Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
12 C 30/2022-73
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 46 905,45 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30.925 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 14.980,45 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6.141,62 Kč, úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 46.729,45 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 14.980,45 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 3.014 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. jméno příjmení, advokátky se sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30.925 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se pro částku 14.980,45 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6.141,62 Kč, úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 46.729,45 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 14.980,45 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 3.014 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa].
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení pohledávky ve výši 46.905,45 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6.141,62 Kč za období od datum do datum, úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 46.729,45 Kč od datum do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 46.729,45 Kč od datum do zaplacení. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že se žalovanou dne datum uzavřela Smlouvu o úvěru číslo, z jejíhož titulu poskytla žalované finanční prostředky ve výši 58.000 Kč, které žalovaná měla i s úroky vrátit v pravidelných splátkách. Žalovaná uhradila pouze částku 27.075 Kč a dále již řádně nesplácela. Žalobkyně proto prohlásila úvěr za splatný dne datum s tím, že žalovaná na jistině zůstala dlužna částku 46.729,45 Kč s jejímž zaplacením se dostala do prodlení dne datum Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované posuzovala na základě údajů poskytnutých žalovanou, dále ověřila příjem žalované u zaměstnavatele a vyhodnotila údaje vyplývající z běžného účtu žalované. Dále prověřila výši a platební morálku žalované z příslušných databází.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Ze žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla ke svým poměrům, že je svobodná, má příjem z pracovního poměru ve výši 12.890 Kč čistého měsíčně u společnosti právnická osoba a bydlí ve vlastním domě či bytě. Dále žalovaná prohlásila, že v její domácnosti žijí 3 osoby, z toho 1 osoba bez příjmu. Příjem ostatních osob žalovaná uvedla ve výši 0 Kč. Jako pravidelný výdaj žalovaná uvedla částku 1.600 Kč měsíčně za splátku úvěrů.
4. Z informace anonymizováno o klientovi soud zjistil, že žalovaná v době žádosti o úvěr měla uzavřeny 3 splátkové kontrakty s nesplacenou jistinou ve výši 89.440 Kč a splátkou 1.657 Kč měsíčně, povolený debet na běžném účtu s vyčerpanou částkou ve výši 2.230 Kč.
5. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že žalovaná na účet obdržela finanční prostředky ve výši 110.000 Kč dne datum s údajem„ čerpání první bezpapírové půjčky“, 12.494 Kč dne datum od společnosti právnická osoba, 30.000 Kč dne datum s údajem„ aut. čerpání úvěru“, 14.496 Kč od společnosti právnická osoba
6. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou bylo písemně dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalované finanční prostředky ve výši úvěrového limitu 58.000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit i s úroky 84 splátkách ve výši 995.
7. Z výpisu z úvěrového účtu č. bankovní účet soud zjistil, že žalované byla z titulu úvěru dne datum připsána částka 58.000 Kč a žalovaná v období od datum do datum na úvěr zaplatila finanční prostředky v částce 27.075 Kč.
8. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum a dodejky podané dne datum držiteli poštovní licence má soud za prokázané, že bylo žalované odesláno oznámení o prohlášení úvěru za splatný. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky 50.236,27 Kč do datum. Výzva byla odeslána prostřednictvím držitele poštovní licence dne datum.
9. Z předžalobní upomínky ze dne datum a podacího lístku ze dne datum má soud za prokázané, že byla žalovaná před podáním žaloby vyzvána zástupcem žalobkyně k úhradě s upozorněním na podání žaloby.
10. Po provedeném dokazování nemá soud za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne datum s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet, a to zjištěním a ověřením úplných údajů o poměrech žalované a porovnáním příjmů a výdajů žalované. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně při zjišťování poměrů žalované vycházela z jiných zdrojů než z prohlášení žalované a údajů obsažených ve výpisu z běžného účtu. Žalobkyně neprokázala, že by údaje poskytnuté žalovanou, kromě příjmu žalované, ověřila. Žalobkyně Přitom již na základě údaje o čistém měsíčním příjmu žalované žalobkyně musela získat pochybnosti, zda žalovaná bude schopna úvěr ve výši 58.000 Kč splácet splátkami 995 Kč měsíčně, když již měla další nesplacené úvěry v hodnotě cca 90.000 Kč, které splácela částkou přesahující 1.600 Kč měsíčně. Další pochybnosti musela žalobkyně získat z informace, že členem domácnosti je nezaopatřené dítě a jedna další osoba, avšak hodnotu dalšího příjmu v domácnosti žalovaná uvedla v částce 0 Kč. Žalobkyně měla navíc z běžného účtu žalované před uzavřením smlouvy informace o tom, že žalovaná v době bezprostředně předcházející uzavření smlouvy o úvěru se žalobkyní čerpala prostřednictvím úvěrů další finanční prostředky v hodnotě celkem 140.000 Kč. Žalobkyně se nedostavila k ústnímu jednání, které se konalo dne datum, sama se tak vzdala možnosti být soudem poučena podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě doplnit tvrzení týkající se její činnosti při posuzování schopnosti žalované úvěr splácet a navrhnout k tomuto tvrzení důkazy a o následcích nesplnění této povinnosti.
11. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (2).
14. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (2)
15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle § 588 o z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud dále k závěru, že mezi žalovanou jako vydlužitelem a žalobkyní jako zapůjčitelem byla uzavřena smlouva o úvěru. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.
19. V projednávané věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka, když spolehlivě nezjistila, zda žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. poskytnutý úvěr řádně splácet. Žalobkyně neprokázala, že si opatřila úplné informace od žalované o jejích poměrech. Žalobkyně pouze ověřila příjem žalované, avšak žádným způsobem nezjistila nezbytné pravidelně se opakující výdaje žalované, například na bydlení, na výživu dětí ani na splácení dalších úvěrů, které v době bezprostředně předcházející uzavření smlouvy se žalobkyní čerpala. Žalobkyně zejména z výpisu anonymizováno a výpisu z běžného účtu měla jednoznačná zjištění o dalších úvěrech žalované. Na základě toho nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalované sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná, když žalobkyně poskytla žalované úvěr, přestože ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.
20. Na základě shora uvedených skutkových zjištění o tom, že žalobkyně žalované poskytla na základě neplatné smlouvy o úvěru finanční prostředky v částce 58.000 Kč, dospěl soud k závěru, že se žalované dostalo plnění bez právního důvodu ve smyslu ust. § 2991 o. z., které je povinna žalobkyni vydat. Žalovaná z této částky žalobkyni uhradila pouze částku 27.075 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má právo na zaplacení částky 30.925 Kč, kterou žalovaná dosud žalobkyni neuhradila. Jelikož doba plnění nebyla mezi účastníky dohodnuta, měla žalovaná povinnost splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byla žalobkyní o plnění požádána. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou o plnění požádala do datum, a to za základě oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum. Do prodlení se žalovaná dostala již dne datum. Žalobkyně však úroky z prodlení požadovala teprve od datum. Ze všech uvedených důvodů soud žalobě vyhověl co do částky 30.925 Kč a v souladu s ust. § 1970 o. z. přiznal žalobkyni rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne, kdy se žalovaná ocitla v prodlení. Ve zbytku požadovaného peněžitého plnění, smluvního úroku a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, když žalobkyně měla úspěch v 65,93 % a žalovaná úspěch ve 34,06 % předmětu řízení. Žalobkyně má tedy právo na náhradu nákladů v rozsahu 31,86 %. Účelně vynaložené náklady žalobkyně sestávají z uhrazeného soudního poplatku 1.877 Kč, odměny za zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění) po 500 Kč dle 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (AT), 3 paušílní náhrady po 100 kč dle § 14 b odst. 5 AT, 1 úkon po 2.980 Kč dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. g) AT (účast na 1 jednání soudu), 1 režijní paušál v částce 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT, cestovné osobním vozidlem k ústnímu jednání u zdejšího soudu z místa sídla zástupce žalobkyně ve výši 787 Kč ( (§ 13 odst. 4 AT), náhrada za promeškaný čas za 4 půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 1, 3 AT), 21% DPH z částky 6.267 Kč v částce 1.316,07 Kč, celkem 9.460,07 Kč. Má-li žalobkyně právo na zaplacení 31,86 % všech svých nákladů řízení, jedná se o částku 3.014 Kč, kterou soud uložil žalované k zaplacení.
22. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a místo plnění náhrady nákladů podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.