Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
16 C 82/2022-28
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 23.860 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci částku 11.500 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 24.3.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 12.356 Kč, úrok ve výši 4.570,03 Kč, úrok ve výši 19,31% ročně z částky 15.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 2.307,50 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 15.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 11.500 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 24.3.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 12.356 Kč, úrok ve výši 4.570,03 Kč, úrok ve výši 19,31% ročně z částky 15.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 2.307,50 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 15.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 23.860 Kč s úroky ve výši 4.570,03 Kč a s úroky ve výši 19,31% ročně z 15.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 2.307 Kč a s úroky z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 15.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaný uzavřel dne 3.5.2018 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost (s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr), a to především na základě hodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Žalovaný prohlásil, že před uzavřením smlouvy poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku a dále prohlašuje, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3.000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč. Žalovaný dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal zaplatit poplatek ve výši 360 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 456 Kč počínaje 10.5.2018, kdy poslední splátka byla stanovena na 27.6.2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Za celou dobu smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalovaný uhradila pouze částku 3.500 Kč Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena 30.8.2018. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 27.6.2019 řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 15.000 Kč dále úrokem ve výši 19,31% ročně a to od 28.6.2019. Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 15.1.2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15.1.2021. Žalobce požaduje zaplacení částky 23.860 Kč skládající se z jistiny ve výši 15.000 Kč a úhrad za služby ve výši 8.860 Kč s příslušenstvím skládajícím se z úroku a úroků z prodlení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému upomínku.
Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 společnost právnická osoba převedl pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce a smluv o spotřebitelském úvěru specifikované v seznamu pohledávek. Žalobce dále doložil, že pohledávka, která je předmětem tohoto sporu, je uvedena v seznamu pohledávek.
Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena dne 22.3.2022. Žalovaný se v dané lhůtě nevyjádřil a na výzvu soudu nereagoval.
Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce vyslovil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání v případě, že soud shledá, že dokládané skutečnosti jsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu vyhověno. Žalovaný se ve lhůtě dané soudem nevyjádřil, soud tedy předpokládal, že žalovaný dle § 101 odst. 4 o.s.ř. vyslovil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání
V podání ze dne 12.5.2022 žalobce uvedl, že z karty zákazníka se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a z výplatních pásek. Současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku bylo ověřeno, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným pracovníkem odeslány do obchodního informačního systému, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako řezník, jeho měsíční příjem činí 9.340 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditních karet ani zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná (právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného uvedené v zákaznické kartě, kdy v případě uvedení nepravdivých údajů by mohlo jít o trestný čin úvěrového podvodu dle ust. § 211 tr.zákoníku).
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
V listině označené jako karta zákazníka žalovaný uvedl své osobní údaje – je rozvedený, stav domácnosti - partner, druh bydlení – nájemník (ověření dokladů SIPO), uvedl zaměstnavatele, finanční údaje (čistý příjem – 9.340 Kč, měsíční výdaje – výdaje na bydlení – 3.000 Kč, osobní výdaje 4.000 Kč). Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalovaného z SIPA, pracovní smlouvy, výplatní pásky. Zákaznická karta je podepsaná žalovaným a zástupcem právního předchůdce žalobce.
Podle pokyn – dohoda o dočasném přidělení zaměstnance podepsaného dne 25.9.2017 je žalovaný dočasně přidělen od 26.9.2017 do 31.12.2017 jako dělník v kovovýrobě. Podle mzdového výměru tze nd 25.9.2017 činila hodinová základní mzda žalovaného 91,20 Kč.
Podle výplatní pásky za leden 2018 činil čistý příjem žalovaného 20.935 Kč, z toho mu byla stržena částka kolem 3.000 Kč (nečitelná kopie) na pohledávku nepřednostní soudní a částka – nečitelná kopie na pohledávku přednostní exekuce. Dobírka činila 9.340 Kč.
Podle výplatní pásky za únor 2018 činil čistý příjem žalovaného 18.559 Kč, z toho mu byla stržena částka 3.112 Kč na pohledávku nepřednostní soudní a částka 6.107 Kč na pohledávku přednostní exekuce. Dobírka činila 9.340 Kč.
Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 3.5.2018 a smluvních podmínek má soud za prokázané, že dne 3.5.2018 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti se zápůjčkou úrok ve výši 3.000 Kč, administrativní poplatek ve výši 3.000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč a poplatek za pojištění ve výši 360 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal na základě smlouvy zaplatit, činí 27.360 Kč, které žalovaný splatí v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 456 Kč. Jistina bude předána v hotovosti proti podpisu smlouvy.
Právní předchůdce žalobce. oznámil žalovanému dopisem ze dne 19.2.2021, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 byla pohledávka včetně příslušenství postoupena na žalobce.
Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného výzvou k plnění ze dne 13.5.2021 k zaplacení pohledávky.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Dne 3.5.2018 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s úvěrem poplatky ve výši 3.000 Kč, 3.000 Kč a 6.000 Kč a pojištění 360 Kč. Žalovaný se zavázal na základě smlouvy zaplatit celkem částku 27.360 Kč v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 456 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal v hotovosti jistinu. Dle tvrzení žalobce žalovaný zaplatil ve splátkách celkem částku 3.500 Kč. Následně bylo žalovanému dopisem ze dne 19.2.2021 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru, a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Schopnost žalovaného splácet právní předchůdce žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka. Dle tvrzení žalovaného jeho příjem ze zaměstnání činila částka 9.340 Kč, která byla doložena výplatními páskami z ledna a února 2018. Soudu nebyl předložen žádný doklad týkající se výdajů žalovaného uvedený v kartě zákazníka (SIPO). Pokud jde o výdaje, činily celkem 7.000 Kč. V kartě zákazníka je sice uvedeno, že byly ověřeny doklady – pracovní smlouva, SIPO, soudu však nebyl předložen žádný doklad. Žalobce ani neuvedl, jaké skutečnosti byly z dokladů předložených žalovaným zjištěny a zda byly zjištěny výdaje žalovaného a v jaké výši. Podle předložené dohody, byla doba přidělení žalovaného 3 měsíce – konce roku 2017. Výplatní pásky sice byly z ledna a února 2018 a příjem žalovaného činil 9.340 Kč, ale žalobce neuvedl, že z výplatních pásek vyplývá, že žalovanému byly strhávány částky na pohledávky soudní a na exekuci. Žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o výdajích žalovaného. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil jeho schopnost poskytnutý úvěr spolu s úrokem a dalšími poplatky v celkové výši 27.360 Kč splatit, kdy ohledně výdajů vycházel pouze z tvrzení žalovaného, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. 9Co 109/2020).
Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 obč.zák., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).
Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15.000 Kč, kdy si žalovaný zvolil čerpání úvěru v hotovosti při podpisu smlouvy. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených poplatků. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný zaplatil částku 3.500 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 11.500 Kč (částka poskytnutá 15.000 Kč – částka žalovaným zaplacená 3.500 Kč) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst.2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 22.3.2022. Nárok se stal splatným 23.3.2022 a žalovaný se dostal do prodlení od 24.3.2022. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 24.3.2022 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 37.317,75 Kč (částku 23.860 Kč + úrok 4.570,03 Kč + 4.372,50 Kč – úrok 19,31% ročně z částky 15.000 Kč od 16.1.2021 do 20.7.2022 + úrok z prodlení 2.307,50 Kč + 2.207,70 Kč – úrok z prodlení 9,75% ročně z částky 15.000 Kč od 16.1.2021 do 20.7.2022). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 11.940,50 Kč (jistina – 11.500 Kč + 440,50 Kč – úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z 11.500 Kč od 24.3.2022 do 20.7.2022). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 32%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 68%. Poměr úspěchu tedy činí 36% ve prospěch žalovaného. Dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.