Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
11 C 313/2021-68
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Šestákovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupeného Mgr. jméno příjmení, advokátkou
AK sídlem adresa, obec
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 57 280 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 18.271 Kč, spolu s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 18.271 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 29.174 Kč, spolu s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 31.276 Kč od datum do datum ve výši 565,53 Kč, 8,25 % úroku z prodlení ročně z částky ve výši 29.174 Kč od datum do zaplacení, částky ve výši 9.813,65 Kč a úroku ve výši 39,99 % ročně z částky ve výši 42.384,01 Kč od datum do datum ve výši 1.005,62 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky ve výši 42.384,01 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky ve výši 121.075 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 18.271 Kč, spolu s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 18.271 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 29.174 Kč, spolu s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 31.276 Kč od [datum] do [datum] ve výši 565,53 Kč, 8,25 % úroku z prodlení ročně z částky ve výši 29.174 Kč od [datum] do zaplacení, částky ve výši 9.813,65 Kč a úroku ve výši 39,99 % ročně z částky ve výši 42.384,01 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1.005,62 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky ve výši 42.384,01 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky ve výši 121.075 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou, podanou k soudu dne datum, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit mu částku 57 250 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že mezi žalobcem, jako věřitelem a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru číslo Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím osobní zabezpečené stránky žalovaného v klientské zóně, nacházející se na adrese webová adresa a prostřednictvím emailové komunikace. Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne datum, a to svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobce předem poskytnut. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut, na účet ve smlouvě uvedený, úvěr ve výši 50 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne datum. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 39,99 % ročně, splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 102 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopadem 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno do osobní stránky žalovaného v klientské zóně a na emailovou adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Schopnost žalovaného řádně uhradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje k hrazení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích anonymizováno a anonymizováno. Rovněž v databázi vedené společností právnická osoba Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny splátky v celkové výši 29 428 Kč. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 1 996 Kč (dle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení v délce 30 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek číslo u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 4× 499 Kč). V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 1 000 Kč (dle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů splátek číslo, (anonymizována tři slova) 14, 15, 16, 17, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů). Povinnost hradit náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného byla ve smlouvě sjednána na základě § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky číslo splatné dne datum. K datu datum došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 smlouvy se tak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 46 551,56 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru. V bodě 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jištiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne datum až do jejího úplného zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, na ústní jednání, která byla ve věci nařízena, se nedostavil, a to bez omluvy. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř., když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový stav.
3. Mezi žalobcem, jako věřitelem a žalovaným, jako dlužníkem, byla uzavřena smlouva o úvěru číslo. Akceptací takto uzavřené smlouvy stranou žalobce došlo oznámením o schválení úvěru ze dne datum, které bylo žalovanému zasíláno doporučeně spolu se splátkovým kalendářem k této smlouvě. Byla sjednána celková výše úvěru ve výši 50 000 Kč s tím, že celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, dosahovala výše 100 896 Kč. Žalovaný byl povinen úvěr hradit ve splátkách ve výši 2 102 Kč měsíčně a bylo dohodnuto celkem 48 měsíčních splátek. Splátky byly splatné nejpozději do 17. dne každého kalendářního měsíce, a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba dosahovala výše 40 % ročně. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že měla být uzavřena datum mezi žalobcem, jako poskytovatelem úvěru a žalovaným, jako klientem. Číslo úvěrové smlouvy odpovídalo tomu, co bylo uvedeno výše v odůvodnění tohoto rozsudku. Z bodu 6.1 smlouvy bylo zjištěno, že jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Souhrn veškerých smluvních pokut, které je poskytovatel oprávněn takto požadovat, činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Z bodu 6.2 smlouvy vyplynulo, že poskytovatel má vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením klienta. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této náhrady nákladů vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle bodu 6.3 smlouvy, jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru, tzn., že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů dle bodu 6,2 části B smlouvy. Z bodu 6,4 smlouvy vyplynulo, že ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, stávají součástí nové jištiny úvěru. příjmení jistinu úvěru je klient povinen zaplatit poskytovateli nejpozději v den zesplatnění úvěru a z bodu 6.5 smlouvy vyplynula také povinnost klienta po zesplatnění úvěru, pokud nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Z bodu 6.7 smlouvy vyplynulo právo poskytovatele požadovat zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky při prodlení klienta s hrazením jakékoliv peněžité částky. Smlouva byla podepsána elektronicky dne datum v čase 10 hodin 44 minut 47 sekund, žalovaný byl identifikován jménem, příjmením a jedinečným kódem. Z potvrzení o provedené platbě ze dne datum bylo zjištěno, že z účtu žalobce na účet číslo bankovní účet, což byl běžný účet žalovaného, byla převedena částka ve výši 50 000 Kč. Z karty klienta k výše označené úvěrové smlouvě bylo zjištěno, že mu byla poskytnuta částka ve výši 50 000 Kč, ze které splatil celkem 31 729 Kč. Soudu byly předloženy výzvy k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne datum, datum, datum a datum.
4. K prověřování úvěruschopnosti žalovaného byl soudu předložen předsmluvní formulář, který žalovanému byl zasílán před uzavřením smlouvy, prověřování skóre zákazníka, ze kterého bylo zjištěno, že byl označen písmenem N (což znamená nový klient) a skóre bylo u něj uvedeno 426, což představuje kategorii III. (nízké riziko, nejlepší segment klientů, možnost kompletní nabídky tenoru a částky k vyplacení). Dále byl soudu předložen výpis z běžného účtu žalovaného, který byl veden u právnická osoba pod číslem bankovní účet. Z výpisu z běžného účtu za září 2019 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na tomto účtu činil u žalovaného 2 186 Kč a konečný - 8 518,78 Kč. Dne datum mu byla převedena na tento účet mzda od právnická osoba, s.r.o., ve výši 19 582 Kč, v červenci 2019 se jednalo o mzdu ve výši 16 149 Kč a v červnu ve výši 18 869 Kč. V srpnu 2019 mu byla převedena od jeho zaměstnavatele částka ve výši 19 266 Kč. Z výpisu z běžného účtu za měsíc červen 2019, přesně od datum do datum bylo zjištěno, že dne datum žalovaný čerpal úvěr ve výši 50 000 Kč, přičemž se jednalo o úvěrovou smlouvu číslo.
5. Soudu bylo předloženo oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum a následně předžalobní upomínka právní zástupkyně žalobce ze dne datum, včetně dokladu o jejím doručování žalovanému (podací arch).
6. Na zjištěný skutkový stav byl soudem aplikován občanský zákoník číslo 89/2012 Sb. a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.
7. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá půjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Dle § 86 odst. 1 téhož zákona, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejm. schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadního dluhu. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.
9. Dle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Dle ustanovení § 580 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Bylo prokázáno, že žalobce měl v úmyslu se žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem. Soud se proto dle výše uvedeného § 86 odst. 1, věta druhá daného zákona zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla účastníky platně uzavřená, zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péči posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, zda žalobce skutečně nemohl mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitele tento úvěr splácet.
14. Soud v tomto směru odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, číslo 33 Cdo 2178/2018, z něhož jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění tohoto rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a podobně. V další řadě chrání i pozici věřitelů samotných, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr či jiné služby už dřív. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, předložit minimálně potvrzení zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využít veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb., o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.
15. V řízení bylo žalobcem konkrétně tvrzeno a prokázáno, že jako věřitel před uzavřením smlouvy prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy volné zdroje žalovaného zřejmě vyhodnotil jako dostatečné pro splácení již, dle mínění soudu, druhého žalobcem mu poskytnutého úvěru poměrně v krátkém časovém úseku (viz běžný účet žalovaného za měsíc červen 2019). Soud však s tímto hodnocením žalobce jednoznačně nesouhlasil. Soudu k prověřování úvěruschopnosti bylo předloženo pouze ověřování skóre žalovaného, jako zákazníka, předsmluvní formulář, ze kterého nebylo možno ověřit ani osobní ani majetkové ani příjmové poměry žalovaného a v neposlední řadě výpis z běžného účtu žalovaného. Z tohoto bylo možno ověřit pouze příjmy žalovaného za výše označené období, nicméně výdaje spojené s bydlením, opatřováním životních potřeb, a tak dále, nebylo možno ověřit.
16. Soud v dané věci zkoumal, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splácet řádně. Pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud odkazuje v tomto směru i na další rozhodnutí – Nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy Ústavní soud dovodil, že nelze akceptovat, aby případné soudní ochrany se dostávalo subjektům, nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné dle Ústavního soudu považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří.
17. Soud uzavírá, že předmětná smlouva o úvěru je smlouvou absolutně neplatnou dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 a § 588 o.z. Pokud žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalovanému částku ve výši 50 000 Kč, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o.z.). Žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci jako ochuzenému vydat.
18. Vzhledem k tomu, že žalovaný převzal od žalobce částku ve výši 50 000 Kč a uhradil žalobci částku ve výši 31 729 Kč, zavázal soud žalovaného k úhradě peněžitého dluhu ve výši 18 271 Kč a úhradě zákonného úroku z prodlení z této částky ve smyslu ustanovení § 1968 a § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. Ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.
19. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodnil ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že vzhledem k poměru úspěšnosti a neúspěšnosti účastníků tohoto řízení rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
20. Splatnost pohledávky je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.