároveň žalovaného vyzval k uhrazení dluhu s tím, že k 19.1.2021 se stává splatným celý zbytek úvěru (prokázáno dopisem žalobce ze dne 19.1.2021 adresovaným žalovanému). Z výzvy ze dne 5.10.2021 soud zjistil, že žalobce žalovaného v souladu s ust. § 142a o.s.ř. vyzval k úhradě zažalované částky včetně upozornění na důsledky nezaplacení (prokázáno výzvou ze dne 5.10.2021). Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného vyplývá, že žalovaný načerpal 60 000 Kč a uhradil celkem 6 404 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu).
6. Ostatní navržené důkazy soud neprováděl z důvodu nadbytečnosti, neboť tvrzení již byla prokázána jinak a další důkazy ani nebyly podstatné pro věc.
7. Podle § 120 odst. 1 o.s.ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.
8. Soud posoudil vztah účastníků jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o.z.) Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
11. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je situace, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto Instituce musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.
12. Soud obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, rovněž i nyní za účinnosti § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, zjišťoval, jakým způsobem prověřil žalobce jako věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet. Dřívější úprava výslovně nestanovila absolutní neplatnost v případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele, přesto však k takovému závěru praxe dospěla z důvodu nutnosti ochrany spotřebitele a současně celé společnosti. V případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti žalobcem ex offo.
13. Žalobce tak svým jednáním, kdy řádně nezkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr, provedl pouze kontrolu v registru exekucí, úvěr byl uzavřen formou internetové smlouvy, porušil dle názoru soudu zákon o spotřebitelském úvěru, prověření provedl pouze formálně a nikoli s řádnou pečlivostí a smlouva o úvěru je z tohoto důvodu absolutně neplatná.
14. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce podle § 2993 obč. zák. právo na vrácení peněžité částky, kterou žalovanému poskytl.
16. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil celkem částku 6 404 Kč z čerpané částky 60 000 Kč, zbývá tedy uhradit 53 596,60 Kč s příslušenstvím. Ve zbytku soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Zároveň rozhodl o plnění ve splátkách, neboť žalovaný pobírá v současné době pouze invalidní důchod a má další závazky, o kterých již bylo pravomocně rozhodnuto.
17. Tím, že žalovaný nezaplatil dluh řádně a včas, dostal se do prodlení, a žalobce má nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku ), které soud stanovil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.
18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobce byl neúspěšný pouze v nepatrné části, proto mu soud přiznal náhradu nákladů v plné výši (5 úkonů právní služby po 3 260 Kč, 5x RP po 300 Kč, ztráta času 400 Kč, cestovné obec – obec a zpět 1 120 Kč, soudní poplatek 2 250 Kč, celkem 25 627 Kč).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.