Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
5 C 153/2022-58
Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Markem Indrou
sídlem Čechyňská 361/16, 602 00 Brno
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 56 650,07 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 098,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 098,58 od 26. 11. 2021 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč splatných ke každému 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 26 551,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 56 650,07 Kč od 28. 10. 2021 do 25. 11. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 551,49 Kč od 26. 11. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 875 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. Marka Indry, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 098,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 098,58 od 26. 11. 2021 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč splatných ke každému 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 26 551,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 56 650,07 Kč od 28. 10. 2021 do 25. 11. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 551,49 Kč od 26. 11. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 875 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. Marka Indry, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 27. 8. 2020 právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, anonymizováno 8 slov číslo, země, a žalovaný uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 56 650,07 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a výdaji se musí rovnat minimálně životnímu minimu dle právních předpisů. Částka byla žalovanému zaslána na jeho účet. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 27. 10. 2021, nicméně splátky řádně a včas neplatil. Po zohlednění provedených plateb činí výše nároku žalobkyně 56 650,07 Kč. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně zaplacení dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaný k žalobě při jednání konaném dne 3. 6. 2022 uvedl, že úvěr si bral kvůli své tehdejší přítelkyni, aby ji finančně pomohl. Byli dohodnuti tak, že přítelkyně mu bude postupně dávat peníze, aby mohl úvěr splácet, nicméně jeho přítelkyně ztratila práci a opustila jej. Žádné peníze na splácení smlouvy, kde byl uveden jako smluvní strana, mu už nezasílala. Z jeho strany se jednalo o chybu a nesoudnost. Jelikož je v současné době zaměstnán a má příležitostné brigády, je ochoten dlužnou částku uhradit formou měsíčních splátek.
3. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti žalobkyně, která svou neúčast u jednání omluvila. Pro případ, že by nebylo možno žalobě v plném rozsahu vyhovět, žalobkyně požádala, aby soudem byla před konáním jednání vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů, popř. aby ji byla poskytnuta lhůta.
4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:
Mezi společností právnická osoba a žalovaným byla dne 27. 8. 2020 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, jejíž součástí byly standardní informace ke spotřebitelskému úvěru a obchodní podmínky. Právní předchůdce žalobkyně se zavázal na základě smlouvy žalovanému poskytnout peněžní prostředky do úvěrového limitu 80 000 Kč Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a čerpání úvěru nebylo sjednáno jednorázově, nýbrž žalovaný mohl smlouvou stanoveným způsobem žádat o zaslání příslušných částek tak, aby nebyl překročen sjednaný úvěrový limit. Žalovaný se zavázal úvěr splácet prostřednictvím měsíčních splátek, jejich výše měla činit minimálně 12,5 % z nesplaceného úvěru. Strany si dohodly, že žalovaný bude hradit sjednaný smluvní úrok a pro případ prodlení se zavázal kromě úroku z prodlení hradit smluvní pokutu a náhradu nákladů vzniklých s jeho prodlením (vše prokázáno smlouvou ze dne 27. 8. 2020, standardními informacemi k úvěru a obchodními podmínkami). Právní předchůdce žalobkyně žalovanému zaslal za období od 27. 8. 2020 do 30. 7. 2021 peněžní prostředky v celkové výši 67 000 Kč (prokázáno potvrzeními o provedené platbě). Žalovaný na splátkách uhradil celkovou částku ve výši 36 901,42 Kč (prokázáno přehledem splácení úvěru). Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy ze dne 27. 1. 2020 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 včetně seznamu). Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 18. 11. 2021, kterým byl zároveň vyzván k dobrovolnému splnění dluhu před podáním žaloby (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou ze dne 18. 11. 2021 včetně podacího lístku).
5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.
7. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.
8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.
10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.
12. Z obchodních podmínek se podává pouze obecná formulace, že spotřebiteli bude úvěr poskytnut na základě posouzení jeho příjmů a výdajů, tedy schopnosti úvěr splácet. Z provedeného dokazování ovšem nevyplývá, z jakých zjištěných poměrů žalovaného právní předchůdce žalobkyně vycházel a příjmy a výdaje žalovaného vůbec zjišťoval. Nutno dodat, že pokud vůbec právní předchůdce žalobkyně vůbec poměry žalovaného zjišťoval, bylo jeho povinností podklady, ze kterých tak učinil, ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru uchovat.
13. Žalobkyně v řízení netvrdila, jakým způsobem úvěruschopnost žalovaného zkoumala. Neuvedla tvrzení, jaké poměry žalovaného byly zjištěny; žádné dokumenty vážící se k povinnosti věřitele posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny, k žalobě nebyly ani přiloženy. Soud nepostupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o.s.ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci či zástupci), který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. 29 Odo 832/2006). Za situace, kdy se žalobkyně omluvila z jednání a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti, soud nemohl její žádost o vyzvání k dotvrzení rozhodných skutečností a označení důkazů pro případ hrozícího neúspěchu považovat za významnou. I s ohledem na výše uvedené judikaturní závěry soud dospěl k závěru, že odročení jednání či poskytnutí lhůty k další procesní aktivitě nebylo na místě a žalobkyně se tak sama připravila o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti dle § 118a o.s.ř.
14. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o zápůjčce je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z.).
15. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvního úroku a dalších poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnuté jistiny, kterou soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaný je povinen v souladu s § 2991 odst. 1 o.z. zaplatit žalobkyni jako právní nástupkyni původního věřitele (na základě postoupené pohledávky dle § 1879 o.z.) poskytnuté peněžní prostředky (67 000 Kč), jejichž výše je ponížena o část, kterou již žalovaný uhradil (36 901,42 Kč). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak až od marného uplynutí k zaplacení dluhu určeného předžalobní výzvou včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni, neboť na základě ujednání obsažených v absolutně neplatné smlouvě nelze určovat splatnost dluhu, přičemž žalovaný byl k uhrazení dluhu žalobkyní prokazatelně vyzván až právě předžalobní výzvou. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. a žalovanému umožnil dluh splnit formou měsíčních splátek v takové výši, aby jejich hrazení bylo v silách žalovaného, a žalobkyni se zároveň plnění dostalo v přiměřené lhůtě. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.
16. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. dle míry úspěchu ve věci. Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z„ jistiny“, tedy žalované pohledávky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěch ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Co 363/2013). Soud tak při posouzení míry ne/úspěchu ve věci zohlednil i běžící zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku. V posuzované věci byla žalobkyni přiznána částka 30 098,58 Kč s běžícím příslušenstvím, jež ke dni vyhlášení rozhodnutí činí částku 1 359,79 Kč. Žalobkyně měla tedy úspěch ohledně celkové částky 31 458,37 Kč. Neúspěch měla naopak ohledně částky 26 551,49 Kč a běžícího příslušenství zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí v částce 1 582,12 Kč (382,58 Kč + 1 199,54 Kč). Žalobkyně měla tedy neúspěch ohledně celkové částky 28 133,61 Kč. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 59 591,98 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 5,6 % (52,8 % úspěch - 47,2 % neúspěch). Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky:
-) 2 267 Kč (zaplacený soudní poplatek),
-) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).
o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 3 380 Kč (§ 8 odst. 1 písm. a § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).
o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).
-) 2 318,40 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.).
Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 5,6 % z částky 15 625,40 Kč, tj. 875 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci.