Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
31 C 376/2021-60
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Zdražilem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 3 411 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 17. 3. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 411 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 150 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 139,68 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 8. 4. 2021 do 16. 3. 2022, zamítá.
III. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 655 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 17. 3. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 411 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 150 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 139,68 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 8. 4. 2021 do 16. 3. 2022, zamítá. III. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 655 Kč.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 3 411 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne 12. 8. 2020, kterou žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), a podle které mu byla poskytnuta částka 3 000 Kč, kterou měl žalovaný předchůdkyni žalobkyně vrátit do 11. 9. 2020, což neučinil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 25. 4. 2022. K jednání se žádný z účastníků nedostavil (žalobkyně se omluvila), soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti obou účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 12. 8. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 3 000 Kč, na kterou žalovaný dosud nic nesplatil. Žalobkyně nedoložila, zda a případně jak zkoumala úvěruschopnost žalovaného a svou absencí při ústním jednání se vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů.
4. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná jen z části. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, nikterak netvrdila, natož aby prokázala, že předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná. Tím, že žalovaný od předchůdkyně žalobkyně obdržel částku 3 000 Kč, vzniklo mu v této výši bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které byl podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinen vydat. Žalovaný na tento dluh dosud nic neuhradil. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzvala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 16. 3. 2022, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 17. 3. 2022, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila od 12. 9. 2020. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu ve výroku II. zamítl.
5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 655 Kč po zaokrouhlení, neboť byla žalobkyně úspěšná v části 72 % z celého předmětu řízení (včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí), žalovaný měl úspěch v části 28 %, a proto žalobkyni náleží 44 % z celkových nákladů ve výši 1 489 Kč. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 3 411 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby) včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 21 % daň z přidané hodnoty z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Pro úplnost soud podotýká, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na exekuci.