Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
5 C 198/2022-34
Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Romanem Pospiechem, LL.M.
sídlem Svobodova 136/9, 128 00 Praha 2 - Vyšehrad
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 81 461 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 70 530 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 70 530 Kč od 2. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 931 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 889,20 Kč od 2. 7. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 35 158,88 Kč, s úrokem ve výši 26,454 % ročně z částky 79 919,20 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 100 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 143,39 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. Romana Pospiecha, LL.M., a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 70 530 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 70 530 Kč od 2. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 931 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 889,20 Kč od 2. 7. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 35 158,88 Kč, s úrokem ve výši 26,454 % ročně z částky 79 919,20 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 100 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 143,39 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. Romana Pospiecha, LL.M., a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 3. 12. 2019 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. spisová značka, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr na nákup zboží ve výši 75 046 Kč, který byl vyplacen přímo prodejci. Žalovaný se zavázal splatit úvěr a za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 26,453804 % ročně. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, pročež žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami úvěr zesplatnila k 17. 6. 2020. Žalovaný byl podle smlouvy povinen nahradit žalobkyni náklady vymáhání ve výši 100 Kč a zaplatit smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 70 887,20 Kč, dlužných splátek ve výši 9 032 Kč, smluvní pokuty ve výši 500 Kč, úroků ve výši 1 041,80 Kč, a dále žalobkyně požadovala zaplacení nákladů na vymáhání ve výši 100 Kč, smluvních úroků a úroků z prodlení. Žalovaný přes výzvy žalobkyně dluh neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.
3. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti účastníků, když žalovaný svou neúčast na jednání ani neomluvil. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti.
4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:
5. Účastníci uzavřeli dne 3. 12. 2019 smlouvu č. spisová značka, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému účelový úvěr na nákup zboží ve výši 75 046 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a zaplatit úrok, to vše v 60 pravidelných měsíčních splátkách. Peněžní prostředky byly vyplaceny prodejci právnická osoba Smluvní strany si sjednaly úrok ve výši 26,453804 % ročně. Podle čl. 5 smlouvy má žalobkyně právo proti žalovanému na účelně vynaložené náklady spojené s upomínkou a dále na smluvní pokutu ve výši 500 Kč, pokud se žalovaný zpozdí se zaplacením splátky nebo jiné platby (prokázáno smlouvou č. spisová značka ze dne 3. 12. 2019 včetně úvěrových podmínek a splátkového kalendáře, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).
6. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zjistila, že žalovaný má pravidelný měsíční příjem za poslední tři měsíce ve výši 9 810 Kč – 12 731 Kč. Ke dni 29. 11. 2019 měl žalovaný na osobním účtu peněžní prostředky ve výši 4 612,39 Kč a nacházel se v prodlení s úhradou splátek úvěru (prokázáno výpisy z účtu žalovaného). Žalobkyně prověřovala žalovaného v registrech SOLUS a NRKI; žalovaný měl tři úvěrové produkty, u kterých ke dni 30. 9. 2019 nebyl v prodlení s úhradou splátek (prokázáno úvěrovou zprávou). Žalovaný před uzavřením smlouvy mj. prohlásil, že je zaměstnán, nemá vyživovací povinnosti, nesplácí jiné závazky a jeho partnerka má příjem 36 000 Kč měsíčně. Jeho čistý měsíční příjem činí 11 034 Kč a jeho výdaje na domácnost ve výši 10 000 Kč (prokázáno matričním listem klienta).
7. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, zatím na svůj dluh uhradil částku 4 516 Kč (prokázáno saldokontem úvěrové smlouvy). Žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění dluhů z úvěru (prokázáno oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 17. 6. 2020 včetně podacího archu). K okamžitému zaplacení zbývající dlužné částky byl žalovaný řádně vyzván upomínkou před podáním žaloby (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 26. 5. 2021 včetně podacího archu).
8. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
9. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka nebo úvěr je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.
10. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.
11. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.
13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.
15. Za shora zjištěného skutkového stavu má soud prokázáno, že žalobkyně řádně zkoumala stranu příjmů žalovaného a jeho aktuální finanční situaci, když jí byl doložen výpis z účtu žalovaného k poslednímu dni v měsíci předcházejícímu měsíci uzavření smlouvy. Žalobkyně dále žalovaného lustrovala v „ registru dlužníků“, aby zjistila, zda žalovaný není osobou, která již v době poskytnutí úvěru nebyla schopna splácet své závazky. Vzhledem k učiněným zjištěním má soud ovšem za to, že žalobkyně řádně nezkoumala stranu výdajů žalovaného. Z žalobních tvrzení se nepodává ničeho o tom, z jakých konkrétních informací o výdajích žalovaného žalobkyně vycházela a zda tato tvrzení spotřebitele skutečně ověřovala. Je třeba dodat, že již v době poskytnutí peněžních prostředků žalovanému muselo být žalobkyni z výpisu z účtu žalovaného patrno, že jde o osobu ve špatné finanční situaci, která má závazky po splatnosti vůči dalšímu věřiteli. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je pak i zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.
16. Výše uvedené dokumenty vážící se k povinnosti věřitele řádně posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr, a to s přihlédnutím k výdajům žalovaného, nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny a přiloženy. Soud nepostupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Žalobkyně žalobní tvrzení nedoplnila a důkazy neoznačila.
17. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného i stran jeho výdajové stránky, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o úvěru je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z.).
18. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty a dalších případných poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, které soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaný je povinen v souladu s § 2991 odst. 1 o.z. zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky (75 046 Kč), jejichž výše je ponížena o část, kterou již žalovaný uhradil (4 516 Kč). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak až od marného uplynutí lhůty k zaplacení dluhu určené předžalobní výzvou včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni, neboť na základě ujednání obsažených v absolutně neplatné smlouvě nelze určovat splatnost dluhu, přičemž žalovaný byl k uhrazení dluhu žalobkyní prokazatelně vyzván až právě předžalobní výzvou. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.
19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z„ jistiny“, tedy žalované částky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího a zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Co 363/2013). Po zohlednění těchto částek se podává, že větší úspěch ve věci měla žalobkyně. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 136 629,71 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 19,88 % (59,94 % úspěch – 40,06 % neúspěch). Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky:
-) 3 221 Kč (zaplacený soudní poplatek),
o) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem čtyři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění, doplnění žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).
o) Mimosmluvní odměna za úkony právní služby činí 4 x 4 380 Kč (§ 8 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu),
o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 4 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu),
-) 3 931,20 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.).
Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 19,88 % z částky 25 872,20 Kč, tj. 5 143,39 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci.