Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 66/2022-31

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. PhDr. Romanem Novákem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 20 000 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 2 750,68 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 20 000 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení.

II. Řízení se v částce 14 750 Kč zastavuje.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 689,52 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 20 000 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 2 750,68 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 20 000 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení.</b> <b>II. Řízení se v částce 14 750 Kč zastavuje.</b> <b>III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 689,52 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce.</b>

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 22. 12. 2021 domáhal zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že právní předchůdce žalobce (společnost právnická osoba, IČO) uzavřel s žalovanou dne 16. 12. 2019 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který byl žalované poskytnut bezhotovostně na účet, z něhož žalovaná předtím uhradila tzv. verifikační platbu. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobce vrátit společně s úrokem z úvěru ve výši 4 600 Kč nejpozději do 15. 1. 2020. Žalovaná porušila své smluvní povinnosti tím, že úvěr ve sjednané lhůtě nevrátila. Žalované tím vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce v důsledku prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 postoupil právní předchůdce žalobce žalovanou pohledávku na žalobce. Ke dni postoupení dlužila žalovaná částku v celkové výši 34 750 Kč, která se skládala z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 4 600 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč a paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Žalovaná nereagovala ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Podáním ze dne 20. 4. 2022 vzal žalobce žalobu zpět co do částky 14 750 Kč představující požadované příslušenství ve výši 4 750 Kč (úrok a náklady na upomínání) a smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč, a to v návaznosti na výzvu soudu k doložení důkazů o tom, že se právní předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy zabýval schopností žalované úvěr splácet.

4. Vzhledem k tomu, že žalobce vyjádřil v žalobě svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s postupem podle , (dále jen „“), ve stanovené lhůtě nevyjádřila, rozhodl soud věc v souladu s  bez nařízení jednání.

5. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.

6. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 16. 12. 2019 bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr uhradit spolu s úrokem ve výši 4 600 Kč nejpozději do 15. 1. 2020.

7. Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobce číslo ze dne 20. 5. 2016 a ze dne 16. 12. 2019 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce dne 16. 12. 2019 zaslal na účet žalované, z něhož žalovaná dne 20. 5. 2016 uhradila na účet právního předchůdce žalobce verifikační platbu ve výši 1 Kč, částku ve výši 20 000 Kč.

8. Z upomínky ze dne 29. 1. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce vyzval žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky.

9. Z dohody o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 a její přílohy a z potvrzení o přijetí platby ze dne 17. 6. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou s účinnosti ke dni 14. 6. 2021 na žalobce.

10. Z přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že žalovaná ke dni postoupení pohledávky na dlužnou částku ničeho neuhradila.

11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2021 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 29. 6. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce žalované oznámil, že došlo k postoupení pohledávky na žalobce.

12. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 9. 11. 2021 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 11. 11. 2021 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a upozornil ji na možnost jejího vymáhání soudní cestou.

13. Z dalších žalobcem předložených důkazů nezjistil soud žádné nové skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.

14. Podle , , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle , , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle , , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle , , bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle , , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Podle , , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle a 2 může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení a to z části nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

23. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu zpět co do částky 14 750 Kč, která zahrnuje úrok ve výši 4 600 Kč, náklady na upomínání ve výši 150 Kč a smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč, soud v souladu s  řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil.

24. Ve zbývající části shledal soud žalobu po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení důvodnou. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že se právní předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy zabýval v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru schopností žalované splácet úvěr. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazů ohledně toho, zda a jak byla původním věřitelem schopnost žalované splácet úvěr posouzena, reagoval žalobce sdělením, že důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr nedisponuje, a proto vzal žalobu zpět co do požadovaného úroku, nákladů na upomínání a smluvní pokuty a nadále požadoval pouze dlužnou jistinu a úrok z prodlení. Na základě těchto skutečností posoudil soud Smlouvu jako absolutně neplatnou. V této souvislosti soud zmiňuje nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. (dostupné na nalus.usoud.cz), v němž Ústavní soud ČR dospěl k závěru, že„ poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splácení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ Závěr o absolutní neplatnosti se opírá rovněž o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci anonymizováno právnická osoba proti anonymizováno (C -679/18), z něhož vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru,„ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Smyslem institutu posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž lze důvodně pochybovat o jejich schopnosti úvěr splácet. V uvedené právní úpravě se tedy projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat. Právní jednání, které je v rozporu se zákonem a zjevně narušuje veřejný pořádek, je podle absolutně neplatné, přičemž soud k absolutní neplatnosti přihlíží i bez návrhu.

25. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou je absolutně neplatná, posoudil soud nárok žalobce jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobce zaslal žalované na její účet částku ve výši 20 000 Kč, žalovaná na dlužnou částku dosud ničeho neuhradila, čímž se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila, a je proto povinna tuto částku žalobci vydat. Žalovaná se tím, že bezdůvodné obohacení žalobci včas nevydala, dostala do prodlení, čímž vznikl žalobci rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 20 000 Kč ve výši stanovené , který soud žalobci přiznal ode dne následujícího po sjednané splatnosti úvěru, tj. od 16. 1. 2020, do 1. 6. 2021 v částce 2 750,68 Kč a dále od 15. 6. 2021 do zaplacení. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je v části požadované jistiny a úroku z prodlení důvodná, a proto ji ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl. V částce 14 750 Kč, ohledně níž vzal žalobce žalobu zpět, naopak posoudil soud žalobu s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy jako nedůvodnou. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby však bylo řízení v této části výrokem II. tohoto rozsudku zastaveno.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , neboť žalobce částečným zpětvzetím žaloby zavinil, že řízení bylo částečně zastaveno, ve zbývající části předmětu řízení již však byl úspěšný, a proto mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 689,52 Kč, přičemž tato částka představuje 26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63 % a úspěchu žalované v rozsahu 37 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 200 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění ze dne 9. 11. 2021) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.