Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 252/2021-31
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 2.549 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 2.000 Kč od 2.12.2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 549 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 549 Kč od 2.12.2016 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 793 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno jméno do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 2.000 Kč od 2.12.2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 549 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 549 Kč od 2.12.2016 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 793 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno] do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobním návrhem podaným dne 29.6.2021 domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 2.549 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi jejím právním předchůdcem společností právnická osoba a žalovaným byla uzavřena dne 1.11.2016 smlouva o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 2.000 Kč zasláním na účet č. bankovní účet dne 1.11.2016 s variabilním symbolem číslo. Úvěr měl být splacen nejpozději do 1.12.2016. Žalobkyně poskytla úvěr prostřednictvím své webové schránky webová adresa, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně telefonního čísla a emailové adresy, čímž zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu, následně odsouhlasil znění smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci. Následně zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a po prověření úvěruschopnosti byl zaslán návrh smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaný návrh akceptoval, proto byl původním věřitelem úvěr poskytnut. K uživatelskému účtu měl přístup jen žalovaný pomocí vlastního hesla a úvěr byl poskytnut ve výši 2.000 Kč, zasláním na uvedený účet žalovaného. V datech splatnosti nebyl žalovaným splacen, a to ani po předchozích upomínkách. Žalobkyně rovněž uvedla, že žalovaného lustrovala ve veřejně dostupných databází a nedošlo k pochybám o jeho platební schopnosti. Pokud by však soud neuznal její nárok z titulu smlouvy o úvěru, požaduje posouzení nároku jako bezdůvodného obohacení na straně žalovaného s tím, že na uvedený dluh nebyla provedena žádná platba. Dále uvedla, že předmětem žalobního návrhu je kromě jistiny ve výši 2.000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 549 Kč.
2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla žalovanému zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření, jak k žalobě, tak k navrhovanému postupu na adresu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel a doručeno bylo dne 30.11.2021 vyvěšením na úřední desce soudu.
3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) bez nařízení ústního jednání. Žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s takovýmto postupem již v žalobním návrhu, žalovaný byl vyzván ke sdělení svého procesního stanoviska k navrhovanému postupu, ve stanovené lhůtě ani do současné doby se však nevyjádřil. Soud proto předpokládal, že po daném poučení s navrhovaným postupem souhlasí.
4. Ze smlouvy označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená dle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z. bylo zjištěno, že společnost právnická osoba IČO uzavřela s žalovaným uvedenou smlouvu dne 1.11.2016 na částku 2.000 Kč a žalovaný se zavázal k její úhradě ve lhůtě 30 dnů s poplatkem za zápůjčku ve výši 549 Kč.
5. Výpisem z účtu žalobkyně bylo prokázáno, že žalovanému byla na účet připsána částka 2.000 Kč dne 1.11.2016.
6. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný následně vyzván předžalobní upomínkou dne 2.2.2021, s upozorněním na možnost vymáhání soudní cestou. Zároveň mu bylo oznámeno i postoupení pohledávky žalobkyni a vyzván k úhradě.
7. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 1.1.2021 prokázala žalobkyně aktivní legitimaci k vedení sporu.
8. Podle ustanovení § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
9. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze částečně. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována, když pošlo k platnému postoupení pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný informován. Pokud jde o spotřebitelskou smlouvu, tuto má soud za platně uzavřenou a bylo prokázáno, že na jejím základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 2.000 Kč, což bylo potvrzeno i zprávou banky, ale k jejíž úhradě ze strany žalovaného nedošlo, ač se k této zavázal. V této části bylo proto žalobnímu návrhu jako oprávněnému vyhověno. Pokud však je o jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 549 Kč, z nichž se žalovaná částka skládá, tento nebyl ze strany žalobce prokázán ani nebyl řádně tvrzen. Soud proto v této části žalobu zamítl. Žalobce i sám v žalobě uváděl bezdůvodné obohacení ve výši poskytnuté částky tj. 2.000 Kč jako jistiny, která nebyla splacena.
12. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s vrácením částky 2.000 Kč, je proto povinen uhradit i úrok z prodlení, který činí 8,05 % ročně z částky 2.000 Kč od 2.12.2016 až do zaplacení dlužné částky.
13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o.s.ř., když žalobce zaslal žalované před podáním žaloby tzv. předžalobní výzvu a měl ve věci částečný úspěch. Celkové náklady řízení činily 1.368 Kč a jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady právního zastoupení, které byly vypočteny dle § 14b) odst. 1, 5 písm. a) vhl. č. 177/1996 Sb., a to za 2,5 úkonu po 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání návrhu a jednoduchou výzvu k plnění) dále 3 paušální náhrady po 100 Kč a 21% DPH ve výši 168 Kč. Vzhledem k částečnému úspěchu žalobkyně ve věci, který činil 79 % a neúspěch 21 %, bylo možno přiznat pouze 58 % vynaložených nákladů řízení, což činí částku 793 Kč. Soud zde postupoval dle ust. § 14b) vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť návrh byl podán na ustáleném vzoru, jedná se o částku do 50.000 Kč a rovněž jde o žaloby, které jsou podávány týmž žalobcem opakovaně v obdobných věcech. Soud nezjistil žádné důvody mimořádného zřetele hodné, pro které by neměla být náhrada nákladů řízení přiznána.
14. Lhůty k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.
Poučení:
Proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí - exekuci