Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 24/2022-65
Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci
žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupený JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokátem
se sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 35.000 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 35.000 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení
- úroku z prodlení ve výši 1.179,06 Kč
- úroku ve výši 2.708,27 Kč
- úroku 18,95 % ročně z částky 35.000 Kč za dobu od datum do zaplacení
- úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 35.000 Kč za dobu od datum do datum.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 3.820 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokáta v obec.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 35.000 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení - úroku z prodlení ve výši 1.179,06 Kč - úroku ve výši 2.708,27 Kč - úroku 18,95 % ročně z částky 35.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 35.000 Kč za dobu od [datum] do [datum]. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 3.820 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta v [obec].
1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 35.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1.179,06 Kč, s úrokem ve výši 2.708,27 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 35.000 Kč za dobu od datum do zaplacení a s úrokem 18,95 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že žalovaný dne datum uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž obdržel peněžní prostředky 35.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli úrok 7.000 Kč, odměnu za administrativní činnost 7.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 14.000 Kč. Celkovou částku měl žalovaný zaplatit formou 60 splátek po 1.050 Kč týdně počínaje datum s tím, že poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný však původnímu věřiteli na úvěr neuhradil ničeho. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou z datum. Žalovaná částka 35.000 Kč představuje jistinu úvěru. Úroky z prodlení ve výši 1.179,06 Kč byly kapitalizovány v sazbě 8,25 % ročně z téže jistiny za dobu od datum do datum. Úrok ve výši 2.708,27 Kč byl kapitalizován v sazbě 18,95 % ročně z téže jistiny za totéž období. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatil ani po předžalobní výzvě.
2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
3. Dne datum požádal žalovaný původního věřitele o úvěr na tiskopisu Karta zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr. Uvedl, že žije s rodiči v domácnosti jako jiný rodinný příslušník, zdrojem jeho příjmu je pracovní poměr u organizace právnická osoba na dobu určitou do datum, kde žalovaný pracuje na pozici řidič – skladník. Žalovaný již měl úvěr u právnická osoba ve výši 45.000 Kč s měsíční splátkou 1.400 Kč. příjmení příjem žalovaného činil 17.100 Kč měsíčně, výdaje na bydlení uvedl ve výši 3.000 Kč, osobní výdaje na 3.800 Kč a splátky úvěru 1.400 Kč. Celkové výdaje žalovaného představovaly 8.200 Kč a původní věřitel určil použitelný příjem na částku 8.900 Kč. Žalovaný předložil původnímu věřiteli výpis z katastru nemovitostí k ověření bydlení, pracovní smlouvu a výplatní pásky a faktury za elektřinu, vodu, plyn a telefon. Všechny tyto údaje žalovaný potvrdil svým podpisem. Z pracovní smlouvy žalovaného vyplývá, že byla uzavřena dne datum mezi zaměstnavatelem organizace právnická osoba a žalovaným jako zaměstnancem s dnem nástupu do práce datum a druhem práce řidič – skladník. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do datum se zkušební dobou tří měsíců. Ze tří výplatních lístků za měsíce březen, duben, květen 2019 vyplývá, že žalovaný v těchto měsících dosáhl čistého příjmu 16.978 Kč, 17.472 Kč a 16.705 Kč.
4. Ve stejný den datum uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, tedy s původním věřitelem právnická osoba, IČO, smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo. Původní věřitel se zavázal žalovanému poskytnout bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 35.000 Kč tak, že tuto částku předá žalovanému v hotovosti proti podpisu této smlouvy. Žalovaný svým podpisem potvrdil převzetí této částky. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli zaplatit navíc úrok 7.000 Kč, administrativní poplatek 7.000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 14.000 Kč, tedy celkem částku 63.000 Kč, formou 60 splátek ve výši 1.050 Kč týdně. Žalovaný původnímu věřiteli na úvěr nezaplatil vůbec ničeho.
5. Ohledně postoupení pohledávky zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne datum uzavřel původní věřitel právnická osoba jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu pohledávek. Na straně 63 tohoto seznamu se nachází pohledávka za žalovaným. Dopisem z datum oznámil původní věřitel žalovanému, že postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce, a vyzval žalovaného, aby svůj dluh uhradil již žalobci na specifikované bankovní spojení do 10 dnů po obdržení dopisu. Podle podacího lístku byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne datum.
6. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem svého právního zástupce z datum, který podle podacího lístku byl žalovanému odeslán doporučeně dne datum.
7. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný s původním věřitelem, právním předchůdcem žalobce právnická osoba uzavřel dne datum smlouvu o úvěru, na základě níž čerpal v hotovosti v tentýž den částku 35.000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut na jeho žádost po zkoumání jeho poměrů a jejich ověření dle výše uvedených listin. Žalovaný na úvěr nesplatil ničeho. V době poskytnutí žalovaného úvěru měl žalovaný ještě závazek z jiného úvěru vůči právnická osoba. Původní věřitel pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce postupní smlouvou a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno shora uvedeným dopisem. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatil.
8. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § číslo tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnil tím, že žalovanému poskytl částku 35.000 Kč dohodnutým způsobem v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný však nedostál ani částečně své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky.
9. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Úvěrová smlouva je smlouvou spotřebitelskou a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U původního věřitele je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků.
10. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaný žije u rodičů a že jeho jediným příjmem je mzda ze zaměstnání ve výši okolo 17.100 Kč měsíčně čistého. Pracovní poměr žalovaného však byl sjednán pouze na dobu určitou, do konce října 2019, tedy měl být ukončen za 4 měsíce od uzavření úvěrové smlouvy, avšak poslední splátka měla být zaplacena až v srpnu 2020. Příjem žalovaného ve zmíněné výši soud považuje za nízký, a navíc žalovaný byl již zadlužen u právnická osoba, kdy jeho závazek představoval 45.000 Kč s měsíční splátkou 1.400 Kč. Původní věřitel ověřil způsob bydlení žalovaného u rodičů výpisem z katastru nemovitostí. Pokud jde o výdaje žalovaného, nelze z žádosti o úvěr zjistit, které konkrétní doklady žalovaný předložil, zda to byly faktury za elektřinu, vodu, plyn, televizi nebo sdružené inkaso. Výdaje žalovaného tudíž nelze považovat za ověřené.
11. Původní věřitel mohl zjistit ohledně žalovaného více údajů zejména o jeho výdajích a závazcích, a měl zjištěné údaje vyhodnotit přiléhavěji a zodpovědněji. Je zřejmé, že žalovaný není schopen správně vnímat vlastní schopnost splácet úvěr a není schopen vyhodnotit svoji majetkovou situaci. Žalovaný se zavázal ve smlouvě k platbě splátek 1.050 Kč týdně, což odpovídá částce 4.500 Kč měsíčně. Pokud by odpovídaly skutečnosti celkové výdaje žalovaného 8.200 Kč, zbývalo by žalovanému po odpočtu splátek za žalovaný úvěr pouze 3.700 Kč na měsíc, na různé jiné výdaje či neočekávané platby. Žalovaný však měl příjem zajištěn pouze do konce října 2019, tedy po dobu pouhé 4 měsíce po uzavření smlouvy, i když smlouva byla uzavřena na více než rok a žalovaný se zavázal k platbě splátek až do srpna 2020. Žalovaný zřejmě nedokáže usuzovat zodpovědně a přiměřeně svému stavu a svým poměrům. Je obecně známou skutečností, že spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastních schopností splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaný, a právě k tomu je nutná odborná péče původního věřitele jakožto poskytovatele úvěru. Původní věřitel ze skutečností, které u žalovaného zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit. Původní věřitel tedy poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona.
12. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí poté nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Původnímu věřiteli muselo být zřejmé, že žalovaný není schopen reálně uvažovat ohledně finančních otázek a posoudit svoji schopnost úvěr splácet.
13. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne datum sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.
14. Za takové situace soud žalovanou úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku. Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit původnímu věřiteli jakékoli úroky, poplatky nebo jiné platby. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému částku 35.000 Kč, a žalovaný z toho ničeho nevrátil. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak představuje částku 35.000 Kč.
15. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté dluh splnit bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je shora uvedený dopis odeslaný žalovanému datum. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal datum, žalovaný měl plnit podle výzvy do 10 dnů, tedy do datum. Následujícího dne datum se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, a od téhož dne mu vznikla povinnost podle § 1970 občanského zákoníku platit úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 8,25 % ročně. Jiná sazba úroků z prodlení nebyla smluvena.
16. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.
17. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci jistinu 35.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení až od datum do zaplacení a výrokem II žalobu ve zbytku zamítl, tedy ohledně úroků z úvěru a zbývající části požadovaných úroků z prodlení.
18. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 69 % předmětu řízení a v rozsahu 31 % úspěch neměl. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem, tedy 38 %. Do míry úspěchu a neúspěchu soud vedle přiznané jistiny a zamítnutých kapitalizovaných úroků z prodlení a úroků z úvěru zahrnul taktéž úroky z prodlení a z úvěru přiznané či zamítnuté na dobu neurčitou, které kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí. Přiznaný úrok z prodlení tak činil 3.615,30 Kč, zamítnutý úrok z prodlení činí 4.026,67 Kč a zamítnutý úrok z úvěru představuje 9.249,15 Kč Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 1.400 Kč, z odměny za právní zastoupení za 2 a půl úkonu právní pomoci po 2.500 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze tří paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 1.501,50 Kč, která odpovídá 21 % daně z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a sepis žaloby. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Soud také přihlédl k tomu, že žalobce ve smyslu § 142a o. s. ř. více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to dopis z datum. Celkové účelně vynaložené náklady žalobce činí 10.051,50 Kč, z čehož soud žalobci přiznal 38 %, tedy 3.820 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.