Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 122/2022-93

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 91 383,69 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 67 059,78 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 18. 6. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 24 323,91 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 061,37 Kč od 8. 2. 2019 do 11. 8. 2020, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5,28 Kč od 8. 2. 2019 do

11. 8. 2020, úrokem ve výši 15,9 % ročně z částky 89 995,69 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 89 995,69 Kč od 17. 9. 2021 do 17. 6. 2022 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 22 935,91 Kč od 18. 6. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 142 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 67 059,78 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 18. 6. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 24 323,91 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 061,37 Kč od 8. 2. 2019 do 11. 8. 2020, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5,28 Kč od 8. 2. 2019 do 11. 8. 2020, úrokem ve výši 15,9 % ročně z částky 89 995,69 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 89 995,69 Kč od 17. 9. 2021 do 17. 6. 2022 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 22 935,91 Kč od 18. 6. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 142 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 3. 2022 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 91 383,69 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 8. 2. 209 uzavřela společnost právnická osoba –„ právní předchůdkyně žalobkyně“, se žalovaným Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček číslo. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 102 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 15,90 % ročně v 72 měsíčních splátkách po 2 403,96 Kč, a to počínaje dnem 8. 3. 2019. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel. Vzhledem k porušení smluvních podmínek ze strany žalovaného přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami dne 11. 8. 2020 k zesplatnění úvěru. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 89 995,69 Kč, z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5 061,37 Kč, smluvních poplatků ve výši 1 388 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5,28 Kč, dále úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 89 995,69 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, a dále smluvního úroku ve výši 15,90 % ročně z částky 89 995,69 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení. Žalovaný dluh nevyrovnal i přes zaslání předžalobní upomínky žalobkyní. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na žalobkyni.

2. V podání ze dne 24. 6. 2022 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých klientem v žádosti o úvěr, kdy žalovaný mimo jiné uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 16 999 Kč a celkové měsíční příjmy domácnosti činí 54 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dále provedla kontrolu v interních systémech a pomocí dotazu v systému SOLUS, vše bez nálezu. Žalobkyně má za to, že právní předchůdkyně postupovala při posuzování úvěruschopnosti žalovaného dostatečně zodpovědně, odborně, a zcela v souladu se zákonem a zároveň s péčí, kterou po ní byl možné rozumně požadovat.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

4. Žalobkyně se z jednání soudu nařízeného na den 13. 7. 2022 omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na , (dále jen „“) věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti:

5. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, Konsolidace půjček, ze dne 8. 2. 2019 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 102 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr formou 72 pravidelných měsíčních splátek jistiny úvěru a úroků ve výši 2 403,96 Kč. Roční úroková sazba byla stanovena v pevné výši 15,90 %. Tato je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Žalobkyně rovněž ke smlouvě doložila Základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru účinné od 1. srpna 2017, dále Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 1. 3. 2017, a dále Všeobecné produktové podmínky účinné od 1. října 2017 (s absentujícím podpisem žalovaného).

6. Z vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývají bližší údaje ohledně předmětného úvěru (jako například výše úvěru, doba trvání, splátky, celková částka, kterou je třeba zaplatit, apod.).

7. Z vyjádření společnosti právnická osoba ze dne 13. 6. 2022 k procesu posouzení úvěruschopnosti vztahující se ke smlouvě číslo bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně uvedla, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyně žalobkyně kontrolovala informace v interních a externích databázích, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi MV ČR. Od příjmu byly odečteny splátkové, nesplátkové a ostatní deklarované výdaje, bylo počítáno s částkou životního minima a normativních nákladů na bydlení. Deklarovaný čistý měsíční příjem žalovaného činil 16 999 Kč, příjem byl ověřen z dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti o úvěr. Žalovaný byl svobodný, byl zaměstnán na dobu určitou. Bydlel v nájmu. Čistý měsíční příjem domácnosti činil 54 000 Kč. Poskytnutým úvěrem byly konsolidovány dosavadní závazky se splátkami v celkové výši 1 011,15 Kč.

8. Z žádosti o úvěr, konsolidace půjček ze dne 8. 2. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, žije v pronajatém domě/bytě, má odborné/učňovské vzdělání, je zaměstnancem anonymizována čtyři slova obec, pracuje jako sestra/ zdravotní personál, pracovní poměr je na dobu určitou, čistý měsíční příjem činí 16 999 Kč, celkový čistý příjem domácnosti pak činí 54 000 Kč. Žalovaný v žádosti dále uvedl, že nemá žádné měsíční náklady. Žalovaná dále uvedl, že nemá srážky ze mzdy ani jiné měsíční splátky. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 8. 2. 2019 vyplývá, že zaměstnavatel žalovaného potvrdil, že žalovaný je zaměstnán na dobu určitou, kdy jeho čistý měsíční příjme (průměr za poslední tři měsíce) činí 16 999 Kč.

9. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 13. 8. 2020 a poštovního podacího archu ze dne 14. 8. 2020 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně prohlásila s ohledem na neplnění povinností z předmětného úvěru tento úvěr č. bankovní účet za splatný ke dni 11. 8. 2020 a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

10. Z Platební historie ke smlouvě číslo ze dne 13. 6. 2022 vyhotovené právní předchůdkyní žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný měl na předmětný úvěr uhradit celkem 34 940,22 Kč.

11. Z výpisů z úvěrového účtu č. bankovní účet byly zjištěny pohyby na účtu a historie plateb s tím, že z výpisu ze dne 17. 9. 2021 vyplynulo, že celkový dluh na jistině úvěru činí 89 995,69 Kč, na smluvním úroku 5 061,37 Kč, na úroku z prodlení z jistiny 4,48 Kč, na úroku z prodlení z úroku 0,80 Kč, a dále na poplatcích, pojištění a pokutách 1 388 Kč.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a její přílohy č. 1, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni.

13. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2021 a poštovního podacího archu ze dne 4. 10. 2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávek na žalobkyni.

14. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 12. 11. 2021 a poštovního podacího archu ze dne 12. 11. 2021 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal před pováním žaloby žalovanému výzvu s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru číslo.

15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel dne 8. 2. 2019 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpal celkem 102 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 15,90 % ročně v pravidelných 72 měsíčních splátkách v částce 2 403,43 Kč měsíčně. Jelikož žalovaný nehradil splátky řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný, což žalovanému písemně oznámila dopisem ze dne 13. 8. 2020. Pohledávka za žalovaným byla postoupena předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky. Žalovaný již ničeho neuhradil.

16. Dle , (dále jen „“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 102 000 Kč, žalovaný vrátil pouze 34 940,22 Kč. Jelikož však soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

24. Je nepochybné, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá ( tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěry poskytnuté spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se její právní předchůdkyně schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s  zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Předchůdkyně žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech a zkoumání měsíčního příjmu žalovaného), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. V doložené žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, žije v pronajatém domě/bytě, má odborné/učňovské vzdělání, je zaměstnána jako zdravotní personál na dobu určitou s čistým měsíčním příjmem 16 999 Kč, celkový čistý příjem domácnosti pak činí 54 000 Kč, což však nebylo nijak doloženo. Žalovaný v žádosti uvedl, že nemá žádné měsíční náklady, srážky ze mzdy, ani jiné měsíční splátky. Dle názoru soudu z uvedeného jednoznačně vyplývá, že nebylo dostatečně zjištěno, zda je žalovaný schopen podmínkám úvěru dostát, když nebyl ověřen čistý příjem domácnosti a především nebyly vůbec zjišťovány jeho skutečné výdaje. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že nebylo objektivně zjištěno, zda je žalovaný osobou, jejíž majetkové poměry by odůvodňovaly schopnost splácet úvěr. V tomto ohledu je zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností předchůdkyně žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j.  – 119). Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

25. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému 102 000 Kč, žalovaný vrátil pouze 34 940,22 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 67 059,78 Kč (tj. 102 000 – 34 940,22 = 67 059,78 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatných smluv, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (, odst. 2 ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhů vyzván předžalobní výzvou ze dne 12. 11. 2021, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému doručena a že měl možnost se s ní seznámit. Žalovaný byl tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzván až žalobou, která mu byla doručena dne 16. 6. 2022. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (18. 6. 2022) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle sazba úroku z prodlení 11,75 % ročně (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).

26. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 4 570 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 91 383,69 Kč sestávající z částky 4 780 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t., z částky 4 780 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle a. t. a z částky 4 780 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 240 Kč ve výši 3 200,40 Kč. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 23 010,40 Kč (3 x 4 780 Kč + 3 x 300 Kč + 3 200,40 Kč + 4 570 Kč). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 67 059,78 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 67 621,06 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 24 323,91 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši k datu vyhlášení rozsudku, kdy jistina s příslušenstvím na jeho straně činí celkem 46 520,09 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 114 141,15 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 59 %, úspěch žalovaného 41 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 18 % svých nákladů, z částky 23 010,40 Kč tedy ve výši 4 142 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.