Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
10 C 68/2022-139
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Pasternakovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 21 598,44 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 19 367,44 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 1 998,74 Kč jako kapitalizovaného úroku za období od 26. 10. 2018 do 15. 5. 2019, úroku ve výši 23,99 % ročně z částky 19 367,44 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 19 367,44 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právní zástupkyně anonymizováno jméno příjmení na náhradě nákladů řízení částku 0 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 19 367,44 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 1 998,74 Kč jako kapitalizovaného úroku za období od 26. 10. 2018 do 15. 5. 2019, úroku ve výši 23,99 % ročně z částky 19 367,44 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 19 367,44 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právní zástupkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení částku 0 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 20. 9. 2019 domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím jako právní nástupce právnická osoba a.s., která ji postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2019. Společnost anonymizováno právnická osoba byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupením pohledávek ze dne 27. 5. 2019 uzavřené mezi ní a právnická osoba (dále jen„ banka“). Banka a žalovaný uzavřeli dne 18. 5. 2018 smlouvu o vydání kreditní karty číslo na jejímž základě byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr do výše 20 000 Kč prostřednictvím kreditní karty. Poskytnutý úvěr úročený 23,99 % byl povinen splácet tak, že vždy uhradí 3,5 % dlužné částky a 100 % částky úroků a poplatků vyúčtovaných za daný měsíc. Žalovaný předepsané splátky nehradil řádně a včas, což vedlo k tomu, že banka úvěr v souladu s podmínkami smlouvy zesplatnila ke dni
25. 10. 2018. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 19 367,44 Kč, smluvního úroku z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 1 998,74 Kč, smluvních poplatků ve výši 2 231 Kč, úroku ve výši 23,99 % ročně z částky 19 367,44 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 19 367,44 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení. Banka před poskytnutím úvěru provedla hodnocení úvěruschopnosti žalované, když byly bankou kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Žalovaný žalovanou částku neuhradil ani poté, co mu právní zástupce žalobce zaslal předžalobní výzvu.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Skutkový stav:
3. Z návrhu na vydání kreditní karty webová adresa číslo uzavřené mezi bankou jako věřitelem a žalovanou jako klientem soud zjistil, že věřitel se zavázal poskytnout žalované úvěr do úvěrového limitu ve výši 20 000 Kč s tím, že úrok z úvěru činí 23,99% ročně a RPSN úvěru 33,44 % ročně. Poskytnuté úvěrové prostředky mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 35 000 Kč.
4. Z protokolu o převzetí kreditní karty soud zjistil, že si žalovaný dne 18. 5. 2018 kreditní kartu převzal.
5. Z Ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby účinného ode dne 1. 4. 2018 soud zjistil, že žalovaný byl povinen úvěr splácet tak, že vždy uhradí 3,2 % z celkové dlužné částky a dále Kredit Info ve výši 19 Kč měsíčně a Inkaso ve výši 29 Kč měsíčně.
6. Ze souhrnného výpisu z účtu Kreditní karty za období od 23. 5. 2018 do 19. 10. 2018 soud zjistil, že žalovaný vyčerpal finanční prostředky prostřednictvím kreditní karty ve výši 19 367,44 Kč; že mu byly naúčtovány poplatky ve výši 2 231 Kč a úroky ve výši 1 998,14 Kč.
7. Banka svoji pohledávku za žalovaným postoupila smlouvou ze dne 27. 5. 2019 na právnická osoba a.s., což má soud za prokázané rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 uzavřenou mezi bankou a právnická osoba a.s. ze dne 27. 5. 2019 a její Přílohy č. 1 specifikující postoupené pohledávky (řádek č. 140). Žalovaný byl o postoupení pohledávky bankou informován dopisem banky ze dne 18. 6. 2019 podaným k poštovní přepravě dne 18. 6. 2019 (viz dopis a podací arch).
8. Společnost anonymizováno právnická osoba svoji pohledávku za žalovaným postoupila smlouvou ze dne 28. 5. 2019 na žalobkyni, což má soud za prokázané smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právnická osoba a.s. a žalobkyní dne 28. 5. 2019 a její Přílohy číslo specifikující postoupené pohledávky (řádek číslo). Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem ze dne 31. 7. 2019 podaným k poštovní přepravě dne 6. 8. 2019 (viz dopis a seznam odeslaných oznámení o postoupení pohledávky).
9. Předžalobní výzvu ze dne 6. 8. 2019 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému doporučenými dopisy dne 30. 7. 2019 na dvě známé adresy (viz dopis a seznam odeslaných předžalobních výzev).
10. Z ostatních provedených důkazů (oznámení o prohlášení úvěru za splatný včetně dodejky, všeobecných obchodních podmínek, kopie občanského průkazu a potvrzení o úplatě) soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci, a to s ohledem na níže uvedené právní posouzení.
Právní posouzení:
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Poskytování spotřebitelského úvěru je dále upraveno v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy podle § 86 odst. 1 a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. K neplatnosti smlouvy je třeba přihlédnout z úřední povinnosti podle § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nikoli jen na základě případné námitky spotřebitele (podle § 87 odst. 1 věta druhá zák. o spotřebitelském úvěru). Ve svém usnesení ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, Ústavní soud označil„ koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv“ za„ nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, tedy koncepci porušující závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv (čl. 1 odst. 1, odst. 2 Ústavy a čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny), která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle.“ Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018,„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ (k tomu viz též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Podle § 87 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
12. V řízení bylo prokázáno, že banka uzavřela s žalovaným smlouvu o vydání kreditní karty, na jejímž základě žalovaný čerpal částku ve výši 19 367,44 Kč. Soud se nicméně domnívá, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, a to z důvodu, že banka úvěr poskytla, aniž by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, jak ji ukládá zákon. Banka při poskytnutí úvěru vycházela pouze z údajů poskytnutých žalovaným, a to ve zcela nedostatečném rozsahu. Z provedených důkazů není zřejmé, že by jakýmkoliv způsobem ověřila výši tvrzeného měsíčního příjmu žalovaného. Pokud jde o běžné výdaje, ty banka odhadla na základě historických dat Českého statistického úřadu, které ale vůbec nemusí odpovídat reálné situaci osoby žádající o úvěr. Dopočet životních výdajů pouze na základě statistického údajů považuje soud za nezodpovědný přístup. Pokud jde o běžné měsíční náklady, například jen výdaje spojené s bydlením se mohou několikanásobně lišit podle toho, zda žadatel bydlí ve vlastním nebo nájemním bytě nebo např. u rodiny, která po něm nepožaduje žádný příspěvek. Rovněž žalobkyně ničím nedoložila skutečnost, že banka provedla kontrolu informací v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi Ministerstva vnitra České republiky. Protože poskytovatel úvěru nesplnil svoji povinnost vyplývající § 86 zák. o spotřebitelského úvěru považuje soud úvěrovou smlouvu v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a shora citovanou judikaturou za absolutně neplatnou, což se týká i vedlejších ujednání, na jejichž základě se žalobkyně domáhala smluvených poplatků či smluvních úroků. Na poskytnuté plnění pak soud hledí jako na bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni jako právní nástupkyni poskytovatele úvěru částku 19 367,44 Kč, o kterou se bezdůvodně obohatil, neboť tuto částku žalovaný čerpal prostřednictvím kreditní karty. Vzhledem k neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru žalovanému nevznikla povinnost hradit úroky či jakékoli odměny nebo poplatky vyplývající ze smlouvy, neboť se k tomu platně nezavázal. Soud proto žalobu zamítl do částky ve výši 1 998,74 Kč jako kapitalizovaného úroku za období od 26. 10. 2018 do 15. 5. 2019, úroku ve výši 23,99 % ročně z částky 19 367,44 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 19 367,44 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení. Nedopatřením však nebylo rozhodnuto v celém předmětu řízení, kdy soud opomenul rozhodnout o poplatcích ve výši 2 231 Kč, což bude napraveno doplňujícím rozsudkem.
14. Žalovaný se rovněž neocitl v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, neboť lhůta k plnění je určena v souladu s citovaným zákonným ustanovením teprve tímto rozsudkem. S ohledem na výši dlužné částky stanovil soud splatnost v délce trvání 3 dnů od právní moci rozsudku.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu ve věci. Poté, co ale kapitalizoval veškeré žalované úroky a úroky z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku, zjistil, že převážně úspěšným byl žalovaný a nikoliv žalobkyně, jak se původně domníval. Předmětem řízení totiž byla částka 21 598,44 Kč na jistině, kapitalizovaný úrok ve výši 1 998,47 Kč, úroky ve výši 14 091,49 Kč a úroky z prodlení ve výši 5 286,51 Kč, tj. celkem 42 974,91 Kč. Žalobkyně byla úspěšná do částky 19 367,44 Kč, tedy ze 45 % a žalovaný do zbytku, tedy 55 %. Nárok na náhradu nákladů řízení by tak měl žalovaný. Proto soud, vázán vyhlášeným výrokem, rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 0 Kč, byť správně by měl výrok znít, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnějšímu žalovanému, který zůstal v řízení nečinný, totiž žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.