Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 79/2022-51
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Kořínkovou v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno 5 slov.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 4 189,56 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 260 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 5. 6. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovaná uznána povinnou uhradit žalobci částku 3 929 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně od 5. 6. 2017 do zaplacení a s 23,72 % smluvním úrokem ročně z částky 4 189,56 Kč od 5. 6. 2017 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 260 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 5. 6. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby byla žalovaná uznána povinnou uhradit žalobci částku 3 929 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně od 5. 6. 2017 do zaplacení a s 23,72 % smluvním úrokem ročně z částky 4 189,56 Kč od 5. 6. 2017 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 4 189,56 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi jeho právním předchůdcem, společností právnická osoba a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce na částku 7 000 Kč, z níž si žalovaná neplnila sjednané povinnosti a žalobci, jemuž byla pohledávka postoupena, dluží předmětnou částku.
2. V dané věci soud po zjištění stanoviska účastníků řízení k jeho zamýšlenému postupu podle § 115a) o. s. ř. veřejně vyhlásil toliko rozsudek, když vyšel z listinných důkazů předložených žalobcem.
3. Ze smlouvy o zápůjčce z datum včetně karty zákazníka, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy včetně podacích lístků soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce na částku 7 000 Kč, kdy žalovaná se zavázala uhradit kromě jistiny i úroky ve výši 980 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč. Úhrnem měla zaplatit částku 12 180 Kč v 58 týdenních splátkách po 210 Kč, počínaje 1. 5. 2016, poslední splátka měla být uhrazena dne 4. 6. 2017. Podle karty zákazníka byla žalovaná v době uzavírání smlouvy na mateřské dovolené, žila v nájmu s partnerem, byla rozvedená, počet vyživovacích povinností vyplněn nebyl s tím, že na nájemné hradí 3 500 Kč měsíčně a výdaje na domácnost byly stanoveny částkou 10 000 Kč měsíčně, ostatní náklady ve výši 500 Kč měsíčně. Žalovaná v době poskytnutí zápůjčky měla uzavřenu se stejným věřitelem ještě další smlouvu na stejnou částku se sjednanou týdenní splátkou ve výši 440 Kč, pobírala mateřskou a sociální příspěvky včetně alimentů, kdy v příjmech je uvedena její čistá mzda ve výši 3 800 Kč, další příjem ve výši 6 500 Kč, aniž by bylo patrno, z čeho plyne, dávky státní sociální podpory ve výši 8 600 Kč a přídavky na děti ve výši 2 400 Kč. Její majetkové poměry měly být ověřeny z předloženého rozpisu SIPA, výměry podpory a dokladů potvrzujících výši mateřského příspěvku, sociálních příspěvků a alimentů. Na předmětný dluh doposud uhradila 6 740 Kč, přičemž dne datum byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky ve prospěch žalobce. O tom byla žalovaná písemně vyrozuměna a před podáním žaloby byla vyzvána k uhrazení dluhu.
4. Podle § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
5. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci vyhověl soud žalobě pouze zčásti, neboť považuje uzavřenou smlouvu za neplatnou pro nedostatek zkoumání úvěruschopnosti žalované (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru účinném ke dni uzavření smlouvy), která byla v době uzavření smlouvy již vázána jednou úvěrující smlouvou ve prospěch stejného věřitele, byla na rodičovské dovolené, přesto v kartě zákazníka nebyl uveden počet vyživovacích povinností a z přehledu jejích příjmů není evidentní, z čeho jsou tvořeny. S ohledem na výši rodičovského příspěvku stanovenou zákonem lze předpokládat, že v době uzavírání předmětné smlouvy pobírala žalovaná rodičovský příspěvek ve výši 3 800 Kč měsíčně a byla doplácena sociálními dávkami částkou 8 600 Kč měsíčně. Pokud by přídavky na děti měly činit celkem 2 400 Kč, je evidentní, že by musela mít více vyživovacích povinností, než pouze jednu a z čeho plynul její další příjem ve výši 6 500 Kč rovněž nelze rozpoznat, pravděpodobně šlo o výživné, i když to soud pouze odhaduje s ohledem na doklady, které byly žalovanou při sepisu smlouvy předloženy. Je tedy třeba vyjít z toho, že žalovaná měla vyživovací povinnost k více než jedné osobě a byly jí vypláceny sociální dávky, popřípadě dávky v hmotné nouzi, takže její příjem se pohyboval na hranici životního minima, navíc byla povinna hradit splátky plynoucí z předchozí smlouvy. Pokud i za tohoto stavu věci jí byla poskytnuta další zápůjčka, má soud za to, že její úvěruschopnost nebyla řádně zkoumána, neboť nelze vyjít pouze ze součtu jejích příjmů a výdajů, aniž by bylo přihlédnuto k tomu, kolik osob je z použitelného příjmu vyživováno jiné majetkové poměry žalované přitom zjištěny nebyly. Navíc soud považuje ostatní ujednání týkající se smluvených úroků, hotovostního inkasa splátek a dalších poplatků za nepřiměřená, neboť zápůjčku navýšila o dalších 74 %, což je v rozporu s dobrými mravy (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Ač ve smlouvě byla tato vedlejší ujednání označena různými pojmy, je třeba je vnímat jako ujednání o úrocích, neboť jejich cílem bylo dosažení zisku ve prospěch úvěrujícího. Ze všech uvedených důvodů byl žalobci přiznán pouze rozdíl mezi poskytnutou a dosud uhrazenou jistinou ve výši 260 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení od 5. 6. 2017 do zaplacení, tedy ode dne následujícího poté, co uplynula splatnost dluhu, a to v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku a v ostatních nárocích došlo k zamítnutí žaloby.
6. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když toto právo by příslušelo úspěšnější žalované, ta však zůstala ve věci nečinná, vznik ani výši nákladů řízení neprokázala, a proto jí přiznány nebyly.
Poučení:
Proti tomu rozsudku není odvolání přípustné.
Pokud by povinná dobrovolně nesplnila povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, má oprávněný právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na pověření soudního exekutora provedením exekuce (zák. č. 120/2001 Sb.).