Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 142/2022-51
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 11 472,10 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 124,83 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 8. 4. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 784,53 Kč, úroku z částky 9 565,38 Kč od 31. 7. 2021 do zaplacení ve výši 13,9 % ročně a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 472,10 Kč od 31. 7. 2021 do 7. 4. 2022 a z částky 10 347,27 Kč od 8. 4. 2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit státu na účet Okresního soudu v Karviné na soudním poplatku částku 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 124,83 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 8. 4. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 784,53 Kč, úroku z částky 9 565,38 Kč od 31. 7. 2021 do zaplacení ve výši 13,9 % ročně a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 472,10 Kč od 31. 7. 2021 do 7. 4. 2022 a z částky 10 347,27 Kč od 8. 4. 2022 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna doplatit státu na účet Okresního soudu v Karviné na soudním poplatku částku 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 16. 9. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 11 472,10 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 43,59 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 393,67 Kč, s 13,9% úrokem z částky 9 565,38 Kč od 31. 7. 2021 do zaplacení a s 8,5% úrokem z prodlení z částky 11 472,10 Kč od 31. 7. 2021 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 12. 2021. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 28. 1. 2019 smlouvu o půjčce číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit včetně sjednaného úroku a poplatků v 36 měsíčních splátkách po 1 024 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil a banka úvěr zesplatnila ke dni 30. 7. 2021. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 9 565,38 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 1 906,72 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů. Dle žalobkyně žalovaný uhradil do zesplatnění úvěru částku 28 875,17 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.
3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni, zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: návrhu na uzavření smlouvy o půjčce číslo ze dne 28. 1. 2019, akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce ze dne 28. 1. 2019, všeobecných obchodních podmínek, produktových obchodních podmínek pro půjčky, sazebníku platného od 1. 9. 2018, poslední výzvy ze dne 13. 7. 2021, oznámení o zesplatnění a výzvy k úhradě závazků ze dne 30. 7. 2021, rámcové smlouvy o poskytování bankovních a platebních služeb ze dne 22. 7. 2016, výpisů z účtu č. bankovní účet za dobu od 21. 7. 2016 do 30. 11. 2021, transakční historie půjčky, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 12. 2021 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2022 včetně podacího archu ze dne 7. 1. 2022, potvrzení o zaplacení úplaty ze dne 22. 12. 2021, kreditního reportu, protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta a předžalobní upomínky ze dne 1. 4. 2022 včetně podacího lístku ze dne 1. 4. 2022. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.
5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: z rámcové smlouvy o poskytování bankovních a platebních služeb bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 22. 7. 2016 mezi právnická osoba a žalovaným. Dále bylo prokázáno uzavření smlouvy o půjčce dne 28. 1. 2019 mezi stejnými účastníky, kterou se banka zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal splatit úvěr i se sjednaným úrokem ve výši 13,9 % ročně formou 36 měsíčních splátek po 1 024 Kč. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že banka vycházela z výše příjmu žalovaného 25 000 Kč, který ověřila s využitím komplexního statistického nástroje, a z výše výdajů 10 487 Kč měsíčně, z čehož splátky stávajících úvěrů činily 3 387 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. bankovní účet bylo zjištěno, že úvěr (půjčka) byl čerpán dne 28. 1. 2019 ve výši 30 000 Kč. Dopisem ze dne 30. 7. 2021 oznámila banka žalovanému, že pohledávku ze smlouvy o půjčce číslo prohlásila vzhledem k prodlení žalovaného s hrazením splátek za okamžitě splatnou a vyzvala ho k úhradě částky 11 000,64 Kč ve lhůtě do 10 dnů od vyhotovení oznámení. Odeslání tohoto dopisu žalovanému však nebylo v řízení prokázáno. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 13. 12. 2021 mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy číslo. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno právním nástupcem postupitele právnická osoba dopisem ze dne 6. 1. 2022, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího archu dne 7. 1. 2022 O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 1. 4. 2022, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 1. 4. 202.
6. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za rok 2018 učinil soud i zjištění ohledně schopnosti žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, úvěrující banka dle tvrzení žalobkyně vycházela v tomto ohledu z výpisů z tohoto účtu. Žalovanému na účet přicházela mzda postupně od čtyř různých zaměstnavatelů, v únoru a březnu 2018 byl nezaměstnaný a pobíral podporu v nezaměstnanosti. Jeho průměrný čistý měsíční příjem činil v roce 2018 13 783 Kč, za listopad a prosinec (u právnická osoba) 19 509 Kč. Zůstatky ke konci kalendářních měsíců byly vždy kladné, avšak zcela nepatrné (vyjma dubna a října 2018). Dále z výpisů jsou patrné výběry hotovosti a dále nespecifikované odchozí platby. Platby nákladů na bydlení a energie z výpisů z účtu patrné nejsou. žalovaný čerpal v roce 2018 úvěry od Cofidis ve výši 2 000 Kč a 1 200 Kč, od příjmení jméno ve výši 10 000 Kč a 8 000 Kč a od příjmení příjmení ve výši 10 000 Kč.
7. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost právnická osoba dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo, dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Pokud by úvěrující banka skutečně vycházela z výpisů z běžného účtu žalovaného za dobu 1 roku před uzavřením smlouvy, neměl být úvěr žalovanému poskytnut bez toho aniž, by tato zjištění byla doplněna a korigována zjištěními získanými z případných jiných zdrojů. U posledního známého zaměstnavatele žalovaný rozhodně nedosahoval deklarovaného příjmu 25 000 Kč měsíčně, ale v průměru pouze 19 509 Kč. Z výpisů z účtu nejsou patrné platby za bydlení a energie. Na účtu nebyly povětšinou volné prostředky pro splátku úvěru. Nepatrně kladné zůstatky na účtu byly i důsledkem čerpání spotřebitelských úvěrů.
8. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 30 000 Kč, uhradil dle tvrzení žalobkyně toliko částku 28 875,17 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 1 124,83 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovaným, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o půjčce. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 1 124,83 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky, avšak až ode dne 8. 4. 2022 do zaplacení, a to v návaznosti na předžalobní výzvu k plnění. Tato byla odeslána žalovanému dne 1. 4. 2022, k doručení dle § 573 o. z. došlo třetí pracovní den od odeslání, tj. 6. 4. 2022, následující den nastala splatnost a v prodlení je tak žalovaný nejpozději od 8. 4. 2022. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
10. Soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 200 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost ve výši 800 Kč, kterou žalobkyně splnila. Elektronický platební rozkaz však nemohl být v žalobě vydán, jelikož žalobě nebylo možno v celém rozsahu vyhovět na základě skutkových tvrzení uváděných žalobkyní. V řízení však bylo dále pokračováno, a proto vznikla žalobkyni povinnost doplacení soudního poplatku až do výše stanovené dle položky 1 písm. a) sazebníku, tj. do částky 1 000 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.