Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 129/2022-64
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 4 221 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do nároku žalobkyně na zaplacení částky 1 221 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč zastavuje.
II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 3 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 14. 6. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 15. 6. 2021 do 13. 6. 2022, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 334,52 Kč, a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, se zamítá.
IV. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 238,24 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do nároku žalobkyně na zaplacení částky 1 221 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč zastavuje. II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 3 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 14. 6. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 15. 6. 2021 do 13. 6. 2022, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 334,52 Kč, a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, se zamítá. IV. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 238,24 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobou doručenou soudu dne 22. 12. 2021 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 4 221 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou došlo dne 20. 3. 2020 k uzavření smlouvy o úvěru číslo na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč se splatností do 19. 4. 2020, kdy žalovaná smlouvu uzavřela v místě obchodní sítě zprostředkovatele úvěru právnická osoba a.s., IČO číslo. Následně žalovaná obdržela předsmluvní informace o půjčce. právnická osoba poté po posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr schválila a žalované tak byla poskytnuta částka 3 000 Kč na účet. Žalovaná však svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatila řádně a včas, čímž jí vznikla povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu v sazbě 0,1 % denně z dlužné jistiny pohledávky. Smluvní pokuta je požadována ode dne následujícího po splatnosti půjčky, tj. od 20. 4. 2020 do 1. 6. 2021. Žalobkyně po žalované požaduje smluvní pokutu v částce 1 221 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna přípisem. Celková částka 4 221 Kč sestává z jistiny ve výši 3 000 Kč, smluvní pokuty v částce 1 221 Kč, dále žalobkyně požadovala náklady na upomínání v částce 217 Kč.
2. Žalovaná uvedla, že dne 20. 3. 2020 převzala od předchůdkyně žalobkyně částku 3 000 Kč, kdy peníze potřebovala na úhradu životních potřeb pro sebe a své čtyři nezletilé děti, jelikož se nacházela ve finanční tísni. Dále žalovaná uvedla, že při uzavírání smlouvy se na její majetkové poměry nikdo nedotazoval.
3. Před zahájením jednání podáním ze dne 20. 6. 2022 vzala žalobkyně žalobu co do částky 1 371 Kč (představující smluvní pokutu v částce 1 221 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč) zpět z důvodu revize žalovaných částek s ohledem na neprověřování úvěruschopnosti žalované.
4. Podle ustanovení § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.
5. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud postupoval ve smyslu citovaného ustanovení a rozhodl tak, že řízení co do uvedené částky zastavil (výrok I.).
6. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se k jednání soudu osobně dostavila. Soud s odkazem na § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně.
7. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 11. 2021 a připojeného podacího lístku je zřejmé, že právní zástupce žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzval k plnění dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s výstrahou jeho soudního vymáhání, přičemž tato výzva byla žalované před podáním žaloby odeslána dne 11. 11. 2021. Žalobkyně rovněž předložila smlouvu o úvěru číslo ze dne 20. 3. 2020, žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že jako čerpání úvěru převzala částku 3 000 Kč v hotovosti, součástí smlouvy byly rovněž Obchodní podmínky právnická osoba pro poskytování úvěrů splatných jednorázově. Ze shora uvedené smlouvy vyplývá, že žalobkyně disponuje osobními údaji o žalované (rodné číslo, číslo OP, trvalý pobyt, číslo mobilního telefonu). Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že dne datum byla mezi žalobkyní jako postupníkem a společností právnická osoba jako postupitelem postoupena pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně dále předložila oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2021, z něhož je zřejmé, že žalobkyně oznámila postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Shora uvedené oznámení bylo žalované zasláno dne 29. 6. 2021. Žalobkyně dále doložila tři upomínky k úhradě pohledávky adresované žalované.
8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
10. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
13. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 20. 3. 2020 žalované částku 3 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Jelikož však soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
16. Je nepochybné, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně nijak nedoložila (i přes výzvu soudu), že by se předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy podrobně a zodpovědně zabývala schopností žalované úvěr splácet, a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
17. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalované 3 000 Kč, je třeba na tuto částku pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná sice byla dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzvána předžalobní výzvou ze dne 9. 11. 2021, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalované doručena a že ta měla možnost se s ní seznámit. Žalovaná byla tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která jí byla doručena dne 10. 6. 2022. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (14. 6. 2022) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 11,75 % ročně (výrok II.).
18. Ve výroku III. tohoto rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 334,52 Kč, dále zákonného úroku z prodlení z částky 3 000 Kč od 15. 6. 2021 do 13. 6. 2022 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč (viz výše).
19. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. dle částečného úspěchu žalované. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by žalované vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV. tohoto rozsudku).
20. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř.. Žalobkyně doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 900 Kč (3 x 200 + 3 x 100). Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze shora uvedené částky, tedy ve výši 189 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 1 489 Kč (400 + 900 + 189). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 3 000 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 3 028,97 Kč, žalovaná byla úspěšná ohledně zaplacení 1 221 Kč + 150 Kč + 334,52 Kč + 217 Kč s úroky shora specifikovanými ve výroku č. III. tohoto rozsudku, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 2 170,02 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 5 198,99 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 58 %, úspěch žalované 42 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 16 % svých nákladů, z částky 1 489 Kč tedy ve výši 238,24 Kč.
21. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.