Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
117 C 197/2022-60
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr. Silvií Morongovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o: 140 322,75 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 225,92 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 225,92 Kč za dobu od 1. 10. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 122 096,83 Kč, co do úroku kapitalizovaného za dobu od 21. 7. 2016 do 14. 9. 2021 ve výši 9 122,86 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 147 945,61 Kč za dobu od 15. 9. 2021 do 30. 9. 2021 a dále z částky 129 719,69 Kč za dobu od 1. 10. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 225,92 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 225,92 Kč za dobu od 1. 10. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 122 096,83 Kč, co do úroku kapitalizovaného za dobu od 21. 7. 2016 do 14. 9. 2021 ve výši 9 122,86 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 147 945,61 Kč za dobu od 15. 9. 2021 do 30. 9. 2021 a dále z částky 129 719,69 Kč za dobu od 1. 10. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 14. 3. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 140 322,75 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 21. 7. 2016 uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet číslo na jejímž základě byl žalované dne 21. 7. 2016 poskytnut úvěr ve výši 160 000 Kč, úvěr byl poskytnut převodem na účty konsolidovaných závazků žalované. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr spolu s úrokem sjednaným ve výši 15,4 % ročně a spolu s poplatky dle sazebníku žalobkyně formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 880 Kč, a to počínaje dnem 12. 8. 2016. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. a vycházela z příjmu deklarovaného žalovanou v žádosti o úvěr ve výši 13 188 Kč, který byl ověřen dokladem o příjmu žalované. Před uzavřením smlouvy tedy žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet a došla k závěru, že žádosti žalované o poskytnutí úvěru lze vyhovět. Žalovaná však svůj dluh nesplácela řádně a včas, žalobkyně tedy využila svého práva dle čl. 13 a 14 produktových podmínek, jež jsou nedílnou součástí smlouvy, a dopisem ze dne 14. 9. 2021 prohlásila úvěr za okamžitě splatný v celé výši. Celková dlužná částka tedy ke dni zesplatnění úvěru činila 140 322,75 Kč a skládala se z dlužné jistiny úvěru ve výši 132 822,75 Kč a dlužných smluvních poplatků ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně dále požaduje po žalované úhradu úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru, tj. za dobu od 21. 7. 2016 do 14. 9. 2021, ve výši 9 122,86 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu od 15. 9. 2021 do 28. 1. 2022 ve výši 4 200,24 Kč a dále v zákonné výši 8,5 % ročně z částky 147 945,61 Kč za dobu od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, nereagovala ani na předžalobní výzvu k plnění.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 27. 7. 2022, se nedostavila, svou neúčast neomluvila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 21. 7. 2016 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr do výše úvěrového rámce 160 000 Kč. Čerpaný úvěr se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 15,4 % ročně, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 795 Kč a pojistným ve výši 257 Kč v 98 anuitních měsíčních splátkách po 2 880 Kč s tím, že poslední anuitní splátka bude při řádném splácení činit 416,28 Kč. Celková částka, kterou měla žalovaná uhradit, činila 281 660,28 Kč. Úvěr měl být poskytnut na úplnou úhradu dluhů sjednaných mezi žalobkyní a žalovanou a evidovaných na úvěrovém účtu č. bankovní účet v celkové výši 46 179,82 Kč a zbývající část jistiny měla být poskytnuta neúčelově ve prospěch běžného účtu č. bankovní účet (prokázáno Smlouvou o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 21. 7. 2016). Dle čl. 31 a 32 všeobecných produktových podmínek byla žalobkyně oprávněna prohlásit svým rozhodnutím kteroukoli pohledávku banky za klientem za ihned splatnou a požádat klienta o její splacení, ocitne-li se klient se s plněním jakékoli pohledávky banky v prodlení (prokázáno Všeobecnými produktovými podmínkami žalobkyně účinnými od 1. 9. 2014). Úvěr ve výši 46 179,82 Kč byl žalované žalobkyní dne 21. 7. 2016 poskytnut převodem na úvěrový účet specifikovaný ve smlouvě za účelem konsolidace závazku žalované vůči žalobkyni, a ve zbývající částce 113 820,18 Kč dne 21. 7. 2016 převodem na účet žalované dle smlouvy vedený u žalobkyně dne 26. 11. 2018 (prokázáno výpisem číslo 2016 z běžného účtu žalované, výpisem z úvěrového účtu žalované č. bankovní účet). V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně vycházela z čistého průměrného příjmu žalované v posledních dvou měsících před uzavřením smlouvy ve výši 13 188 Kč, který byl ověřen dokladem o příjmu žalované. Pracovní poměr měla žalovaná uzavřen na dobu určitou od 15. 4. 2016 do 31. 3. 2017. příjmení měsíční příjem domácnosti měl činit 35 000 Kč. Žalovaná uvedla, že je svobodná, žije s druhem v nájmu, má jedno vyživované dítě. Ze svých interních zdrojů žalobkyně zjistila, že žalovaná měla v době podání žádosti o úvěr dosavadní závazky ve výši splátky 728,16 Kč a z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaná splácela v době podání žádosti o úvěr další závazek ve splátkách po 272 Kč. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmu žalované byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje, přičemž bylo počítáno s částkou životního minima klienta. Po individuálním hodnocení žalované žalobkyně žádosti žalované vyhověla a úvěr schválila (prokázáno vyjádřením žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 12. 1. 2022, potvrzením o výši příjmu ze dne 21. 7. 2016, žádostí o úvěr anonymizována dvě slova ze dne datum). Žalovaná z úvěru v období od 21. 7. 2016 do 20. 1. 2022 vyčerpala celkem částku ve výši 189 847 Kč a uhradila žalobkyni částku v celkové výši 171 621,92 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu žalovaného č. bankovní účet za období od července 2016 do ledna 2022). Dne 16. 9. 2021 žalobkyně oznámila žalované, že úvěr byl z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek prohlášen za splatný ke dni 14. 9. 2021 a vyzvala žalovanou k úhradě částky 152 534,79 Kč nejpozději do 30. 9. 2021. Toto oznámení bylo žalované odesláno dne 17. 9. 2021 (prokázáno Oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 16. 9. 2021 a podacím poštovním archem ze dne 17. 9. 2021). Dne 1. 2. 2022 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovanou k úhradě dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 153 785,58 Kč nejpozději do 15 dnů od odeslání této výzvy, výzva byla zaslána žalované dne 1. 2. 2021 (prokázáno výzvou k úhradě dluhu ze dne 1. 2. 2022 a podacím archem ze dne 1. 2. 2021). Z dalších listinných důkazů soud nic podstatného ve věci nezjistil.
4. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 21. 7. 2016 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výše úvěrového rámce 160 000 Kč, a to dne 21. 7. 2016 ve výši 46 179,82 Kč převodem na úvěrový účet specifikovaný ve smlouvě za účelem konsolidace závazku žalované vůči žalobkyni, a ve zbývající částce 113 820,18 Kč převodem na účet žalované dle smlouvy a žalovaná se poskytnutý úvěr zavázala spolu se sjednaným úrokem, pojistným a poplatky splatit žalobkyni ve sjednaných 98 měsíčních anuitních splátkách. Žalovaná posléze poskytnutý úvěr splácela a opětovně čerpala, přičemž vyčerpala celkem 189 847 Kč a uhradila celkem 171 621,08 Kč. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, pouze deklarovala, že posoudila schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet podle příjmu žalované ve výši 13 188 Kč, celkového čistého příjmu domácnosti žalované ve výši 35 000 Kč, interní informace o dalších závazcích žalované ve splátkách ve výši 728,16 Kč měsíčně a ve výši 272 Kč, přičemž u dalších výdajů žalované vycházela z částky životního minima. Z doloženého potvrzení o výši příjmů žalované však vyplývá, že žalovaná byla zaměstnána na dobu určitou od 15. 4. 2016 do 31. 3. 2017 a její průměrný čistý měsíční příjem za poslední dva měsíce před uzavřením úvěrové smlouvy činil 13 188 Kč. Z doložených listin nevyplývá, že by se žalobkyně zabývala ověřením dalšího příjmu domácnosti žalované, výší vyživovací povinnosti žalované k nezaopatřenému dítěti ani skutečnými výdaji a životními náklady žalované, když navíc z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalobkyně při stanovení výše životních nákladů žalované vycházela pouze z částky životního minima. Svá tvrzení žalobkyně ač poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. nedoplnila, provedení dalších důkazy o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku soudu nenavrhla. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením zkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku v celkové výši 189 847 Kč, pak je dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru žalovaná povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná však žalobkyni před podáním žaloby již částečně plnila, a to v celkové částce 171 621,08 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 18 225,92 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 189 847 Kč – úhrada ve výši 171 621,08 Kč). Jelikož je žalovaná s úhradou peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z celkové dlužné částky 18 225,92 Kč, a to ode dne 1. 10. 2021, když žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 16. 9. 2021, a to se lhůtou do 30. 9. 2021. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě.
5. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.
6. O povinnosti k úhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, neboť procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.