Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
4 C 79/2022-46
Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 3 840 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč
takto:
I. Řízení se zastavuje ohledně části smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 14. 6. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se zamítá ohledně částky 840 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 840 Kč od 26. 12. 2020 do 13. 6. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 840 Kč od 14. 6. 2022 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 57,75 Kč a ohledně smluvní pokuty ve výši 500 Kč.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně titul jméno příjmení na náhradě nákladů řízení částku 632,70 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje ohledně části smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 14. 6. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se zamítá ohledně částky 840 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 840 Kč od 26. 12. 2020 do 13. 6. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 840 Kč od 14. 6. 2022 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 57,75 Kč a ohledně smluvní pokuty ve výši 500 Kč. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně [titul] [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení částku 632,70 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 840 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 840 Kč od 26. 12. 2020 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 57,75 Kč a dále zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. Návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela dne 27. 11. 2020 se žalovanou smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 3 000 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek webová adresa, na kterých se žalovaná zaregistrovala zadáním svých osobních údajů. Žalovaná zažádala o poskytnutí úvěru ve výši 3 000 Kč s tím, že odesláním žádosti potvrdila, že souhlasí se smlouvou i se všeobecnými podmínkami poskytnutí úvěru. Žalobkyně odsouhlasila žádost žalované a na základě takto uzavřené smlouvy o úvěru poskytla žalované úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 3 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 840 Kč, a to do 25. 12. 2020. Žalovaná dle žalobkyně uhradila pouze částku ve výši 3 000 Kč, a to dne 8. 12. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaná do termínu splatnosti neuhradila zbytek dluhu ve výši 840 Kč, vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z této částky od 26. 12. 2020 do zaplacení, v souladu s článkem IV. smlouvy o úvěru nárok na paušální náhradu nákladů spojenou s upomínkou ve výši 19,25 Kč za každou odeslanou upomínku, když žalované byly e-mailem zaslány celkem tři upomínky, a dále v souladu s článkem IV. smlouvy o úvěru nárok na smluvní pokutu za prodlení se splátkou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně požadovala uhradit po žalované smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč za období od 26. 12. 2020 do dne podání žaloby, tedy do 15. 2. 2022. Žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalované byla prověřena výpisy z účtu žalované, které žalovaná zaslala žalobkyni spolu s osobními doklady a žádostí o poskytnutí úvěru.
2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno, tento se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, a proto byl zrušen.
3. Na základě výzvy soudu podáním ze dne 30. 5. 2022 žalobkyně navrhla změnu žaloby spočívající v rozšíření žaloby o částku 3 000 Kč a o úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 26. 12. 2020 do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že nesprávně uvedla, že žalovaná vrátila žalobkyni z titulu předmětné smlouvy o úvěru poskytnutou jistinu ve výši 3 000 Kč, když chybou zaměstnance došlo k záznamu platby do smlouvy žalované. Soud změnu žaloby připustil usnesením ze dne 31. 5. 2022, č. j. 4 C 79/2022-37, pravomocným dne 13. 6. 2022.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání konanému dne 23. 6. 2022 se bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o jeho odročení, ačkoliv byla řádně předvolána postupem podle § 49 odst. 4 o.s.ř. Žalobkyně se z jednání omluvila a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř.
5. Jelikož podáním ze dne 6. 6. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 1 000 Kč představující část smluvní pokuty, soud výrokem I. částečně zastavil řízení v tomto rozsahu.
6. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 27. 11. 2020 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalované bezhotovostně úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit úvěr v celkové výši 3 840 Kč do 25. 12. 2020. Žalovaná nezaplatila řádně a včas, když neuhradila přes opakované výzvy žalobkyně dosud ničeho.
7. Smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou dne 27. 11. 2020 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
8. Žalobkyně na výzvu soudu, aby doplnila svá tvrzení o skutečnosti, na základě kterých byla posouzena úvěruschopnost žalované, a označila důkazy k jejich prokázání, uvedla, že úvěruschopnost žalované prověřila výpisy z účtu žalované. Z předložených výpisů z účtu žalované č. bankovní účet za měsíce září a říjen 2020 vyplývá, že příjmy žalované jsou stejně vysoké jako její výdaje a že žalovaná je na tomto účtu v mínusu.
9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
11. Žalobkyně v daném případě tvrdila, že byla prověřena úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, avšak z předložených výpisů z účtu žalované vyplývá, že v době uzavření smlouvy o úvěru byly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet a že tak žalobkyně neměla žalované úvěr poskytnout. K ústnímu jednání soudu se žalobkyně nedostavila a omluvila se, čímž znemožnila soudu, aby jí bylo poskytnuto poučení podle § 118a o.s.ř., které soud poskytuje pouze při jednání (28 Cdo 3665/2009). Jelikož žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jednání žalobkyně tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (33 Cdo 2178/2018). S ohledem na výše uvedené soud shledal smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o.z., k čemuž soud přihlédl i bez návrhu.
12. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 3 000 Kč, čímž došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalované. Soud proto uložil žalované podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč, neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobkyně v upomínkách a v předžalobní výzvě vyzývala žalovanou pouze k úhradě poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 840 Kč s příslušenstvím, nikoli k úhradě částky 3 000 Kč. Rovněž v žalobě žalobkyně částku 3 000 Kč na žalované nepožadovala, když tvrdila, že tuto částku již žalovaná uhradila. Žalovaná se tak o skutečnosti, že žalobkyně po ní požaduje úhradu poskytnuté částky 3 000 Kč, dozvěděla teprve dne 13. 6. 2022, kdy jí byl doručen návrh na změnu žaloby a usnesení, jímž soud změnu žaloby připustil. Žalovaná se tak do prodlení s úhradou dlužné částky ve výši 3 000 Kč mohla dostat nejdříve až v den následující, tedy 14. 6. 2022. Soud proto žalobkyni v souladu s § 1970 o. z. přiznal úrok z prodlení z částky 3 000 Kč od 14. 6. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně. Ačkoli výše zákonného úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s ohledem na počátek prodlení žalované je vyšší než 8,25 %, soud nemohl přiznat vyšší úrok z prodlení, než který žalobkyně z částky 3 000 Kč požadovala. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení. Soud naopak zamítl žalobu ohledně žalobkyní uplatněného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 840 Kč od 26. 12. 2020 do 13. 6. 2022 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 840 Kč od 14. 6. 2022 do zaplacení, ohledně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 57,75 Kč a ohledně smluvní pokuty ve výši 500 Kč, neboť tyto byly sjednány absolutně neplatnou smlouvou o úvěru (výrok III.).
13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 56,18 % (ohledně částky 3 000 Kč z žalované částky 5 340 Kč) a žalovaná v rozsahu 43,82 % (ohledně částky 2 340 Kč, když se jedná o část smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, ohledně níž žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a o část smluvní pokuty ve výši 500 Kč a částku 840 Kč, ohledně nichž byla žaloba zamítnuta). Soud proto po odečtení úspěchu žalované od úspěchu žalobkyně stanovil, že žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 12,36 % Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení žalobkyně ve výši 3 000 Kč, která byla stanovena dle § 7 bod 3. a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen „advokátní tarif“), dále se jedná o 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. V této souvislosti soud konstatuje, že zástupkyně žalobkyně učinila 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby). Náklady řízení tedy představují součet shora uvedených částek, vše zvýšené o náhradu za DPH ve výši 21 % v souladu s § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH, a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Náklady řízení tedy činí částku v celkové výši 5 119 Kč a 12,36 % z částky 5 119 Kč činí částku 632,70 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.). Soud v souvislosti s rozhodováním o nákladech řízení konstatuje, že žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za písemné podání ze dne 19. 5. 2022, když je nutno zdůraznit, že uvedené podání žalobkyně obsahuje toliko doplňující žalobní tvrzení, které byla žalobkyně povinna uvést již v samotné žalobě. Pokud by tak učinila, nemusela by žalobu doplňovat a náklady řízení s tím spojené by jí tak nevznikly. Rovněž soud žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za písemná podání obsahující návrh na změnu žaloby a částečné zpětvzetí žaloby, neboť tato podání byla učiněna nikoli vinou žalované, ale vinou žalobkyně, která si již při podání žaloby měla ujasnit, co činí předmětem tohoto řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozsudkem splněny řádně a včas, může se oprávněná domáhat jejich splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.