Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
18 C 90/2022-36
Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Němečkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa
zastoupen Mgr. jméno příjmení, advokátkou
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
sídlem adresa žalovaného
zastoupený jméno příjmení, narozenou dne datum,
obecnou zmocněnkyní
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 1 524 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 524 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. z částky 1 224 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 062 Kč k rukám Mgr. jméno příjmení, advokátky se sídlem kanceláře adresa, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 524 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. z částky 1 224 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 062 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem kanceláře [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Žalobce se svým návrhem z datum domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1 524 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Svůj návrh odůvodnil tím, že žalobce je právnickou osobou zřízenou zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon“). Mimo jiné je žalobce příjemcem příspěvku placeného na základě ust. § 4 odst. 1 zákona vlastníkem, případně provozovatelem motorového vozidla za každý den porušení povinnosti dle ust. § 1 odst. 2 zákona. K porušení povinnosti dle tohoto ustanovení dojde, je-li vozidlo provozováno na pozemní komunikaci bez pojištění odpovědnosti, nebo je-li v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel vozidlo nepojištěno po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel vozidlo zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé a doby, kdy je vozidlo odcizené. Při zjišťování údajů o vozidlech a existenci, respektive neexistenci pojištění a povinných osobách, vychází žalobce ze zákonem předepsaného procesu upraveného v ust. § 15 odst. 1 a 3 zákona. Motocykl registrační značka VIN číslo, č. technického průkazu anonymizováno, je evidován v centrálním registru vozidel jako provozovaný s tím, že v období od datum do datum, tj. po dobu 306 dní k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. V daném období byl vlastníkem motocyklu žalovaný, kterému tak vznikla povinnost k zaplacení příspěvku nepojištěných vozidel dle ust. § 4 odst. 1 zákona a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše příspěvku dle ust. § 4 odst. 3 zákona je spočítána jako součin počtu nepojištěných dní a výše denní sazby podle druhu vozidla, když v daném případě se jedná o motocykl s objemem válců do 50 kubických centimetrů a denní výše příspěvku nepojištěných vozidel tak činí částku 4 Kč. Celková dlužná částka na příspěvku za 306 dní, kdy motocykl nebyl pojištěn, činí 1 224 Kč. Žalobce se dále vůči žalovanému domáhá rovněž nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva dle ust. § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. ve výši 2x 300 Kč.
Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal na skutečnost, že k nezaplacení zákonného pojištění vozidla došlo chybou pojišťovny, neboť vozidlo bylo u pojišťovny jméno pojištěno od roku 2014, každý rok chodilo oznámení o výši pojistného, a to prostřednictvím emailu, když komunikace prostřednictvím pošty byla problematická. Vinou pojišťovny, kdy došlo k tomu, že informace o vozidle vypadly, nedošlo k zaslání předpisů na další následující období a z tohoto důvodu také nedošlo ani k úhradě zákonného pojištění. Dále uvedl, že vozidlo bylo provozováno asi rok, následně je umístěno u dědečka v garáži, nemá ani technickou prohlídku a není ani možné, aby bylo provozováno na pozemních komunikacích. Rovněž poukázal na to, že zde byl Covid a následně, když bylo zjištěno, že vozidlo není zákonně pojištěno, tak je pojištění nadále hrazeno.
Soud v průběhu řízení provedl důkaz oznámením o zjištění údajů o vozidlech, výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP z datum a datum, předžalobní upomínkou z datum, poštovním podacím archem, sledováním zásilek, dodejkou zasílanou žalovanému, zjištěním údajů o pojištění vozidla, žádostí adresáta v souvislosti s dodání poštovních zásilek, emailem z datum.
Po takto provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalobce je právnickou osobou zřízenou zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Mimo jiné je žalobce příjemcem příspěvku placeného na základě ust. § 4 odst. 1 zákona vlastníkem, případně provozovatelem motorového vozidla za každý den porušení povinnosti dle ust. § 1 odst. 2 zákona. K porušení povinnosti dle tohoto ustanovení dojde, je-li vozidlo provozováno na pozemní komunikaci bez pojištění odpovědnosti, nebo je-li v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel vozidlo nepojištěno po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel vozidlo zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé a doby, kdy je vozidlo odcizené. Při zjišťování údajů o vozidlech a existenci, respektive neexistenci pojištění a povinných osobách, vychází žalobce ze zákonem předepsaného procesu upraveného v ust. § 15 odst. 1 a 3 zákona. Shora uvedený motocykl je evidován v centrálním registru vozidel jako provozovaný s tím, že ve shora uvedeném období k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. V daném období byl vlastníkem vozidla žalovaný, kterému tak vznikla povinnost k zaplacení příspěvku nepojištěných vozidel dle ust. § 4 odst. 1 zákona a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše příspěvku dle ust. § 4 odst. 3 zákona je spočítána jako součin počtu nepojištěných dní a výše denní sazby podle druhu vozidla. Žalobce se dále vůči žalovanému domáhá rovněž nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva dle ust. § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. ve výši 300 Kč. Žalobce byl před podáním žaloby o úhradu dlužné částky upomenut, avšak bezvýsledně (výzvy k úhradě z datum a datum, předžalobní výzva ze dne datum, podací arch, údaje o pojištění vozidla, dodejka zasílaná žalovanému).
Žalovaný tak tím, že dosud dlužnou částku žalobci neuhradil, nesplnil svojí povinnost vyplývající pro něj z ust. § 1 odst. 2 zákona a soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, když žalovaný ani netvrdil a tím méně prokázal, že by řádně dostál svým závazkům vůči žalobci.
Procesní obranu žalovaného soud neshledal důvodnou.
Předně je třeba uvést, že žalobce je v řízení aktivně legitimován, neboť povinnost hradit žalobci příspěvek nepojištěných vozidel vyplývá z ust. § 4 odst. 1 zákona a v případě, pokud tato povinnost není dobrovolně splněna, musí se žalobce domáhat jejího splnění soudní cestou.
Skutečnost, že event.. žalovanému nebyl pojišťovnou zaslán předpis pojistného pro následující období a z tohoto důvodu tak pojistné uhrazeno nebylo, nemůže žalovaného z placení příspěvku vyvinit, neboť povinnost tento příspěvek platit, vyplývá přímo ze zákona a tento také v ust. § 5 upravuje výjimky ze zákonného pojištění, tj, uvedení osob, které nejsou povinny zákonné pojištění platit, mezi něž žalovaný nepatří. Žalovaný v průběhu řízení nikterak nerozporoval, že by nebyl vlastníkem/ provozovatelem motocyklu a bylo jeho povinností zákonné pojištění hradit. Jinak řečeno, sám žalovaný se měl ubezpečit o tom, že pojištění je na následující období uhrazeno, když od pojišťovny měl rovněž obdržet tzv.„ zelenou kartu“ potvrzující to, že vozidlo/motocykl je řádně pojištěn. Vztah mezi pojišťovnou a žalovaným tak nemá žádný vliv na to, že pojištění nebylo řádně hrazeno a žalovanému tak vznikla povinnost žalobci příspěvek zaplatit. Rovněž tak ani skutečnost, že pojistné bylo následně hrazeno, nemůže žalovaného zbavit povinnosti příspěvek za dobu, kdy pojištění hrazeno nebylo, žalobci zaplatit.
Dále soud uvádí, že ani samotné žalovaným tvrzené„ neprovozování“ motocyklu na pozemních komunikacích, není pro důvodnost uplatněného nároku žalobce relevantní. V souladu s ust. § 1 odst. 2 písm. a) zákona je povinností vlastníka/provozovatele vozidla zapsaného v registru silničních vozidel (kam spadá i předmětný motocykl), aby vozidlo v registru zapsané mělo placeno zákonné pojištění po celou dobu, kdy je zde vozidlo/motocykl zapsáno s výjimkou doby, kdy je vozidlo/motocykl zapsáno v registru jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, anebo doby, kdy je vozidlo/motocykl odcizeno. Žádná z výše uvedených výjimek pak žalovaným tvrzena nebyla, když tento pouze v průběhu řízení uváděl, že motocykl nemá technickou prohlídku, nemůže tak být provozován na pozemních komunikacích a je umístěn u dědečka v garáži na anonymizováno. Žalovaným uváděné skutečnosti jej však s poukazem na shora uvedené povinnosti platit žalobci příspěvek nepojištěných vozidel nezbavují. Pokud skutečně žalovaný nemohl či nechtěl po určitou dobu motorku používat a zároveň nechtěl hradit pojištění či následně příspěvek nepojištěných vozidel, mohl odevzdat registrační značky motocyk do tzv. depozita a vyřadit jej po určitou dobu z provozu, a to i prostřednictvím svého dědečka, u kterého má být motocykl umístěn.
V neposlední řadě soud uvádí, že žalobce soudu doložil, že žalovanému zasílal upomínky o úhradu příspěvku nepojištěných vozidel na poslední jemu známou adresu, když tato se dostala do sféry jeho dispozice (viz. dodejka předložená žalobcem). Skutečnost, že si žalovaný tuto zásilku nevyzvedl či mu tato nemohla být z určitých důvodů spočívajících nikoli na straně žalobce, doručena, nemůže jít k tíži žalobce, když soudu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že adresa žalovaného, tj. ulice a číslo, obec a číslo, je adresou sídla Úřadu Městské části obec – část obce.
Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky (ust. § 1968 a § 1970 o.z.), uložil mu soud rovněž povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení, a to dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy v řízení úspěšný žalobce má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši 3 062 Kč sestávají ze žalobcem uhrazeného soudního poplatku ve výši 400 Kč, dále ze 3 úkonů právní služby á 300 Kč (ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. – příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva) + 21% DPH, 3 x režijní paušál á 100 Kč + 21% DPH, dále z jednoho úkonu právní služby á 1 000 Kč (ust. § 7 bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za účast u jednání soudu dne datum) + 21% DPH a 1x režijní paušál á 300 Kč + 21 % DPH. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení, k rukám jeho právní zástupkyně.
O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.