Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
29 C 456/2021-65
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Bohumilem Vašákem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem údaje o zástupci
pro zaplacení částky 6 660 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v jeho zákonné výši od 21. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v jeho zákonné výši od 21. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Ve zbytku se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 6 660 Kč s příslušenstvím z titulu postoupené pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobce tvrdil, že mezi jeho právním předchůdcem společností právnická osoba a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byla žalované poskytnuta částka 4 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 660 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek částku 1 200 Kč. Žalobce tvrdil, že předmětná pohledávka na něj přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 15.1.2021, což dle tvrzení žalobce bylo i žalované oznámeno. Dále žalobce tvrdil, že žalovanou vyzval k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.
2. Vzhledem k tomu, že žalovaná je rozhodnutím Okresního soudu v Liberci č.j. číslo jednací, jež bylo potvrzeno rozhodnutím soudu odvolacího č.j. číslo jednací, omezená ve svéprávnosti jde-li o právní jednání týkající se vydání a držení občanského průkazu a cestovního dokladu a zejména nakládání s majetkem a finančními prostředky nad částku 500 Kč týdně, se k věci vyjádřil ustanovený opatrovník – územní celek, jenž s žalobou nesouhlasil a namítl neplatnost právního jednání spočívající v uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru tvrzeným stranou žalující, právě s odůvodněním tím, že žalovaná je anonymizováno postižená, přičemž se jedná o trvalou a vrozenou poruchu a léčením neovlivnitelný stav, přičemž toto anonymizováno omezení žalovanou diskvalifikuje tak, že žalovaná není schopna porozumět obsahu a důsledku svého jednání.
3. Nato reagoval žalobce tím, že připustil to, že je zřejmě zjevné, že žalovaná je osobou z právního jednání diskvalifikovanou. Nicméně požadoval alespoň vrácení bezdůvodného obohacení, jehož se žalované bezpochyby dostalo v částce 4 000 Kč spolu s úrokem z prodlení.
4. Nato ještě reagoval opatrovník žalované replikou ze datum, jejímž obsahem je námitka spočívající v tom, že ani bezdůvodné obohacení by nemělo být žalobci přiznáno, protože zdravotní postižení žalované je na ni vidět a bylo tedy nezodpovědností samotného poskytovatele úvěru, že žalované vůbec jakékoliv prostředky poskytl. Opatrovník přitom poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu IIUS číslo, podle kterého není vyloučeno zamítnout požadavek na vydání bezdůvodného obohacení pro rozpor s dobrými mravy.
5. Pokud šlo o dokazování, soud vzal za nesporné, že na základě podepsané smlouvy o spotřebitelském úvěru, který byl tvrzen žalující stranou, přešly do dispozice žalované 4 000 Kč, které žalovaná nevrátila. Dále vzal soud za nesporné, že žalovaná je a v okamžiku sepisování smlouvy o spotřebitelském úvěru byla omezena ve svéprávnosti pro její hendikep, který jí diskvalifikuje z jakéhokoliv jednání přesahující 500 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že sám žalobce slevil ze svého požadavku a požadoval pouze bezdůvodné obohacení, soud po skutkové stránce v daném případě zkoumal, zda v intencích naznačených shora specifikovaným rozhodnutím Ústavního soudu nedošlo při poskytování spotřebitelského úvěru k tomu, že by se žalobce, popř. jeho právní předchůdce či ten, kdo za právního předchůdce jednal, chtěl obohatit a zneužít tak omezení rezultující z postižení žalované. Za tím účelem soud vyslechl jako svědkyni jméno příjmení, která byla osobou, jež s žalovanou vyjednávala úvěr. Z tohoto výslechu soud zjistil, že žalovaná se svědkyní komunikovala tak, že svědkyně neměla ani pochybnosti o tom, že žalovaná je schopna sjednat úvěr, i když se jí zdála být výřečná a nápadně přátelská. Svědkyně přitom vycházela i z toho, že s žalovanou byl uzavřen již jeden úvěr, který žalovaná řádně splatila a proto s žalovanou další úvěr, který je předmětem tohoto řízení, sjednala a podepsala. Soud z jejího výslechu dospěl k závěru, že nelze na straně zprostředkovatelky, resp. osoby jednající za právního předchůdce žalobce dovozovat jakýkoliv nekalý úmysl a tendenci se na úkor postižené žalované obohatit. Šlo o z hlediska svědkyně standardní jednání o půjčce, byť žalovaná byla oproti normě více přátelská. Soud neshledal tedy žádné důvody k tomu, aby posoudil jednání svědkyně, jež jednala za právního předchůdce žalobce, za rozporné s dobrými mravy.
6. Pokud jde o právní posouzení, soud má za to, že šlo o neplatné právní jednání pro nezpůsobilost žalované uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru přesahující částku 500 Kč. Nicméně do dispozice žalované se na základě neplatného právního titulu dostal finanční obnos rovnající se částce 4 000 Kč, které soud žalované uložil k zaplacení, neboť neshledal žádné důvody, jež by svědčily pro rozpornost s dobrými mravy. Šlo o standardní poskytnutí úvěru, kde ale bránila objektivní překážka nezpůsobilosti žalované a proto nemohla platně být sjednána smlouva, ale jednoznačně došlo k bezdůvodnému obohacení, které žalovaná je povinna vydat spolu s příslušenstvím v zákonné výši od 21.2.2022, kdy byla žalované, resp. jejímu opatrovníku doručena žaloba do zaplacení.
7. Pokud šlo o náklady řízení, soud má za to, že je na místě využít institutu § 150 o.s.ř. a s ohledem na omezenou svéprávnost žalované, na niž žalobce při vynaložení odpovídající péče mohl přijít, resp. mohl zjistit, že žalovaná není oprávněna uzavírat smlouvy a jakkoliv zde soud neshledal důvody k zamítnutí bezdůvodného obohacení, dospěl k závěru, že náklady řízení by byly v daném případě rozpornými s dobrými mravy a proto žalobci jejich náhradu nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.