Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 21/2022-49

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

anonymizováno 8 slov, IČO, anonymizováno adresa

o zaplacení 52 312 Kč s příslušenstvím

takto:

I) Zamítá se žaloba na úhradu 52 312 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 28. 1. 2022 do zaplacení.

II) Žalobce je povinen uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I) Zamítá se žaloba na úhradu 52 312 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 28. 1. 2022 do zaplacení. II) Žalobce je povinen uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 28. 1. 2022 domáhá po žalované finančního zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u název soudu pod sp. zn. spisová značka. Žalobce uvádí, že naříkané řízení bylo kompenzačním řízením, ve kterém se domáhal nároků z nezákonného trestního stíhání. Žalobce v rámci předběžného uplatnění nároku na odškodnění žádal po žalované úhradu částky 132 000 Kč; žalovaná před podáním žaloby plnila 79 688 Kč, proto se žalobce žalobou domáhá zbytku tohoto nároku ve výši 52 312 Kč. Žalobce uvádí, že naříkané řízení, včetně předsoudní fáze, trvalo více jak 8 let a 4 měsíce, vytýká několik pochybení nalézacímu soudu, zejména prodlevu před nařízením prvního jednání a délku samotného dovolacího řízení. Žalobce uvádí, že přístup žalovaného k odškodnění v naříkaném řízení byl až ostudný s ohledem na to, že žalobce byl obžaloby zproštěn. Žalobce zejména nesouhlasí s krácením základní částky odškodnění pro složitost řízení, neboť toto složité dle žalobce nebylo, když proběhl pouze výslech několika svědků během jediného jednání, nebylo třeba znaleckého zkoumání a komparační činnost je název soudu dobře známa. Žalobce rovněž nesouhlasí s navýšením odškodnění pro povahu kompenzačního řízení pouze o 10 %.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila, uvedla, že v naříkaném kompenzačním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a žalobci poskytla odškodnění ve výši 79 688 Kč. Žalovaná uvádí, že řízení bylo složité po stránce skutkové a právní, byly provedeny listinné důkazy, vyslechnuti svědci a význam řízení byl shledán jakožto mírně zvýšený. Žalovaná vyšla ze základní částky ročního odškodnění 15 000 Kč, tuto snížila o 10 % z důvodu složitosti řízení, o 25 % z důvodu projednání věci na třech stupních soustavy a zvýšila o 10 % z důvodu významu řízení pro žalobce.

3. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne 16. 8. 2021.

4. Ze spisu název soudu, sp. zn. spisová značka, soud zjistil následující. Žalobce celé jméno žalobce podal dne 17. 6. 2013 poštou na Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu proti České republice Ministerstvo spravedlnosti. Žalobou se domáhá náhrady škody ve výši 89 600 Kč představující ušlý zisk žalobce, náhrady škody ve výši 189 745 Kč představující rovněž ušlý zisk, avšak na odchodném. Dále náhrady škody ve výši 972 000 Kč představující ušlý zisk na příspěvku za službu. Dále náhrady škody ve výši 15 126 Kč představující cestovné v průběhu trestního řízení. Dále náhrady škody ve výši 210 146 Kč za náklady placené na právní zastoupení. Dále náhrady nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč za nepřiměřenou délku trestního řízení. Dále náhrady nemajetkové újmy ve výši 780 000 Kč za újmu vyvolanou vydáním nezákonného rozhodnutí. Žalobce se dále domáhal konstatování porušení svých práv. 10. 7. 2013 vyzval soud žalovanou k vyjádření k žalobě. 10.10.2013 žalobce zasílá změnu žaloby a návrh na přistoupení dalšího účastníka. Žalovaná se vyjadřuje 30. 10. 2013, a poté 19. 12. 2013 toto doplňuje. Dne 23. 12. 2013 bere žalobce žalobu částečně zpět, a to z důvodu plnění žalované. Dne 3. 1. 2014 vyzývá soud žalobce k opravě podané žaloby, pokud jde o specifikaci petitu. Žalobce upřesňuje žalobu 23.1.2014. Usnesením ze dne 31.1.2014 soud rozhodl tak, že částce, ve které se žalobce domáhá odškodnění nemajetkové újmy za trestní stíhání částkou 120 000 Kč, se věc vylučuje k samostatnému řízení. Z vyjádření žalované je patrné, že strany učinily nesporným, že žalobce uplatnil v tamním řízení nároku ministerstva z 30. 4. 2013. Dne 9. 3. 2014 bere žalobce žalobu částečně zpět. 28. 4. 2014 oznamuje žalobce ukončení právního zastupování. Soud poté vyžádává přílohový spis, který je připojen v srpnu 2014. Dne 8. 10. 2014 žalobce doplňuje skutková tvrzení. Jednání ve věci se koná 9. 10. 2014, na tomto soud konstatuje, že žalobce předal soudu před jednáním obsáhlé podání a za účelem seznámení se účastníků a soudu s tímto je pak jednání odročeno na 3.11.2014. Žalovaný se vyjadřuje 5.11.2014 k rozsahu zbývajících nároků. Jednání se koná 11. 11. 2014. Žalobce je poučen ve smyslu a , jednání je odročeno za účelem pokračování dokazování na 16. 12. 2014 žalobce se vyjadřuje k vyloučenému nároku 9. 12. 2014. Žalovaná se vyjadřuje poté 12. 12. 2014. Žalobce reaguje 31.12.2014. Jednání nařízené na 16. 12. 2014 je zrušeno, neboť musel být vrácen přílohový trestní spis. Strany se pak vyjadřují k možným termínům dalšího jednání. Soud poté komunikuje ohledně připojení přílohového spisu. Dne 20. 10. 2015 dotazuje soud žalobce ohledně dalšího jednání. Soud sděluje v listopadu 2015, že přílohový spis stále není možné zapůjčit. Soud urguje jeho zapůjčení v průběhu prosince 2015 a spis je poté připojen v lednu 2016 29. ledna 2016 soud vyzývá žalovanou, zda souhlasí s částečným zpětvzetím žaloby žalobce. Žalovaná se vyjadřuje 10.2.2016, a poté 4. 3. 2016 a následně ještě 16. 3. 2016. Jednání je poté nařízeno na 19. 7. 2016, právní zástupce žalobce žádá o odročení z důvodu kolize s dovolenou. V mezidobí žádá zapůjčit přílohový spis název soudu, přílohový spis je zapůjčen s žádostí o vrácení obratem. Jednání se poté koná, odročení 6. 12. 2016, věc přebírá zastupující soudce. Jsou prováděny listinné důkazy, strany se vyjadřují a jednání je odročeno za pokračování dokazování na 31.1.2017. Žalobce doplňuje poté své podání o doplnění ve vztahu k omluvě, kterou požaduje, a to přípisem ze 6. 12. 2016, dále označuje anonymizováno datum, téhož dne pak sděluje ještě adresu svědka. Žalovaná žádá o prodloužení lhůty k zaslání vyjádření, které je soudem vyžadováno do 11.1.2017. Žalobce ještě doplňuje medializaci kauzy 28.12.2016. Soud prodlužuje žalované lhůtu k vyjádření, požaduje, žalovaná se poté vyjadřuje 5. 1. 2017. Na toto reaguje žalobce 24. 1. 2017. Jednání se koná 31.1.2017, na tomto jsou slyšeni svědci a žalobce. Soud zamítá návrh na změnu žaloby a jednání je odročeno za účelem doplnění dokazování dne 21.2.2017 a současně na 28. 2. 2017 s tím, že na prvém jednání bude čten přílohový spis a na druhém slyšeni svědci. Žalobce doplňuje další skutková tvrzení 16. 2. 2017, jednání se koná 21.2.2017. Je čten přílohový spis a jednání je odročeno na 28. 2. 2017, toto jednání se rovněž koná. Jsou slyšeni svědci, konkrétně 5 svědků a jednání odročeno na 18. 4. 2017. Žalovaná se pak vyjadřuje 24. 2. 2017 k podání žalobce, z nařízeného jednání se omlouvá svědek příjmení příjmení. Jednání se poté koná 26. 5. 2017, je slyšen svědek příjmení a jednání je odročeno na 9. 6. 2017 za účelem doplnění dokazování ve věci. Žalobce zasílá závěrečný návrh 7. 6. 2017 žalovaná 7. 6. 2017 jednání se koná 16. 6. 2017, je prováděno rozsáhlé listinné dokazování. Strany jsou poučeny dle a je přistoupeno k závěrečným návrhům. Soud poté na jednání vyhlašuje rozsudek. Vyhotovení písemného znění rozsudku je soudkyní prodlouženo, a to celkem 2x pro složitost věci. Písemné vyhotovení rozsudku z 16. 6. 2017 je na čísle listu 260. Žalované byla uložena povinnost zaplatit 220 079 Kč s příslušenstvím v částce 1 852 743 Kč je žaloba zamítnuta. Rovněž je žaloba zamítnuta, pokud jde o požadavek na nefinanční nároky. Žalovaná se odvolává proti tomuto rozsudku. Rovněž tak žalobce. Své odvolání doplňuje žalovaná 10.10. 2017, žalobce se vyjadřuje k odvolání žalované 13. 11. 2017. Žalovaná se vyjadřuje k odvolání žalobce 21.11.2017. Věc je předložena Odvolacímu soudu 16. 1. 2018 s oběma odvoláními. název soudu ve věci rozhoduje 24. 5. 2018, rozsudek je na čísle l. 338. Rozsudek soudu prvního stupně byl ve výrocích číslo a 7 potvrzen. Žalobce podává dovolání 15. 8. 2018, je vyzván soudem 5.9.2018 k úhradě soudní přeplatku. Žalovaná je vyzvána, aby se vyjádřila k podanému dovolání. Věc je předložena dovolacímu soudu 19. 12. 2018 Nejvyšší soud ve věci rozhoduje 27. 11. 2019, a to sice tak, že svým rozsudkem ruší rozhodnutí soudu odvolacího. Pokud jde o nárok 780 000 Kč představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí a s tím, že věc se vrací název soudu, jinak se dovolání odmítá. Nejvyšší soud ještě vydává opravné usnesení k tomuto rozsudku 4. 3. 2020 Odvolací soud nařídil jednání na 15. 9. 2020. Právní zástupce žalobce žádá o odročení. Odvolací soud sděluje, že jednání odročovat nebude. název soudu poté usnesením z 16. 9. 2020 rozhoduje tak, že nepřipouští další rozšíření žaloby a ve věci pak rozhoduje název soudu rozsudkem ze dne 22. 9. 2020, tento je založen pod číslem listu 397, v zamítavém výroku 2 o věci samé pak odvolací soud rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdil, právě pokud jde o nárok na zaplacení 780 000 Kč s příslušenstvím. Odvolací soud se vyrovnal s odůvodněním rozsudku soudu dovolacího, který mu vytýkal zejména s tím, že byla pominuta argumentace o srovnatelných případech odůvodněných právě žalobcem. Tyto odvolací soud pominul. Proti rozsudku název soudu z 22. 9. 2020 podává dovolání žalobce, je vyzván k zaplacení soudní poplatku a žalovaná k vyjádření k tomuto dovolání. Věc je předložena k dovolacímu soudu 29.1.2021 Nejvyšší soud pak rozhoduje usnesením z 23. 2. 2021, takže podané dovolání odmítá. Ve věci je poté podána ještě ústavní stížnost, a to žalobcem, a tato je odmítnuta usnesením Ústavního soudu anonymizováno ústavní nález ze dne 27. 7. 2021. Tím naříkané řízení končí.

5. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

6. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:

Podle ust. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

Podle ust. , b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

Podle ust. zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně ("o.z.").

Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

7. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

8. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

9. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. ). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. , je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. ).

11. Soud dále vyšel ze závěrů NS přijatých ve věci sp. zn. , dle nichž při posuzování odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, je tak v případě řízení, jehož předmětem byl nárok, který bylo třeba předběžně uplatnit podle § 14 a 15 OdpŠk, nutno do celkové délky řízení započítat i dobu tohoto předběžného projednání, maximálně však dobu 6 měsíců (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

12. Předmětné řízení tak trvalo ve vztahu k žalobci od 30. 4. 2013, kdy došlo k předběžnému uplatnění žalovaných nároků u žalované, což bylo v naříkaném řízení mezi stranami nesporným (žaloba byla podána dne 17. 6. 2013, tedy není započítáno více než 6 měsíců před podáním žaloby) a řízení trvalo do 27. 7. 2021, kdy bylo vydáno poslední rozhodnutí ve věci Ústavním soudem, který odmítl ústavní stížnost žalobce. Řízení tak trvalo 8 let a 3 měsíce, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená.

13. K uvedenému závěru vede soud právě vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona. K závěru o nesprávném úředním postupu vede soud zejména vyhodnocení kritéria písmene d) -postupu soudu během naříkaného řízení. Jakkoliv byl průběh soudního řízení kontinuální a směřoval k rozhodnutí ve věci, lze v činnosti soudu shledat období dílčího průtahu, a to sice v době od 16. prosince 2014, kdy soud sděluje účastníkům, že se nepodařilo na nařízené jednání zajistit přílohový trestní spis, až do ledna 2016, kdy 29.1.2016 soud v návaznosti na připojení přílohového spisu dotazuje žalovanou, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání, tedy v naříkaném řízení se čekalo déle než rok na další úkon právě z důvodu nedostupnosti přílohového spisu, který se vyřizujícímu soudu nepodařilo obstarat. Pro tento dílčí průtah v řízení pak soud dospívá k závěru o existenci odpovědnostního titulu ve formě nesprávného úředního postupu v podobě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. To vše v kombinaci zejména s kritériem významu předmětu řízení (písm. e/), kterým bylo kompenzační řízení za předchozí nezákonné trestní stíhání, což tento závěr podtrhuje. Závěr o nesprávném úředním postupu pak nevyvrací ani vyhodnocení kritérií ostatních, konkrétně složitosti řízení (písm. b/), neboť řízení bylo sice složitým jak po stránce skutkové, tak procesní, a na rozhodování se podílely všechny soudní instance, nicméně toto kritérium, jak jej soud níže rozebírá, ještě neodůvodňuje, aby celková doba kompenzačního řízení přesáhla 8 let. A závěr o existenci tohoto odpovědnostního titulu nevyvrací ani kritérium jednání poškozeného (písm. c/), neboť žalobce byl sice v řízení více než obvykle procesně aktivní, nicméně fakticky se tato aktivita žalobce na délce řízení negativně nepromítla.

14. Odpovědnostní titul, tak je dán.

15. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. ), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

16. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. ). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. ). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. , ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. ) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

17. Za posuzované řízení v délce trvání 8 let a 3 měsíců tak soud přiznal žalobci základní částku ve výši 108 750 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení. Tuto částku zvolil soud s ohledem na to, že celková délka řízení nebyla sice přiměřená, ale zároveň neshledal soud důvody pro závěr, že je ve věci na místě vyjít z vyšší částky základního ročního odškodnění, když toto je dle ustálené judikatury přiznáváno až za řízení výrazně přesahující dobu 10 let dobu trvání řízení nebo za řízení, kde toto odůvodňuje výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud neshledal. K těmto jednotlivým kritériím se soud podrobně vyjadřuje níže, a příp. pro tyto základní částku odškodnění modifikuje – soud nicméně nedospěl k závěru, že by se některé z těchto kritérií na celkové délce řízení podílelo natolik zásadní měrou (výjimečně), že by toto mělo být zohledněno ještě navíc (vedle modifikace) tím, že bude navýšena i samotná základní částka ročního odškodnění.

18. Tuto částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného:

-) V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Řízení bylo nadstandardně složitým po stránce skutkové a soud z tohoto důvodu základní částku odškodnění ponížil o 20 %. Skutková složitost předmětu naříkaného řízení, jakožto řízení kompenzačního, se odvíjela již od množství žalobcem uplatněných nároků, z nichž každý sám o sobě individuálně je skutkově náročný. Konkrétně se žalobce domáhal částky 89 600 Kč jakožto ušlého zisku ze anonymizováno poměru, částky 189 745 Kč jakožto ušlého zisku na odchodném, částky 972 000 Kč jakožto ušlého zisku na příspěvku na službu, dále náhrady škody ve výši 15 126 Kč jakožto cestovného, dále nákladů vynaložených na odstranění nezákonného rozhodnutí ve výši 210 146 Kč, a dále dvou nemajetkových újem ve výši 100 000 Kč za délku řízení a 780 000 Kč za vydání nezákonného rozhodnutí. Rovněž se pak žalobce domáhal nefinančního odškodnění v podobě konstatování porušení jeho práv a omluvy. Lze souhlasit se stranou žalující, že v řízení nebyly vypracovávány žádné znalecké posudky, nicméně v řízení bylo slyšeno celkem 9 svědků, a dále realizován účastnický výslech, to vše nikoli na jediném (jak zdůrazňoval žalobce), ale celkem na třech jednáních a z důvodu omluvy svědka bylo jedno jednání odročováno. Ve věci bylo dále třeba provést a zejména vyhodnotit celou řadu listinných důkazů, jejichž množství a komplikovanost souvisela právě s uplatněnými nároky na náhradu ušlého zisku, cestovného a vynaložený nákladů na obhajné. V řízení bylo rovněž třeba k důkazu provést přílohový spis, který byl obsáhlý, neboť ve věci bylo stíháno vícero osob. Zejména tedy pro celkový objem žalobou uplatněných nároků a s tím související skutkovou složitost soud dospěl k závěru o nutnosti tohoto ponížení základní částky odškodnění, jak uvádí výše. Soud dále ponížil základní částku odškodnění o částku 10 % pro procesní složitost naříkaného kompenzačního řízení. Tato procesní složitost byla dána zejména tím, že soud ve věci slyšel celkem 9 svědků, které bylo třeba předvolávat, v jednom případě bylo třeba jednání odročit. Dále soud opakovaně rozhodoval o zastavení řízení a o změnách žaloby (o tomto rozhodovaly soudy obou instancí) a na procesní složitosti řízení se projevilo i to, že soud komplikovaně sháněl zajištění přílohového spisu za účelem provedení dokazování. Pokud jde o složitost právní i tato byla zvýšená, nicméně soud pro právní složitost základní částku odškodnění dále nemodifikuje, neboť řízení se vedlo u název soudu, u něhož je tato problematika řešena opakovaně. Pod toto kritérium se dále řadí kritérium počtu soudních instancí. V naříkaném odškodňovacím řízení rozhodoval 1x soud prvé instance, 2x soud odvolací, 2x Nejvyšší soud a 1x Ústavní soud. Prvé rozhodnutí soudu odvolacího z 24. 5. 2018 bylo zrušeno rozhodnutím soudu dovolacího z 27. 11. 2019 s tím, že odvolací soud se nevypořádal s porovnávací judikaturou založenou žalobcem - pro tuto část řízení soud pro počet soudních instancí základní částku nemodifikuje. Soud však ponížil základní částku odškodnění o další rozhodování soudů vyšších instancí, konkrétně rozhodnutí Nejvyššího soudu z 23. 2. 2021, kterým bylo odmítnuto dovolání žalobce a soudu Ústavního z 27. 7. 2021, kterým byla odmítnuta ústavní stížnost žalobce. Jakkoliv je právem žalobce těchto opravných prostředků, či ústavní stížnosti využívat, pak je třeba zohlednit i skutečnost, že o dobu nutnou pro jejich řádné vyřešení se celková doba řízení nutně protáhla, a to nikoliv z důvodu na straně státu. Soud tedy ponížil pro počet soudních instancí základní částku odškodnění o 10 %.

-) Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). - Žalobce byl v řízení zvýšenou měrou procesně aktivní, zejména opakovaně doplňoval svá skutková tvrzení, či měnil žalobu, respektive tuto rozšiřoval. Na druhou stranu žalobce v jednom případě, koncem roku 2015, důvodně urgoval soud, pokud jde o nařízení jednání ve věci. V souhrnu však lze uzavřít, že samotné jednání žalobce celkovou délku řízení ani neprotáhlo, ani neurychlilo a soud pro toto kritérium základní částku odškodnění dále nemodifikuje.

-) Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) - Na celkové délce řízení se negativně promítl průtah, jak tento soud popisuje výše. Ve zbytku však soud uzavírá, že jak řízení před soudem prvé instance, tak před soudem odvolacím probíhalo plynule, a další, ani dílčí průtahy v tomto nelze shledat, když úkony soudů směřovaly k rozhodnutí ve věci samé. Ani v období řízení před soudem dovolacím, pokud jde o jeho prvé rozhodnutí z 27. 11. 2019, nelze shledat období průtahů, neboť řízení před Nejvyšším soudem je rozhodováním vrcholného orgánu soudní soustavy a délka řízení před tímto soudem je tak ovlivněna právě nadstandardně vysokou právní složitostí posuzovaných otázek. Soud tak uzavírá, že kritérium postupu soudů během řízení je vyčerpáno zohledněním zmiňovaného průtahu tím, že pro tento soud dospěl k závěru o existenci odpovědnostního titulu, a ve zbytku tuto kritérium nezakládá důvod pro další modifikaci základní částky odškodnění.

-) Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - V rámci kritéria významu řízení pak soud zohlednil skutečnost, že předmětem zdejšího odškodňovacího řízení je průběh naříkaného řízení, které samo bylo již řízením kompenzačním, tedy pro žalobce mělo toto zvýšený význam, neboť se v něm řešily nároky, které souvisely s předchozím nezákonným trestním stíháním žalobce. Soud tedy pro tento typově zvýšený význam řízení základní částku odškodnění zvýšil o 10 %. Soud nepřistoupil k dalšímu zvýšení základní částky odškodnění pro význam předmětu naříkaného řízení, jak požadoval žalobce, neboť toto považuje za plně dostačující. Tento závěr soudu odůvodňuje i to, že i dle judikatury dovolacího soudu je běžným, že pokud v samotném kompenzačním řízení dochází k nepřiměřené délce řízení, pak v rámci toho samého kompenzačního řízení soud přistoupí k navýšení odškodnění za řízení, které je odškodňováno, tedy konkrétně v tomto případě za původní nezákonně vedené trestní řízení s tím, že za toto původně vedené nezákonné trestní řízení, resp. újmu jím vyvolanou (délkou řízní) poskytne odškodnění vyšší. Pokud by v kompenzačním řízení vedeném pod sp. zn. soudy přitom skutečně k tomuto přistoupily, pak by došlo k navýšení základní částky v tamním řízení poskytnutého odškodnění, nicméně v souhrnu by tato nepřesáhla celkovou částku odškodnění, kterou žalobce obdržel v řízení v tomto, konkrétně necelých 80 000 Kč (běžně se takové navýšení pohybuje při tomto postupu okolo + 10%). I tato úvaha vede soud v závěru k tomu, že navýšení základní částky odškodnění pro žalobce pro význam řízení, jakožto řízení kompenzačního o 10 %, je plně odůvodněnou.

19. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě snížit o 30 % na výsledných 76 125 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci již poskytl, jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, a to před podáním žaloby a ve lhůtě pro předběžné projednání nároku, částku vyšší, konkrétně 79 688 Kč, soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

20. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 3x režijního paušálu 300 Kč dle , a to za písemné vyjádření k žalobě, přípravu na jednání soudu a účast na něm. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle části věty před středníkem , když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).