Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
3 C 24/2018-210
Okresní soud Praha - východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalenou Fifkovou v právní věci
žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně, narozená dne datum
trvale bytem adresa žalobkyně
zastoupená Mgr. jméno příjmení, advokátem se sídlem adresa
proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
zastoupený JUDr. jméno příjmení, advokátem se sídlem adresa
o zaplacení částky 250.000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 100.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 150.000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 19.200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu Praha - východ na náhradě nákladů řízení placených státem v rozsahu 60 % těchto nákladů částku, jejíž výše a splatnost bude určena samostatným usnesením.
V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu Praha - východ na náhradě nákladů řízení placených státem v rozsahu 40 % těchto nákladů částku, jejíž výše a splatnost bude určena samostatným usnesením.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 100.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 150.000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení zamítá.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 19.200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu Praha - východ na náhradě nákladů řízení placených státem v rozsahu 60 % těchto nákladů částku, jejíž výše a splatnost bude určena samostatným usnesením.</b> <b>V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu Praha - východ na náhradě nákladů řízení placených státem v rozsahu 40 % těchto nákladů částku, jejíž výše a splatnost bude určena samostatným usnesením.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 250.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný se společně rozhodli vybudovat kavárnu„ anonymizována dvě slova“ v obec a číslo, která byla otevřena dne datum. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v té době společníkem a jednatelem společnosti právnická osoba s předmětem podnikání hostinská činnost, přesvědčil žalobkyni, že bude výhodnější provozovat kavárnu pod touto společností. Žalobkyně se podílela na vybudování kavárny nejen svou činností, ale rovněž poskytnutím finančních prostředků ve výši 250.000 Kč žalovanému na zařízení a vybavení provozovny. Žalobkyně se na přelomu měsíce dubna a května 2016 s žalovaným dohodla, že mu pro tento účel půjčí částku 250.000 Kč. Vzhledem k tomu, že sama žalobkyně uvedenou částku neměla k dispozici, rozhodla se, že si ji půjčí od pana jméno příjmení. Ten následně dne datum zaslal žalobkyni na účet částku 200.000 Kč a dne datum jí předal v hotovosti částku 50.000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v té době neměla vlastní účet, domluvila se s kamarádkou celé jméno žalobkyně, že pro tuto transakci, tedy pro přijetí půjčky od pana příjmení a pro následné platby ve prospěch žalovaného využije účet celé jméno žalobkyně č. bankovní účet. Získané finanční prostředky následně žalobkyně předala žalovanému tak, že částku 100.000 Kč zaslala dne datum na účet žalovaného, částka 50.000 Kč byla žalovanému předána v hotovosti a částka 100.000 Kč byla použita přímo (při platbě kartou nebo v hotovosti po výběru z bankomatu) na nákup vybavení do kavárny, které převzal žalovaný, a doklady o koupi byly založeny do účetnictví společnosti žalovaného. Bylo dohodnuto, že půjčka bude vrácena, pokud žalobkyně opustí kavárnu, tj. pokud přestane být zaměstnancem společnosti právnická osoba
2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a ve svém vyjádření uvedl, že není pravdou, že by žalobkyně žalovanému poskytla nějaké finanční prostředky, či že by finanční prostředky investovala do jeho majetku. Mezi ním a žalobkyní nebyla nikdy uzavřena žádná smlouva o půjčce. Finanční prostředky ze strany jméno příjmení byly navíc zaslány na účet Mgr. celé jméno žalobkyně, tedy nikoli na účet žalobkyně. Žalovaný učinil nesporným, že z účtu celé jméno žalobkyně byla na jeho účet dne datum zaslána částka 100.000 Kč, poukázal však na to, že částka byla zaslána právě z účtu paní celé jméno žalobkyně a dojitím platby na účet se peníze stávají pohledávkou majitele účtu vůči bance, žalobkyně tak podle žalovaného není aktivně věcně legitimována. Dále pak poukázal na skutečnost, že žalovaný nebyl majitelem ani provozovatelem předmětné kavárny, tou byla společnost právnická osoba, i kdyby tedy žalobkyně tvrzené investice prokázala, není žalovaný ve věci pasivně věcně legitimován, neboť se jednalo o investice do této společnosti. Žalovaný proto navrhl, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.
3. Soud ve věci provedl dokazování a dospěl na tomto základě k následujícím skutkovým zjištěním.
4. Z výpovědi svědkyně celé jméno žalobkyně soud zjistil, že svědkyně někdy v květnu 2016 poskytla žalobkyni, která je její kamarádkou, svůj bankovní účet k užívání, a to tím způsobem, že žalobkyni poskytla údaje k internetovému bankovnictví a půjčila platební kartu k tomuto účtu. Žalobkyně s žalovaným vedli kavárnu a potřebovali nějaké peníze k jejímu zařízení. Žalobkyně jí tehdy řekla, že potřebuje, aby jí pan jméno příjmení mohl poslat peníze, které ona potřebuje přeposlat žalovanému. Pan anonymizováno měl půjčit celkem 250.000 Kč. Nějakou část peněz žalobkyně poslala žalovanému na jeho účet a následně využívala platební kartu k účtu svědkyně, s žalovaným z ní buď vybírala, nebo nakupovali různé vybavení. Svědkyně to pak už neřešila. S žalovaným svědkyně žádnou dohodu neměla, pana příjmení zná, ale také s ním nikdy nejednala.
5. Z výpovědi svědka jméno příjmení bylo zjištěno, že svědek zapůjčil žalobkyni částku 250.000 Kč, z toho částku 200.000 Kč zaslal na účet, který mu žalobkyně sdělila, a částku 50.000 Kč jí předal v hotovosti, s tím, že půjčka měla být vrácena do roka s úrokem ve výši 10 % ročně. Byl přítomen jednání žalobkyně a žalovaného, kde řešili, že musí dát dohromady peníze, aby se kavárna mohla zprovoznit, a k tomu chybělo těch 250.000 Kč, které svědek zapůjčil, neboť žalobkyni znal. Investice byly určeny do vybavení a zařízení kavárny. Žalobkyně měla podle svědka s žalovaným dohodu, že peníze budou půjčkou do firmy, žalovaný ale žalobkyni podvedl a peníze pak odmítl vrátit.
6. Z výpovědi svědkyně jméno příjmení soud zjistil, že svědkyně pracovala v předmětné kavárně, byla tam zaměstnaná od května 2016. Žalobkyně byla oficiálně rovněž zaměstnancem kavárny a vložila do ní finanční prostředky, z nichž 200.000 Kč bylo posláno přes účet celé jméno žalobkyně a 50.000 Kč donesl pan příjmení osobně do kavárny, u toho byla svědkyně přítomna. Za tyto prostředky se kupovalo vybavení kavárny, kávovar a další věci. Tomu, že by žalobkyně dávala žalovanému nějaké peníze v hotovosti, přítomna nebyla. Byla přítomna tomu, že žalobkyně platila vybavení do kavárny, platila toho hodně, například kávovar, židle nebo první zásobování.
7. Z výpovědi svědkyně jméno příjmení soud zjistil, že svědkyně v kavárně pracovala již od založení a vypomáhala již před otevřením. Nebyla však přítomna žádnému jednání mezi žalobkyní a žalovaným ohledně investic do kavárny nebo tomu, že by žalobkyně žalovanému předávala nějaké finanční prostředky.
8. Z výpovědi svědka jméno příjmení bylo zjištěno, že rovněž pracoval v kavárně od zahájení provozu. Měl za to, že žalobkyně a žalovaný byli obchodními partnery a oba do kavárny investovali nějaké finanční prostředky. Tomu, že by žalobkyně předávala nějakou finanční částku žalovanému, přítomen nebyl.
9. Z výpovědi svědkyně jméno příjmení soud zjistil, že svědkyně pracovala v předmětné kavárně, kam nastoupila asi měsíc po otevření. Mluvilo se o tom, že žalobkyně i žalovaný do kavárny investovali nějaké peníze, svědkyně však nebyla přítomna tomu, že by žalobkyně žalovanému předávala peníze.
10. Z výpovědi svědka jméno příjmení bylo zjištěno, že svědek v kavárně začal pracovat po nějaké době po jejím otevření. Nebyl nikdy přítomen žádnému jednání mezi žalobkyní a žalovaným ohledně financování kavárny ani předání peněz žalobkyní žalovanému.
11. Z výpovědi svědkyně jméno příjmení soud zjistil, že svědkyně začala v kavárně pracovat až po zahájení jejího provozu, takže neví, jaká byla dohoda mezi účastníky ohledně financování kavárny. Nebyla přítomna tomu, že by to žalobkyně a žalovaný spolu řešili, ani žádnému předání peněz. Žalobkyně svědkyni pouze říkala, že do toho dala nějakou částku, kterou nedostala zpět.
12. Z kupní smlouvy ze dne datum soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi společností právnická osoba jako kupujícím a jméno příjmení jako prodávajícím a jejím předmětem je převedení vlastnického práva ke kávovaru anonymizována čtyři slova za kupní cenu zřejmě 125.000 Kč (kopie špatně čitelná).
13. Z výpisu z bankovního účtu č. bankovní účet, vedeného u právnická osoba na jméno Mgr. celé jméno žalobkyně má soud za prokázané, že na tento účet byla dne datum připsána platba ve výši 200.000 Kč z účtu jméno příjmení a dne datum byla odeslána částka ve výši 100.000 Kč na účet č. bankovní účet, přičemž mezi účastníky nebylo sporné, že se jedná o účet žalovaného. Dále byly kartou z toho účtu hrazeny platby a prováděny výběry z bankomatu, dne datum výběr ve výši 20.000 Kč, dne datum platba kartou v BAUHAUSU ve výši 7.479 Kč a platba kartou v JYSKU ve výši 3.998 Kč, dne datum platby kartou v IKEA ve výši 119 Kč, 39 Kč, 12.929 Kč a 29 Kč, dne datum byl proveden výběr z bankomatu ve výši 500 Kč a dne datum ve výši 30.000 Kč, dále byla provedena platba kartou u právnická osoba dne datum ve výši 105 Kč a dne datum ve výši 405 Kč a další výběry z bankomatu dne datum ve výši 600 Kč a dne datum ve výši 2.200 Kč.
14. Uznáním dluhu ze dne datum žalobkyně písemně uznala svůj dluh vůči jméno příjmení ve výši 250.000 Kč z titulu zápůjčky uzavřené ústně s tím, že dne datum došlo k zapůjčení částky 200.000 Kč bankovním převodem a dne datum částky 50.000 Kč v hotovosti a žalobkyně se zavázala splatit dluh do datum spolu s úrokem ve výši 10 % ročně.
15. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti relevantní pro hmotněprávní posouzení a rozhodnutí ve věci a výše uvedená skutková zjištění má soud zároveň za dostačující pro rozhodnutí v této věci.
16. Po provedeném dokazování tak soud v této věci činí na základě výše uvedených skutkových zjištění ten závěr o skutkovém stavu věci, že žalobkyni byly ze strany pana jméno příjmení za účelem investice do kavárny anonymizována dvě slova, kterou v té době zařizovali žalobkyně a žalovaný a která byla provozována společností právnická osoba, poskytnuty finanční prostředky ve výši 250.000 Kč, z toho 200.000 Kč bylo dne datum zasláno na účet celé jméno žalobkyně a 50.000 Kč převzala žalobkyně dne datum v hotovosti. celé jméno žalobkyně poskytla žalobkyni ke svému účtu přihlašovací údaje do internetového bankovnictví a platební kartu, aby žalobkyně mohla s těmito finančními prostředky volně disponovat a zajistit potřebné finanční transakce. Žalobkyně následně dne datum zaslala žalovanému na jeho účet částku 100.000 Kč. V období května 2016 byly dále z účtu prováděny kartou výběry v hotovosti a platby v obchodech. Žalobkyně platila některé vybavení a zařízení kavárny, například nákup kávovaru či židle.
17. Po právní stránce soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Podle ustanovení § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. pak platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. V předmětné věci dospěl soud k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat tvrzené uzavření ústní smlouvy o zápůjčce ve výši 250.000 Kč mezi žalobkyní a žalovaným. Ve věci bylo prokázáno pouze tolik, že žalobkyně si od pana jméno příjmení zapůjčila částku ve výši 250.000 Kč, kterou měla v úmyslu využít na zařízení a vybavení kavárny, kterou se s žalovaným rozhodli otevřít, z čehož 200.000 Kč bylo žalobkyni poukázáno na účet vedený na jméno její kamarádky celé jméno žalobkyně, která žalobkyni poskytla přihlašovací údaje do internetového bankovnictví a platební kartu k účtu, aby žalobkyně mohla z účtu volně provádět platební transakce, a částka 50.000 Kč byla předána žalobkyni v hotovosti. Dále bylo prokázáno, žalobkyně dne datum zaslala z účtu celé jméno žalobkyně na účet žalovaného částku 100.000 Kč a dále prostředky z tohoto účtu hradila určité vybavení kavárny, kterou však provozovala společnost právnická osoba
19. Byť žalobkyně neprokázala tvrzenou zápůjčku žalovanému, ve vztahu k částce 100.000 Kč, která byla žalobkyní zaslána na účet žalovaného, je možné podle okolností věc posoudit jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, přičemž vymezení stran závazkového vztahu z bezdůvodného obohacení je zákonem dané a soud má z provedeného dokazování, zejména výslechu svědkyně celé jméno žalobkyně, za prokázané, že v tomto případě byla ochuzenou právě žalobkyně, a žalobkyně je tedy aktivně věcně legitimována požadovat po žalovaném vydání případného bezdůvodného obohacení. Pro právní vztah z bezdůvodného obohacení nabytého plněním na bankovní účet pak není významným, že k peněžním prostředkům na účtu je dáno vlastnické právo bance. Bylo tedy na žalovaném, aby ve vztahu k částce 100.000 Kč prokázal právní důvod nabytí těchto prostředků, případně účel jejich využití, měl-li za to, že není ve věci pasivně věcně legitimován z toho důvodu, že k obohacení došlo na straně jiné osoby. Žalovaný však výzvě soudu nevyhověl a neunesl v tomto směru břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Soud proto věc posoudil jako bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož vydání má žalobkyně jako ochuzená právo, žalobě v tomto rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 100.000 Kč s úrokem z prodlení, který žalobkyně požadovala až od datum.
20. Pokud jde o zbývající žalovanou částku ve výši 150.000 Kč, pak v této části je třeba uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by tuto částku skutečně poskytla žalovanému. Pokud byly finanční prostředky využity přímo na nákup vybavení a zařízení kavárny, která byla provozována společností právnická osoba, pak žalovaný nemohl být pasivně věcně legitimován ani v případě nároku na vydání bezdůvodného obohacení, a soud proto v tomto směru další dokazování neprováděl. Nezbylo tak, než žalobu v tomto rozsahu jako nedůvodnou zamítnout.
21. Pokud jde o náklady řízení, má na náhradu jejich poměrné části dle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo žalovaný, který byl v řízení převážně úspěšný. Jeho úspěch dosahuje 60 % předmětu řízení, neúspěch 40 %; náhrada mu proto přísluší v rozsahu 20 % účelně vynaložených nákladů (jakožto rozdíl mezi mírou úspěchu obou účastníků). Náklady řízení na straně žalovaného jsou tvořeny odměnou právního zástupce žalovaného ve výši 93.000 Kč za deset úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne datum, účast na jednání soudu dne datum, datum a datum, odvolání ze dne datum, účast na jednání soudu dne datum přesahujícím 2 hodiny, vyjádření ze dne datum a účast na ústním jednání soudu dne datum) po 9.300 Kč podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu a náhradou hotových výdajů advokáta ve výši 3.000 Kč, tj. po 300 Kč ke každému z uvedených úkonů právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Z celkové částky 96.000 Kč tak bylo žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů ve výši 19.200 Kč. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).
22. Oběma účastníkům pak byla podle výsledku řízení v rozsahu jejich neúspěchu ve věci stanovena povinnost uhradit dle § 148 odst. 1 o. s. ř. náklady vzniklé v tomto řízení státu, jejichž výše však v době rozhodnutí ještě nebyla stanovena, soud proto určení výše těchto nákladů vyhradil samostatnému usnesení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu Praha - východ.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.