Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
117 C 130/2022-57
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr. Silvií Morongovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o: 38 979 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 341 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 341 Kč za dobu od 8. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 31 638 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 088,09 Kč a dále ve výši 10 % ročně z částky 25 811,09 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do 7. 2. 2021 a z částky 18 470,09 Kč za dobu od 8. 2. 2021 do zaplacení a ve výši 1,75 % ročně z částky 7 341 Kč za dobu od 8. 2. 2021 do zaplacení a co do úroku ve výši 6 279,66 Kč a dále ve výši 29 % ročně z částky 25 811,09 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 341 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 341 Kč za dobu od 8. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 31 638 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 088,09 Kč a dále ve výši 10 % ročně z částky 25 811,09 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do 7. 2. 2021 a z částky 18 470,09 Kč za dobu od 8. 2. 2021 do zaplacení a ve výši 1,75 % ročně z částky 7 341 Kč za dobu od 8. 2. 2021 do zaplacení a co do úroku ve výši 6 279,66 Kč a dále ve výši 29 % ročně z částky 25 811,09 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 30. 11. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 38 979 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele právnická osoba ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum s žalovaným, na jejímž základě byla žalovanému předána zápůjčka ve výši 45 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření půjčky. Součástí smlouvy byla dohoda, kterou se žalovaný zavázal uhradit původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou i poplatek ve výši 33 636 Kč sestávající se z kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 378 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 1 smlouvy), odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 15 935 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 8 775 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku odpovídající součtu jistiny půjčky a poplatku ve 12 měsíčních splátkách po 6 553 Kč, poslední splátka měla být uhrazena dne 1. 3. 2020. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí zkoumal schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to na základě informací získaných od žalovaného a zaznamenaných do zákaznické karty, kdy tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými od žalovaného uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“, když původní věřitel neshledal žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze částku v celkové výši 37 659 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 17. 10. 2019. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 5. 1. 2021 k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. Žalobkyně požaduje po žalovaném úhradu částky ve výši 38 979 Kč, kdy se jedná o jistinu zápůjčky ve výši 25 811,09 Kč a poplatek ve výši 13 167,91 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném úrok sjednaný ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny, tj. z částky 25 811,09 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 2. 3. 2020 do 18. 12. 2020, ve výši 6 279,66 Kč a dále ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, tj. z částky 25 811,09 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 12. 3. 2020 do 18. 12. 2020, ve výši 2 088,09 Kč a dále ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 27. 7. 2022, se nedostavil, svou neúčast neomluvil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaný a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne 1. 3. 2019 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které právní předchůdce zapůjčil žalovanému částku 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem v celkové výši 32 088 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 7 378 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 15 935 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 8 775 Kč, dále bylo sjednáno doplňkové pojištění s pojistným za sjednanou dobu pojištění ve výši 1 548 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou částku ve výši 78 636 Kč ve 12 měsíčních splátkách ve výši 6 553 Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději do konce splátkového období, první splátkové období začalo běžet dnem uzavření smlouvy. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že výše uvedenou částku půjčky převzal v místě svého bydliště v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky Smlouvy o půjčce (prokázáno smlouvou o zápůjčce-zelená v hotovosti ze dne 1. 3. 2019 a Smluvními podmínkami Smlouvy o zápůjčce). Před uzavřením smlouvy byla vyplněna zákaznická karta, dle které byl žalovaný v době uzavření smlouvy zaměstnán s příjmem ve výši 28 732 Kč měsíčně, další čistý příjem domácnosti činil 18 000 Kč měsíčně. Žalovaný byl svobodný, žil v nájemním bytě, neměl vyživovací povinnost k žádné osobě, odhadované výdaje žalovaného činily 2 000 Kč, žalovaný nesplácel další závazky. K ověření svých majetkových poměrů měl žalovaný předložit výplatní pásky za prosinec 2018 a leden 2019 (prokázáno zákaznickou kartou-žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 1. 3. 2019). Žalovaný na svůj dluh uhradil částku v celkové výši 37 659 Kč (prokázáno tabulkou umoření). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2021 původní věřitel společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným ve výši 58 300,89 Kč s příslušenstvím žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 6. 1. 2021 se lhůtou k plnění novému věřiteli do 10 dnů od doručení tohoto oznámení. Výzva byla žalovanému odeslána dne 25. 1. 2021 (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 včetně části seznamu postoupených pohledávek a Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 včetně podacího lístku ze dne 25. 1. 2021). Dne 20. 10. 2021 odeslal právní zástupce žalobkyně výzvu k plnění, kterou vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky z nesplacené půjčky ve výši 55 875,16 Kč nejpozději do 3. 11. 2021 s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně (prokázáno z výzvy k plnění ze dne 19. 10. 2021 a podacím lístkem ze dne 20. 10. 2021).
4. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 1. 3. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník“), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně předal žalovanému půjčku ve výši 45 000 Kč a ten se jí zavázal spolu s poplatkem v celkové výši 32 088 Kč a pojistným ve výši 1 548 Kč splatit ve sjednaných 12 měsíčních splátkách. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu žádná konkrétní tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, tvrzení uvedená v žalobě jsou pouze obecná a nevztahují se k osobě žalovaného. K prokázání svých tvrzení ohledně přezkumu úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila pouze zákaznickou kartu ze dne 1. 3. 2019, která však tato tvrzení neprokazuje. Z této listiny pouze vyplývá, že žalovaný před uzavřením smlouvy o zápůjčce uvedl, že je zaměstnán s příjmem ve výši 28 732 Kč měsíčně, další čistý příjem domácnosti činil 18 000 Kč měsíčně. Žalovaný byl svobodný, žil v nájemním bytě, neměl vyživovací povinnost k žádné osobě, odhadované výdaje žalovaného činily 2 000 Kč, žalovaný nesplácel další závazky. Příjmy žalovaného měly být ověřeny ze dvou výplatních pásek, tyto dokumenty však soudu doloženy nebyly, další příjmy domácnosti nebyly specifikovány ani doloženy. Rovněž nebyly specifikovány ani doloženy náklady a výdaje žalovaného, které jsou uvedeny pouze obecně a navíc v odhadované výši. Je tedy zřejmé, že solventnost žalovaného nebyla řádně před uzavřením smlouvy prověřena. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Soud má proto za to, že je nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 45 000 Kč, pak je dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru žalovaný povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, před podáním žaloby již částečně plnil, a to částku ve výši 37 659 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 7 341 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč – úhrada ve výši 37 659 Kč). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 7 341 Kč, a to ode dne 8. 2. 2021, když žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván až oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku soud považuje oznámení za doručené dne 28. 1. 2021 a lhůta k plnění byla v oznámení stanovena do 10 dnů ode dne doručení, tj. do 7. 2. 2021. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku.
5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl soud negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému (předmět řízení vypočten včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí) dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.