Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
1 C 73/2022-20
Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudcem Mgr. Davidem Neradem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 17 232 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 433,42 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 000 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení v rozsahu, v němž tento úrok převyšuje úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně přiznaným výrokem I. tohoto rozsudku.
III. Řízení se zastavuje, pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 232 Kč.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 901 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá, pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 433,42 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 000 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení v rozsahu, v němž tento úrok převyšuje úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně přiznaným výrokem I. tohoto rozsudku. III. Řízení se zastavuje, pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 232 Kč. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 901 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 000 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 433,42 Kč, a dále smluvní pokutu ve výši 5 232 Kč. Jde o nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba a žalovanou dne 20. 2. 2020.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně se z účasti omluvila, žalovaná nikoliv. Ve věci proto bylo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, rozhodnuto bez přítomnosti účastníků, přičemž soud vyšel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.
5. Dne 20. 2. 2020 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč splatný dne 21. 3. 2020, přičemž celková částka, kterou byla žalovaná povinna zaplatit, činila 8 000 Kč. Dne 17. 3. 2020 se účastníci dohodli na navýšení úvěru na 12 000 Kč.
6. Z výpisů z účtu žalobkyně u právnická osoba soud zjistil, že na účet žalované č. bankovní účet (z potvrzení o provedené platbě ze dne 19. 2. 2020 vystaveného právnická osoba se podává, že jde o účet žalované) byla právní předchůdkyní žalobkyně dne 20. 2. 2020 poukázána částka 8 000 Kč a dne 17. 3. 2020 částka 4 000 Kč.
7. Smlouvou o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a společností právnická osoba ze dne 4. 6. 2021 pohledávky za žalovanou z titulu předmětného úvěru přešly na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně její přílohy dokládající přechod konkrétní pohledávky za žalovanou). Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2021 včetně dokladu o jeho odeslání). Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 11. 11. 2021 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 9. 11. 2021 a dokladu o odeslání).
8. Protože jde o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.,
o spotřebitelském úvěru, zabýval se soud nejprve tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.
9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající
ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 téhož zákona neplatnost smlouvy. Byť je zároveň stanoveno právo spotřebitele uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící od uzavření smlouvy, zabýval se soud splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy z úřední povinnosti, a to s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU – 2. senátu ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. Dle tohoto rozsudku musí být s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách
o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102 EHS vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele
a vyvodit důsledky vyplývající z porušení této povinnosti ve vnitrostátním právu za podmínky,
že sankce splňují požadavky články 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze, namítne-li spotřebitel tuto neplatnost, a to v tříleté promlčecí době. V souladu se závěry uvedeného rozsudku je tak nutno vykládat ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že důsledkem porušení povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti.
12. Žalobkyně neoznačila ani nepředložila důkazy o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr ze strany její právní předchůdkyně a v podání ze dne 22. 6. 2022 naopak konstatovala, že takovými důkazy nedisponuje a vzala žalobu zpět co do částky 5 232 Kč představující smluvní pokutu. Tudíž nebylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsoben posouzena úvěruschopnost žalované, a proto soudu nezbylo než smlouvu o úvěru shledat neplatnou.
13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávnímu užitím cizí hodnoty, neboť jím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byla žalované uložena povinnost k vrácení přijaté a dosud nevrácené jistiny ve výši 12 000 Kč, jež při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru představuje bezdůvodné obohacení ve formě majetkového prospěchu získaného bez z právního důvodu, který je žalovaná povinna vydat podle ustanovením § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaná bezdůvodné obohacení nevrátila, přechází na žalovanou, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaná něco neučinila. Je na žalované, aby soudu prokázala, že zaplatila řádně a včas. Žalovaná však nic takového netvrdí, ani neprokazuje.
15. Následně byly pohledávky postoupeny žalobkyni, která je proto aktivně legitimována k podání žaloby.
16. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s Nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
17. Žalovaná byla vyzvána k plnění v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2021 doručeným do sféry žalované dne 30. 6. 2021. Ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku je tedy žalovaná v prodlení od 1. 7. 2021. Dřívější doručení výzvy k zaplacení dlužné částky nebylo soudu doloženo.
18. Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období 22. 3. 2020 až 1. 6. 2021 ve výši 1 433,42 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 000 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení v rozsahu, v němž tento úrok převyšuje úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně přiznaným výrokem I. tohoto rozsudku, soud žalobu zamítl, neboť, jak uvedeno výše, k prodlení žalované došlo až dne 1. 7. 2021.
19. Co se týče nároku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 232 Kč, soud řízení zastavil, protože žaloba byla podáním ze dne 22. 6. 2022 vzata v této části zpět.
20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 17 232 Kč s příslušenství a byla jí přiznána částka 12 000 Kč s příslušenstvím, přičemž zastavení řízení jde k její tíži. Byla tedy ve věci úspěšná ze 70 %, žalovaná byla úspěšná z 30 %. S ohledem na výše uvedené soud přiznal žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 40 % plné náhrady nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny zástupce za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva) podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ze 3 tzv. režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady odpovídající 21 % DPH ve výši 252 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Tyto žaloby mají podobu vzoru, který se v jednotlivých dílčích případech odlišuje jen v minimální míře, a to pouze takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován, avšak základ právní argumentace včetně její stylizace a formálního vyjádření zůstává totožný, pouze případně jen s drobnými odchylkami (viz např. žaloba projednávaná u zdejšího soudu pod sp. zn. 1 C 124/2021).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení
ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Prachaticích.
Nesplní-li povinná dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, může se oprávněná domáhat splnění této povinnosti cestou soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.