Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
130 C 182/2022-58
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Turčíkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky ve výši 6 311,76 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 311,76 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 6 311,76 Kč od 31. 3. 2022 do zaplacení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 311,76 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 6 311,76 Kč od 31. 3. 2022 do zaplacení.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 6 311,76 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 31. 3. 2016 smlouvu o úvěru číslo na základě které žalované poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč. Schopnost žalované úvěr splácet byla ověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází SOLUS a NRKI, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Byl zjištěn čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 16 720 Kč a celkové měsíční náklady ve výši 7 873 Kč, přičemž žalobkyně vycházela z částky životního minima 3 800 Kč měsíčně a tvrzení žalované o nákladech na bydlení ve výši 2 500 Kč měsíčně. Žalovaná neplatila sjednané splátky řádně včas, žalobkyně proto úvěr zesplatnila, přičemž dluh ke dni zesplatnění činil 21 828,46 Kč. V souladu se smlouvou má žalobkyně právo na smluvní pokutu z této částky ve výši 0,1 % denně. Platebním rozkazem zdejšího soudu č. j. 111 C 144/2019-41 ze dne 7. 5. 2019 bylo vyhověno žalobě včetně požadavku na sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 21 828,46 Kč vypočtené za dobu do 15. 4. 2019 do částky 8 430,24 Kč. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení smluvní pokuty za další období, a to za dobu od 16. 4. 2019 do 14. 3. 2022 vypočtené do částky 6 311,76 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Z výplatního dokladu, rozhodnutí úřadu práce o přiznání příspěvku na mobilitu, oznámení úřadu práce o zvýšení příspěvku na bydlení, oznámení ČSSZ o výši důchodu, hodnocení klienta, výpisu z účtu žalované, výpisu z NRKI a SOLUS soud zjistil, že žalovaná v době před uzavřením smlouvy o úvěru pobírala starobní a vdovský důchod v celkové výši 14 828 Kč, příspěvek na bydlení ve výši 1 392 Kč a příspěvek na mobilitu ve výši 400 Kč. V rámci hodnocení klienta uvedla měsíční náklady na nájemné, inkaso, dopravu a ostatní ve výši 2 500 Kč měsíčně, nepředložila doklady o inkasu. V době uzavření smlouvy již žalovaná měla vůči žalobkyni závazky v podobě splátek ve výši 1 573 Kč. Žalobkyně vycházela z pravidelného výdaje z částky životního minima ve výši 3 800 Kč měsíčně. V registru SOLUS žalovaná evidována jako dlužník nebyla, v registru NRKI byla hodnocena jako méně rizikový klient.
4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne 31. 3. 2016 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru č. číslo v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit ve 36 měsíčních splátkách po 1 985 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 95,04 % ročně. Pro případ prodlení s úhradou splátek bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit a požadovat z dlužné jistiny po zesplatnění smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně.
5. Z oznámení vyhotoveného žalobkyní 26. 3. 2018 soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovanou na své právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení.
6. Z platebního rozkazu vydaného zdejším soudem pod č. j. 111 C 144/2019-41 dne 7. 5. 2019 soud zjistil, že žalované bylo v rozkazním řízení uloženo zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 22 086 Kč a pohledávku ve výši 8 430,24 Kč s úroky a úroky z prodlení. Z úřední činnosti je soudu známo, že platebním rozkazem bylo rozhodnuto o žalobě, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úvěrového dluhu ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 31. 3. 2016 včetně smluvní pokuty ve výši 8 430,24 Kč vypočtené jako 0,1 % denně z částky 21 828,46 Kč za dobu od 21. 4. 2018 do 15. 4. 2019.
7. Z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že žalované byla dne 14. 3. 2022 odeslána předžalobní výzva k okamžité úhradě smluvní pokuty ve výši 6 311,76 Kč vyplývající z úvěrové smlouvy číslo za dobu od 16. 4. 2019 do 14. 3. 2022.
8. Z předsmluvního formuláře a občanského průkazu žalované soud nečinil žádný závěr o skutkovém stavu.
9. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 31. 3. 2016 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Ve smlouvě byla sjednáno právo žalobkyně na smluvní pokutu v případě prodlení žalované se sjednanými splátkami úvěru. Vzhledem k tomu, že smlouva byla svou povahou smlouvou spotřebitelskou, aplikoval soud současně ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného do 30. 11. 2016), podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
10. V řízení bylo prokázáno, že v době uzavření smlouvy žalovaná pobírala starobní a vdovský důchod ve výši 14 828 Kč a pobírala také příspěvek na mobilitu a příspěvek na bydlení. Už tato příjmová stránka žalované, zejména skutečnost, že jí byly příslušným úřadem přiznány účelově určené dávky státní sociální podpory, vede soud k závěru, že žalovaná nemohla být od počátku schopna poskytnutý úvěr splácet a žalobkyně úvěruschopnost žalované vyhodnotila nesprávně. To platí tím spíše, že žalobkyně věděla, že žalovaná již vůči ní má závazek v podobě měsíčních splátek ve výši 1 573 Kč měsíčně a že se spokojila s částkou 2 500 Kč na bydlení a dopravu a s dávkou životního minima, aniž by výdajovou stránku žalované fakticky zkoumala. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 9 odst. 1 citovaného zákona. Neplatným je tak i ujednání o právu žalobkyně na smluvní pokutu. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.
11. Pokud žalobkyně argumentovala tím, že soud v jiném řízení rozhodl o nároku na smluvní pokutu z téže smlouvy o úvěru platebním rozkazem, jímž žalobě vyhověl, pak tento argument není pro posouzení důvodnosti žaloby v tomto řízení příhodný. Rozkazní řízení je typické tím, že soud vychází ze skutkových tvrzení uvedených v žalobě, nikoli z výsledků dokazování, jako je tomu v případě standardního projednání věci, jehož součástí je důkazní řízení, přičemž zjištěný skutkový stav ne vždy odpovídá tomu, co je v žalobě tvrzeno. V řízení vedeném pod sp. zn. 111 C 144/2019 soud rozhodl na základě skutkových tvrzení uvedených v žalobě, aniž by prováděl dokazování. V tomto řízení soud vycházel ze zjištěného skutkového stavu a na jeho základě dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.