Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 109/2022-24
Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Jakšičovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o návrhu na zaplacení částky 7 522 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba na zaplacení částky 7 522 Kč s 11,75% úrokem z prodlení jdoucím od 13. 2. 2022 do zaplacení se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba na zaplacení částky 7 522 Kč s 11,75% úrokem z prodlení jdoucím od 13. 2. 2022 do zaplacení se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 7 522 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokuty, na jejíž zaplacení jí vznikl nárok nesplněním povinnosti žalované řádně splatit úvěr poskytnutý jí v částce 30 000 Kč na základě smlouvy číslo ze dne 23. 6. 2017. Vznik nároku na zaplacení pokuty byl mezi účastníky ujednán v bodě 6.5 uvedené smlouvy pro případ nezaplacení nové jistiny úvěru žalovanou po jeho zesplatnění. Žalovaná porušila svou povinnost a žalobkyni tak vznikl na zaplacení smluvní pokuty nárok. Část smluvní pokuty v souvislosti s prodlením žalované s úhradou nové jistiny do 20. 11. 2018 ve výši 5 981 Kč byla již přiznána rozsudkem zdejšího soudu ve věci 24 C 392/2018-51 ze dne 23. 4. 2019. Nyní požaduje žalobkyně zaplacení částky 7 522 Kč jako smluvní pokuty od 21. 11. 2018 do 27. 1. 2022 při respektování limitů stanovených v článku číslo smlouvy.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání soudu, které proběhlo dne 19. 7. 2022, se nedostavila. Soud proto projednal věc s odkazem na ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v její nepřítomnosti.
3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena dne 23. 6. 2017 smlouva o úvěru číslo jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru v částce 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr ve 42 pravidelných měsíčních splátkách po 2 323 Kč s tím, že zápůjční úroková sazba činila 134,21%, stejně jako roční procentní sazba nákladů; celkem měla při řádném splácení zaplatit žalobci částku 97 566 Kč. V případě prodlení měla dále zaplatit za každou splátku opožděnou o 30 dnů smluvní pokutu ve výši 499 Kč, náklady účelně vynaložené jsou v souvislosti s prodlením v částce 200 Kč za každou upomínku, dále smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny za každý den prodlení spolu s úhradou. příjmení dlužná jistina představovala celou nezaplacenou jistinu úvěru spolu s dosud nezaplacenými úroky za poskytnutí úvěru přirostlými ke dni splacení úvěru. Z oznámení žalobkyně ze dne 25. 2. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná byla informována o zesplatnění úvěru z důvodu prodlení s úhradou splátek, byla vyzvána k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru. Celkem byla vyzvána k zaplacení částky 38 032 Kč skládající se ze zbývající jistiny úvěru, úroku za poskytnutí úvěru, neuhrazené smluvní pokuty a neuhrazených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 23. 4. 2019 čj. 24 C 492/2018, který nabyl právní moci dne 1. 6. 2019, bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni mimo jiné smluvní pokutu podle článku 6.5. smlouvy za období od 27. 2. 2018 do 20. 11. 2019 ve výši 5 981 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 27. 1. 2022 je zřejmé, že žalobkyně žalovanou k zaplacení další smluvní pokuty vyzvala. Žalovaná smluvní pokutu dosud nezaplatila.
4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti pokutu nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel bez ohledu na to, zda mu porušením povinnosti vznikla škoda, požadovat smluvní pokutu. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
5. Na úvod následujících úvah je třeba poznamenat, že judikatura v naznačeném směru doznala značný vývoj. Ústavní soud již v nálezech sp. zn. I. ÚS 199/11 nebo III. ÚS 562/12 dovodil, že ustanovení smlouvy, která jsou formulářově předtištěna, neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci. příjmení, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění bianco směnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45% z dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená jednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor z dobrými mravy. Ústavní soud například ve svém nálezu III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79% ročně a RPSN 115,32% ročně naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti. Obdobně dovodil i Nejvyšší soud, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou v rozporu s dobrými mravy (rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a další). Pokud zmíněné závěry byly přijaty převážně v řízeních vykonávacích, tím spíše je na místě jejich aplikace v řízení nalézacím, v němž je tedy nezbytné posuzovat platnost spotřebitelských smluv, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva. Z toho důvodu bylo na místě posoudit práva z téže smlouvy rozdílným způsobem.
6. Pro posouzení platnosti smlouvy byla zásadní otázka vyváženosti vztahu mezi dlužníkem a věřitelem. Z provedených důkazů je zřejmé, že žalované byla poskytnuta částka 30 000 Kč, při řádném a pravidelném splácení a dodržení všech ujednání měla žalovaná vrátit částku 97 566 Kč, tedy více než trojnásobek. Jak bylo uvedeno shora, předmětnou smlouvou byla mezi účastníky sjednána úroková sazba 134,21% ročně. Obvyklá výše úroků v období uzavření smlouvy, tedy v roce 2017 činila pro korunové úvěry poskytnuté bankami domácnostem České republice na spotřebu v průměru 9,32% ročně. Dohodnutá výše úroků tak přibližně patnáctinásobně přesahuje tuto obvyklou úrokovou míru. Nevyváženost smlouvy v neprospěch dlužníka navíc vyniká v případě jeho prodlení se splácením, kdy k výše popsaným úrokům přistupují další sjednané sankce, které jeho dluh dále razantním způsobem navyšují. Konkrétně se jedná o smluvní pokutu podle čl. 6 smlouvy, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dlužníka podle čl. 6 2. smlouvy, na jejichž zaplacení vzniká věřiteli nárok před zesplatněním úvěru (přičemž zde nelze odhlédnout od skutečnosti, že tímto sofistikovaným způsobem je dlužník za prodlení se splácením v době před zesplatněním sankcionován dvakrát) a především o smluvní pokutu podle čl. 6 smlouvy, na jejíž zaplacení vzniká věřiteli nárok po zesplatnění úvěru. Zejména v případě této smluvní pokuty, která je současně předmětem tohoto řízení, se jedná o sankci, která má potenciál výši dluh zvyšovat velmi významným způsobem. Přestože její sazba 0,1 % denně není sama o sobě nepřiměřeně vysoká, celkový systém sankcí obsažený ve smlouvě, kdy tato denní pokuta je doplňována sankcemi jednorázovými, způsobuje to, že rozsah povinností, které v případě prodlení dlužníka zavazují, je zcela nepřiměřený výši plnění, které mu bylo žalobkyní poskytnuto. Uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o.z., neboť nákladnost úvěru, konkrétně výše smluvního ročního úroku, je zahrnuta jednak již ve výši jednotlivých splátek, které byla žalovaná povinna dle smlouvy platit a které se včetně přirostlých úroků stávají součástí nové jistiny úvěru, což je veličina, která následně po případném zesplatnění úvěru ovlivňuje celkový mechanismus sankcí. Jinými slovy výše sjednaného úroku ovlivňuje významným způsobem výši smluvních sankcí, v tomto případě popsané smluvní pokuty, na jejíž zaplacení žalobkyně svůj nárok podanou žalobou také uplatnila. Smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána, a to způsobem, z něhož právnímu laikovi nemusí být srozumitelný skutečný rozsah sankcí, které mu v případě prodlení hrozí.
7. Z uvedených důvodů soud posoudil smlouvu jako celek jako neplatnou a žalobu jako nedůvodnou zamítl. Oproti původnímu žalobkyní zmiňovanému rozhodnutí, kterým byla dovozena pouze částečná neplatnost mezi účastníky uzavřené smlouvy o úvěru, tak dovodil soud absolutní neplatnost celé smlouvy podle § 588 o.z. Důvodem této neplatnosti, jak je uvedeno shora, je nevyváženost mezi plněním, která byla dle smlouvy žalované žalobkyní poskytnuta a plněním, k nimž se oproti tomu žalovaná zavázala. Tato nevyváženost dosahuje intenzity, která způsobuje neplatnost smlouvy pro zmiňovaný rozpor s dobrými mravy. V důsledku absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru je samozřejmě neplatné také ujednání účastníků o smluvní pokutě obsažené v čl. 6 smlouvy. Z tohoto důvodu žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty nevznikl a žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta.
8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy zcela úspěšná žalovaná má nárok na náhradu nákladů řízení. Žalované však v jeho průběhu žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Toto rozhodnutí lze k návrhu soudně vykonat.