Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
8 C 96/2022-104
Okresní soud Brno-venkov v obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci
žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupený JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokátem
se sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 7.054 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 7.054 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení
- úroku z prodlení ve výši 427,16 Kč
- úroku z prodlení 10 % ročně z částky 7.054 Kč za dobu od datum do datum
- úroku z prodlení 1,75 % ročně z částky 7.054 Kč za dobu od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 5.062 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokáta v obec.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 7.054 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení - úroku z prodlení ve výši 427,16 Kč - úroku z prodlení 10 % ročně z částky 7.054 Kč za dobu od [datum] do [datum] - úroku z prodlení 1,75 % ročně z částky 7.054 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 5.062 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta v [obec].
1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 7.054 Kč s úrokem z prodlení ve výši 427,16 Kč a s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 7.054 Kč za dobu od datum do zaplacení. Tvrdí, že žalovaný dne datum uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, smlouvu o zápůjčce, na základě níž obdržel v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky 22.000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úrok 3, 935 Kč, poplatek za administrativní činnost 8.596 Kč a poplatek za komfortní splácení 6.486 Kč. Celkovou částku měl žalovaný zaplatit v 60 splátkách po 684 Kč týdně, poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný splatil pouze 14.946 Kč. Žalovaná částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Kapitalizovaný úrok z prodlení 427,16 Kč byl vypočten z dlužné jistiny 7.054 Kč za dobu od datum do datum. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou.
2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Žalovaný dne datum požádal původního věřitele právnická osoba o spotřebitelský úvěr na tiskopisu Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr. Uvedl, že je ženatý, bydlí v nájmu, pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná s čistým příjmem 190.477 Kč, má měsíční výdaje bez specifikace 10.000 Kč, a doložil výpisy z bankovního účtu a blíže nespecifikované faktury. Žalovaný uvedl identifikační číslo. Soud ověřil, že toto identifikační číslo náleží právnické osobě, právnická osoba 4 právnická osoba se sídlem v obec. Podle výpisu z živnostenského rejstříku je žalovaný držitelem živnostenského oprávnění pro výrobu, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona od datum, tedy živnostenské oprávnění získal až za 2 měsíce po uzavření žalované smlouvy o zápůjčce. V den podání žádosti o spotřebitelský úvěr uzavřel žalovaný s právnická osoba, IČO, Smlouvu o zápůjčce – zelená v hotovosti číslo v níž původní věřitel prohlásil, že poskytuje žalovanému zápůjčku 22.000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy a žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že tuto částku v hotovosti celou obdržel. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli poplatek za zápůjčku 19.017 Kč, který se skládá z úroku 3.935 Kč, z poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 8.596 Kč a z poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 6.486 Kč. Celkovou částku 41.017 Kč se žalovaný zavázal splatit formou 60 splátek ve výši 684 Kč týdně. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Žalovaný původnímu věřiteli celkem splatil 14.946 Kč.
4. Ohledně postoupení pohledávky bylo zjištěno, že dne datum uzavřel původní věřitel právnická osoba jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž na straně 75 seznamu postoupených pohledávek se nacházela i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem z datum, jímž původní věřitel žalovaného vyzval k zaplacení dlužné částky již žalobci do 10 dnů od data doručení. Podle podacího lístku byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně datum. Žalovaný však žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatil ani po předžalobní výzvě zástupce žalobce z datum, která byla žalovanému téhož dne odeslána doporučeně.
5. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o zápůjčce upravuje občanský zákoník v § číslo tak, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. V souladu s ustanovením § 2392 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Původní věřitel jakožto zapůjčitel splnil svoji povinnost ze smlouvy o zápůjčce tím, že žalovanému poskytl ihned v hotovosti dohodnutou částku 22.000 Kč. Žalovaný tuto částku přijal, avšak nedostál zcela své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky, když jeho platby nepostačovaly ke krytí jeho závazků ze smlouvy o zápůjčce.
6. Smlouvu o zápůjčce jakožto jeden z druhů smlouvy o spotřebitelském úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U původního věřitele je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovená v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením žalované smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn zápůjčku poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků.
7. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaný je cizí státní příslušník, občan Polska, že je ženatý a žije v nájmu. Žalovaný v žádosti uvedl identifikační číslo s tím, že sám je osobou samostatně výdělečně činnou, avšak toto IČ nenáleží žalovanému, nýbrž zcela jiné právnické osobě. Soud z databáze živnostenského rejstříku zjistil, že ke dni datum žalovaný ještě nebyl držitelem živnostenského oprávnění. Jedná se o skutečnosti, které původní věřitel mohl zcela snadno zjistit z veřejně dostupných databází. Za situace, kdy tyto údaje jsou rozporné, lze stěží považovat za věrohodný údaj o čistém příjmu žalovaného 190.477 Kč. Je rovněž otázkou, za jakou dobu žalovaný měl takovéhoto příjmu dosáhnout. Výdajovou stránkou se původní věřitel u žalovaného příliš nezabýval, žalovaný pouze uvedl 10.000 Kč bez jakékoli specifikace. Žalovaný podle údajů v zákaznické kartě měl předložit výpisy z bankovního účtu a blíže nespecifikované faktury. Nebylo zjištěno, o jaké faktury konkrétně se jedná, na jaké částky byly vystaveny, kdo je vystavil, na koho a za jaké plnění. Pokud byly předloženy výpisy z bankovního účtu žalovaného, není zřejmé, jaké hodnoty tam byly uvedeny a z jakých údajů původní věřitel vycházel. Pokud by žalovaný skutečně byl osobou samostatně výdělečně činnou, což však nebylo prokázáno, nebylo by možné učinit z bankovních výpisů či faktur závěr o čistém měsíčním příjmu žalovaného.
8. Původní věřitel měl zjistit ohledně žalovaného více údajů ohledně jeho příjmové i výdajové stránky, a tyto údaje měl ověřit, což se však nestalo. Původní věřitel ze skutečností, které u žalovaného zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit. Původní věřitel tedy poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je smlouva o zápůjčce neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona.
9. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí poté nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Původnímu věřiteli muselo být zřejmé, že žalovaná není schopna reálně uvažovat ohledně finančních otázek a posoudit svoji schopnost úvěr splácet.
10. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne datum sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.
11. Za takové situace soud žalovanou úvěrovou smlouvu, respektive smlouvu o zápůjčce, považuje za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku. Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit původnímu věřiteli jakékoli úroky či poplatky. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel žalovanému poskytl částku 22.000 Kč, a že žalovaný z toho vrátil 14.946 Kč. Rozdíl těchto částek 7.054 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.
12. I když žalobce v žalobě požaduje žalovanou částku z titulu bezdůvodného obohacení, byl soud povinen zkoumat platnost žalované smlouvy z důvodu zjištění, ke kterému dni se žalovaný dostal do prodlení. Žalobce požaduje úroky z prodlení od datum, tedy ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky. Z dohodnuté splatnosti však nelze vycházet, když smlouva byla shledána absolutně neplatnou. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté dluh splnit bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je shora uvedený dopis odeslaný žalovanému datum. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal datum, žalovaný měl plnit podle výzvy do 10 dnů, tedy do datum. Následujícího dne datum se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, a od téhož dne mu vznikla povinnost platit podle § 1970 občanského zákoníku úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 8,25 % ročně. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla.
13. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.
14. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci žalovanou částku 7.054 Kč se zákonným úrokem z prodlení až od datum do zaplacení. Výrokem II byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně zbývajícího úroku z prodlení.
15. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 92 % předmětu řízení a ohledně 8 % úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 84 %. Soud vzal také v úvahu, že žalobce ve smyslu § 142a o. s. ř. odeslal více než 7 dní před zahájením řízení žalovanému výzvu k plnění, a to výše uvedený dopis z datum. Při stanovení míry úspěchu a neúspěchu soud přiznané úroky z prodlení kapitalizoval částkou 773,28 Kč ke dni tohoto rozhodnutí. Zamítnuté úroky z prodlení kapitalizoval k témuž dni částkami 100,49 Kč a 164,02 Kč, k čemuž je třeba připočítat ještě zamítnuté kapitalizované úroky z prodlení 427,16 Kč Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z odměny za právní zastoupení za 2 a půl úkonu právní pomoci po 1.500 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze tří paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 976,50 Kč, která odpovídá 21 % dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a sepis žaloby. Soud žalobci nepřiznal odměnu za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Celkové účelně vynaložené náklady žalobce činí 6.026,50 Kč, z čehož soud žalobci přiznal 84 %, tedy 5.062 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné, neboť předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10.000 Kč (§ 202 odst. 2 o. s. ř.)
Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.